3. kapitola 1. část
Skončila zima a okolí Bradavic se zazelenalo. Na stráni kolem Hagridovy chýše rozkvetly bledule a vzduch se příjemně oteplil. Studenti se těšili na druhou návštěvu Prasinek a ještě víc na hostinu, která se měla konat poté u příležitosti návštěvy ministra kouzel Korneliuse Popletala v Bradavicích a na níž byla pozvána živá kapela.
“Salamandři jsou skvělý!” vykřikovaly nadšeně zmijozelské dívky. Z jejich výskání Julie pochopila něco v tom smyslu, že Salamandři jsou mužská kapela irských kouzelníků, která právě láme žebříčky všech čarodějnických hitparád. Osobně se ale více zajímala o výlet do Prasinek.
“Tam mají, na co jen pomyslíš,” básnila o tamních obchodech Lisa. “Máš štěstí, že jsi plnoletá a nemusíš mít povolení od rodičů. Snape by tě totiž nepustil,” zašklebila se.
A měla pravdu. Když nadešla ona dlouho očekávaná sobota, vyhrnuly se davy studentů do vstupní síně, kde jim ředitelé jejich kolejí pečlivě kontrolovali povolení. Snape stál napravo od dveří a po jednom pouštěl studenty ven, poté, co nad každým podepsaným pergamenem pronesl protifalšovací formuli. Našlo se pár povolení, která se při takovéto proceduře vzňala fialovým plamenem. Jejich majitelé se mohli těšit na nějakou pěknou práci ve Snapeově kabinetu. Většina studentů však prověrkou zdárně prošla.
Když k němu přistoupila Julie, zdvihl Snape znechuceně ret: “Ke své nelibosti musím konstatovat, že - ač se to na vás zjevně nijak pozitivně neprojevuje - jste již dost stará, abyste za sebe odpovídala sama. Doufám jen, že se vrátíte celá.” A zlobně jí pokynul, aby šla. Julie si však nemohla nevšimnout důrazu, jaký dal na poslední větu. Nepochybovala, že tu opravdu myslel vážně. Trochu si přitáhla pletený kabátek k tělu a s provinilým úsměvem se prosmýkla kolem něho ven z hradu.
Asi po půl hodině chůze vešly Julie, Lisa a Niké vesele do vesnice a chvíli se dohadovaly, kam jít nejprve.
“U tří košťat mají prý nějaký úžasný máslový ležák,” navrhla Julie a ukázala na vývěsní štít před sebou.'
“To až potom. Teď jdeme támhle,” rozhodla Niké a ukázala na výlohu s překrásnými hábity. Chtě nechtě musela jít Julie za nimi, jinak by jí to neodpustily.
“Tohle je naprosto dokonalé!” zvolala Lisa a přiložila si k tělu rudé sametové šaty.
“Super!” souhlasily Niké s Julií. Niké již měla vybrány černé lesklé šaty.
“Proč si také něco nezkusíš! Peníze přece máš!” naléhala nyní na Julii.
“Nepotřebuju nové šaty.”
“Že nepotřebuješ? Odkdy se šaty kupují, protože se potřebují?” zasmála se Lisa.
“Nechceš přece večer na ples jít v těch starých! Musíš si vzít něco, co na tobě ještě nikdo neviděl!”
“Jinak jsi absolutně bez šancí!”
“Nechte toho!”
“Budou tam Salamandři. Jít v něčem průměrném je urážka jejich kultu!”
“To snad ne!” okřikla je se smíchem Julie a mimoděk se začala probírat ramínky.
“Kdyby dámy dovolily,” přistoupila k nim drobná osůbka v tyrkysovém péřovém boa, ”měla bych tu něco přesně pro slečnu.” A podala Julii nádherné šaty.
“Ty si musíš koupit!” plesaly její kamarádky. “Ta zelená ti hrozně sluší!”
Julie se na sebe podívala do zrcadla a musela uznat, že na tom něco je. Oděv byl ze zvláštní látky, svrchní vrstva byla smaragdově zelená, protkaná zlatými nitkami a byla tak tenká, že působila jako pavučina. Pod ní byla další červená vrstva se stříbrnými liliemi a vespod byla splývavá zelená podšívka.
“To jsou šaty pro vílu,” vydechla Niké.
“Kolik stojí?” usmála se Julie na starší kouzelnici.
Celé odpoledne strávily chozením po vesnici. Byly ve všech obchodech a dokonce i u Chroptící chýše, která teď již nikoho neděsila. Nakonec unaveně klesly na lavici U tří košťat a objednaly si tři ležáky. Bylo to opravdu báječné pití. Julie cítila, jak se jí příjemné teplo rozlévá po těle a uvědomila si, jak je ospalá a hladová. Koupila si sice v Medovém ráji nějaké sladkosti, ale teď se jí to zdálo, jako by to bylo nejméně před sto lety.
“Neměly bychom se vrátit?” navrhla. Ostatně byly již mezi posledními, kdo se ještě nevrátili. Zaplatily tedy a vyrazily zpět ke hradu.
Bylo již šero, když konečně vešly do zmijozelské ložnice a vysypaly na postele všechny nakoupené poklady. Dívky se okamžitě začaly převlékat do nových hábitů a navzájem se hodnotily.
“Myslíte, že si mě v tom někdo všimne?” zeptala se starostlivě Lisa a pokoušela se v zrcadle dohlédnout si na záda.
“Víc pozornosti bys upoutala už jen, kdybys šla nahá,” poznamenala Niké po úvaze.
“Myslím, že tomu něco chybí,” přemýšlela dál Lisa.
“Počkej,” zdvihla hůlku Julie, “je to tak lepší?” A s uspokojením odstoupila.
“To je... úžasné!” vydechla Lisa a fascinovaně pozorovala, jak vyšívaní ptáci roztáhli křídla a začali poletovat po její sukni.
“Já chci taky!” vykulila oči Niké.