32. kapitola

22.04.2012 14:12

Harry seděl na své posteli, přemýšleje o všech změnách, které posledních několik týdnů přineslo. Zítra opět začne vyučování a jeho život bude pohlcen vyučováním a famfrpálem.
Když se on a zbytek studentů vploužili na ošetřovnu, očekávali, že budou v největších problémech za celou tu dobu své existence. S největší pravděpodobností takových, že by je mohli rovnou vyloučit. Usadili se do křesel a připravovali se na nejhorší. K jejich velkému překvapení, ředitel trval na tom, aby vypověděli svůj příběh od začátku a bez přerušování. A na konci jejich dlouhé přednášky zaplnilo místnost hluboké ticho.
„Jste si plně vědomi toho, že jste porušili některé z nejsvatějších a nejpřísnějších řádů této školy spolu s naprostým a vědomým neuposlechnutím rozkazu jednoho z profesorů?“ Brumbál postupně shlédl na každého ze studentů, čekaje dokud každý z nich buď nepřikývl nebo neodpověděl ‚Ano, Pane‘. „Dobrá tedy. Pokud to mám říci, musím vám všem pogratulovat. Ukázali jste, že dokážete unést břímě těžší, než které by po vás kdokoliv chtěl vzhledem k vašemu věku. Nyní, pokud nemáte žádné otázky, navrhuji, abychom rozpustili toto setkání. Molly, Arthure, Severusi, jsem si jistý, že máte pár věcí, které byste chtěli svým dětem sdělit. Žádám vás, aby to počkalo do zítra.“
„Ještě moment, řediteli.“ Severus se otočil k Ronovi a Fredovi, kteří seděli vedle sebe. „Děkuji vám, za vaši pomoc, a za to, že jste mě přinesli sem nazpátek.“
Oba Weasleyové se na Snapea dívali s neuvěřením. Nikdy by nečekali, že jim jejich nenáviděný profesor lektvarů vyjádří vděčnost, i kdyby byla zasloužená!
Ron otevřel ústa, aby odpověděl, ale byl přerušen dveřmi do ošetřovny, které se rozlétli s hlasitým prásknutím. Nános bláta zakrýval, co se zdálo být mužem s dlouhými černými vlasy a divokým pohledem. Táhl za sebou za kabát menšího muže, v druhé ruce držel připravenou hůlku.
„Siriusi!“ Harry vyskočil na nohy, v šoku zíraje na svého kmotra.
„Podívejte, koho jsem přivedl, profesore!“ Sirius předhodil svého zajatce na zem k ředitelovo nohám.
„Dobrý Bože, to je Petr Pettigrew! Siriusi..ty jsi ho našel!“ Lupin poskočil kupředu, aby s blahopřáním poklepal Siriusovi na rameno.
„Skvělé Siriusi. Vezmi ho s sebou, předáme ho ministerstvu, ti se o něj postarají.“ Brumbál zamířil ke dveřím ošetřovny, veda Siriuse a Čevíčka, kteří byli následováni profesorkou McGonagallovou a Lupinem. U dveří se otočil, podíval se ještě na profesora Snapea, a řekl „Severusi, očekávám tě v deset hodin ve své pracovně. Ještě musíme pár věcí probrat.“
Snape sebou mírně trhl, věda, že tohle nebude jeden z rozhovorů, který by si užil. Podíval se na Harryho, který už zase seděl ve svém křesle, s jednou botou nazutou a zbytkem druhé ležící na stole, kde seděl Brumbál. Tuhla mu krev v žilách, když pomyslel na rizika, která jeho syn podstoupil. Budou si spolu také muset promluvit, o jeho chování, ale Brumbál měl pravdu, to mohlo počkat do zítřejšího rána, ten chlapec prakticky usínal tam, kde seděl.
Molly Weasleyová přešla k dětem, a zaneprázdněně každého z nich prohlížela, aby se ujistila, že neutrpěli žádná větší zranění. Prohlídla i Hermionu, brala ji pomalu jako svou vlastní. Madam Pomfreyová je prohlédla všechny, ale ona se o tom sama potřebovala ujistit. Arthur se tiše bavil s Billem a Percym, kteří byli mezi posilami v Upper Hesrod. Percy měl jednu ruku zavěšenou na krku, zatímco Bill měl kolem hlavy omotaný obvaz v místě, kam mu spadla větev, kouzlem ulomená ze stromu. Nemyslel si, že to bylo tak vážné na to, aby ho madam Pomfreyová poslala do postele.
Severus přešel k Harrymu, zamýšleje ho poslat do postele. Naklonil se nad podřimujícího chlapce, ale když tak udělal, Harryho oči se otevřely a zadíval se do jeho.
„Omlouvám se, tati. Vím, že jsi mi řekl, abych tu zůstal, ale nemohl jsem.“
Severus se znaveně zabořil do křesla vedle Harryho. „Proč, Harry?“
Harry chvilku tiše seděl ve svém křesle, sbíraje své myšlenky. „Zrovna jsem tě našel, nemohl jsem tě také hned ztratit.“ Slza mu sklouzla po tváři a skanula na jeho ruku.
Severus zjistil, jak hluboce ho ta slova zasáhla. Jak si k němu mohl Harry vytvořit tak hluboké city tak rychle? Nezdálo se mu, že by se mu snažil být tak dobrým otcem. Podíval se na Harryho skloněnou hlavu, natáhl se, a neobratně ho poplácal.
Molly se pro sebe usmála. Už se chystala prohlédnout i Harryho, aby se ujistila, že není zraněný, když vedle něj uviděla sedět Severuse. Pozorovala ty dva koutkem oka, když mluvila s Hermionou a Ginny. Vypadalo to, že Snape nacházel cestu správného rodiče.
„Fajn, už je pozdě, nebo lépe řečeno, brzy ráno!“ Paní Weasleyová ukázala na hodiny na stěně ošetřovny, které ukazovali 4:30. „Tak honem do postele. Promluvíme si později!“
„Zůstaneš tu přes noc, mami?“ Ginny se z nějakého důvodu poněkud za ostatními schovávala .
„Ano, Ginny. Profesor Brumbál nám pro dnešní noc připravil nějaké pokoje. Myslím, že Bill a Percy přesto chtěli zůstat v nebelvírské věži, na stará kolena.“ Arthur Weasley se připojil ke své ženě, unaveně jí pokládaje ruku kolem ramen. Byla to pro všechny příliš dlouhá noc.
„Jeden z vás může spát v mé posteli.“ Harry šel ke dveřím se svým otcem.
„A kde budeš ty?“ Ronovo oči byly skelné únavou, když následoval svého kamaráda.
„Zůstanu s taťkou dole v jeho komnatách.“ Harry se na ostatní mírně pousmál, a následoval Snapea ze dveří zanechávaje za sebou šokované ticho.
„No, tak to je nečekané.“ Zamumlal Arthur.
„Ne, ne nečekané, a velice, velice dobré.“ Řekla Molly s úsměvem. Vyvedla své děti ze dveří, když si uvědomila, že jedno dítě chybělo. Otočila se a zadívala se za sebe zrovna ve chvíli, že uviděla Ginny, jak si urychleně dává Harryho rozervanou botu do kapsy. Její obočí se mírně zdvihlo. Hmmmm. Tak tady se věci nijak nezměnily. Bude si muset promluvit s Arthurem. A možná trochu změnit tón, až si zítra promluví s Ginny.
„Dobrou noc, mami, tati,“ zaznělo za nimi, když děti zamířily do nebelvírské věže a do postelí. Díky bohu, byli všichni v pořádku.

Příští den proběhl velice rychle. Všichni prospali snídani, a někteří málem zaspali i oběd. Harry se vzbudil, aby zjistil, že je v otcovo komnatách sám, ale lístek zanechaný na stole mu vysvětlil, že jeho táta je u Brumbála, a že se vrátí. A že si sem měl Harry nechat doručit snídani a za žádných okolností neodcházet. Poslední slova byla napsaná tiskace a několikrát podtržena. Harry se sám pro sebe mírně ušklíbl a uvažoval, jak dlouho to bude trvat, než mu jeho otec bude důvěřovat, že zůstane tam, kde měl.
Místností se rozlehlo váhavé zaklepání chvilku poté, co Harry dojedl, a když otevřel, zjistil, že to byli Ron s Hermionou a Ginny.
„Pojďte dál!“ Harry více otevřel dveře.
„Jsi si jistý, že to profesoru Snapeovi nebude vadit?“ Ron se obezřetně rozhlédl, když vstoupil do vnitř, očividně očekávaje profesora Snapea, jak na něj vyskakuje zpoza rohu a nařizuje mu odejít.
„Rone, víš přece, že by nám profesorka McGonagallová neřekla, kde Harryho najít, kdyby si nemyslela, že to není dobře.“ Hermiona si už prohlížela poličky s knihami na zadní stěně.
„Jsi v pořádku, Harry? Dělali jsme si starosti, když ses neobjevil na obědě.“ Ginny pozorně Harryho pozorovala, jakoby se sama ujišťovala, jestli je pořádku či ne.
„Je mi dobře. Spal jsem lépe než za celý poslední měsíc. Jen prostě nemohu odejít.“ Harry přešel ke Snapeovu stolu a ukázal jim dopis, který mu zanechal.
„Páni, tak to je docela jasný.“ Ron nad tou poznámkou vypadal mírně překvapen. Zněla jako něco, co by mu poslala jeho mamka. Myšlenka, že Snape byl starostlivým rodičem, byla poněkud zvláštní, ale předpokládal, že si na to bude muset zvyknout, když byl Harry jeho nejlepší přítel.
Harry se zabořil do pohodlného koženého křesla a ukázal ostatním ať se posadí než se zeptal „Tak, co vám řekli rodiče?“
Ron a Ginny se na sebe trochu nepohodlně zadívali. Moc se jim jejich zážitek odhalovat nechtělo.
„Oba toho měli celkem dost, co nám chtěli povědět.“ Ron se zadíval dolů na své špinavé boty. „Nejhorší na tom je, že všichni musíme jet domů. Myslím tím, nás čtyři Weasleyovi. Mamka nás chce mít pod dohledem, a vymyslela si seznam těch nejhorších prací, které musíme udělat, než začne zase škola.“
Ginny ponuře přikývla na souhlas. Její mamka s ní měla ještě speciální ‚rozhovor‘ o správném chování mladých dívek, a jak se chlapci nepronásledují. Někdy to bylo až strašidelné, kolik toho mamka věděla. Nemyslela si, že ještě někdo kromě Hermiony ví, jak moc si dělala o Harryho starosti.
„A co ty, Hermiono?“ zadíval se na ni tázavě.
„Ještě nevím. Profesorka McGonagallová poslala rodičům minulou noc sovu s dopisem, kde všechno vysvětlila.“
Zrovna v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Harry přešel ke dveřím, a byl překvapen, když za nimi spatřil Filche s poštovní sovou na rameni. „Věřím, že tahle patří jednomu z vás.“ Sova seskočila z Filchova ramene a vlétla do místnosti, usadivši se před Hermionou, která na ni s pohlížela s hrůzou v očích.
„Uhm, děkuji vám, pane Filchi.“ Harry řekl a zavřel dveře předtím než se Hermiona natáhla pro červenou obálku, kterou sova držela v zobáku. Dokonce už se z ní začalo mírně kouřit.
„Raději to otevři, Hermiono,“ řekl Ron zúčastněně.
Hermiona bázlivě odlomila pečeť, zatímco si ostatní zacpali uši.
„Hermiono Michelle Grangerová! Nemůžeme uvěřit tomu, že by jsi udělala něco tak hloupého, něco tak nebezpečného, něco tak.. dementního! Mysleli jsme, že jsme tě vychovali k přemýšlení! Tenhle malý výstřelek nezůstane nepotrestán! Mladá dámo, na zbytek prázdnin se ihned vrátíš domů! Profesorka McGonagallová nám oznámila, že můžeš být dopravena do Příčné ulice, vyzvedneme si tě tam dnes večer v pět hodin. Raději se neopozdi ani o minutu!“ Hermiona se ve svém křesle bořila níže a níže, ruce na tváři se šokovaným ztrapněním. Jak její rodiče mohli vědět o hulácích? Nikdy by si ani ve svých nejdivočejších snech nedokázala představit, že by mihli udělat něco takového.
Ron se naklonil dopředu a soucitně jí poklepal na ruku poté, co hulák vzplál a nezbyl po něm víc než prach. „Alespoň to nebylo před celou školou, jako ten můj.“
Harry si sundal ruce z uší. „Taže všichni jedete domů. Ještě jsem taťku neviděl, takže nevím, co budu dělat.“
„Také pojedeš domů.“ Snape přišel nezpozorován, zatímco hulák křičel na celou místnost, a na jeho tváři jiskřilo špatně skrývané veselí. „A mohu tě ujistit, že tě čeká robota.“
Harry zasténal s myšlenkou, že jeho otec bude pravděpodobně velice dobrý ve vymýšlení nesnesitelných úkolů. Ale alespoň bude doma. A měl někoho, kdo si o něj dělal starosti natolik, že se o něho staral jako by se měli starat rodiče. Vlastně, teď už měl rodiče! Nemohl si pomoci, ale při téhle myšlence se mu na tváři objevil široký úsměv.
„Myslíte si, že to bude zábavné, pane Snape? Musím poznamenat, že pro Vás mám opravdu dlouhý seznam úkolů!“
Všichni čtyři studenti se šokovaně zadívali na profesora Snapea.. Jak to právě Harryho nazval?
„Jak jste mi to řekl?“
„Pan Snape.“ Severus přešel místnost a usadil se za svým stolem. „Myslím, že si nyní všichni musíte být vědomi toho, že jsem byl pro profesora Brumbála a pro Fénixův řád špehem. Naneštěstí, Voldemort a mnoho dalších smrtijedů nyní ví, že jsem špeh, a ví, že Harry je můj syn. Mnoho z nich tě včera slyšelo na mě zavolat, Harry. Jsem si jistý, že Lucius Malfoy si to domyslel.“ Snapeovo čelo se zamračilo. Bude si muset dávat na Malfoye pozor. Nevěděl, jaká hrůzná překvapení by si ten chlapec mohl vymyslet. „Když už nemohu pokračovat ve špehování, nezdá se, že by tu byl další důvod, proč nadále skrývat náš příbuzenský vztah.“ Snape vytáhl zásuvku a vyndal z ní složené noviny. „Obzvláště od té doby, co jsem uviděl titulní stránku novin.“ Rozložil je a podal Harrymu.
Harry šokovaně zíral na titulek. Namísto velkého článku o bitvě o Upper Hesrod se tam skvěl nadpis ‚Harry Potter není Potter, otec Severus Snape‘. Článek říkal, že Snape byl špehem proti Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit po celá ta léta, a že zastával velice důležitou pozici v boji proti smrtijedům. Harry dočetl článek a bez komentáře ho podal Hermioně. Ron se k ní naklonil a četli jí přes rameno, zatímco se zájmem sledovala profesora Snapea a Harryho.
„Znamená to tedy, že s tebou mohu jet domů na prázdniny?“ Harry se snažil zjistit, jak se ho tohle všechno týkalo.
„Ano, Harry, pokud chceš. Měl by jsi také vědět, že Sirius Black byl očištěn od všech obvinění. Kornelius Popletal byl velice rád, když dostal Petra Pettigrewa, a tak podal informaci, že Black nebude žalován za útěk z Azkabanu. Takže, pokud chceš, můžeš jít s ním, až si najde dům.“ Severus se nepohodlně na židli zavrtěl.
„Je to to, co chcete, pane?“ Harry pozorně svého otce sledoval.
„Tohle není případ toho, co chci já, Harry. Tohle je na tobě, aby jsi se rozhodl, a pouze ty to můžeš udělat.“ Severus už se rozhodl, že nebude Harrymu bránit, pokud by místo toho chtěl raději bydlet se Siriusem. Alespoň Harryho uvidí během školního roku.
„Už jsem se rozhodl. Chci zůstat s tebou, tati.“
Severus pomal přikývl, překvapen úlevou, kterou pocítil. „Dobrá tedy, předpokládám, že by sis měl jít s přáteli sbalit. Odpoledne ubíhá celkem rychle a ještě dnes odjíždíte.“
Studenti se postavili a zamířili ke dveřím. Harry k nim došel jako první, natáhl se a podržel je otevřené pro ostatní. Ginny se zastavila, otočila se zpátky na profesora Snapea, který si četl noviny s melancholickým výrazem na tváři, a naznačila Harrymu, aby ještě chvilku počkal. Tiše došla ke Snapeovi, počkala než vzhlédl od novin, objala ho kolem ramen a dala pusu na tvář, jakoby to byl její vlastní otec. Snape ztuhl údivem, a sledoval, jak došla pátky ke dveřím, usmála se na Harryho a proklouzla ven. Harry se zdál úplně stejně vyvedený z míry, když svému otci zamával nashledanou, a pak zavřel dveře.

Ten večer se vydali domů, a Harry byl velice překvapený typem roboty, kterou měl jeho otec na mysli. Byla to těžká práce, o tom nebylo pochyb. Prvního rána poslal Snape pro domácí čarodějku. Někoho, kdo neuměl pouze uklidil a uvařit, ale byl také schopen postarat se o dům v době, kdy byli oba dva v Bradavicích. Severus byl ve své knihovně zavřen po většinu rána, nakonec vyšel ven se šťastnou čarodějkou a jejím manželem, který byl až chorobně hubený. Zatímco se paní Dandleová starala o dům, její muž se měl postarat o zahradu a pozemky. Ten večer se usadili k velice bohatému jídlu, zdálo se, že prioritou paní Dandleové bylo je ‚vykrmit‘.
Skutečná práce nastala následující ráno. Táta ho vzbudil ještě před rozbřeskem, hnal ho po schodech dolů do čisté jídelny a popoháněl ho při snídani. Vzali si kabáty, a strávili den v Příčné ulici, diskutujíce o látkách, tapetách a barvách s čarodějkou dekoratérkou. Když přišli domů, hladoví a unavení, Snape navrhl, že se podívá po večeři po nějakých místnostech, jestli tam není nějaký nábytek, který by chtěl mít v pokoji. Harry našel noční stolek s opravdovou nohou s drápy, který se mu líbil, a bylo vcelku jednoduché ho prostě poslat k sobě do pokoje.
Třetí den s sebou přinesl dekoratérku a jejího asistenta. Většinu příštího týdne strávili opravováním a dekorováním většiny místností na panství, a Harry byl donucen být pracovníkem ve všech oborech. Očividně to byl nápad jeho otce, jak má taková robota vypadat, protože musel nosit nové tapety, vyhazovat staré, zbavovat židle laku, věšet záclony a mnoho dalšího. Harryho to ale pouze jen fascinovala, zvláště, když jak se postupně utvářel jeho pokoj.
To ráno se objevili profesor Brumbál a profesorka McGonagallová. Na chvilku se setkali s jeho tátou v knihovně, a pak byl dovnitř zavolán i Harry.
„Harry, vypadáš dobře!“ vesele se Brumbál smál na Harryho.
„Děkuji, pane.“ Harry se s obavami posadil do křesla nejblíže svému otci.
„No, nebudu to protahovat. Profesorka McGonagallová si je jistá, že dokončila to vzhled-přeměňující kouzlo, na kterém se slečnou Grangerovou pracovala. Přišli jsme se zeptat, jestli bys to kouzlo chtěl ještě než se vrátíš do školy.“ Brumbál Harryho sledoval, jak s překvapením zamrkal.
Harry se zadíval na svého otce, který se na něho díval nazpátek s neurčitým výrazem. Tohle bylo jeho rozhodnutí.
„Profesore, už ho více nepotřebuji, ale uvažoval jsem, jestli byste nemohli zrušit ten zbytek kouzla, co na mě dala má matka.“ Harry znovu pohlédl na svého otce, a zjistil, že se v křesle mírně uvolnil. Neuvědomoval si, že by Snape očekával jeho reakci tak napjatě.
„Ano, Harry, to mohu udělat.“ Profesorka McGonagallová se zvedla ze své židle, stoupla si za Harryho, a tiše vyslovila zaklínadlo. Harry cítil pár kostí v obličeji, jak se hýbou, a jak ho na hlavě mírně svědí vlasy.
„Při Merlinovi,“ Minerva McGonagallová si stoupla před Harryho. „Albusi, jen se na něj podívej!“
Harry, který cítil trochu zájmu, se otočil na svého otce, který na něj šokovaně pohlížel. „Co se děje?“
„Myslím, že by jsi se měl podívat, Harry.“ Brumbál mu podal zrcátko, které vytáhl odněkud z kapsy.
Harry si pro něj pomalu došel, nejistý, jestli chce ty změny vidět. Profesorka McGonagallová by ho mohla změnit zpátky, kdyby to vypadlo příšerně.
Zamžoural do zrcátka, a uviděl někoho, kdo vypadal jako on, ale jemně změněný. Jeho lícní kosti byly nyní výraznější, zatímco se na jeho bradě nějak objevil ďolíček. Jeho nos zůstal stejný, stejně tak jako jeho oči, ale jeho vlasy byly dlouhé, bohaté a tmavě černé, i když v místech, kde se od nich odráželo světlo, zářily kaštanově. Namísto toho, aby byly divoké, nebo úplně rovné jako Snapeovo, vlnily se dolů kolem uší až ke krku. Harry si sundal brýle a podíval se znovu. To bylo lepší. Všedně je odhodil na vedlejší stolek.
„Nerozumím. Je to změna, ale..“ Harry v zrcátku viděl, jak se na něho dospělí dívají. Otočil se, aby jim čelil.
„Vypadáš celkem jako tvá matka, Harry.“ Snape k němu přešel. „Když se na tebe podívám, tak jaký jsi doopravdy, je to jako by se mi vrátila zpátky.“
„No, Severusi, tak mi zas můžeme vyrazit na cestu. Uvidíme se dnes večer, Harry.“ S tím, profesoři odešli.
Harry se těžce na posteli pohnul. Z jeho pokoje se začalo ztrácet světlo, jak slunce zapadalo za stromy. Za chvíli opět odejdou. Ozvalo se zaklepání na dveře, a pak se otevřely.
„Harry, jsi připravený?“ Jeho otec už na sobě měl kabát a nesl cestovní tašku.
„Ano.“ Harry slezl z postele, popadl svůj kufr, a zamířil k otci. Když došel ke dveřím, otočil se a naposledy se zadíval na modro-zelenou místnost, která pro něj začala tolik znamenat v posledním týdnu.
Severus sledoval, jak se Harry ve svém pokoji utápěl. „Tak pojď, budeš doma dřív než se naděješ.“
Harry dovolil, aby ho lehce vystrčil z pokoje a sešel dolů do studovny, odkud měli letět do Prasinek.
Doma. Konečně doma.

KONEC

Fotografie použita dle Creative Commons SheldonPhotography  © 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode