4. Nebelvír vs. Zmijozel

Řezavě chladný zimní vzduch byl naprosto klidný, jemné sněhové vločky padaly pomalu, půvabně a téměř svisle. Dřívější chumelenice se zklidnila a teď, v časném prosincovém ránu, už se k zemi snášel jen lehký poprašek.

Obrovský, majestátní hrad tiše stál na malé vyvýšenině. Básnící celého kouzelnického světa se stále pokoušeli popsat nádheru jeho odrazu v rozlehlém jezeře, a nikomu se to nepodařilo.

Štíhlé, vysoké věže, vznešený jas klenutých stropů, hrdá bojiště, to všechno dohromady vytvářelo dojem cti, krásy a nesmrtelného klidu.

Alespoň pro toho, kdo neznal nejnovější historii hradu.

Jizvy posledního boje byly všechno, jen ne zakryty.

Bystrozraký pozorovatel by mohl z výšky rozeznat v Zapovězeném lese světlejší skvrny mladých stromů, které odpovídaly místům zničeným ohněm. Ohromné ohnivé koule mrštěné Smrtijedy měly zastavit útok armády kentaurů. Ten samý pozorovatel by mohl postřehnout hluboké jámy a pukliny na vyšších bojištích, důkazy kleteb mrštěných na obránce ve střílnách.

Kdyby nebylo pohřbeno pod třemi stopami sněhu, snadno by pozorovatel našel místo, kde se odehrál TEN souboj, přesně to místo, kde temný pán padl a otrávil zemi. Dokonce i teď, o desetiletí později, na tom prokletém místě nerostl ani plevel.

Ano, pod tlustou pokrývkou sněhu vypadal Bradavický hrad vyrovnaně a poklidně.

Bystrozraký pozorovatel proletěl mrazivým vzduchem na téměř dvacet let starém Kulovém blesku, tmavé, nezkrotné vlasy ho šlehaly do obličeje. S úšklebkem si pomyslel, že ten klid nevydrží dlouho. Ne s dlouhou řadou rudovlasých studentů vycházejících z hradu a mířícím k famfrpálovému hřišti.

* * *

Jako nejstarší z Příšerného tuctu měl Chris Weasley nad ostatními určitou míru autority. Ale ne že by na ní nějak záleželo, když se kdokoliv z Tuctu rozhodl, že situace vyžaduje okamžitou neplechu.

S širokým úsměvem na zmrzlých tvářích se otočil ke svému dvojčeti Zachovi. Byli stejně tak špatně rozeznatelní jako jejich strýčkové Fred a George, a zrovna tak prakticky nerozluční.

Aniž by něco řekl, Chris tázavě zdvihl obočí. Zachary kývnul, naklonil hlavu ke straně jako by poslouchal, pak se usmál a pokrčil rameny. Chrisův úsměv se ještě rozšířil.

Brianna potřásla hlavou nad blbnutím dvojice. Jako jedináček vyrůstající uprostřed dvojčat a trojčat, jim trochu záviděla schopnost předávat si ohromná množství informací pouhým úsměvem, zakašláním nebo pohybem ruky.

Rozumově věděla, že je to jen záležitostí genetiky, každodenních a pevně ustanovených narážek a dlouhého pobytu pohromadě. Stejně bylo ale otravné, sledovat vedle sebe tichou konverzaci a nemoci se zapojit.

"Rozčilující, že jo?"

Brianna se otočila k Billovi, nejstaršímu synovi strýčka Charlieho. "Dost. Občas mi připadá, že to dělají schválně, jen aby ukázali ostatním, že můžou."

"A rozhodně nepomáhá, že jen tři z nás nejsou z vícečetného porodu."

Brianna kývla a přes rameno pohlédla na Heidi, třetí z výše zmíněných. "Vy alespoň máte nějaké sourozence. Máma teď nechce žádné další děti, protože musí myslet na svoji kariéru."

"A že je to nějaká kariéra. Smál jsem se, div mi břicho neprasklo, když jsem se dočetl, jak dohnala Malfoyovi právníky k slzám, když se pokoušeli soudně vrátit Damienovi prefekturu."

"To jo. Brumbál byl celý pryč, když se u slyšení objevila jako blesk z čistého nebe a na místě obhájila rozhodnutí McGonagallové. Zamítnout stížnost jí trvalo skoro deset minut. Strejda Harry mi jednou říkal, že se za poslední léta bylo pár pokusů dotáhnout KKK* k soudu, ale máma všechny okamžitě zlikvidovala. Táta říká, že každý právník dostatečně pitomý na to, aby šel proti ní, bude potřebovat suché kalhoty na převlečení ještě než mamka dokončí úvodní řeč.

"A co na to teta Hermiona?"

"Nic, jenom se začervenala. Možná je sprostý takhle na to myslet, ale pokaždý, když vyhraje případ, vypaří se s tátou aby ´oslavovali´o samotě."

Bill udělal obličej. "To máš pravdu, to je sprostý."

Někdo poklepal Bri na rameno. Lehce nadskočila a otočila se čelem ke dvěma jezírkům smaragdové zeleně. "Přestaň rozebírat sexuální život svých rodičů a pojď nám pomoct, Bri. Potřebujeme odemknout přístěnek s košťaty, ale-"

"-Aby vypadal, že se ho nikdo nedotkl. Já vím." povzdychla si Brianna. "Podívej, Siriusi, já-"

"Jimmy," řekl mladý Potter s úšklebkem.

Brianna se zastavila a pevně se mu zadívala do očí. "Jak jsem říkala, Siriusi, vím, co děláme. Pomáhala jsem to vymyslet, pamatuješ?"

"Ne, vážně, já jsem Jimmy."

Brianna si povzdychla. "Nefungovalo to na Snapea, rozhodně to nebude fungovat na mě."

Sirius se zatvářil, jako by byl smrtelně raněn. "Nefungovalo to na žádného profesora. Všichni nás dokážou perfektně odlišit. A já nevím jak."

"Očividně u vás dostal všechen rozum Remmnie a na tebe už nezbylo."

Sirius se otočil ke Chrisovi a Zachovi. "Co tím myslíš?"

Chris se usmál. "Nevšiml jsi si, jak se učitelé vždycky podívají do svitku, než nás vyvolají?"

"Ale my jsme prváci," namítl Sirius. "Učitelé se vždycky musejí dívat do svitku, než si všechny zapamatují."

"Jenomže my jsme taky mezi prváky proslulí. Vědí kdo jsme, ale vsadím svů dědický podíl v KKK, že strýček Harry nějak začaroval svitky, aby ukazovaly, kdo z nás je kdo."

Sirius vypadal raněně. "Zatraceně, tati," zamumlal si pro sebe. "Proč?"

"Proč co?" zeptala se Isabella, která se náhle vynořila u skupinky.

"Pardon že ruším vaši fascinující konverzaci," vložil se mezi ně Arthur ne tak docela omluvným tónem, "na dnešní akci máme ale jen omezené množství času. Už dávno si uvědomuju, že Sirius zvládá soustředit pozornost asi jako retardovaný tlustočerv, ale zbytek vás má jistě intelektuální kapacitu dostatečnou k pochopení, že být chyceni poblíž famfrpálového hriště v noci před důležitým zápasem by mohlo mít vážné následky pro naši budoucí svobodu."

"Jinými slovy, pohněte zadkem."

S vyjímkou Siriuse, který brblal, že byl srovnán s tlustočervem, se skupina urychleně přesunula, kam měla.

Chris, Remus a Brianna vytáhli hůlky a namířili je na různé části dveří. Několik nervózních minut "mozky" skupiny jemné pozměňovaly a pronikaly ochrannými kouzly na dveřích přístěnku s košťaty. Obvykle měli heslo ke vstupu jen profesoři a prefekti, ale Brianna si všimla díry v zamykacím kouzlu, a trojice teď pomalu odstraňovala všechny zábrany.

"V pořádku, teď byste měli být schopni ty dveře otevřít," zašeptal Chris, kterému se z čela řinul pot a zamrzal na nose.

James kývl a natáhl se mezi třemi hůlkami ke dveřím. Bez jediného zaskřípání pantů se otevřely dovnitř.

Chris, Remus a Brianna společně vydechli.

* * *

"Tak, všichni víte, jaká zaklínadla máte použít, takže bych ráda, abyste se seřadili do kruhu, aby až každý skončí se svým kouzlem, rovnou mohl podat koště dalšímu," řekla Heidi, tón jako by půjčený přímo od svého otce.

Sirius, ještě stále nabručený, že se ho předtím nikdo nezastal, se ozval: "Kdo ti svěřil velení?"

Arthut ho jemně nakopl do holeně. "Siriusi, jakkoliv obdivuji tvoji ďábelskou mysl, neuvěřitelnou představivost a neoddiskutovatelnou loajalitu, nedokázal bys řídit jediného člověka, i kdyby na tom závisel tvůj život. Na druhou stranu Heidi je docela schopná nejen zajistit, že budou ráno košťata patřičně očarovaná, dveře patřičně zamčené, otisky ve sněhu patřičně zametené, ale i, kdyby to bylo nutně, bradavický hrad kompletně rozebraný a znovu sestavený o tři stopy doleva.

Heidi se začervenala nad nečekanou chválou. "Díky, Arthure."

Arthur kývl. "To nic." Otočil se zpátky k Siriusovi. "Teď, vem si koště, najdi si kus místa k sezení a dělej co máš."

Sirius odfrkl, jen škubnutí rtů prozrazovalo, že teď nemluví vážně. "Nebo?"

Arthur pokrčil rameny. "Nebo se ti budu vysmívat ještě jednou," odpověděl s bláznivým francouzským přízvukem.

Dvojce vyprskla potlačovaným smíchem, jen aby byli umlčeni ostatními. Sirius a Arthur se usadili vedle sebe a začli pracovat.

Po chvíli se Sirius naklonil a zašeptal Arthurovi do ucha. "Teď jsi mi připomněl, a já si nemůžu vzpomenout, je to otec nebo matka, kdo smrdí po bezinkách?"

* * *

Třeskutě mrazivá prosincová noc se proměnila ve svěží zimní ráno. Praporky zobrazující nebelvírského lva a zmijozelského hada se třepotaly ve větru. Přes tisíc studentů, profesorů a obyvatel Prasinek čelilo ledovým teplotám, aby shlédlo nejočekávanější zápas roku.

Margaret Potterová seděla v matčině náručí a beze slova mávala rukama jako pták, zatímco rudozlatá nebelvírská vlajka v její ruce řvala při každém pohybu. Tříletá holčička vypadala mnohem zaujatější nejnovějším dárkem od strýčka Freda než samotnou nastávající hrou.

Ginny se usmála a políbila dcerku na vršek hlavy. Nalevo od ní prohlížela Lily rostoucí dav, zoufale hledajíc jakoukoliv známku přítomnosti kteréhokoliv ze svých tří bratrů. Dvojice havraspárských studentek si sedla na dvě z mnoha volných míst před nimi.

Lily se ozvala: "Promiňte, ale tahle místa jsou už zabraná pro moje bratry a bratrance a sestřenice."

Dvojice se k ní bezvyrazně otočila, pak se obě čarodějky v záblesku pochopení usmály. "Ty musíš být Lily," řekla jedna z nich, "chudáčku malá." Obě se zvedly a odešly najít si jiná sedadla.

Lily se pro sebe ušklíbla. Její bratři se jí pokoušeli týrat co si pamatovala, ale, jak rád říkával její otec, zdědila po matce temparament a po babičce hlasový rozsah. Neměli šanci.

"Nemůžu je najít, mami. Kde jsou?" zeptala se nervózně.

Ginny se zasmála a vzala ji za ruku. "Pravděpodobně se snaží vymluvit ze školního trestu, aby mohli vůdec přijít a podívat se na zápas."

Lily obrátila oči v sloup, ale nehádala se. Podle toho, co jí poslední dva měsíce vyprávěl táta, se její bratři dostali do víc průšvihů než kolik kdy zvládli strýčkové Fred a George.

"Vždycky jsem věděl, že máš dar Vidění."

Ginny a Lily se otočily k nově příchozímu. Lily s výkřikem vyskočila a vrhla se svému otci do náruče. "Tatí!" vypískla.

Harry zavřel oči a vychutnával si pocit držet svou rozjásanou dceru v náručí. "Jestli budeš pištět ještě o kousek hlasitěji, prasknou mi bubínky," poškádlil jí.

Lily se zahihňala a stiskla ho pevněji. "Stýskalo se mi po tobě, tati."

Harry se odtáhl, aby se jí mohl podívat do oříškových očí. "Včera večer jsem tě ukládal do postele," namítl.

Lily se na něj uličnicky usmála. "Já vím, ale může se mi přece stýskat po tatínkovi, no ne?"

Harry se usmál a políbil ji na čelo. "Mám tě rád, princezničko."

Lily za to věnovala svému otci široký úsměv a obratně ho za ruku dotáhla k sedačce mezi svým a Ginnyiným místem.

Ginny se k němu naklonila a políbila ho. "Už když se narodila, říkala jsem ti, že si tě omotá okolo prstu."

Harry se usmál a sklonil hlavu, aby mohl Ginny políbit na krk. "Já vím," zašeptal jí do ucha, "ale vůbec mi to nevadí."

Ginny se zachichotala, když jí jeho horký dech zalechtal na kůži. "Co jsi to povídal o mých věštících schopnostech?"

Harry se ušklíbl. "Dvanáct studentů prvního ročníku zrovna teď horlivě drhne každičký záchod v hradu. Jestliže to zvládnou k Filchově spokojenosti, budou se smět přijít podívat na hru."

Ginny se rozšířily oči, ale Lily to pobavilo. "Co provedli tentokrát?" zeptaly se obě najednou.

Harry se nahlas zasmál. "Chytil jsem je ve tři ráno vracet se do Nebelvírské věže."

Ginniny oči se zase nebezpečně zůžily. "Co ve jméně Merlinově dělali venku v tu hodinu?"

Harry nezůčastněně pokrčil rameny. "Neptal jsem se."

"Harry?" protáhla Ginny nízkým hlasem.

Harry se otočil a věnoval jí ´ten´ úsměv - ten, o kterém věděl, že po něm slábne v kolenou. "Postarám se o to, lásko. Nedělej si starosti, všichni se podle všeho na dnešní zápas zvlášť těšili. Budou tu."

Ginny si povzdychla, opřela si hlavu o jeho rameno a spokojeně zavřela oči, když jí dal ruku kolem jejího ramene. Jediná věc, která jí dělila od úplné pohody, byl hlasitý řev vlaječky její nejmladší dcery.

"Copak to tam máš, Maggie?" zeptal se Harry.

Margareta mrkla a upřela pohled na svého otce. Podala mu vlajku a řekla: "Dárek."

Harryho obočí vystřelilo vzhůru. "Kdo ti ten dárek dal, Maggie? Kdo se odvážil riskovat pomstu tvé matky?"

Margaret se kousla do rtu. "Strejda Gred a strejda Forge."

Harry se usmál a Ginny obrátila oči v sloup. "Chápu. Dala bys tátovi pusu?"

S velkým úsměvem Margareta přikývla a políbila Harryho na tvář. "Díky, Maggie, to jsem opravdu potřeboval."

Margareta si pro sebe kývla, šťastná, že mohla tatínkovi pomoct. Otočila se zpátky k hřišti a znovu začala mávat vlajkou, čímžto z ní vyluzovat další řev.

"Víš, Maggie, že když z ní budeš mávat dokola, vydává jiné zvuky?" sdělil jí Harry.

S malým zamračením, naznačujícím otcovo naprosté nepochopení faktu, že jest třeba dělat takový hluk, jak jen to jde, začla Margareta mávat vlajkou dokola. Vlajka začala okamžitě skandovat.

"Neeeeeeeeeebbbbbeeeeeeeeeelllllvíííííííííírrrrrrrrrr"

Se vzrušeným vypísknutím začla Margareta przkoumávat novou stránku svého dárku. Ginny si povzdychla a vzhlédla k manželovi. "Proč jsi jí to říkal?"

Harry se usmál a vytáhl několik drobných předmětů, připomínajících kousky molitanu. "Dej si do každého ucha jeden," řekl.

Se zamračeným výrazem Ginny čekala, dokud si Harry sám nestrčil dvě do uší, než použila vlastní. Harry pak podal poslední pár Lily.

V tu chvíli se Margaretina vlajka ztišila natolik, že jí sotva slyšeli. Harry se usmál na svou ženu. "Testovací špunty," vysvětloval. "Fred a George vyvíjejí několik hlasitějších výrobků, které potřebují otestovat. Hermionina kancelář je u nich na ústředí, a se vším tím rámusem z laborek scházelo jen takhle málo, aby je oba zaklela na druhý konec světa, než vymysleli tohle. Každá rámusící Kejkle je zcela odfiltrovaná. Normálně slyšíš, ale všechny ty rány, ječení a vytí jimi neprojdou."

Ginnyna úleva byla zcela očividná. "Už jsem ti někdy řekla, že tě miluju?"

Harry se usmál. "V posledních několika hodinách ne."

"Miluju tě. No, a kolik těhle existuje?"

"Moc ne, jen asi šest párů. A nejsou na prodej. Dvojčata by byla tak něšťastná, kdyby se rozšířily. Všechna jejich námaha by přišla vniveč."

S vypočítavým úsměvem položila Ginny Harrymu ruku na tvář a něžně ho k sobě otočila. "Myslím, že i jediný pár by za to stál." Políbila ho.

Harry jí polibek vrátil. "Řekl bych, že za výdělek z jejich prodeje by sis mohla koupit několik profesionálních famfrpálových týmů. Zvlášť kdybys je prodala některému z místních učitelů."

Náhle se po hřišti i tribunách rozlehl silný hlas.

"Čarodějky a čarodějové, dámy a pánové, vítejte všichni na nejnovějším zápase největších rivalů, jaké kdy famfrpál viděl."

Se začátkém komentáře přehlušil řev davu všechny probíhající rozhovory. Harry se sám pro sebe usmál a ovinul volnou ruku Lily kolem ramen.

"Ve srovnání s dnes hrajícími týmy spolu Vosy a Kanonýři vycházejí jako nejlepší přátelé. Srovnejte jejich historii s Anglií a Skotskem, a válka dvou zemí už vám nepřijde tak hrozná. Dokonce ani když sportovní týmy Austrálie a Nového Zélandu hrají proti sobě, nesnaží se aktivně zabít se navzájem. Nikdo z nich nesahá ani po kotníky napětí mezi nebelvírským a zmijozelským famfrpálovým týmem. Tady sojí šlechetnost proti vychytralosti, odvaha proti ambici, dobro proti z-"

Bouření davu skoro překrylo fakt, že komentář byl náhle utnut zástupkyní ředitele. Harry rozpoznal přísnou profesorku, jak se snaží sebrat očarovaný megafon současnému komentátorovi, havraspárskému studentu jménem Miles Sommerville. Ty části davu, které mávaly zelenými vlajkami, hučely, zbytek hlasitě povzbuzoval. Harry se otočil doleva ke své dceři, která vřískala a hrozila zmijozelským pěstí.

"Roste nám tu další famfrpálový chuligán," zašeptal své ženě do ucha. Ginny se ušklíbla a kývla, aniž by sundala hlavu z jeho ramene.

Sommerville si nakonec megafon udržel. "Každopádně, přivítejte prosím členy nebelvírského týmu, vedené svým kapitánem a chytačem. Wood, MacDonaldová, Turpin, White, Jordanová, MacKinley aaaaaaaaaa Richardsová!"

Nad hřištěm se mihlo sedm šarlatovo-zlatých čmouh, které v dokonalé formaci předvedly několik úžasných leteckých manévrů. Pak se stáhly na okraj hřiště a obletěly ho dokola, letíc tak nízko nad diváky, že vzdušné víry několika shodily čepice.

"Teď prosím vřele uvítejte, a když říkám vřele, tak pokud možno vroucím ole-" Z budky komentátora se ozývaly zvuky zápasu, ze zmijozelsých stání pak vzteklý řev. "-uvítejte zmijozelské hajzlí-" Další zápas, další řev. "Chci říct tým, zmijozelský tým! Vedený svým kapitánem a střelcem. Flint, O´Mallyová, Smithsonová, d´Aldral, Travis, Travis aaaaaaaaaa Warrick!"

Sedm zmijozelských hráčů vystřelilo nad hřiště, ovšem bez týmové disciplíny nebelvírských. Dokonce i s testovacími špunty v uších, které vyrušily všechny Kejkle v davu, Harry z toho řevu málem ohluchl. S bolestným úšklebkem se Harry otočil a křikl své ženě do ucha: "Všímáš si, že skoro všichni co nejsou v zeleném, dělají dost sprostá gesta?"

Ginny se pousmála a kývla.

Hráči konečně přistáli a setkali se ve středu hřiště. Madam Hoochová k nim dorazila a začla je kárat. Harry se zasmál při vzpomínce na to, kolikrát jí sám naslouchal ještě jako hráč.

Ve chvíli, kdy zrovna madam Hoochová zabodla prst pod nos zmijozelského kapitána, objevilo se na schodech stadiónu dvanáct neupravených, špinavých a vyčerpaných prvňáčků. Harry strčil do Lily a ukázal na její tři bratry.

Lily s výkřikem seskočila ze sedačky, proběhla prázdnou řadou před svými rodiči a vrhla se bratrům do náruče. James a Sirius, celí poděšení jejím zjevením, se jen nechali obejmout, ale Remus jí objetí s láskou vrátil.

Lily popadla Arthura a Remuse za ruce a odvedla je k prázdným sedačkám, které jim zabrala.

Její vděční bratranci to ocenili výkřiky typu "Bezva!" a "Super místa!". Lily se chvíli vyhřívala v jejich chvále, načež přelezla zpátky do své řady a zase se usadila vedle svého otce.

Ginny zvedla Margaretu a podala jí jejímu otci. Pak se naklonila dopředu a chňapla Jamese a Siriuse za uši. "Co přesně jste dělali venku ve tři ráno?"

James a Sirius nasadili naprosto identické bolestné výrazy. "Hej! Za to už jsme byli potrestaní!" namítl James.

"Možná vaším otcem, mnou ještě ne!" zavrčela. "A teď ven s tím! Co jste dělali venku z postele?"

Harry se naklonil dopředu a jemně, ale pevně odtáhl Ginniny mstivé prsty z uší svých synů. "Gin, lásko, jak říká, už jsem je za to potrestal."

"Ani jsi se nepokusil zjistit, co tam dělali!" zasyčela.

Harry se jen usmál a podal jí Margaretu zpátky. "Myslím, že to brzy zjistí všichni. Po pravdě jsem si tím jistý."

Ginnin vztek pomalu vyprchal. Zůžila oči. "Ty už to víš," zašeptala.

Harry kývl. "Vlastně," pokračoval nahlas, "jsem si jistý že přesně zjistíme, co dělali, jakmile se začne hrát."

Jen někdo zvlášť sledující dotyčné by si všiml náhle ztuhlých zad dvanácti studentů v řadě před Harrym. Náhlé zasyknutí jednoho každého člena Příšerného tuctu se ztratilo v řevu davu, když madam Hoochová hvízdla na znamení zahájení zápasu. Nápadnější bylo množství kradmých pohledů, které si vyměnili.

* * *

"White má Camrál a nebelvířští střelci zaujali perfektní trojúhelníkovou formaci. Travis posílá potlouka v pokusu jí rozbít, ale- NE! Co je tohle? Zmijozelský chytač Warrick se pokusil zavěsit na koště střelce Turpina, ale nyní se zdá, že má potíže s kontrolou vlastního koštěte. O´Mallyová je mimo, White přihrává McDonaldové, ta střílí a skóruje! Nebelvír otvírá skóre!"

Píšťalka madam Hoochové oznamovala faul na Turpina. Zmijozelský chytač očividně svoje koště moc nezvládal, alespoň soudě podle toho, že ho svíral oběma rukama, kotníky se vzadu přidržoval násady a zvedal pozadí ze sedadla.

Flint zasignalizoval timeout a zmiozelští přistáli.

Ginny se zamračila. "Co se to děje?"

Harry pokrčil rameny. "No, já bych řekl, že když se Warrick pokoušel o ten faul, polštářové kouzlo na jeho koštěti se dočasně vyplo."

Sirius, Arthur a Charlie sborově vyprskli svou dýňovou šťávu nosem, když ho slyšeli.

Ginny si toho nevšimla. "To je směšné! Jak jsi na to pro všechny svaté přišel?"

Harry se na ni uculil. "To můj neobyčejný talent pro Předpovídání."

Ginny obrátila oči v sloup, ale pak si všimla stále nervóznějších pohledů, které si vyměňovali její synové, neteře a synovci. Pomalu se jí na tváři rozlil široký úsměv. "Víš, možná máš pravdu."

"Možné to je," odpověděl Harry, zatímco hra znovu začala.

* * *

"Tak dámy a pánové, zatím to byl fascinující zápas. Skóre se vyšplhalo na sto sedmdesát ku deseti pro Nebelvír. Jsme zvyklí na hry, kdy se kvůli ubohému sportovnímu chování neustále přerušuje, ale obyčejně je to sudí, kdo ohlašuje fauly, nikoliv prokletá koš»ata. White se připravuje na další penaltu, míří, střílí, SKÓRUJE! Sto osmdesát ku deseti pro Nebelvír!"

Harry si zahlédl profesora Snapea, jak se zuřivě dohaduje s madam Hoochovou dole na hřišti. Sám k sobě se ušklíbl a vstal. "Radši půjdu dolů, než dostane Severus infarkt."

Ginny kývla. Jakmile odešel, otočila se zpátky ke svým synům. "Dobře, čí nápad byl očarovat koště hráče, který se pokusí do soupeře vrazit, otékacím kouzlem?" zašeptala Jamesovi do ucha.

"Proč se ptáš mě?" zeptal se James nevinně.

Ginny pozdvihla obočí. "Kvůli tomu, jak jsi zareagoval, když tvůj otec poznamenal, že d´Aldral vypadá, jako by seděl na dvou koulích."

James se na ní nervózně podíval. "Zlobíš se?"

Ginny zaškubaly rty. "Ne. Jsem překvapená, ano. Hrdá, ano, trošku. Ale nezlobím se."

Sirius se otočil čelem ke své matce. "Mysleli jsme, že budeš zuřit."

Ginny se usmála. "Jen řekněme, že když tohle moje pitomoučké bratry nenapadlo, dokuď sem chodili, a vy jste na to přišli hned v prvním ročníku, budu mít materiál na popichování na celou dekádu," zašeptala.

Dav vyletěl ze sedadel-Richardsová sevřela prsty okolo Zlatonky.

* * *

Ani po neslavně proslulém incidentu s "vybuchlými dřeváky" neviděl Harry Snapea tak strašlivě rozzuřeného. Obličej profesora lektvarů byl hluboce nachový a žíly už mu nevystupovaly jen na spáncích, ale po celém čele a krku. S vědomím, že jeho přítomnost bude více než nevítaná, se Harry loudal k němu a se zájmem poslouchal, jak Snape seřvává madam Hoochovou.

"CHCI TU HRU OKAMŽITĚ ZOPAKOVAT!" křičel na ní, obličej méně než pět čísel od jejího. "S KOŠTATY NĚKDO MANIPULOVAL!"

Harry si odkašlal. "Nepamatuji si jediné slovo v pravidlech famfrpálu, které by říkalo, že se musí opakovat hra kvůli jakkoliv zmanipulovaným koštatům."

Snape se otočil na patě. Harryho jen lehce překvapily drobné chomáčky pěny v koutcích Snapeových úst.

"TO SE VÁS NETÝKÁ!"

Harry pokrčil rameny. "Nesouhlasím. Kdykoliv je předmět očarován aby ublížil jinému studentovi, je povinností profesora Obrany věc vyšetřit." Harry zvedl dvě košťata, v každé ruce jedno. "Na těhle dvou dnes seděli chytači."

Tiše dorazili Brumbál a McGonagallová. Snape se zhluboka nadechl. Jeho barva se pomalu vracela do normálu. "Takže?" prskl.

"Nejprve jsem prozkoumal Warrickovo. Ukázalo se, že na něm bylo větší množství zvlášť spouštěných kouzel. Otékací, pokud by se pokusil vrazit do jiného hráče. Dočasné zablokování letových schopností, pokud se pokusí fyzicky napadnout protihráče. Podobné věcičky."

"Proč se Flintovo koště scvrklo?" domáhal se Snape.

Harry se zašklebil, dobře věděl, že tohle jeho kolegu rozčílí. "Tohle kouzlo se očividně spustilo tím, že se pokusil plivnout MacDonaldové do obličeje."

"A proč Smithsonová zestárla o osmdesát let?"

"Stárnoucí lektvar na rukojeti, aktivovaný tím, že strčila svého spoluhráče na MacKinleyho."

Snape zavrčel. "A že se Travis pokryl olejem, takže nemohl udržet pálku?"

"No, vlastně jsem přesvědčen, že se mu olejem pokryly jen ruce, aby mu upadla hůlka, když se pokoušel zaklít Wooda, aby si ten nevšiml Flintovy střely. Upuštění jeho odražečské pálky byl podle mého jen vedlejší efekt."

"A co z toho vyvozujete?" zeptal se Snape.

"Nejsem si jistý, co po mně chcete? Konec konců na tom byly oba týmy stejně."

Snapeova barva se vrátila do purpurové. "O ČEM TO MLUVÍTE, TO MŮJ TÝM MĚL PROKLETOU VÝSTROJ!"

Harry kývl na madam Hoochovou. "Vlastně ne. Jak jsem říkal, na těhle dvou košťatech seděli dnes chytači. Obě jsou to Kulové blesky mach dvojky. Oba šest let staré. Podle registračních čísel dokonce ze stejné série."

"No a?"

"A oba prokleté."

Madam Hoochová konečně promluvila. "Oba?" ujistila se.

Harry přikývl. "Kdokoliv tohle udělal, udělal to se všemi dnes užitými košťaty. Kdykoliv se hráč pokusil porušit pravidla, aktivovala se zaklínadla a okamžitě hráče potrestala."

Brumbál a McGonagallová se tvářili velice zaujatě. Madam Hoochová vypadala okouzleně; Snape zuřivě.

Madam Hoochová se znovuozvala: "Chceš tím říct, že košťata byla očarována, aby zajistila fair play? Takže bez ohledu kdo to byl, hráč, který se pokusil o faul byl ´potrestán´?"

Harry souhlasil. "Je to docela ohromující. Vrstvy zaklínadel byly použity velice zručně."

Snape je přerušil. "Nezajímá mě, jestli je to práce génia! Kdy se bude znovu hrát?"

Madam Hoochová se napřímila do plné výšky a otočila se k profesoru lektvarů. "Profesore Snape, každý jeden hráč dnes hrál se stejným vybavením a stejnými omezeními. Nevidím jediný důvod prohlásit tuto hru za neplatnou."

Zatímco se Snape snažil vykoktat námitku, pokračovala. "Popravdě, pevně věřím, že se mi podaří přesvědčit ředitele, aby se v těchto podmínkách hrály všechny další zápasy. Zajístí to lepší hru, a donutí ´jisté´ hráče konečně dodržovat pravidla hry."

Snape byl jediný, kdo se nezatvářil vlídně a spokojeně.

*pozn. přek.: Kratochvilné Kouzelnické Kejkle, kdybyste náhodou někdo měl stejně pomalé vedení jako já