3. Předehra k tanci

Pansy se na něj podívala a usmála se. „Ach, ano, pane Malfoy. Požádala jsem tvého úhlavního nepřítele k tanci.“ Zamračil se.

„Toto už jsme probírali, ne?“ řekl netrpělivě. Tolik ji nenáviděl. Byla to taková mrcha. „A rovněž i to, že on s tebou nikdy nepůjde. Věř mi, Pansy, u něj tvoje půvaby fungovat nebudou.“

Zírala na něho mlčky několik minut. Draco se na ni díval překvapeně. Nechcete-li slyšet neustálé Pansyino obtěžování, tak to byla úleva, ale taky to znamenalo, že má něco za lubem.

„Nápoj lásky, možná,“ řekla natolik tiše, že Draco musel napínat uši, aby ji slyšel.

„Pansy, jsi blázen.“ Podíval se na ní s opovržením. Lektvar lásky bylo těžké udělat, dokonce se to ještě ani neučili na hodinách Lektvarů. Dokonce ani, Slečna dokonalá – a zas byla v jeho hlavě, nebyla dostatečně inteligentní, aby ho udělala.

„Ne, nejsem.“

„Nejsi dost chytrá, aby si Nápoj lásky připravila.“ Díval se na ni a ujistil se, že jeho stříbrné oči srší hněvem. Dost na to, aby se ho bála.

„Draco,“ řekla náhle, její hlas téměř plaval na napětí, které bylo mezi nimi, „víš, kdo je moje sestra?

Draco dobře věděl, kdo je Pansyina sestra. Paris Parkinsonová byla božsky nádherná. Byla modelka v Týdeníku čarodějek a vydělávala si sakra velké prachy.

„Co s ní?“ zeptal se podrážděně.

„Znáš Paris. Paris je podnikatelka. Myslím, že nejlepší podnikatelka vůbec. Paris může připravit nápoj lásky lusknutím prstů. Má dvě výrobny na lektvary, víš.“

„To neuděláš.“ Řekl a díval se do jejích očí. Mohla by? Opravdu by byla ochotná jít do extrému problémů kvůli Harrymu Potterovi? A všechno proto, že to byl kluk, se kterým nikdy nespala?

„Ach,“ řekla tiše a přešla konečky prstů po jeho ruce, kterou rychle ucuknul. „Mohla bych.“

„Nechápu, proč, Pansy. Myslel jsem, že ho nenávidíš. Je to jiná kolej, říkám ti to. Je to Potter. Má mravy. Nebude spát s děvkou.“

Pansy ani nemrkla. Ani si neuvědomila, že jí právě urazil. „Draco Malfoy,“ řekla na jeden dech. Znělo to hrozivě. „Ty jsi nejvíc sexy kluk na této škole, ale Harry, řekněme, že je těsně za tebou.“

„Tak to je to, co říkám: chceš dostat Harryho Pottera, protože je sexy? No tak, proč se tak moc snažíš? Je tu ještě něco, že Pansy. Vysyp to.“

„Proč se staráš?“ zeptala se náhle. Sakra. Byl dost chytrý na to, aby to obrátil ve svůj prospěch.

„Protože,“ řekl hedvábně: „Chci vidět, jak se ti to nepodaří. Potter se s tebou nikdy nevyspí. Nikdy.“

Podívala se mu přímo do očí. „No tak, Draco. Vsadím se, že podaří. Dej mi měsíc a bude mi zobat z ruky.“

„Vsadit?“ řekl a nakrčil obočí. V tomhle byl dobrý. „Dobrá, Pansy. Je to sázka. O co se vsázíme?“

„O tebe.“ Nevěřícně se na ní podíval.

„Co?“ vypadlo z něj. Nikdy si nebyl nejistý sám sebou!

„No, jestli vyhraju, a já vyhraju, budeš mým klukem po zbytek roku.“ Zamračil se. Ale ona nevyhraje, když už s tím měl něco společné.

„A když vyhraju já?“

„Nevyhraješ. Ale rozhodni, co chceš.“

„Když vyhraju, už nikdy mě nebudeš obtěžovat. Ani sexuálně, ani emociálně, prostě nijak.“

„Dohodnuto. Bastarde.“ A odkráčela se samolibým výrazem.

* * * *

Hermiona si povzdechla. Stupidní tanec. Bude v depresi, pokud jí nikdo nepozve. No, vždy chodila s Harrym nebo Ronem jako zálohou. Právě teď Ron přišel. Hermiona se podívala na jeho vyčnívající postavu. Byl pro ni příliš vysoký, uvědomila si. Byl více jak o hlavu větší, měřila 170 cm a on 190 cm.

„Ahoj Rone.“ řekla s úsměvem.

„Um, napadlo mě.“ Odmlčel se a odvrátil zrak, vypadajíc zkroušeně.

Hermiona se obrátila na to, kam se dívá. Díval se na Harryho, který mu ústy něco naznačoval. Ron se náhle otočil k Hermioně.

„Napadlo mě, jestli nechceš jít na večírek.“

„Očekává se, že půjdeme, Rone.“ řekla. Právě v té chvíli přišla Parvati a přitočila se k Ronovi.

„Rone,“ řekla Parvati. „Nechceš jít na ten večírek se mnou?“ řekla tak rozvážně, a tak sebejistě, že Hermiona jí záviděla její povahu. Parvati byla tak sebou jistá a proč by neměla. Byla nádherná.

Ron zíral na Parvati pár vteřin, než odpověděl. „Jasně,“ řekl.

„Tak, Rone?“ Přerušila ho Hermiona. „Co jsi říkal?“

„Já jsem nic neříkal. Jen s kým jdeš?“ domluvil celý nesvůj.

Hermiona se zasmála. „No, chtěla jsem se zeptat, s kým jdeš, ale už to vím. Jestliže to musíš vědět, momentálně nejdu s nikým.“

Usmívala se, upřímně jak jen to šlo, když to říkala, ale popravdě řečeno, byla opravdu zklamaná. Tanec bude za tři dny a ještě nikdo jí nepozval. Její nové sebevědomí se nebezpečně kymácelo. Myslela si, že zkrocením jejích huňatých vlasů a sledování váhy---, že bude automaticky pro kluky přitažlivá. A to byla pravda - i Malfoy se díval na její zevnějšek. Ale ona si uvědomila, že to nebyla jen o vzhledu. Co ještě musí změnit? Nikdy si pravdu neuvědomila --- odpovědí bylo nic.

* * * *

Harry šel s jistotou k Hermioně, vzdychajíc. Tancovačka bude zítra a on se nikoho nezeptal. Opravdu neměl rád žádnou holku ze školy v současné době o nic víc, nic míň než jako kamarády.

„Hej Hermiono,“ řekl. Koukla na něj přes Aritmetiku.

„Ahoj, Harry,“ řekla, svraštila obočí v koncentraci. Harry užasl. Jak ji to mohlo tak zaujmout?

„Napadlo mě, jestli máš už partnera večírek, zítra večer.“ řekl, jednoduše. Bylo to opravdu skličující. Pravděpodobně už měla partnera a on byl pravděpodobně jediný smolař, který nikoho nemá.

K jeho překvapení, si hluboce povzdechla. „Ne,“ řekla, nepřítomně sledujících tužku a čáry na papíře. „Já ne.“

„No, já taky ne,“ řekl jí. „Můžeme jít spolu jako přátelé… Takže nemusíme vypadat jako jeleni.“

Smála se. „To je super Harry. Jo, určitě. A teď, mám otázku, pro tebe.“

„Do toho,“ řekl s úsměvem. Tak se mu ulevilo, byla to tak skvělá přítelkyně.

„Nechceš jít se mnou do knihovny?“ Zasmál se a oba šli dolů do knihovny.

* * * *

Draco sledoval, jak Potter a Grangerová šli do knihovny, mluvící živě o něčem bezvýznamném. Uvažoval a díval se na Pottera. Doufal, že Potter má nějaký rozum, aby vyhrál sázku za něj. Pansy ho nemohla dostat, nebo jo? Právě v té chvíli pocítil poklepání na rameni.

„Draco,“ zašeptal někdo. Otočil se, naštvaný. Nedokázal pochopit, proč nepoznal ten hlas.

„Co je, Pansy?“

„Nemohu kontaktovat Paris!“ Ušklíbl se nad naléhavostí v jejím hlase.

„Opravdu. Zkusila si Francii nebo Španělsko?“

„Zkoušela jsem všechno! Dokonce jsem požádala maminku, a ona mi řekla, že Paris zmizela se svým nejnovějším přítelem, a neviděla je už měsíc! Draco, sázka se ruší.“

„Pro Merlina, Pansy. Sázka je sázka. Prostě musíš připravit Nápoj lásky. Nemyslíš si, že to zvládneš?“ Usmál se a jeho hlas překypoval charisma. On věděl, jak použít ten šarm.

„Ach,“ zasténala. „Neboj, Dra-co. Hodlám ho dostat.“ Ušklíbl se, když šla s odhodláním tam, kde Potter a Grangerová seděli, Potter listoval v časopise famfrpálu a Grangerová, byla medově hnědýma očima ponořená do nějaké knihy.

* * * *

Pansy Parkinsonová dotáhla svůj ubohý zadeček k tomu stolu. Hermiona si jí všimla a hluboce se na ni zamračila. Nemohla ji vystát, byla otevřeně nezdvořilá, byla obyčejně vyhrazená pro Malfoye. Byla to největší coura, a všechny holky si výhradně povídali jen o ní.

„Co tady děláš, Pansy?“ Odsekla Hermiona.

„Zmlkni, Grangerová. Přišla jsem za Harrym.“ Hermiona s odporem sledovala, jak se Harry otočil tváří k Pansy.

„Co chceš?“ zeptal se Harry.

„No, máme projekt na hodinu Lektvarů, a já mám trochu volného času, takže bychom na tom mohli pracovat?“

Hermiona byla znechucená. Pansy se nakláněla přes stůl, takže Harry měl výborný pohled na její ňadra, tak snadno viditelné z výstřihu Pansyinho trika. Co bylo pro Hermionu nechutnější, bylo to, že se tam Harry díval. Zavřela oči a přála si, aby kluci nebyli tak povrchní.

„Ehm, dobře, předpokládám?“ řekl teď.

„Výborně. Pojďme do učebny profesora Snapea.“ Pansyin hlas byl příšerně dychtivý. O co se Pansy snaží, svést Harryho? Proč by chtěla Harryho? Jak Hermiona pozorovala, jak ti dva odcházejí, její mozek se hemžil mnoha otázkami. Co nevěděla, bylo to, že chlapec s platinovými blond vlasy ji pozoroval ve stínu.