4. Přípravy na ples
Na Silvestra Lupin s Tonksovou odvezli záchranným autobusem všechny děti do Bradavic. Ústředí bylo opět tiché a smutné. Chyběli mu obyvatelé. Bydlel tam jen Sirius s Remusem.
První dny v lednu pořádalo ministerstvo ples. Samozřejmě na něm nikdo nemohl chybět. Ples se stal hlavním tématem porady.
„Budou tam všechny hlavní osoby ministerstva i jiné slavné celebrity. Je to jeden z nejvyhlášenějších plesů. Dostali na něj pozvání všichni zaměstnanci. My s Molly tam samozřejmě půjdeme taky.“ Říkal zrovna Artur.
„Myslím si, že by tam mělo být co nejvíce členů řádu, kdyby se cokoli stalo. Ministerstvo mě samozřejmě nepozvalo. Přesto Minerva nedala jinak, že ji musím doprovodit, jinak prý nepůjde. Takže budu také hostem, nebo spíše trnem v oku Kornelia. Samozřejmě nesmíte zapomenout, že se ke mně nesmíte hlásit, ani se se mnou výrazně vybavovat. Prostě se neznáme. Pamatujte na to.“ Pokračoval Brumbál.
Ke konci porady se Molly zaměřila na Tonksovou. „Nevypadáš, že by ses moc těšila.“
„A proč taky. Každý rok je to stejné. Jdu sama, skoro nikdo se mnou nepromluví a nakonec tam udělám šílenej trapas. A taky nevím, co na sebe. To ani nemluvím o tý strašný nudě co tam bude.“
„Proč říkáš, že jdeš sama? Jsi krásná holka a určitě se najde někdo, kdo tě rád doprovodí.“
Tonksová s odfrkla. „Jistě. Jenže ty trapasy nikdo z nich nevystojí. Všichni mě znají, takže mám smůlu.“
„Snad to nebude tak hrozné. Uvidíš.“
Dopoledne před plesem byla krátká opakovací schůze.
„Remusi, nemáš nějakou možnost dostat se na ten ples? Byl bys tam užitečný.“
„Je mi líto Brumbále, ale jako vlkodlak. Však víte.“
„A nechtěl by jsi jít s Tonksovou? Nemá doprovod.“ Navrhla Molly.
Otočila se na Tonksovou. „Co ty na to?“
Nymfadora nedávala pozor. Celou schůzi byla duchem mimo. Najednou si uvědomila, že na ni všichni v kuchyni koukají. „Co je?“ Vyhrkla.
„Vnímáš vůbec o čem jsme tady mluvili?“ Zeptal se Sirius.
Chvíli dělala, že přemýšlí, ale pak odpověděla pravdu. „Po pravdě jsem nějak mimo.“
Molly si ji chvíli prohlížela. „To není jen tím plesem, že? Tak co se stalo?“
„Ráno jsem se stavila v práci…Uzavírají tam na mě sázky. Jestli přijdu sama nebo s někým a jestli zase provedu nějaký trapas a pak jaký.“
„To myslíš vážně?“ Překvapeně na ni koukal Sirius.
„Bohužel. Klidně se zeptejte Kingsleyho.“
„Je to pravda. Většina lidí si vsadila, že přijde sama a na trapasech vede převrhnutý punč na někoho.“
„Tonksová, nemysli si, že jsou všichni tak hnusní. Já si ráno taky vsadil, ale na to, že přijdeš s někým a budeš ozdobou večera. Tak mě nezklam.“ Řekl Artur.
„Arture, odkdy sázíš?“ Propíchla ho pohoršeným pohledem Molly.
„Ale zlato, někdo se jí musel zastat. Když jsem si sázel koukali na mě jako na podivína.“
Tonksová se chvíli zamyslela. „Tak fajn. Půjdu tam. Přesně vím, co si obleču. Pěkně jim vytřu zrak.“
Sirius se rozchechtal. „Tohle je ta holka, co znám od dětství. Nic si nenech líbit. A doprovod ti tu nabídla Molly.“
„Vážně? O co jsem vlastně přišla?“ Vysvětlili ji situaci a nabídku, že by s ní mohl jít Remus.
„A tobě by nevadilo jít se mnou?“ Zeptala se překvapeně.
„Spíš, jestli by tobě nevadilo, že jdeš s vlkodlakem.“
„Vy jste teda dvojka. Takže jdete spolu a basta.“ Prohlásil rozhodně Sirius.
Tonksová byla s Remem domluvená, že se sejdou na ústředí. Tři hodiny předem ji držela taková nervozita, že se začala připravovat. Od Molly k vánocům dostala knihu: Jdete na ples. Byla tam všechna potřebná kouzla. Naložila se do vany, aby se uklidnila. Po hodině vylezla a začala se chystat. Nehty si malinko prodloužila a nalakovala je lesklým lakem. Vlasy si změnila na hnědé a prodloužila si je až do pasu. Natočila je do úhledných vlnek a stáhla je nahoru. Takže jí dlouhé lokny splývaly až na záda. Oblékla si tmavě modré šaty, které se třpytili jako noční obloha. Vrch byl úzký a směrem dolů se pomalu rozšiřovali. Měla holá zády a výstřih s vázáním kolem krku. Vzala si modré dlouhé náušnice, náramek a hodinky. Nakonec se nalíčila. Jemně si zvýraznila rty, ale hlavně si zvýraznila oči a dodala stíny. Vypadala opravdu kouzelně. Vzala si plášť a opatrně vyrazila ke krbu. Měla obuté páskované boty na vyšším podpatku. Rozhodla se, že půjde za dámu, tak se vším všudy.
Na ústředí se sešlo několik lidí. Byl tam Artur s Molly, Remus a samozřejmě Sirius, který na vše dohlížel. Tonksová se přemístila krbem do kuchyně, kde nikdo nebyl. V hale zaslechla rámus a vydala se tam. Dole stáli Artur s Remusem už převlečení, na schodech se smíchy svíjej Sirius, neboť Molly se pořád něco nezdálo a pořád se chodila upravovat.
„Dobrý večer.“ Pozdravila Tonksová, když vešla do haly.
Všichni tři muži se po ní otočili a zírali na ni s překvapenými výrazy. Nikdo z nich ani nedutal jen na ni koukali, jakoby si ani nebyli jistí kdo to je.
Nakonec se na slovo zmohl Remus. „Páni, vypadáš…úžasně. Málem jsem tě nepoznal.“
Tonksová se pousmála. „Děkuji, taky ti to sluší.“
„Tak si myslím, že jsem si vsadil na tu pravou osobu.“ Řekl Artur.
„Ccc, s tímhle oblečením by jsi měla mít ochranku.“ Zkonstatoval Sirius.
„Myslím, že naprosto stačí doprovod.“ Nedala se.
„Takže Reme, celý večer z ní nespouštěj oči. Když se k ní někdo pokusí přiblížit, uraz mu pracky. A do jedenácti, ať je popelka doma, jinak uvidíš. A ty od ní drž ruce taky pryč. Zjistím si to.“ Zakončil Sirius.
Načeš se Rem rozchechtal. „Tichošlápku, nechceš jít nakonec s námi a dohlédnout na ni sám? Nebo mi budeš na tolik důvěřovat, že si s ní budu moct alespoň zatančit?“
Chvíli ho propaloval pohledem. „Dobře, ale bacha na ruce.“ Varoval ho.