17. Znovu v Bradavicích

Po duševně vyčerpávajícím rozhovoru se od Domu Blacků Přemístili do Godrikova Dolu, do blízkosti domku Potterových. Ten se v daném čase proměnil v jakési neoficiální ústředí užšího kruhu Fénixova Řádu, těch obeznámených se skutečným stavem věcí. Jen Weasleyovi se už ale vrátili do Doupěte, snad kvůli slepicím a kvůli nervóznímu pocitu paní Molly Weasleyové, která se po delší době mimo domov cítila nesvá. Longbottomovi zůstávali zatím u Svatého Munga, Nevillea vzala domů jeho babička. Harry doufal, že celou dobu nezůstane jen s ní, tak, jak tomu bylo v jeho vlastní minulosti. Paní Longbottomová nejstarší byla až strašidelně rázná paní…
*
Harryho v rodném domě navštívil osvobozený domácí skřítek Dobby.
„Dobby našel pohár Helgy z Mrzimoru, pane Pottere. Má ho ve svém domě Severus Snape. Je to dům v mudlovské čtvrti, ve Tkalcovské ulici v Manchesteru. Jeho skřítci ho ale Dobbymu nedovolili odnést, takže vám to mohu jen říct, pane Pottere!“
Domácí skřítek se díval trochu zkroušeně.
„Díky, Dobby, udělals to dobře, pokus se prosím najít ještě něco po Roweně z Havraspáru nebo Godrikovi Nebelvírovi,“ ocenil skřítka Harry. „Jestli budeš někdy hledat práci, zkus to u profesora Brumbála v Bradavicích.“
*
„Tak si to probereme,“ zopakoval během vzrušené porady Harry. „Sešit Toma Raddlea zničil profesor Brumbál před spoustou svědků ze Starostolce. Prsten zlikvidoval tady rovněž on. Zmijozelův medailon zneškodnil Regulus Black. Naginiho jsem doufám odstřelil mezi těmi třemi hady. Zbývá pohár Helgy z Mrzimoru a něco z majetku Godrika Nebelvíra nebo Roweny z Havraspáru. Pohár má, aspoň podle svědectví zatčeného Smrtijeda Averyho a domácího skřítka Dobbyho, Severus Snape. Jedna památka na Godrika Nebelvíra je v Bradavicích, jeho meč skrytý v Moudrém klobouku. Po jiných artefaktech nejsou žádné stopy. To sice neznamená, že by něco jiného nemohlo ještě existovat, ale po těch staletích je to spíš nepravděpodobné. Takže další pokračování pátrání je nutné v Bradavicích. Severuse Snapea bude nutné nejprve nadopovat Veritasérem a zabránit mu, aby si proti němu vzal protilátku…“
„Ale použít Veritasérum na někoho, kdo ke mně přišel a poctivě se k nám přidal…“ profesor Brumbál s tím nedokázal souhlasit. „To nedovolím!“
„Pane profesore…“ Harry se přel už unaveně. „Já ho viděl na vlastní oči, jak vás ZABIL! Do Bradavic ho poslal Voldemort a informace, které vám předal, mohly být o osobách nebo akcích, které byly obětovány pro pozdější větší prospěch v případě úspěchu. “
„To je klidně možné," souhlasil Remus, který byl doposud tiše. „Jenže jen samotné takové podezření, ničím nepodložené, tě neopravňuje…"
„Viděl jsem ho přeci, jak Brumbála ZABIL!" vykřiknul Harry už dost vztekle. „V té chvíli to bylo snadné, protože jste umíral," obrátil se opět na ředitele Bradavic. „Nemůžeme si dovolit spoléhat se JEN na jeho DOBROVOLNÝ souhlas s poskytnutím takové informace, protože je prostě příliš životně důležitá…"
„Vzhledem ke Snapeově minulosti jsem nikdy nemohla pochopit, proč mu tolik důvěřujete, Albusi!“ postavila se k Harryho překvapení na jeho stranu McGonagallová.
„Myslel jsem, Minervo, že jako má zástupkyně mému úsudku důvěřujete…“
Po pár dalších hádkách si dali raději oddechový čas, než se řeknou příliš tvrdá slova, jak k tomu někdy může i mezi přáteli dojít, když argumenty dojdou…
*
Další porada se kupodivu viteálů a jejich hledání přímo netýkala.
„Musíme se rozhodnout, co uděláme se Zmijozelovým baziliškem, který žije v Tajemné komnatě,“ připomněl Harry. „Podle toho, jak Voldemortův přízrak ze své urny kvílel, bych hádal, že nemusí být tak úplně bez vlivu na to, co se děje mimo tu urnu.“
„A z toho vyplývá?!“ zeptala se McGonagallová.
„Že bych ho měl zabít dřív, než použijeme pro tu urnu Tajemnou komnatu jako úložiště.“
„To zlomí Hagridovi srdce, když někdo zabije takovou obludu…“ poznamenal Brumbál s lehkým úsměvem.
*
Sírius se tvářil trochu sklesle, když přišly na přetřes události z Domu Blacků.
„Jen se ožeň Sire!" radil mu James. „Mě s Lily to funguje výborně."
„Hmmm… Ale ty sis vzal Lily po známosti od nás z Bradavic, já budu muset hledat…"
„Síriusi, měl bych k tobě prosbu!" oslovil svého kmotra Harry. „Když už budeš v tom vyhledávání, najdi někoho pro Snapea!"
„Pro Srabuse?!" to vytřeštili oči James i Sírius. „Ty jsi zešílel!" tvrdili oba unisono.
„Ale ne," vysvětloval Harry. „Prostá úvaha. Když bude ženatý s vhodnou manželkou, ta mu už srovná faldy, kdyby se zas zkoušel přidat ke Smrtijedům nebo podobné verbeži."
„To by se mi skoro i líbilo…" řekl s mírně zasněným smíchem Sírius. „Představa Srabuse pod pantoflem má v sobě jistý zvrácený půvab…“
„Ale Síriusi,“ Brumbál se vynořil zdánlivě odnikud. „Taková zlomyslnost ti nesluší… Jinak tvá matka má trochu pravdu, bylo by škoda, kdyby ten dům, kde podle Harryho bylo nakonec i ústředí Fénixova Řádu, měla zdědit Narcisa Malfoyová.“
S tímhle trochu nepříjemným konstatováním nepohodlného faktu se všichni, až na hlídky, rozešli spát…
*
Pošuk Moody přinesl Harrymu nenápadně lahvičku bezbarvé tekutiny.
„Sehnal jsem ti na Snapea to Veritasérum!“ prohlásil. „Tak trochu neoficiálně, takže ho nemáš ode mne…“
Podobně ho ještě ten večer navštívila i McGonagallová, Sírius a James.
James se zdržel déle.
„Harry,“ začal trochu opatrně. „Ty to s tou omluvou pro Snapea myslíš vážně, co?!“
„Rozhodně, Jamesi!“ ujistil Harry otce. „Nemíním tomu parchantovi dovolit, aby se mohl cítit být v právu být takovej bastard. Proto se mu ty a Sírius omluvíte a ten pohár Helgy z Mrzimoru z něj ‘vytluču‘ já sám. V Myslánce jsem viděl jednu Snapeovu vzpomínku. Možná si to taky vybavíš, když jste dělali NKÚ a pak jsi ho pověsil ‘Levicorpus!‘ do vzduchu. Nemám toho hajzla ani trochu rád, ale to bylo poprvé, co jsem se za vlastního otce styděl.“
James se tvářil zkroušeně.
„Promiň, Jamesi!“ ujistil ho Harry. „Do té doby jsem měl prostě jen vidinu rodičů, co se obětovali pro mou záchranu a teď tohle… Měl bych k tobě jednu prosbu. Až budete vychovávat TOHOHLE Harryho, pokus se, ať nemá ve zvyku šikanovat slabší, ale ať si ani nic nenechá líbit. Jinak takové ty staré vzácné věci, jako statečnost, čestnost, slušnost a smysl pro spravedlnost… A ať je chytřejší a v kouzlení schopnější, než já!“
James se jen trochu křivě pousmál, kývnul hlavou a odešel z pokoje, který Harrymu, alias strejdovi Harveymu, přidělili…
*
Harry prošel argumenty, které měl k rozhovoru se Severusem Snapem k dispozici: ‘No, po čtyřech decilitrových flakónech Veritaséra by měl povolit i někdo tak tuhý, jako Severus ‘Srabus‘ Snape, není-liž pravdou?!‘ řekl si pro sebe…
*
„Tak co, Harry, kolik se ti sešlo Veritaséra?!“ zeptal se ráno Brumbál, když se po další poradě rozhodli dopravit Přenášedlem do Bradavic.
„Dost, pane profesore!“
„Hmmm…“ Brumbál zablýskal svými půlměsíčitými brýlemi. „Byl bych raději, kdybys to nechal a nepoužil, ale pokud se už pro to rozhodneš, nepřeháněj to. Byl bych rád, kdybys Severuse nezabil, bez ohledu na cokoli, co mezi vámi bylo…“
„Nezabiju ho, pokud se o to on nepokusí jako první,“ slíbil Harry. „Ale pokud se o to pokusí, tak to ho žít nenechám! Omlouvám se pane profesore, ale některé věci se mi, stejně jako jemu, ‘překusují‘ opravdu jen těžko…“
„Harry, byl bych rád, kdybys mu odpustil!“ Brumbál se díval smutně. „Je to moje přání. Jinak, na škole mi jako profesor říkej Albusi, je to obvyklejší…“
„Dobře, Albusi…“ Harrymu to z úst moc nešlo. „A vy prosím nezapomeňte, že před cizími lidmi jsem zatím Harvey.“
Oba popadli Přenášedlo. Přidala se k nim i profesorka McGonagallová a James se Síriusem.
„Všichni připraveni?“ zeptal se pro jistotu Brumbál. „Tak raz, dva, tři!“
*
Harry byl z celé pětice jediný, kdo si po ‘příletu‘ kecnul na podlahu síně. Brumbál vrhnul na McGonagallovou lehký úsměv typu ‘ó ty nezdárnosti mládí‘ a rázoval si to ke své kanceláři.
„Dubová medovina!" oslovil Brumbál gryfí sochu před vstupem do ředitelské kanceláře.
Socha ožila, uskočila stranou a odkryla tak cestu dál.
„Pojďte dál!“ pozval ředitel všechny dovnitř.
„Já půjdu připravit pro Pottera kabinet, pracovnu, hesla a vůbec…“ omluvila se McGonagallová.
„Díky paní profesorko!“ poděkoval Harry.
„Odteď Minerva, Harvey,“ konstatovala zástupkyně ředitele. „Co to vlastně máš za šílenou kravatu? Tohle přeci není školní z Bradavic?!“
„Ovšem, to je přeci z Boston College of Magics and Esoteric Studies. Jestli mám působit věrohodným dojmem…“
„Doufám, že tvoje působení jako učitele Obrany proti černé magii nebude takový propadák, jako tu často bývá…“ odfrkla si zástupkyně ředitele.
Brumbál se usmál a gestem znovu všechny pozval do své pracovny. McGonagallová ale skoro utekla, jak rychle odešla splnit to, co pokládal za svou povinnost.
„Takže, Síriusi, myslíš, že se zvládneš oženit sám, nebo mám požádat profesora Slughorna, aby využil svého vlivu a dal vědět, že univerzální dědic Domu Blacků hledá manželku?“ Brumbál měl z celé věci nezakrytou legraci, konec konců, jeho ženit nikdo nenutil…
„Když to nezvládnu, dám vám vědět, pane profesore!“ řekl s podmračeným výrazem Sírius.
„Ber to takhle, když získáš hodnou ženu, budeš šťastný…“ Bradavický ředitel měl trochu rozvernou náladu. „A když získáš zlou, tak se z tebe třeba stane filozof jako ze Sokrata.“
Chvíli ještě nezávazně mluvili, pak Brumbál usoudil:
„Povinnosti volají!“
*
„Zajdi za profesorkou McGonagallovou, snad ti už připravila, co budeš potřebovat…“ rozloučil se zatím s Harrym. „Doufám, že s vámi se ještě uvidím!“ rozloučil se i s Jamesem a Síriusem. „Síriusi, jestli mne nepozveš na svou svatbu, uvidíš, co ti provedu!“
Profesorka McGonagallová se svou až strašidelnou výkonností už stála za dveřmi ředitelské pracovny, krátce kývla na Brumbála a pokynula Harrymu s Jamesem a Síriusem, aby ji následovali. V ruce držela svinutý pergamen, který vrazila Harrymu do ruky.
„Takže Harvey, tady jsou základní hesla, budoucí rozvrh hodin a tak… Severus Snape je ve Velké Síni a svačí.“
S tím se otočila a odešla pryč, snad aby v tom nebyla přímo ‘namočená‘.
*
„Takže nejdřív vy dva!“ rozhodl Harry.
Severus Snape na příchozí vytřeštil oči. Na čaj a koláčky zapomněl, protože z hábitu vytáhnul hůlku.
Harry, James i Sírius se pomalým, klidným krokem přiblížili k jeho stolu.
„To snad nebude zapotřebí, aspoň doufám!“ řekl příkře Harry. „Jamesi, Síriusi, na něčem jsme se snad dohodli!“
„No, jo, Harvey!“ zabručel Sírius. Možná byl namíchnutý, ale dost chytrý na to, aby Harryho hned nepotopil.
„Severusi, já a Sírius se ti chceme omluvit za všechny ty věci během studií!“ ujal se rychle řeči James. „Původně to měla být obyčejná klukovina, ale nějak se nám to vymklo z rukou…“ natáhnul k Snapeovi ruku.
„Myslíš, jak mě chtěl Sírius nechat roztrhat vlkodlakem?!“ zeptal se Snape. „Jestli tohle je klukovina, tak to bys na mne v případě vážně míněného útoku poslal nemrtvé, ne?!“
„Ne, ty posílal tvůj šéf, Severusi!“ prohlásil Harry. „No, ještě se uvidíme, ale zatím se mějte. Pozdravuj Lily, Jamesi!“ rozloučil se s oběma přáteli. „Ještě si potřeste rukou se Severusem!“
Ve chvíli, kdy James a Sírius zaměstnávali Severuse potřásaáním rukou, usmrncnul mu Harry trochu Veritaséra nenápadně do čaje.
„Takže, abychom se řádně představili, já jsem Harvey Potter. Profesor Brumbál mi navrhnul, abych na zkoušku jeden rok učil na Bradavicích Obranu proti černé magii. Ty učíš lektvary, jestli se moc nepletu…“ Harry předstíral bodrou laskavost bez ohledu na Snapeův tuhnoucí obličej.
„Jak jsi to myslel s tím šéfem, Pottere?!“ zeptal se zvýšeným hlasem.
„No přeci Voldemort!“ odpověděl mu Harry skoro vesele. „Profesor Brumbál mne sice přesvědčoval, stejně jako Starostolec, že ti mám důvěřovat, ale myslím si, že tě sem Voldmeort spíš poslal jako špeha, než že bys skutečně přešel na stranu Brumbála a Fénixova Řádu.“
„To je urážka!“ Snape začínal běsnit.
„Posaď se!“ doporučil mu Harry, přičaroval si další hrnek a nalil si do něj čaj ze Snapeovy konvice. Opatrně ho ochutnal.
Snape se také posadil a protože nevěděl, co udělat lepšího, také se napil. Harry chvíli upíjel čaj v tichosti a čekal, až Veritasérum zabere.
„Nehodilo by se vám do Lektvarů něco z baziliška?“ zeptal se pak.
„No, pro to, co budou dělat ti packalové v rámci osnov, se to na nic nehodí, to je striktně embargovaná surovina. Ale měl bych pár soukromých projektů, na které by se to hodilo. Co ale za to budete chtít a kde chcete vzít baziliška?“
„O jednom vím a bohužel mi na tom místě překáží, takže ho budu muset zabít,“ řekl Harry klidně a samozřejmě. „No a na oplátku bych vás požádal o pohár po Helze z Mrzimoru.“
„Jak sakra víš?!… VERITASÉRUM!“ vykřiknul Snape a hmátnul rukou pod hábit.
„Petrificus totalus!“ znehybnil ho Harry.
Na zemi ležícímu Sanepovi probral Harry kapsy a odebral mu hůlku a všechny flakonky, které našel porůznu poschovávané. Pak Snapea posadil zátky na židli.
„Renervate!“ odstranil ochromení.
„Zkus si představit, Srabusi, jak si budeš sbírat ze země vyražený zuby zlámanýma rukama s polámanými prsty!“ doporučil Harry Snapeovi ‘vlídně‘. „Nebudu zabíhat do trapných podrobností, jako že jsi nabonzoval Voldemortovi o té věštbě a že ten á konto toho málem zabil mého bratrance. Prostě se smiř s tím, že tenhle dárek od BÝVALÉHO šéfa budeš muset vydat, stejně to je kradené zboží po loupežné vraždě Hepsiby Smithové. Abych ti to trochu přisladil, můžeš na oplátku dostat všechno, co se hodí z baziliščí mrtvoly. Co se z ní vlastně hodí?“
„V první řadě oči, pak jed a krev,“ řekl Snape trochu unaveně.
„Dobře, beru a vědomí, doufám, že ty oči nebudou moc poškozené… No a kde máš ten pohár? Podle informací, co mám, to máš někde mimo Bradavice.“
„V Manchesteru. Můžeme se tam Přemístit. Povedu tě,“ Snape ‘změknul‘ až podezřele rychle, takže mu Harry moc nevěřil.
Nicméně, nenechal na sobě nic znát a vyšel za rázujícím profesorem Lektvarů a prošli Velkou Síní, vyšli ven ze školy až k hranicím, odkud už bylo Přemísťování možné.
Tam Snape popadl Harryho za levou ruku a skoro bez varování se s ním Přemístil do jakéhosi koryta potoka vyplněného odpadky. Šli směrem ke starému, zřejmě už nepoužívanému továrnímu komínu. Celé okolí bylo zaprášené, ponuré.
„Tak tady je můj dům,“ ukázal Snape na zašlý domek. „Musím jít první, je tu pár pastí na nenechavce nebo útočníky.“
Harry počkal venku, dokud neotevřel dveře. Čekal, jestli se Snape pokusí o nějaký úskok, aby mu oplatil ten jeho s Veritasérem, nebo jestli ho pozve dál. Když se Snape uklonil v gestu dokonalého hostitele, sevřel v kapse hůlku a připravoval se vyrazit levou rukou pro pistoli.
Náhle se pod ním ale podlomily nohy a padnul na zem.
„Tak, teď si pohovoříme trochu jinak, Pottere!“
Poslední, co viděl, byl obličej trochu vyděšeného domácího skřítka…