2. kapitola 3. část
“Seš hluchá nebo blbá?! Řek sem kreaturo, protože ty jsi kreatura! Tak nechápu, čemu nerozumíš,” zasmál se skřípavě.
V tu chvíli se nad nimi na schodišti zjevil Snape. Bylo jasné, že všechno musel slyšet. Julie, jež k němu stála natočená profilem, jej však neviděla anebo jí to bylo jedno, protože pomalu zdvihla hůlku a s upřeným pohledem na Malfoye zadrmolila:
“Ty mě nebudeš urážet, ty jeden drzej spratku. Azkaban postavili pro takový, jako jsi ty a tvůj otec. A pro vrahy, jako je ten můj,” dodala tiše. Ti, co ji pozorovali, ucouvli v tu chvíli o tři kroky zpět, neboť zatímco mluvila, zvedl se kolem ní vír vzduchu, v němž se jí podivně vzduly vlasy, a z její hůlky vystřelil bílý pruh světla. V následující vteřině vzplál Malfoyův hábit modrým plamenem.
“Tak to by stačilo,” ozval se vedle ní Snape a jediným pohybem uhasil ječícího Malfoye.
“Všichni okamžitě do třídy!” otočil se s hrozivým výrazem na ostatní. Potom se podíval na Malfoye, který se celý klepal, a klidně promluvil: “V pořádku, Draco?”
“To teda ani v nejmenším!” vřískal Malfoy.
“Běžte si sednout do učebny, já to s ní vyřídím,” rozvážně mu pokynul Snape s kamenným výrazem ve tváři. Malfoy se jen škodolibě ušklíbl a zmizel ve dveřích.
“Tady není, co vyřizovat,” rozezleně pronesla Julie, když osaměli a přimhouřila oči se vztekem zežloutlými duhovkami. Jestli jí teď chce tvrdit, že nebyla v právu…
“Také si myslím,” odvětil a klidně její pohled opětoval.
“Tak proč jste mu řekl…” nechápala. Nejdřív před Malfoyem machruje a teď tu stojí a jen si ji klidně prohlíží!
“Slečno Readová, není vám absolutně nic po tom, co jsem komu řekl. Neuvažujte o tom, neřešte to a vůbec bych byl rád, kdyby jste celkově vynechala mou osobu z jakýchkoli svých soukromých a totálně zcestných úvah. Je vám to jasné?!” naklonil se k ní trochu blíž. Byl sice klidný, ale i tak dost důrazný. Jako by jí viděl až do mozku.
‚Asi bych mu neměla odporovat,‘ rozhodla se tedy a přikývla.
“A koukejte se uklidnit, nebo na téhle škole dlouho nevydržíte, a to myslím stoprocentně vážně,” doporučil jí ještě a potom zlobně pohodil hlavou směrem ke dveřím učebny, aby šla.
“Já jsem klidná,” pokrčila uraženě rameny a vešla do třídy.
‚To tedy pro mě nezačíná moc dobře,‘ zhodnotila chmurně svůj první střet s tímto mužem jakožto profesorem a ještě více se utvrdila v názoru, že prominentkou Zmijozelu nebude.
Snape vešel za ní, máchnutím hůlky zabouchl dveře a provlál uličkou mezi stoly ke katedře.
“Vyndat knihy, otevřít na straně pět set tři, Dusící lektvar. Popis je na tabuli, přísady ve skříni, kdo to nezvládne, dostane úkol navíc. Začněte!”
Načež se posadil za stůl a nevraživě si měřil roztřesené studenty. Bylo zajímavé pozorovat, jak málo mu stačí k tomu, aby s úspěchem vyděsil polovinu třídy k smrti. Jeden z žáků nebyl schopen v roztřesených rukou ani udržet kotlík, natož započít nějakou úspěšnou práci nad ním. Julie musela kroutit hlavou nad jeho chováním. Sama byla za půl hodiny se svým lektvarem hotova. Zhruba ve stejné chvíli se vztekle postavil Draco Malfoy a prohlásil, že nemůže kvůli rozrušení z předešlého incidentu pokračovat v práci. A bylo na čase, hustá tekutina v jeho kotlíku nebezpečně bobtnala a přetékala s divokým syčením přes okraj. Snape nejprve nechal zmizet tu spoušť a potom s přivřenými víčky propustil Malfoye z hodiny. A jakoby si potřeboval zchladit žáhu na někom jiném, přistoupil k Potterovi.
“Co přesně si myslíte, že právě děláte?” promluvil pomalu a znechuceně nabral z jeho kotlíku trochu nazelenalé hmoty, jež se ani trochu nepodobala směsi, kterou měla hotovou Julie.
“Dusící lektvar?” odtušil Harry.
Snape se jen nadechl a zavřel pevně oči.
“Po večeři si přijdete ke mně do kabinetu pro zadání zvláštního úkolu. A vezmete s sebou Longbottoma, Weasleyho, Finche-Fletchleyho...” nedůvěřivě se zadíval do dalšího kotlíku ”...ano, a Pattilovou, jak vidím, také.” Potom pomalu přistoupil k Julii a jedním okem zkontroloval její lektvar.
“Zhruba takhle to má vypadat,” pronesl bezbarvě a přesunul se dál.
Druhou hodinu strávili zapisováním si do sešitů. Snape mluvil o dalších užitečných směsích, jako je Dávivé sérum, Slepotník a Zimničný balzám. O všech těch látkách už Julie slyšela nebo četla, takže se nemusela tak úporně soustředit a mohla v klidu pozorovat styl Snapeovy výuky. Brzy dospěla k závěru, že jeho systém je sice efektní na oko, v praxi však málo účinný. Kdyby učivo vykládal méně agresivně a soustavně neděsil žáky, zcela určitě by si toho odnesli z hodiny více.