2. Setkání s rodinou

Hermiona pomalu šla ke dveřím a pomalu je začala otvírat. Zhluboka se nadechla a otevřela dveře dokořán. Na prahu stála její pravá rodina. Byl tam její otec s matkou, která byla stejně krásná jako ve vzpomínce. Dále Blaise Zabini, nejlepší přítel Draca Malfoye. Vypadal trochu jako otec s mírným opálením, přestože Hermiona byla bledá, jako její matka. Objevily se také dvě malé děti, kolem 11 let, kteří se na ní dívali. Ta dívka měla černé vlasy po ramena s hnědým nádechem a bouřlivě modré oči a chlapec vypadal totožně s ní, kromě toho, že jeho oči byli zelené.

"Ahoj Mio, mé jméno je Isabella. Myslím, že se mamce po tobě stýskalo a tak mě pojmenovala tvým druhým jménem."

 

Slyšela jak její skutečná matka bojuje s pláčem.

"Stýskalo se mi po tobě moc. Měla jsem dva bratry a s těmi se toho moc dělat nedá a často mě pošťuchovali, legrace s nimi moc není, chyběla mi sestra při hrách."

"Hej! Já a Blaise jsme nebyli tak špatný, že ne?" Zeptalo se Isabellino dvojče.

Zatímco Isabelle zatřásla energicky hlavou, Gabriella automaticky opravila chlapce: "Blaise a já"

"Cokoliv." Říkal, jasně bez známek zájmu.

"Není to nic proti tobě, Andrew, přeji ti aby si byl stejný jako tvé sestry, které jsou inteligentní po mně, a ne jako Blaise se svou matkou," řekl s hrdostí v hlase Brendan a podíval se na své dcery.

"Hej! Co to má znamenat Brendan / tati!" Křičel Blaise a Gabriella současně.

Brendan sebou škubl, vzpomněl si co řekl, a prohlásil: "To nebylo nic proti tobě miláčku," řekl, tak jak uměl nejvíc, medově.

"Ano? A co já?" Zeptal se Blaise rozhořčeně.

"No, vzhledem k tomu, že si nedostal prefektský odznak bych souhlasila s tátou" řekla nakonec Hermiona.

"Hej! Měla by jsi souhlasit se mnou. Já jsem tvoje dvojče vzpomínáš?" Řekl Blaise ublíženě.

"Pravda bolí Blaisi."

Jakmile Blaise otevřel ústa chystajíc se promluvit, stoupnul si Andrew dopředu a podal Mie ruku.

"Jsem Andrew ale to už asi víš, díky některým lidem," řekl dívajíc se na svého otce.

Držíc sestřinu ruku ve svý se podíval usmívajíc na tátu.

Brendan řekl: "Jsem neřekl nic."

 

"Jo, to je důvod, proč budeš spát v příštích několika letech na gauči a sám," řekla Gabriella domýšlivě.

Blaise, Andrew a Isabella se začali smát zatímco Brendan, Hermiona, Jane a John rozšířily oči.

"To by si neudělala," promluvil Brendan chraplavě.

 

"Chtěl by si se mi teď omluvit?" řekla přísně Gabriella.

"Dobře, promiň," řekl Brendan zamračeně.

 

"A co Andrew a já? Taky si zasloužíme omluvu," řekl Blaise, naštvaný tím, že ho pomlouvají před novým členem rodiny.

"Co takhle ne."

Najednou Gabriella se obrátila k Hermioně, s uslzenýma očima.

"Doufám, že nám odpustíš, že si pro tebe jdeme teď když časy nejsou bezpečné," řekla Gabriella.

Hermione přikývla.

"Doufala jsem, že by jsi šla s námi a zůstala až do začátku školy. Pokud se na nás nezlobíš a nejsi proti nám zaujatá. Nevěřím, že by tě pěstouni navedli proti nám. Chápu, že možná nebudeš chtít opustit Jane a Johna, ale alespoň zůstaň s námi jeden den," žebrala Gabriela přemáhajíc pláč.

"Já nevím, jestli bych chtěla zůstat jen jeden den," řekla Hermiona a dívala se po všech okolo. Zabiniovi vypadali trochu smutně, ale snažili se to nedat najevo, John a Jane vypadali překvapeně. Hermiona se zašklebila a řekla: "Já bych chtěla zůstat navždy."

Gabriela, která měla slzami zmáčené tváře, běžela skoro bez dechu obejmout Hermionu, Brendan se s úsměvem díval na dceru. Blaise se křenil a Isabelle byla zrušená představou starší sestry u nic doma. Andrew se mírně usmíval.

 

'Typické' myslela si Hermiona a usmívala se vevnitř sama pro sebe.

"Já doufám, že vám to nebude vadit, a že zůstaneme v kontaktu," řekla Hermione hledíc na Johna a Jane, kterým také vytékali slzy.

"Ano, drahá. Samozřejmě je to v pořádku. Chceme, aby si byla šťastná," pověděla jí Jane, dusíc v sobě pláč, zatímco John ji jen objal.

"No, proč ne, je to pro všechny velká změna. Mio, jdi si pro věci ať můžeme vyrazit," pověděla Hermioně matka, s pohledem na její šaty.

 

Hermione vyslovila něco nesrozumitelného a šla nahoru do pokoje si zabalit.

Vzala si kufr a otevřela skříň, aby si mohla vyndat oblečení. Po na hlédnutí do skříně zjistila, že tam má tuny oblečení o kterém neměla ani ponětí, že je vlastní.

"Wow" vydechla. Rychle je začala zkoumat, aby měla nějaký čas ještě na balení. Po rychlém přezkoumání šatníku a různých poliček, aby nic nezapomněla.

Po přezkoumání celého pokoje jen mávla hůlkou a všechny její šaty a věci letěly do kufru. (Mia je ve věku, kdy už smí používat hůlku i mimo Bradavice). Naposledy se podívala po pokoji, kde strávila celé dětství a vyrazila po schodech dolů. Kufr levitovala před sebou, všimla si že Blaise na ni čeká.

"Ostatní na nás čekají v autě," řekl. Hermiona objala a políbila své „rodiče“, pozdravila je a slíbila, že jim napíše.

Pak Blaise Hermione a vyrazili směrem k autu.

Jízda do nového domova proběhla v relativním tichu a Hermiona pod tíhou událostí usnula. Probudila se ve chvíli, když zaslechla, že jí její dvojče křičí do ucha, aby se probudila, že už jsou doma.

 

Hermiona vystoupila spolu s ostatními z auta. Byli zde.

Hermiona pohlédla a těžce vydechla. Stáli před zámkem. Ten pocit byl nepopsatelný.