5. kapitola 5. část
Z myšlenek ji vytrhlo cosi zvláštního. Přímo před ní se pojednou jakoby vzňala zem a z kouře a dýmu povstala postava. Byla to vytáhlá, hubená postava ve stejné kápi, jako měli Smrtijedi, kteří se nyní hromadně klaněli před tímto mužem - hadem
‘Voldemort,’ pomyslela si.
“Zzzdravím vásss, moji milí!” zasyčel. Potom se zadíval jejím směrem. Měl rudé oči, ale Julie to znala ze Severusových vzpomínek, takže ji to nezaskočilo. Pouze v duchu konstatovala, že to, co se říkalo, je pravda. Střet s Brumbálem a Harrym vloni na ministerstvu jej zřejmě těžce poznamenala a tím i vrátila o krok zpět v jeho snaze nabýt opět svou lidskou podobu. Toto syčící monstrum se člověku blížilo jen velmi vzdáleně.
“Ssskvělá práce, Ssseverusi,” usmál se křivě a odhalil řadu špičatých, ostrých zubů.
Přistoupil k ní a kostnatou horkou rukou ji uchopil pod bradou. Uhnula pohledem, věděla, že on je mistrem nitrozpytu.
“Vida, nebojí ssse,” zvedl tenké obočí a trochu zesílil sevření její tváře. Ruka mu přímo žhnula.“Slyšššíte! Ona se nebojí!” otočil se na Smrtijedy.
“Snad trocha Cruciatu... to pokaždé zkrotilo její matku...” navrhl Read a chraptivě se zasmál.
“Otec... má vždy pravdu,” otočil se Voldemort k Julii. “Že?” vyštěkl na ni.
“Začni!” pokynul Readovi a jakoby bez zájmu poodešel stranou.
“Crucio!” zvedl Gurus Read hůlku s úsměvem a Julie vykřikla. Znala to. Nebylo to poprvé, kdy ji takhle mučil, ale bolelo to pořád stejně. Tělem jí projelo na tisíc bodnutí nožem.
“Ssstačí. Teď ty!” ukázal náhle Pán zla na Snapea. Julie prudce zvedla hlavu.
“Crucio,” mrazivým hlasem pronesl Snape. Ucítila trhnutí. Celé tělo se jí roztřáslo, ale nebolelo to.
‚Pro použití kletby Cruciatus je zapotřebí cítit nenávist, nebo alespoň odpor k mučenému objektu, jinak je kouzlo bez efektu!‘ vybavila se jí poučka z Historie smrtících kleteb. Pro jistotu tedy trochu zasténala.
“Malfoyi!” rozkázal Voldemort.
A opět tělo v jednom ohni.
“A teď já,” postavil se proti ní a ukázal na ni... jen prstem. “Crucio,” skoro zašeptal.
“Neee!” vydralo se jí z hrdla. Bolest byla tak silná, že měla pocit, jako by se celá rozpadala. Pán zla rozhodně uměl mučit. Zdálo se jí to nekonečné, všechny vnitřnosti v těle ji pálily, každičký kousek těla se svíral hroznou bolestnou křečí. Nevěděla, jak dlouho to vydrží. Vypadalo to, že se Pán zla velice dobře baví...
Ale i on přestal.
“Jdi na to, Snape. Je připravená,” pokynul Severusovi a počal obcházet po obvodu mýtiny. Severus k ní přistoupil. Trochu ztěžka zvedla hlavu, aby na něho viděla. Byl bledý jako stěna, ale stále měl svůj kamenný výraz. Hůlkou si rozdělal oheň pod připraveným kotlíkem a vyňal z pláště několik lahviček.
“Tak neloudej se, Sssnape!” zasyčel Voldemort.
“Nemohu to zrychlit, pokud se mi to má povést, můj pane,” zavrčel Severus a dál zvolna míchal příměsi v kotlíku. Na Julii se ani nepodíval.
Pojednou se ozval z lesa nějaký šelest. Smrtijedi se počali rozhlížet a brzy odhalili příčinu hluku. Ze všech stran se totiž na okraji lesa objevovaly siluety kouzelníků s hůlkami v pohotovostní poloze. Byli to bystrozoři. Mýtina se v okamžiku zcela osvětlila jasnou září ze stovky pochodní.
‚To není možné!‘ pomyslela si. Kde se tu mohlo vzít tolik bystrozorů, to nechápala.
Vzápětí stačila koutkem oka zaznamenat, jak se její otec s prásknutím přemístil. I Snape a Malfoy někam zmizeli. Ostatní Smrtijedi se dali na útěk směrem do lesa, následováni každý jedním či dvěma bystrozory.
Zůstal jen Voldemort. Byl rozezlen. Kápě se mu svezla z lebky a odhalila jej v celé jeho hadí kráse, když stanul proti Brumbálovi a zdvihl tenkou hůlku.
„Avada kedavra!“ zasyčel. Zeleně se zablesklo.
„Co se s tebou stalo, Tome?“ starostlivě se ozval Brumbálův medový hlas. Kouzlo jej nemohlo zranit pod stříbřitým štítem, jenž jej obklopoval.
„Avada kedavra!!!“ rozlíceně opakovalo monstrum. Opět zelený záblesk.
„Ale Tome,“ smutně se usmál Brumbál.“Dobře se podívej. Nás jsou stovky a ty jsi sám.“
A ukázal kolem sebe. Byla to pravda. Julie přimhouřila oči a zkoušela rozeznat tváře kouzelníků, jež obklopovali v širokém kruhu mýtinu, avšak bezvýsledně. Potom zaslechla jakousi syčivou nadávku. Když obrátila hlavu zpět, rozplýval se nad místem, kde před chvílí Pán zla stál, jen šedý obláček kouře.
“Jste v pořádku, slečno Readová?” zazněl vedle ní hlas Albuse Brumbála. Pouta se svezla k zemi a ona vrávoravě pokročila dopředu.
“Pomozte slečně Readové!” rozkázal ředitel dvěma bystrozorům. Ihned ji podepřeli každý z jedné strany a vydali se směrem z lesa. Nevěděla, jak daleko došla, než omdlela.