3. kapitola 5. část
Pondělní odpoledne měli opět dvouhodinovku lektvarů s Nebelvírem. Měli připravit Hojivý balzám. Snape pomalu přecházel mezi stoly a tu a tam pustil trochu hrůzy na Longbottoma, Pottera nebo Weasleyho. Julie se mu však tentokrát ani moc nedivila.
Když totiž přicházela na dnešní hodinu, zářil na dveřích učebny ohnivý nápis:
Snape je upír!
Bylo jasné, že to nenapsali ti tři – taková výtržnost nebyla v jejich stylu. Měli však smůlu, že se tomu smáli právě ve chvíli, kdy přišel profesor. Nejprve smazal pohybem dlaně osočující větu a potom s milým úsměvem udělil těm chudákům školní trest. Praví pachatelé to sice nebyli, ale byli na dosah. Tak přemýšlela Julie během hodiny. Měla svůj kotlík vedle Hermiony a obě již jen míchaly svou směs, aby nezatvrdla, jelikož měly hotovo.
“Chtěla jsem ti říct, že jsem ráda, že se hlásíš,” zašeptala Hermiona. Julie se na ni tázavě podívala.
“Je to pořád lepší, než kdyby soutěžil Malfoy. A od tebe se alespoň něco přiučím, i když je mi jasné, že asi nevyhraju,” vysvětlila Hermiona.
“To nemůžeš vědět, já jsem loni z přeměňování měla dvojku,” namítla Julie.
“Ale v Kruvalu, a to je něco jiného. Každý ví, že Kruval klade na studenty o moc vyšší nároky, než Bradavice,” oponovala Hermiona.
“Tak už jste dodebatovaly?” zavrčel za nimi Snapeův hlas. “Grangerová si zřejmě myslí, že tím, že pozřela veškerou moudrost světa, se nadřazuje nad ostatní smrtelníky. Strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši utlachanost!” Potom se otočil na Julii.
“A vy máte školní trest! Dnes od sedmi u mě v kabinetu, stejně jako Potter, Weasley a Longbottom.” Načež odkráčel. Ve třídě to zašumělo. Nebylo vůbec zvykem, aby Snape uděloval školní tresty za tak malý přestupek a už vůbec ne někomu z vlastní koleje. Jediný, kdo se nedivil, ale naopak se spokojeně usmíval, byl Draco Malfoy. Bylo to pro něho zadostiučinění za křivdu, které se na něm dopustil Snape, když místo něho do soutěže v přeměňování vybral Readovou.
Hned po večeři se Julie vydala do kabinetu lektvarů. Když vešla do chodby před sklepením, čekali tam již všichni tři nebelvírští chlapci. Julie si nemohla nevšimnout, jak se Neville klepe, zatímco Ron s Harrym byli zřejmě na tyto situace již zvyklí a klidně se bavili. Poté, co se k nim přidala, čekali ještě asi dvě minuty, než se v záhybu chodby objevila černá postava profesorova.
Zlobně si je přeměřil a odemkl dveře kabinetu.
“Pottere, Weasley, nakrouháte hypochondrii, Longbottom nakrájí krvácivku. Vy si vezměte hadr a utřete tu prach.” Rozmrzele hodil po Julii okem.
Zděšeně se kolem sebe rozhlédla. Všude, kam dopadalo slabé světlo loučí, se na všem rozkládala podle jejího odhadu asi dvoucentimetrová vrstva stoletého prachu. V tu chvíli zatoužila vyměnit si práci s Nevillem, který se s tichým kvílením snažil roztřesenými prsty přimět zmítající se slizkou krvácivku, aby se nechala nakrájet, přičemž mu do obličeje neustále stříkala její krev. Julie uchopila hadr a pomalu začala oprašovat knihy v nejbližší polici, zatímco Snape si sedl za stůl a opravoval úkoly.
Uběhly asi dvě hodiny. Julie měla záda celá bolavá od toho, jak se neustále musela ohýbat anebo se snažila dosáhnout na nějakou polici nahoře, zbývala jí jen poslední polička nalevo za Snapeovým psacím stolem. Vyprala hadr a přistoupila ke knihovničce.
“Umění nitrobrany”, stálo na hřbetu první knihy, kterou vzala do ruky, aby ji oprášila. Trochu se zarazila. Ale potom zvědavě začala brát do rukou jednu po druhé i ostatní knihy: “Užitek temné magie ve světle věků”, “Historie smrtících kleteb”, “Odkaz zmijozelova dědictví”, “Teorie nadřazenosti čisté kouzelnické krve”... Četla zašlé nápisy knih a nestačila se divit. Tyhle knihy by jen stěží někdo hledal i v oddělení s omezeným přístupem bradavické knihovny, natož v kabinetu lektvarů. Julie však některé z nich znala. Na konci police dokonce spatřila hnědou vazbu „Útočných a obranných kouzel třetího stupně“. Knihy, kterou si přivezla z Kruvalu, knihy, kterou se jí kdysi podařilo ukrást ze soukromé knihovny jejího smrtijedského otce. A nyní viděla ve Snapeově polici řadu titulů, které měl rovněž Gurus Read mezi svými oblíbenými. Ruka s prachovkou jí klesla.
“Readová! Vypadněte od té knihovny!”
Trhla sebou. Snape na ni výhružně zíral. Zřejmě si až teď všiml, co dělá.
“Ostatní už mají hotovo, takže můžete všichni jít,” zavrčel a sledoval, jak za nimi zapadly dveře.
“Co tam měl?” zajímalo Rona venku.
“Dost... nebezpečné knihy,” neochotně sdělila Julie. Nešlo jí do hlavy, kde k nim Snape jen přišel.
“To se ani nedivím,” klidně podotkl Harry. “Vzhledem k tomu, že je to Smrtijed...”
“Cože!” zastavila se Julie jako opařená.
“Nikdy jsi neviděla jeho levé předloktí?” pousmál se Harry.
“Ale Brumbál přece tvrdí, že se polepšil,” nesměle připomněl Neville.
“Promiň, ale tomu já osobně moc nevěřím,” zavrtěl hlavou Ron.
“Dělá sice pro Řád, ale podle mně to samé dělá i pro Voldemorta. Nikdy jsem mu nevěřil a nechápu, proč to dělá Brumbál,” doplnil temně Harry a pokračoval dál po chodbě.
“On ho nenávidí,” vysvětlil Neville tiše Julii. “Viní ho ze smrti svého kmotra Siriuse Blacka,” zašeptal. „Ale podle mého za to Snape nemohl, že se Harry nedokázal dobře naučit nitrobranu. A potom, když se k tomu všemu schylovalo a Ty-víš-kdo vlákal Harryho do oddělení záhad, nemohl Snape za to, že Sirius chtěl jít s ostatními Harryho zachránit. Jenže Harry si myslí něco jiného, myslí si, že Snape jej při výuce nitrobrany jenom šikanoval a ve skutečnosti jej nic naučit nechtěl. A Siriuse že schválně deptal posměšky, že je neschopný budižkničemu, který ani nevytáhne paty z domu... A proto se prý Sirius rozhodl jít s ostatními a... zemřel tam,“ vychrlil ze sebe chlapec dýchavičně.
“Co myslel slovem řád?” zeptala se Julie. O událostech na ministerstvu věděla z novin a od svého otce pochytila útržkovité informace, že Pán zla přišel v souboji s Brumbálem a Harrym o velkou část své síly a rovněž ztratil částečně i svou lidskou podobu. O nějakém řádu však nepadla nikdy ani zmínka.
“Eh, to je jedno...” zrozpačitěl Neville. “Taková organizace proti černé magii, kterou vede Brumbál. Promiň, už musím,” zadrmolil a rozběhl se za Harrym a Ronem.
Julie zůstala zaraženě stát uprostřed prázdné, temné chodby.
‚Proč se ho zastává?‘ blesklo jí hlavou. ‘Neville přece Snapea nesnáší! Nebo jej Snape nějak očaroval? Třeba kouzlem Imperius? Je to Smrtijed!‘ Myšlenky jí v hlavě vířily jako splašené. Nemohla tomu, co se právě dozvěděla, uvěřit. Nemohla to být pravda! On ne!
Rozeběhla se zpět.