4. kapitola 3. část
Druhý den vstal pozdě. Matně si vzpomínal, že se v noci malátně přesunul do své ložnice. Ale stále jej bolelo celé tělo od toho, jak usnul v křesle. Hodnou dobu strávil dáváním se do pořádku. Nakonec kolem desáté vyšel na snídani. V duchu děkoval, že je dnes sobota.
Velká síň byla prázdná. Venku bylo krásně, takže většina studentů pobíhala okolo hradu. Přečetl si noviny, vypil kávu a najednou zatoužil také vyjít na slunce. Měl sice hodně práce, ale slíbil si, že ji zvládne do odpoledne a potom půjde na obchůzku školních pozemků. Potřeboval si vyčistit hlavu a načerpat trochu energie.
Bylo však krátce po páté, když se teprve dostal z hradu. Měl tedy čas přesně hodinu, než bude večeře. Bylo krásně teplo a on se rozhodl jít podél lesa k jezeru. Cestou potkal pár studentů, kteří se vraceli k hradu. Za deset minut byl u jezera. Posadil se na vzdálenější břeh a chvíli hleděl do vody. Obří oliheň se líně převalovala na hladině, vál mírný vánek…
Náhle uslyšel zcela jasně odněkud z lesa srdceryvný výkřik. Postavil se a znovu se zaposlouchal. Někdo tam, docela nedaleko od jezera směrem do Zapovězeného lesa, tlumeně bolestně úpěl. Severus Snape vytáhl bleskovým pohybem z hábitu hůlku a vykročil za tím hlasem.
Ubíral se rychlým krokem asi deset minut stále hlouběji do temného lesa a za tu dobu měl několikrát pocit, že již musí být u zdroje zvuku, ale právě v tu chvíli se hlas ozval znovu o něco dál. Stromy postupně houstly a propouštěly stále méně světla. Severus došel až k jakési prohlubni v zemi, jakési trhlině mezi skalisky, zarostlé kmeny stromů a keři. A tam, dole pod sebou cosi spatřil.
“Lumos,” zadrmolil. Potom seskočil do prolákliny a sklonil se nad bezvládným tělem.
“Slečno Grangerová?” otočil její tvář ke světlu.
* * *
Julie právě sestoupila po velikém schodišti a namířila si to do Velké síně. Dnešek si opravdu užila. Ráno se probudila se skvělou náladou. Včerejší večer jí dal mnoho. Dal jí pocit, že na straně dobra nestojí sama, že nebojuje proti svému otci sama. Život se hned zdál hezčí. Celý den strávila poflakováním se okolo hradu, prošla celé školní pozemky, potom zašla do knihovny a tam listovala starými cennými spisy až do večeře. Nyní měla hlad jako vlk. Ještě však nebyla ani u dveří do jídelny, když se ve velikých dveřích vedoucích ven z hradu objevil profesor Snape s bezvládným dívčím tělem v náručí.
Studenti, kteří byli stejně jako Julie na cestě na večeři, propukli v divoký řev. To přivolalo i ostatní žáky a profesory, kteří již jedli, a všichni se snažili protlačit k Snapeovi, aby zjistili, koho to svírá v rukou.
“Ticho!” ozval se hromový hlas Albuse Brumbála. “Prefekti okamžitě odvedou své studenty do kolejních věží! Hagride, pomozte, prosím, profesorovi!”
Bradavický hajný se rozběhl ke Snapeovi. Opatrně převzal Hermionino bezvládné tělo a rychle s ním odkráčel do nemocničního křídla. Ostatní profesoři se vydali ihned za ním, když jim předtím Snape stručně vysvětlil, co se stalo. Julie se snažila je následovat, stejně jako Harry a Ron, ale cestu jim zastoupila Minerva McGonagallová.
“Neslyšeli jste? Běžte do svých ložnic, hned!”
“Ale...”
“Hned, jak zjistíme, co se stalo, dáme vám vědět. Slibuji.” Soucitně na ně pohlédla, jinak však byla nekompromisní. Museli uposlechnout.