3. Naja la Strix

Z domu zbyly jen trosky, ale s pomocí Fénixova řádu ho alespoň trochu opravili. Udělali tam kuchyň a prozatím tři pokoje s koupelnou. Víc nepotřebovali. Trvalo jim to celkem dva dny.   
 Třetí den ráno se Harry vypravil do sklepení. S ním šli samozřejmě i jeho přátelé. Sklep byl rozlehlý a na konci byly černé jakoby ohořelé dveře. Harry popošel blíž a před ním se objevil nápis: <i>JSI-LI POTOMEK POTTERŮ, NEBO NEBELVÍRŮ, PROKAŽ SVŮJ PŮVOD A VEJDI!</i> Harry se zarazil, ale pak se řízl do prstu a krev nechal stéci do malé nádoby ve stěně. Objevil se nový nápis: <i>VÍTEJ HARRY POTTERE, NOVÝ DĚDICI…</i>    
 
 Vydali se tedy napříč černou chodbou. Bloudili chodbičkami už pěknou chvíli, když se vynořili v nádherném rudočerném sále.   
 Uprostřed stáli dívka s chlapcem a vypadali, že si něco spolu šeptají. 
 Hermiona se zatvářila vyděšeně a zaraženě zároveň. „Harry, pojď,“ zašeptala, ale její hlas se rozlehl místností, jakoby křičela.   
 Dívka sebou trhla, až jí měděné vlasy zavlály. Chlapec, se kterým se objímala, spadl s divoce se zvedajícím hrudníkem na zem. Na krku měl dvě malé ranky, ze kterých mu tekla krev.   
 Dívka pronesla melodickým hlasem: „Co jste zač? Mé jídlo?“   
 Harry vytáhl hůlku. „Nepřibližuj se!“    
 Neznámá se zasmála: „Ach, svačina s pobavením.“   
 Ginny se zamračila a řekla: „Žádná svačina! To z tebe brzy bude škvarka. Přicházíme z Godrikova dolu!“   
 Upírka zbledla (jak někdo bledý může zblednout :-D). „Dědic? Vás jsem tu dlouho neviděla. Omlouvám se, nepoznala jsem vás!“   
 „Heh?“ hlesl Harry.   
       
 Upírka si ho prohlédla. „Zdáte se být mladší. To je Paní Lily?“ ukázala na Ginny.   
 Harry nervózně odpověděl: „Já… nejsem James Potter… moji rodiče jsou mrtví… Tohle jsou mí přátelé… A toto je Ginny Weasleyová.“   
 „Pak jste… nový dědic…!“ řekla a sladce se usmála. „Pojďte za mnou… A vítejte v Království theralských upírů…“   
       
 Šli znovu potemnělou chodbou. Upírka se pořád usmívala a potají se dívala na Harryho… a Harry na ni.   
 „Vypadá skoro jako Ginny! Rudé vlasy, rty… téměř stejné. Ale oči… ona je má černé a Ginny oříškově hnědé… jestlipak se někdy Ginny zeptám...“ Tok jeho myšlenek přerušila dívka: „Už tam skoro jsme!“   
 Ale i ona upírka přemýšlela podobně.   
 „Patnáct let jsem ho neviděla… James Potter se tu naposledy ukázal, když měl ročního syna… Byli mi tehdy dva roky. Tenhle kluk vypadá jako on, ale oči má po Paní Lily… a že je k nakousnutí…“ Tajemně se usmála.   
       
 Došli do velké místnosti, na jejímž konci stál velký, vyřezávaný trůn.   
 „Paní Notechis,“ uklonila se směrem k trůnu.   
 Ze stínu jednoho sloupu vyšla překrásná upírka.   
 „Přeješ si, Najo?“   
 „Přivádím nového dědice, paní,“ oznámila Naja.   
 „Vítej dědici! Budeš podroben zkoušce, zda-li si zasloužíš přátelství našich upírů,“ řekla bez okolků.   
 „A… Ano, paní Notechis,“ poklonil se Harry.   
 Následujte Naju, mou dceru, nástupkyni na trůn rodu la Strix. Odvede vás do komnaty zkoušek,“ pokynula jim Notechis a odešla.   
 „Pojďte!“ pobídla je Naja.