5. Příprava na lektvary
Druhý den měla Jane suplovat lektvary opět v sedmém ročníku. Tentokrát ve složení Mrzimor a Havraspár. Ve své třídě však neměla vhodné vybavení. Kotlíky a kahany si klicně mohla vykouzlit, ale zásoby ingrediencí ne. Pro ty si musela dojít vedle ke Snapeovi. A to byla jediná věc co jí opravdu vadila. Při snídani ji opět okázale ignoroval. Dodala si odvahy a přistoupila k němu.
„Ehm… kolego? Mohl byste na chvilku? Něco bych od vás potřebovala,“ zkusila Jane neutrálním hlasem.
Vzhlédl od své ranní kávy a novin. Zadíval se na ním tím nejnepříjemnějším pohledem, který dovedl vytvořit. Zdvihl jedno obočí a posměšně protáhl: „Copak kolegyně. Už tak brzy žádáte o radu zkušenějšího?“
V Jane se vařila krev. Nesnášela doprošování a tím spíš, když se musela doprošovat jemu. Ovšem její hrdost musela jít stranou, pro blaho jejích studentů. Přece se nebudou učit lektvary pro pokročilé jen teoreticky. A tak spolkla jedovatou poznámku, která se jí hrnula na jazyk a jen se usmála: „Ne děkuji, cením si vaší nabídky, dám vědět kdybych si nevěděla rady. Jedná se o něco jiného. Potřebovala bych si z vaší učebny odnést pár zásob do té své. Dnes mám lektvary s posledním ročníkem. Chtěla bych s nimi probrat lektvar živoucí smrti. Prosím… pomůžete… mi,“ poslední věta jako by se jí zadrhla v krku. Ona a prosit Snapea!
Severuse vyvedlo z míry, že se nenaštvala jak očekával. Chtěl jí podusit ve vlastní šťávě, ale to se nestalo. Žádala o konkrétní věc, kterou jí mohl splnit, ale rozhodl se, že to nebude zadarmo. Musel ji nějak rozčílit. Vyžíval se v tom, že se sní špičkoval. A nevynechal příležitost, aby ji nějak potrápil. Jako včera při večeři, kdy po něm chtěla podat sůl a on jí místo toho podal cukr. Jane si poté osladila brambory a Severus se vymlouval, že obě nádobky na koření vypadají stejně. Byl to jen malý nevinný žertík, ale zabral. Naštvala se a vypálila ze síně s rychlostí blesku.
V jeho hlavě se mu začínal rodit plán jak přimět svou neposlušnou kolegyni, aby s ním jednala s respektem. Sice to navenek vypadalo, že tomu tak opravdu je, ale on si mohl přečíst v její hlavě, co si opravdu myslí. A to co si o něm myslela, moc lichotivé nebylo.
„Dobrá. Po snídani tam s vámi zajdu a rozdělím se o pár svých zásob, když mně o to prosíte,“ řekl s pobaveným hlasem.
„Děkuji,“ řekla ještě Jane a šla si raději sednou na své místo. Šlo to nějak moc hladce čekala jsem něco horšího.
Ani nevíte kolegyně za co děkujete. Pomyslel si Severus posměšně a pořádně si lokl své kávy.
xxx
Mířili spolu do temného sklepení. Šli vedle sebe mlčky. Žádný z nich ani nechtěl konverzovat. Severus vymýšlel svůj plán a Jane prostě mlčela, protože ho nechtěla vybízet k tomu, aby ji opět zesměšnil.
Došli ke dveřím učebny a Jane vzala za kliku. Ale ta nepovolila. Zacloumala s ní víc, ale stále nic. Severus ji pozoroval s pobaveným výrazem.
„Kolegyně kdybyste toho laskavě nechala, mohl bych vám odemknout.“
Jane si v duchu nadávala, že zapomněla na to, že svou učebnu nenechává nikdy odemčenou. To se náramně líbilo Snapeovi. Mohla si tak v klidu přečíst co si myslí. Vždy když byla rozčilená, nesoustředila se a svou nitrobranu nepoužívala.
Severus vzal svou hůlku a mávnul s ní na dveře. Pak už mohla Jane slyšet jak zámek povolil. Lehce strčila do starých, dřevěných dveří a mohla tak spatřit učebnu, kterou si zamilovala.
Nasála tu povědomou vůni a měla dojem že jako by se vrátila zpět v čase. Vůbec se to tu nezměnilo. Je to tu pořád tak skvělé. Ta atmosféra!
Zatímco Jane byla uchvácená, Severus ji nepokrytě četl myšlenky. Jane Lautrecová, ty jsi velice zvláštní osoba. Také tě to tu tolik vzrušuje? Čím to bude?
Když se Jane ze svého snění vrátila zpět na zem, přešla ke skříni s ingrediencemi a chtěla si vzít pár věcí. Ale Severus ji s úšklebkem se tváři zarazil: „Odtud ne, to jsou zásoby pro mé studenty. Musíme dozadu, je tam tajná chodba. Na jejím konci se nachází sklad surovin.“
„Aha… tak mne tam zaveďte,“ Jane netušila, že učebna má ještě nějaký další vchod, který vede někam. Zato Severus věděl, že Jane nesnáší tmu a brouky a toho chtěl využít.
Severus vzal opět svou hůlku a na volnou zeď vedle tabule s ní ve vzduchu načrtl obdélník ve velikosti dveří. Obdélník poté začal zářit jasně žlutou barvou a pak se kamenná zeď otevřela a oni mohli projít skrz.
Šli dlouhou, úzkou a tmavou uličkou. Kdyby byl o trošičku vyšší museli by se ohnout, jak byla nízká. Všude po stěnách lezly pavouci a další havěť. Prodírali se spoustou pavučin. Myslela si, že se snad z této malé, úzké chodby brzo zblázní. Neměla moc ráda stísněná místa, ale přece to nebude vykládat jemu! Vysmál by se jí, o tom nepochybovala. Najednou Snape zastavil, Jane v té tmě do něho narazila a vyjekla strachy.
„Ženská zatracená. Dávejte přece pozor!“ zavrčel Severus ale v duchu se musel smát.
„Omlouvám se, ale já nic nevidím, je tu děsná tma!“ řekla strachy bez sebe.
„Jste přeci čarodějka a ne mudla, máte hůlku, tak ji použijte!“ připomněl jí.
Jane prohledala svůj hábit a šaty ale nic nenašla. Sakra, musela jsem si ji nechat na nočním stolku.
„Tam je vám platná, jak mrtvému zimník! Všechno, abych dělal sám!“ řekl naštvaně a svou hůlku nechal rozzářit.
„Myslím, že jsem vám jasně řekla, abyste mi nelezl do hlavy!“ výšila Jane hlas a měřila si ho vražedným pohledem.
„Opravdu? Nevzpomínám si,“ předstíral Severus ztrátu paměti.
„Ale ano vzpomínáte, jen mně nechcete poslechnout! Je to velká zábava co? Jestli s tím nepřestanete. Nahlásím vás Brumbálovi. A nebo se i já naučím nitrozpyt a uvidíme, kdo z koho!“
„Už se bojím, opravdu! Ale teď musíme pro ty vaše zásoby, jinak nestihnete vše připravit!“ otočil se a kráčel dál.
Na konci chodby opět udělal onen magický obdélník a poté se stěna otevřela. Když tam vstoupily a Snape zapálil pochodně, oslnila ji tato místnost svou nádherou. Byla veliká jako učebna lektvarů, ale místo lavic, zde stálo mnoho polic a regálů a na nich všechny možné ingredience pro přípravu lektvarů. Jane vytáhla seznam surovin a začala procházet regály, když narazila na to co potřebovala sebrala to.
„Takto vám to bude trvat celý den. Proč jste si nevzala hůlku! Dejte to sem!“ řekl a vytrhl jí seznam z rukou. Přelétl ho očima a pak zamával hůlkou do prostoru. Poté se začali potřebné ingredience z regálů vznášet a přistáli Severusovi u nohou. Pak vykouzlil koš a nechal ho plachtit ve vzduchu.
„Takto se to dělí kolegyně! Nejste mudla, tak si to kenečně uvědomte!“ řekl ještě když opouštěli onu místnost.
No jo jako vždy musí mít navrch. Náfuka jeden, kéž by prasknul! pomyslela si Jane tak, aby to mohl zjistit.
Severus se zamračil a poté už nepromluvil ani slovo. Když vyšli z učebny ještě dodal: „V dohledné době očekávám, že zapůjčené suroviny nahradíte!“ pak se otočil na podpatku a zabouchl Jane dveře před nosem.
Nezdvořák!