2. kapitola 5. část
“Správně. Zapište si to. První si probereme upíry. Upíři se liší...” A Snape počal klidně diktovat vlastnosti upírů, zatímco ostatní za naprostého ticha rychle zapisovali své poznámky.
Jak se to lišilo od husté atmosféry při lektvarech! Samozřejmě tu nebyli nebelvírští, což jistě hrálo roli, ale i tak se zdálo, jako by učitelem nebyl stejný člověk. Snape zcela v pohodě vykládal látku a vykládal ji dobře. Julie byla u vytržení. Promítli si nějaké obrázky upírů (osvětlení se vždy ztlumilo po každém lusknutí Snapeových prstů) a přešli k duchům.Snape si k tomu účelu pozval na pomoc známé bradavické strašidlo Protivu a donutil je, aby jim něco předvedlo ze svého širokého rejstříku strašení. Došlo i na smích, to když se Protiva přeměnil na obrovského chlupatého psa a s gustem si poznačil roh tabule ohnivou loužičkou. Třída propukla v řehot.
“To by stačilo,” zjednal si opět klid Snape. “A teď víly. Víly se vyznačují...”
Studenti sklonili hlavy nad pergameny, jen občas hodili zvědavým očkem po Julii, která si samozřejmě nic psát nemusela. Dobře znala, čím se vyznačují víly.
“Takže to by bylo pro dnešek všechno a do pátku si napíšete tři stránky pergamenu na téma: Život víly,” uzavřel Snape a počal otevírat okenice.
“Readová, ty to budeš mít zadarmo!” zaskřehotal Malfoy, zatímco si balili věci. “Stačí, když popíšeš mizerný živoření svý máti, než teda stačila skápnout, haha!” rozchechtal se.
“Uklidněte se, Malfoyi!” ostražitě se otočil Snape, ale bylo příliš pozdě. Julie už mířila Malfoyovi hůlkou mezi oči a vlasy jí levitovaly okolo hlavy.
“Ty malej hnusnej smrade, moji matku si do huby brát nebudeš!” vykřikla a Malfoy jen tak tak stačil uhnout velkým skokem před zeleným bleskem z její hůlky.
“Expelliarmus!” zaburácel Snape a chytil Juliinu hůlku.
“Krávo jedna pitomá! Fakt celá máti! Prostě hnus!” soptil Malfoy a zvedal se ze země.
“Šmejde mizernej!” zařvala Julie a v tom okamžiku se vznesla na půl metru do vzduchu, odkud seslala plavným pohybem paže na Malfoye tentokrát rudý záblesk světla - a bohužel neminula.
Draco se chytil za hlavu. Potom ruku sundal a zděšeně zíral na svou dlaň, která byla celá od krve.
“Odveďte ho na ošetřovnu!” rozkázal Snape Crabbeovi s Goylem. Ti se nenechali dvakrát pobízet - chňapli Malfoye a úprkem vyběhli z učebny.
“Ostatní ven!” zařval Snape a pomalu se blížil k stále se pár centimetrů nad zemí vznášející Julii. Konečně zapadly dveře za posledním vyděšeným studentem a v učebně se rozhostilo ticho.
“Vraťte se... zpátky... na zem!” zvedl svou hůlku profesor a namířil ji na Julii. Stvoření před ním se pomalu sneslo na podlahu, ale stále na něho zahlíželo nebezpečně žlutýma očima.
“Počítejte od jedné do dvaceti,” pokračoval Snape tiše.
“Jedna,” začala Julie poslušně počítat a když byla u dvacítky, měly její oči opět zelenou barvu.
“Dvacet,” řekla. “A vraťte mi hůlku.”
Snape však jen zavrtěl hlavou.
“Co jsem vám říkal včera? Abyste se uklidnila. Já jsem to myslel vážně! To jste tak tupá, že neudržíte informaci čtyřiadvacet hodin?!” svraštil prudce čelo.
“Jak to se mnou mluvíte!” zavrčela Julie a výhružně postoupila o krok dopředu, zatímco muž zvedl rozčarovaně obočí. Opět jí zacloumal hněv:
“Klidně tolerujete, že si ten parchant dělá srandu z vraždy mé matky a ze mě, a nemáte ani tolik slušnosti, abyste zakročil v můj prospěch, když je jasné, že mě šikanuje. A ještě mi budete říkat, co mám dělat?!!!”
“Okamžitě zavřete ústa, mladá dámo!” zasyčel Snape výhružně a také pokročil trochu dopředu. Dovolila si opravdu hodně a on ji chtěl vrátit do patřičných mezí. Bylo to však jako snažit se zkrotit divoké zvíře.
“Ne, ty zmlkni. Víš, že nepotřebuju hůlku na to, abych tě smetla!” natáhla ruku a chystala se říct nějakou kletbu. Byla plna odhodlání mu ublížit za to, že se jí nezastal. Za to, že se ji snaží mírnit v jejím spravedlivém hněvu. A nakonec i za to, že je muž, stejně jako její otec a ostatně všichni, kdo jí kdy nějak ublížili.
Snape ale nečekal, až to udělá. Místo toho ji chytl jednou rukou za předloktí, druhou za krk a přirazil ji ke stěně za nimi.
“Tak a teď mě poslouchej, ty jedno... stvoření!” zachraptěl hlubokým basem. “Je mi líto, že jsi přišla o matku, ale já jsem to nevěděl! Za druhé: nenávidím Malfoye snad ještě víc, než ty, ale mám své důvody, proč mu nadržuji. A za třetí: nebudeš tu v bezpečí, když ti budu před ním stranit, právě naopak!”