2. kapitola

Hermiona vyklouzla z postele a potichu, aby nevzbudila Ginny, se oblékla a natáhla si bačkory, popadla svůj batoh a namířila si to dolů. Od přečtení dopisu z ministerstva už uběhly dva týdny. Nejdříve ji zaměstnávala práce v Bradavicích pro McGonagallovou a pak záležitosti Řádu, když se vrátila na Grimmauldovo náměstí 12. Už nemohla odkládat nevyhnutelné, nicméně na svůj seznam potřebovala klid.
V prázdné kuchyni si udělala šálek čaje a pak se neochotně vrátila ke svému batohu. Seznam byl docela dlouhý, svitek pergamenu se vlnil až přes okraj stolu. Hermiona pocítila záchvěv nechtěného uspokojení nad tím, že si ji tolik mužů chtělo vzít. Ovšem po bližším prozkoumání bylo uspokojení vystřídáno zděšením, protože si všimla, že nápadníky nepřitáhla její kouzelnická osobnost či dobrý vzhled – dokonce ani její impozantní intelekt. Seznam špinila jména jako například Nott, Lestrange a Crabbe. Hermioně došlo, že ji její spojitost s Harrym opět ohrožuje.
Je to pro dobrou věc, on za to stojí, pomyslela si Hermiona a pousmála se při vzpomínce na závěrečné dny bradavického studia, které strávila spolu s Harrym a Ronem. Těm dvěma se konečně podařilo vytáhnout Hermionu z knihovny a společně podnikli několik posledních dobrodružství.
Znovu prozkoumala seznam a zaregistrovala, že na něm jsou všichni volní Weasleyovi, Ron, George a Charlie, a dále hodně členů Řádu. Lehce se otřásla nad Moodyho jménem a velice ji překvapilo, že vidí Snapeovo. Začala tím, že vyloučila všechny Smrtijedy, a potom zbylé kandidáty rozdělila do kategorií „Nutno ještě prověřit“, „Možný kandidát“ a „Nepravděpodobný“. V dalším kroku sestavila list pro a proti. Zastavila se nad Ronovým jménem a nebyla si jistá, do které kategorie ho zařadit. Váhala, jestli k ní něco cítí podobně jako ona v pátém ročníku, nikdy nedělal nic jiného, než že se přel s kluky, kteří o ni projevovali zájem. Nechtěl ji, zároveň se mu nelíbila představa, že by s ní chodil někdo jiný. Stejně tak se choval i k nápadníkům Ginny. Byla to trapná situace. Něco k němu cítila, ale byla to láska, která by udržela manželství pohromadě? A jak to cítil on?
Ne, rozhodla se. Nemůže se provdat za Rona, a už vůbec ne takhle. Pokud by měli být spolu, chtěla, aby po ní toužil, ne aby cítil povinnost si ji vzít a uchránit ji od toho zpropadeného zákonu. Brzy by se do něho zamilovala, ale on by to necítil stejně. Nebyli by v rovnováze a tuto myšlenku Hermiona nemohla vystát. Než se obrátila k dalším jménům, smutně ho přesunula do kategorie „Nepravděpodobný“.
Pracovala dlouho do noci, usnula na stole a zpod změti jejích hnědých kudrlin vykukovaly pergameny a brky. Remus ji objevil až ráno a jemně ji probudil.
„Ou, promiň,“ řekla nejistě, vlasy měla rozcuchané a tváře jí zdobily inkoustové skvrny.
„Už ses rozhodla?“ zeptal se a vzal do rukou její rozsáhlé seznamy.
„Zúžila jsem to na dva,“ odpověděla mu zívajíc.
„Vidím… Charlie Weasley,“ přečetl nahlas a prolistovával pergameny, „a… Hermiono, je tohle správně?“ Zčervenala a odvrátila pohled.
„Ano,“ pronesla měkce.
„Ale… Severus?“ zdálo se, že Remus nemá slov. Hermiona musela přiznat, že ji samotnou překvapilo, když zjistila, že spolu s Charliem má nejdelší seznam pro Severus Snape. Do kategorie „Možný kandidát“ se dostal po tom, co rozhodla, že každý člen Řádu pod čtyřicet let věku je její nejlepší a nejpravděpodobnější volba. Charlieho seznam proti byl sice delší než Snapeův, nicméně už jen to, že se jednalo o Snapea, bylo dostatečně velké proti. Byla zmatená a nevěděla co dělat. Hodlala podstoupit riziko, že její manžel bude pravděpodobně chtít žít v Rumunsku? Nebo riskovat, že zůstane ve Skotsku s mužem, jehož si vážila, nicméně s ním nemohla vydržet v jedné místnosti, a o němž moc dobře věděla, že on k ní cítí to samé?
„Co Ron?“ nadhodil Remus. Jako všichni ostatní si i on myslel, že tohle pro ni bude nejlehčí volba, že se ona a Ron vezmou.
Vyložila mu své důvody a ještě dodala: „Myslím, že to, co cítím k Ronovi, jsou jen vrtochy naivní školačky. Nic na čem bychom mohli založit manželství, obzvlášť protože jsem si jistá, že on ke mně nic necítí. Kdyby ano, už by něco podnikl.“
Remus přikývl. „Máš pravdu. Jsi jeho kamarádka a vždycky tě bude mít rád, ale poslední dobou jsem si všiml, že na Lenku kouká tím svým zasněným pohledem.“ Hermiona si toho všimla také a i to ji dovedlo k rozhodnutí, že ho vyškrtne ze seznamu možných kandidátů.
„Takže… Snape?“ zeptal se a podával jí zpět její pergameny.
„Myslím, že ano,“ odvětila.