4. kapitola 1. část
Severus Snape tušil, že se to stalo. Sledoval stopy těch tří na Pobertově plánku od té doby, kdy se za nimi zavřely dveře a viděl, jak se v jednu chvíli zastavily. Potom se stopy chlapců oddělily a stopy dívky hodnou chvíli zůstaly na místě. Ale pak se prudce obrátily a rozběhly se zpět k jeho kabinetu. V očekávání nejhoršího pomalu vstal. Dveře se rozrazily. Julie se vřítila dovnitř, beze slova jej popadla za ruku a prudkým trhnutím vyhrnula rukáv.
‘Je to jasné, Potter žvanil,’ blesklo mu hlavou.
“Ty, ty...!” Odstoupila od něj třesoucí se Julie a zlověstně a zároveň šokovaně si jej měřila pohledem. Potom pomalu sáhla po hůlce.
“Varuji tě, Julie,” řekl se smutným výrazem v bledé tváři.
“Nemluv na mě!” zaječela a namířila mu hůlkou přímo mezi oči.
“Chceš mě zabít?” zeptal se a klidně se na ni zadíval ze své výše.
“Ticho!” zařvala a chytla se levou rukou za čelo. Musela přemýšlet! Měla ve všem hrozný zmatek. Muž, který stál před ní, ten jediný, komu věřila, kterého... myslela si, že jej zná, tak ten byl najednou její nepřítel. Nebezpečný. Lhal jí. Celou tu dobu, již od počátku. Zaplavil ji hrozný vztek. Otevřela ústa, aby vyřkla kletbu.
“Julie, nedělej to,” sáhl do hábitu a také zvedl hůlku.
“Expe...!” Už ale nedořekla.
“Imperio!” zazněl jeho hlas tiše, ale důrazně.
Ruka s hůlkou se jí roztřásla, jak se bránila jeho vůli.
“Nech mě to vysvětlit,” promluvil pomalu.
“Ne!”
“Nejsem jako on. Nejsem tvůj otec.” Blížil se k ní. Zdál se celkem klidný.
“Já vím! Jsi horší! Hnusná zmije! Nechal ses od něho najmout!” sípala Julie. Stálo ji mnoho sil odolávat alespoň částečně jeho vůli. Ale stále ještě na něho mířila hůlkou.
Jen pomalu vrtěl hlavou.
“Máš znamení zla!” oddechovala prudce.
“Je to jen cejch,” tiše drmolil. “Už to nic neznamená.”
“Donutil jsi mě, abych se do tebe zamilovala a pak...”
“Jsi na omylu, snažil jsem se tomu ze všech sil vyhnout.”
“Zabiješ mě, jako on zabil mou matku! Gurus Read neuznával jiné bytosti... Jsi Smrtijed jako on... A já jsem napůl víla... Pořád dokola, nikdy to neskončí!” zalykala se Julie a couvala před mužem.
“Já ti nechci ublížit,” vyslovil zřetelně. „A nikdo mě na tebe nenajal. Ale teď musím něco udělat,” smutně se pousmál.
“Expelliarmus!” zahřímal a Juliina hůlka vylétla vysoko do vzduchu. Vyděšeně na něho pohlédla. Potom se ale otočila a rozeběhla se ke dveřím. Snape jen mávl hůlkou a dveře se neprodyšně uzavřely. Julie se pomalu otočila a čekala na nejhorší. Skutečnost, že se může bránit a dokonce i útočit klidně bez hůlky, jí v tu chvíli vůbec nepřišla na mysl. Strach a zklamání ochromily její úsudek.
“Vím, že mi nevěříš,” promluvil muž a opřel se unaveně o roh stolu. “Mám návrh. Vrátím ti hůlku, ačkoli jsem přesvědčen, že ji stejně ani nepotřebuješ. Ty použiješ kouzlo Legilimens a přesvědčíš se sama. Souhlasíš?”
“To je nesmysl!” třásla se dál Julie.
“Pokládám svou hůlku na stůl,” oznámil a jak řekl, tak i učinil.
“Vracím ti tvou hůlku a věřím, že toho nezneužiješ,” natáhl ruku s cedrovou hůlkou směrem k ní. Třesoucími prsty ji sevřela.
“Udělej to,“ téměř šeptal.
“Stejně se mi to nepovede,” vrtěla zmateně hlavou. Věděla, že Legilimens je složité kouzlo, ať se provádělo s hůlkou nebo bez ní.
“Povede, když se vůbec nebudu bránit.”
Julie zvedla hůlku.
“Legilimens,” řekla potichu a přes slzy se zadívala do černých očí. Bylo to jako elektrický šok. Až to s ní trhlo.