2. Bradavický expres

Harry tiše pozoroval své tři syny, honící se po nástupišti. Jednu paži měl okolo pasu své ženy, na druhé držel svou nejmladší dceru Margaret. Ginny držela za ruku jejich druhou dceru. Malá Lily Potterová vypadala, jako by se jí ulevilo, že její starší bratři na deset měsíců odjedou. Přestože tomu tak teď asi bylo, Harry jí znal dost dobře, aby věděl, že jakmile odjedou, budou jí chybět.

Už jenom tři roky, než Lily také zamíří do Bradavic. Harry si sám pro sebe povzdechl, zatímco do něj Percy vemlouval díru vysvětlováním, jak rozsoudil francouzského a belgického ministra. Všechny jeho děti vyrůstaly, a sebevětší kouzla to nemůžou zastavit.

Náhle Harry ztuhl, když si všiml ulíznutých blond vlasů staršího studenta, který vrazil do Remuse. Tohle bude zajímavé, pomyslel si.

* * *

"Z cesty, trhane!" vykřikl Damien Malfoy, prefektský odznak nápadně umístěný na klopě. Jak se řítil kolem, porazil nově jmenovaný prefekt menšího chlapce, až ten upadl na zem.

Remus těžce dopadl. Vyčítavě se podíval na prefekta a v duchu se divil, co udělal špatně.

Malfoy se zastavil a otočil se k němu čelem. "Co je? Pročpak na mě zíráš?" zeptal se zmijozelský prefekt, z hlasu mu odkapával med.

"Strčil jsi do mě," odpověděl Remus, stále příliš ohromený, než aby zvládl duchaplnou odpověď.

Malfoyovi se zablýsklo v očích škodolibou radostí. "Chceš snad obvinit prefekta, že tě záměrně shodil?" zeptal se.

Než mohl Remus odpovědět, hlas za ním odpověděl místo něj: "Řekl bych, že by bylo zbytečné očekávat od zmijozela, že si bude pamatovat, co udělal před pouhými několika sekundami."

Damien se otočil na patě, aby čelil neznámému mluvčímu, jenom aby zjistil, že tam nikdo není.

Remus poznal suchý hlas svého bratrance Arthura. Ten očividně nějak dokázal sebrat strýčku Fredovi jeho neviditelný plášť.

Remusovu pozornost upoutal tichý zvuk kroků napravo od něj. Tiché zasvištění látky a náhle byl Remus pod pláštěm se svým bratránkem. Arthur si přitiskl prst na rty a zašklebil se jako blázen.

Malfoy, neschopný vypátrat posměváčka, se chtěl vrátit k nadávání své poslední oběti. "Nikdo si nebude dělat blázny z Malfoye...," začal, dokud si neuvědomil, že už nemá koho zastrašovat.

Okolo zmijozelského prefekta se ozval smích, jak se otáčel dokola, aby našel svůj první cíl. Damien zrudl vzteky a vletěl do vlaku.

Arthur tiše pomohl Remusovi na nohy, oba stále bezpečně schovaní pod drahocenným pláštěm.

"Pojď," zašeptal Arthur. "Musíme najít bezpečné místo, kde bysme to mohli sundat, aniž by si nás táta všiml."

"Nedokážu uvěřit, že jsi ukradl neviditelný plášť strýčka Freda!" vyhrkl potichu Remus.

"Půjčil. Půjčil jsem si ho."

"Plánoval jsi ho vrátit?"

"Při vhodné příležitosti."

"A to jako kdy?"

Arthur odfrkl. "Samosebou až si našetřím dost galeonů na vlastní." Dvojce si pomalu hledala tlačenicí cestu na konec nástupiště. Remus si všiml vysoké, štíhlé postavy přímo před nimi. Tiše zasténal a zavřel oči.

"Co je?" zeptal se Arthur.

"Taťka. Stojí před námi."

"No a? Nemůže nás vidět."

"Arte, kdy naposled kdokoliv, a tím myslím kdokoliv, dokázal cokoliv skrýt před mým tátou?"

Arthur se zamyšleně zamračil. "Nevzpomínám si. Vím, že se ho táta a strejda George pořád snaží nachytat, ale vždycky se to obrátí proti nim."

Remus přikývl. "Za celý svůj život jsem neviděl,že by někomu na něco skočil. Vždycky jako by viděl skrz jakoukoliv past, vtípek nebo vylomeninu, kterou se snažíš utajit."

"A co tvá máma? Teta Hermiona mi řekla, že mu pořád krade ponožky. Celá rodina si myslí, že je to legrační. Podle všeho to nedokáže zastavit."

Remus potřásl hlavou. "Obrátil to proti ní. Prostě je krade zpátky. Máma na to nedokáže přijít, protože ani neodejde z místnosti. Ty ponožky se prostě objeví zpátky v jeho skřínce. Je z toho celá paf."

"Každopádně, my se ho nesnažíme nachytat. Prostě se snažíme proklouznout kolem pod tímhle pláštěm. Chtěl bych ho s sebou v Bradavicích."

"Doufám že máš pravdu."

Pomalu se propracovávali na okraj davu.

"Věděla jsi, že před pár lety byly neviditelné pláště zařazeny na seznam zakázaných předmětů?" zeptal se Harry své ženy.

Remus a Arthur vylekaně ztuhli.

Ginny se zamračila. "Ano, ale proč proboha to vytahuješ?"

Harry pokrčil rameny. "Jenom jsem uvažoval, jaký by byl adekvátní trest pro studenta, který jeden má."

Arthur a Remus se podívali jeden na druhého, v očích děs. Ginny se na okamžik zamračila ještě víc, pak se její oči rozjasnily pochopením.

"A co tě napadlo?" zeptala se nevinně.

"Možná přibližně hodinové kázání od jistého nudného strýčka onoho studenta," řekl a zamyšleně si poklepal na bradu. Pak se otočil a podíval se přímo na Remuse. 

* * *

Remus zaznamenal pohled svého otce a zavřel oči na znamení porážky. "Průšvih," řekl.

Arthur se na něj podíval, naprosto šokovaný. "Ale jak?"

Harry se natáhl dopředu a stáhl jim plášť. Zvedl obočí a čekal.

"Um. Ahoj... ehm... tati."

"Jo... ehm... ahoj strýčku Harry."

"My jsme... zrovna jsme...um..."

Harry tiše stál a trpělivě čekal.

"Remus upadl a... ehm... já...um..."

"Jo, my... ehm..."

Harryho smaragdové oči těkaly od jednoho k druhému. Naučeným pohybem složil plášť a přehodil si ho přes ruku. Natáhl se a poopravil Remusovi kravatu. Ještě okamžik podržel jejich pohled, načež se s lehce zlomyslným úsměvem odporoučel a vydal se směrem k dalšímu rodiči. Remus i Arthur oba zhluboka vydechli. Oba dva, očividně celí skleslí, se cítili jako by práve unikli jisté smrti.

* * *

Neuplynulo ani deset minut cesty a Remus byl nucen odvyprávět, co se stalo na nástupišti. Všech dvanáct se mačkalo v jednom kupé, aby si poslechli celý příběh.

"Ten prefekt Malfoy je ostuda," zavrčela Heidi. "Nechápu na co učitelé mysleli, když ho vybírali."

Brianna přikývla. "Je to ostuda, ale je jen na hlavě dané koleje, koho vybere za prefekta."

"Není hlava Zmijozelu profesor Snape?" zeptal se Charlie.

"Přesně," odpověděl James a podíval se na svého obřího bratrance. Charlie musel stát-kdyby si sedl on, ostatní by si o sedačce mohli tak akorát nechat zdát.

"Ale řekl bych, že letos udělal očividně chybu."

Brianna si šokovaně zakryla ústa. "Profesoři nedělají chyby!" zalapala po dechu.

Isabella obrátila své dokonalé oči v sloup. "Prosím, Bri. Odpusť si to."

Brianna spustila ruku a zahihňala se. "Promiň, Bello, nemohla jsem odolat."

"Jo, fajn, ale ve vlaku nejsou žádní učitelé, nepotřebuješ..."

"Ale ano, jsou," přerušil jí Zachary. "Ještě ve stanici jsem viděl nastupovat profesorku McGonagallovou."

Zbylých jedenáct pomalu trávilo tuhle informaci.

"Víte," začal Sirius, "toho Malfoye opravdu nemám rád."

James přikývl a po obličeji se mu rozlil široký úsměv. "Myslím, že bychom ho radši měli zbavit jeho prefektství. Pochybuju, že by k nám byl fér, vzhledem k rodinné historii."

Isabella vypadala šokovaně. "Jak to chcete udělat?" zeptala se. James a Sirius se šklebili jako jeden muž. Remus je sledoval trochu nervózně, ale taky se usmíval.

"No, Bello," odpověděl James. "Malfoyovi končí jejich prefektská schůze zhruba za hodinu. Sirie, ty najdeš primusku. Remie, ty seženeš..."

* * *

Minerva McGonagallová vzhlédla k otvírajícím se dveřím svého kupé. Na okamžik jí napadlo, že profesor obrany proti černé magii se dokázal proměnit zpátky v dítě.

"Promiňte, paní profesorko. Mohl bych se vás na něco zeptat?"

Zástupkyně ředitele zaklapla svojí knihu. "Samozřejmě, dítě. Nemyslím, že bych se musela ptát, kdo jsou vaši rodiče."

Chlapec se usmál a přikývl. Natáhl ruku. "Remus Potter, madam."

Profesorka se pousmála nad jeho formálností a potřásla drobnou dlaní. "Minerva McGonagallová. Ale ve škole mi budete muset říkat profesorka McGonagallová."

Remus přikývl. "Děkuji, madam."

"Posaďte se, prosím, pane Pottere."

Remus znovu poděkoval a sedl si naproti ní. "Co pro vás můžu udělat?" zeptala se.

Remus se zamračil. "Moji strýčkové mi vyprávěli o svém zařazování. Většinu věcí jim nevěřím, a pochybuji, že bych musel zápasit s trollem, ale přemýšlel jsem, co opravdu musíme udělat, abychom byli zařazeni?"

Profesorka zvedla oči nad jistou ošklivou vzpomínkou, ale nepřestala se usmívat.

"Strýčkové Fred a George, řekla bych?"

Remus kývl. "Obyčejně je neposlouchám, ale vrtalo mi to hlavou, protože maminka mi vyprávěla, že táta a strýček Ron zachránili v prvním ročníku před trollem tetu Hermionu."

Profesorčin úsměv zmizel. "To opravdu udělali. Bylo to velice statečné, ale velice hloupé. Pamatuji se, že jsem jim pak udělila nějaké body za ´neuvěřitelné štěstí´."

Remus se tomu usmál a hladce pokračoval v započaté činnosti-vytahování rodinné historie z profesorky McGonagallové.

* * *

"Hele! Koukněte! To je synáček Skákavé fretky!"

Damien Malfoy se otočil dokola, aristokratické rysy zkroucené do úšklebku. Za rohem zahlédl chomáč rozcuchaných tmavých vlasů. Se zavrčením se zmijozelec vrhl za původcem té urážky.

Malfoy vběhl za roh, jen aby sebou praštil přes vyčarované lano. V tu chvíli se několik sousedících kupé otevřelo a Damien Malfoy ze sebe zas jednou dělal blbce před zraky tuctů očí.

Postavil se, oklepal, zvedl nos a vykročil chodbou. Slova, která si pro sebe mumlal, nejsou publikovatelná.

Postupně nakoukl do všech kupé, okolo kterých procházel. V jednom zahlédl schovávat se toho mizerného fracka a vřítil se dovnitř.

"Myslel jsi, že mi utečeš, co?" řekl výhružně a natáhl se po něm.

"Utéct ti, Malfoyi?" vmísil se do toho čísi hlas. "Co tím myslíš?" Damien se otočil čelem k Felicity McDougalové, primusce a havraspárské prefektce.

"Tenhle mrňavý prevít mě urazil a utekl. Vzhledem k tomu, že ještě nepatří k žádné koleji, chystal jsem se, ehm, promluvit si s ním."

Felicity tázavě zvedla obočí. "Kdy tě urazil, Damiene?"

"Sotva před dvěma minutami, na chodbě."

Primuska zúžila oči. "Poslední půl hodiny si se mnou povídal tady v kupé, Malfoyi. Myslím, že nejlépe bude, když se ředitel dozví, jak zneužíváš své prefektské výsady."

"Pitomost," odfrkl Damien. "Zrovna sem vběhl."

Felicity vstala a sjela menšího prefekta pohledem. "Jistě že ne! Chceš mě snad obvinit ze lhaní?" zavřískla.

Po tomhle výbuchu se začalo okolo dveří shlukovat několik dalších studentů, divících se tomu zmatku. Svorně zalapali po dechu nad tím, že snad Malfoy naznačuje, že je primuska lhářka. Damien byl příliš vyvedený z míry, než aby si všiml, že většina nově příchozích je zrzavá.

"Vím, že vaše rodiny spolu nevycházejí dobře, ale vážně, vylévat si vztek na prvňáčkovi, který ještě ani nedorazil do Bradavic, je prostě neodpustitelné. Školní trest, pane Malfoyi, a strhávám Zmijozelu za vaše chování dvacet bodů."

Damien se roztřásl vzteky a zazíral na Felicity-snažil se zlomit jí svým nejlepším výhružným pohledem.

Felicity mu to jednoduše vracela. Nikdo z přítomných nemohl tušit, že doma chová několik zlatých rybek a nacvičuje si na nich upřený pohled. Damienovi se začaly oči zalévat slzami. Zvenku se ozvalo výsměšné: "Nebreč, Malfoyi."

S frustrovaným zavrčením odtrhl zmijozelský prefekt oči od Felicity a otočil se čelem k mluvčímu. Ovšem nebyl schopný najít v hloučku neznámý hlas, a tak se jím protlačil a málem vyběhl z kupé.

Celou cestu do vlastního ho provázely posměšky a hihňání.

* * *

Felicity se podívala dolů na Siriuse. "Je mi opravdu líto, jak se choval. Vím, že se vaši otcové navzájem hrozně nenáviděli, moje teta s nimi chodila do stejného ročníku."

Sirius přikývl a pokusil se o statečný výraz. "Děkuju. Um, děkuju, že jsi se mě zastala."
Felicity se usmála. "Není zač, od toho tu my prefekti jsme."

Sirius jí oplatil úsměv a vyskočil na svoje sedadlo. "Takže, co ti tvá teta povídala o taťkovi a Malfoyově otci?"

* * *

James sledoval, jak Malfoy celý fialový opouští kupé, kde seděl jeho bratr. Otočil se k Zachovi a Williamovi. "V pořádku, Zachu, ty běž zkontrolovat Remieho, já to zkusím ještě jednou."

Zachary se zašklebil jako blázen. "Do toho, Jimmy. Pojď, Bille," řekl svému rudovlasému bratranci. "Běž pohlídat toho blbečka, než se James nachystá."

William přikývl. "Vezmu ještě na pomoc Chrise."

* * *

Damien Malfoy si sám pro sebe nadával. Ten malý bastard nějak přesvědčil primusku, aby kvůli němu lhala. No dobře, jakmile vystrčí hlavu z kupé, bude toho litovat.

Stará paní s vozíkem zvolna zamířila k jeho kupé. Malfoy zavrčel nad její pomalostí. Postavil se a natáhl se ke své peněžence, už mu hlasitě kručelo v žaludku.

* * *

"Dobrý den, madam. Předtím jsem vás prošvihl. Mohu si od vás něco koupit teď?" zeptal se sladce James.

Stará paní se na něj usmála. "Jistě, drahoušku. Copak by sis přál?" Zatímco si James vybíral pár sladkostí, které zaručeně zadělají oblečení, stará čarodějka pokračovala.

"Jsi pozoruhodně podobný jednomu chlapci, kterého si pamatuji. Nejsi náhodou Potter?"

James přikývl. "Harry Potter je můj otec. Řekl mi, že mám k vám být velice zdvořilý."

"O, to je od něj sladké, že si na mě vzpomněl. Pojď, vem si co budeš chtít, já to neřeknu."

James se usmál od ucha k uchu. "Mockrát děkuju, madam. Opravdu to velice oceňuji."

* * *

Damien se zrovna propracoval svou první paštičkou, když vzhlédl a uviděl uculující se obličej toho mizerného prvňáka. S výkřikem rozrazil dveře.

Co ho zarazilo byl fakt, že prvňák nezačal vyděšeně utíkat. Jiskřivé zelené oči naopak prozrazovaly pobavení, když se najednou na předku Malfoyova hábitu rozprsklo několik odporných skvrn od jídla. O sekundu později už s hlasitým řevem pronásledoval zmijozelský prefekt mladšího studenta po chodbách vlaku.

* * *

James se ohlédl právě aby viděl, jak se na něj blonďatý chlapec vrhl, ovšem efekt poněkud zkazil fakt, že prefekt se musel okamžitě zarazit, aby nevrazil nosem do dveří. Během vteřiny je Malfoy zase rozrazil a dal tím Jamesovi právě dost času na to, aby po něm vrhl poslední nachystaný balík jídla.

Červená řepa vykonala své dílo zkázy, stejně jako dýňová šťáva a borůvkový džem. Malfoyovi světlé vlasy přímo odporně neladily s kakofonií barev na jeho čerstvě zadělané košili.

S drzým úšklebkem se James hnal chodbou, rozzuřeného prefekta těsně za patami.

* * *

Remus věděl, že je jeho bratr v nebezpečí; cítil to v kostech. Trojčata vždycky poznala, když bylo jedno z nich v nebezpečí. Dokonce dokázala vycítit, kdo z nich potřeboval právě pomoct.

Cítil, že se James blíží, věděl, že už je jen pár kroků od nich. Vzhlédl na profesorku přeměňování.

"Prosím, odpusťte, že vás přerušuji, ale vždycky jsem se vás chtěl na něco zeptat."

Profesorka kývla.

"Mohl bych vidět vaší zvířecí podobu?"

"Kdo ti řekl, že jsem zvěromág?"

Remus se kousl do spodního rtu a sklopil pohled ke svým rukám. "Já... já jsem o nich četl, když jsem byl malý. Vždycky jsem si přál nějakého potkat."

Profesorka se znovu usmála a náhle na jejím místě seděla šedá mourovatá kočka.
Pak se dveře málem vylomily z pantů.

"Tady už tě nikdo nezachrání, ty mrňavej parchante," řekl Malfoy, v obličeji vztek. Vrhnul se na Remuse, popadl ho za klopy a zvedl ho ze sedačky. Sevřel jednu ruku v pěst a zrovna se ho chystal praštit, když mu najednou někdo bolestivě sevřel zápěstí.

Malfoy se otočil a zjistil, že se dívá přímo do rozzlobených očí profesorky přeměňování. Zalapal po dechu a upustil svou oběť na podlahu.

"P-p-p-paní P-profesorko! C-co tu děláte?"

"Ujišťuji se, že jde všechno hladce, pane Malfoyi. Možná byste mi mohl vysvětlit, proč tu fyzicky napadáte studenta?"

"On... ehm... zašpinil mi hábit."

Profesorčiny rty byly tenké a rovné jako pravítko. Švihla hůlkou a fleky zmizely. "Jste čaroděj, pane Malfoyi. Něco tak prostého jako skvrna na košili by pro vás neměl být důvod někoho zraňovat. A čekat s reakcí tak dlouho je prostě neomluvitelné."

"Čekat? Ale profesorko! Teď jsem ho sem dohnal!"

"Prosím o prominutí? Chcete říct, že sem ten chlapec zrovna vešel?" Malfoy přikývl.

"Zrovna jsem ho sem pronásledoval. Nemohla jste to vidět."

Profesorčiny oči zajiskřily vztekem. "Možná jste přehlédl přítomnost šedé kočky na protějším sedadle, pane Malfoyi."

Damien Malfoy těžce polkl.

"Za vaše bezdůvodná obvinění a zneužívání prefektských výsad, týde-, ne, měsíční školní trest. Budu vás každý večer v sedm hodin očekávat ve svém kabinetě. Za lhaní profesorce strhávám Zmijozelu padesát bodů. Za napadení studenta..." natáhla se a strhla mu z klopy prefektský odznak.

"Hezký den, pane Malfoyi. Profesor Snape už vás nahradí jiným studentem z pátého ročníku."

Malfoy vrhl na Remuse vražedný pohled a otočil se k východu.

"Ještě jedna věc, pane Malfoyi."

Nenávistný pohled se změnil ve vyděšený.

"Už vás nechci vidět mluvit s panem Potterem. Je to jasné?"

"Ano, profesorko," prskl a byl pryč.

* * *

Devět Weasleů a tři Potterové se sesedli na konci nebelvírského stolu ve Velké síni. Profesorka McGonagallová zrovna položila před profesora Snapea něco, co podezřele připomínalo prefektský odznak.

"Zajímalo by mě, jak zareaguje?" zamumlal Chris Weasley.

Všichni sledovali, jak profesor lektvarů upřel ocelový pohled na Damiena Malfoye. Bývalý prefekt měl oči sklopené na svůj talíř a snažil se ignorovat ředitele své koleje.

Příběh o Malfoyově ztrátě prefektství už se rozšířil po celém nebelvírském stole a po celé Síni se ozývalo hihňání.

Malfoy se podíval na zlatý a nachový stůl, především pak na tři Pottery, kteří se na něj vesele usmívali. Jako jeden zvedli své poháry v tichém přípitku.

"Dobrá," řekl James a otočil se zpátky k ostatním. "Potterové a Weaslyové jsou zpátky. Všichni ve stejné koleji, a zvládli jsme tomu blbci sebrat jeho ´ozdůbku´".

"Na Bradavice," připil Sirius. "Ať jsou dějištěm mnoha dalších nebelvírských úspěchů."

"Na Bradavice," zopakoval zbytek stolu, a všichni se zhluboka napili. Nikdo z nich si nevšiml profesora obrany, který se usmál a připil až do dna.

pokračování příště...