3. kapitola

Seděla v knihovně a četla si, když vešel, hábit mu vlál a dveře za ním práskly, aniž by se jich dotkl. Vzhlédla od knihy a očekávala, že spatří nenávistný pohled namířený proti ní. Tušila, že Snape byl na seznamu jen proto, že tam byli všichni členové Řádu mužského pohlaví. Stěží mohl očekávat, že si vybere jeho. Avšak místo vzteku se na ni pouze ušklíbnul.
„Nemyslel jsem si, že jste taková masochistka, slečno Grangerová.“
„Pane?“ vyhrkla, protože ji zmátla jeho reakce.
„Uvědomujete si, co manželství se mnou přinese?“ zeptal se sarkasticky a usadil se na židli naproti ní.
„Pokud myslíte neustálé kousavé narážky na mě a mé přátele, tak na to jsem si za posledních sedm let zvykla,“ odpověděla mu ironicky. Pokud si ho měla vzít, bude se mu muset postavit a rozhodla se začít ihned.
„To také,“ připustil, „nicméně já jsem mluvil o své druhé profesi.“
„Ano, pozastavila jsem se nad tím,“ připustila, „ale po té, co jsem na seznamu zahlédla jistý počet vašich kolegů, jsem se rozhodla, že tohle je strategicky pro vás i pro mě nejlepší tah. Jedné straně můžete říct, že jste si mě vzal, abyste se dostal k důležitým informacím, a druhé, že mě budete chránit.“
„Na tom získám já, ale co z toho budete mít vy?“ poukázal.
„To je jednoduché, profesorka McGonagallová mi nabídla učednictví, které bych jinak musela odmítnout,“ řekla.
Seděl a zíral na ni v údivu nad její lišáckou logikou.
„V tom případě bychom měli vybrat datum,“ pronesl nakonec.
Překvapilo ji, jak snadno se podvolil; věděla však, že dalších ústupků nedosáhne tak lehce. Aby měla jistotu, že se vůbec vezmou, hádala, že bude nejlepší, když to udělají co nejrychleji, než si to jeden z nich rozmyslí.
„Nejlepší bude co nejdřív, nemyslíte?“ Sledovala ho, jak sedí, poklepává prsty o opěradlo a mumlá si pro sebe různá data.
„Čtvrtého,“ oznámil, „dříve to nepůjde.“
Přikývla, datum jí vyhovovalo. Sice to bylo již příští týden, nicméně ona nepotřebovala mnoho času na přípravy. Kdyby věděla, že se bude stěhovat zpátky do Bradavic, bývala by tam nechala svůj kufr, ale zabalit ho i tak nebude problém.
„Tady nebo v Bradavicích?“ zeptala se.
„V Bradavicích,“ odvětil, „oddat nás může ředitel a vy se pak přestěhujete.“
„To půjde. Trvám na tom, že u toho budou Ron s Harrym,“ dodala rychle, aby zmírnila jeho reakci. Zamračil se na ni.
„Když to musí být. Přepokládám, že by bylo podezřelé, kdyby chyběli,“ poznamenal suše. „A vaši rodiče?“
„Myslím, že ne.“ Už předtím se rozmýšlela, jestli své mudlovské rodiče pozve na svatbu. Byli by naštvaní a zmatení, proč se vlastně vdává, byla si jistá, že by se snažili ji přesvědčit, aby opustila kouzelnický svět. A po setkání se Snapem by se jen přesvědčili o své pravdě. Ne, po obřadu je navštíví a oznámí jim novinky, pak už bude pozdě, aby jejich prosby ovlivnily její rozhodnutí. Čelit Harryho a Ronovým užaslým výkřikům bude obtížné, ale oni ji alespoň nebudou nutit opustit její svět.
„Pak jsme domluveni,“ řekla věcně.
Pokud Snape považoval nepřítomnost jejích rodičů na svatbě za podivnou, nijak to nekomentoval a pouze krátce přikývl, načež se zvedl k odchodu. U dveří se zastavil, otočil se na ni a řekl: „Ať už jsou vaše taktiky jakkoli zmijozelské, slečno Grangerová, budete potřebovat veškerou svou nebelvírskou odvahu, abyste za mě mohla být provdaná.“
A pak odešel.
Nad jeho posledními slovy se otřásla. Dotýkala se jádra věci, nad kterým dumala již na začátku. Ano, bude mít své učednictví, ale bude mít také Snapea.