5) Riziko povolání
Lord Voldemort měl vždycky velkou radost, když mohl použít kletbu bolesti, nebo dokonce kletbu smrti. Bohužel se stal Vládcem světa a používání těchto kouzel pokleslo (i když je prohlásil za legální). Musí si tedy najít jiného koníčka a nová kouzla, která by mohl zase využívat ve velkém.
Autor: Darao
Postavy: Severus Snape, Lord Voldemort
.......................................
„Severusi, posaď se!“ pronesl panovačný hlas Lorda Voldemorta a jeho ruka ukázala na bezvýznamnou, tmavě hnědou židli, kterou před sebe postavil.
Lektvarolog váhal, jestli ho má poslechnout.
„Sedni si!“ zakřičel, aby donutil svého kamaráda udělat to, co po něm chtěl.
„Ale slib mi, že to nebude nic strašného,“ pronesl váhavě a pomaličku se usadil na okraj židle.
„Neboj se, nedělám to poprvé.“ Postavil se za něj a široce se usmál. Přetáhl přes něj černý otrhaný plášť a přemýšlel.
Snape se ani nepohnul. Z ticha, které nastalo, začínal být nervózní. „Na kom jsi to zkoušel předtím?“ chvěl se mírně jeho hlas strachem z toho, co mu jeho Pán chce udělat.
„Na Lucia,“ pronesl suše.
„Na Luciuse Malfoye? Toho jsem už tři dny neviděl.“ Pootočil hlavou, aby za svými zády viděl postavu v černém plášti.
„Ten... od té doby se stydí... jako bys ho neznal.“ Jeho úsměv přesáhl normálu a to v sedícím smrtijedovi způsobilo rychlý pokles sebevědomí na minimum.
„Když já bych radši...“ Pokusil se zvednout ze židle, ale ruce Lorda Voldemorta ho uchopily za ramena a přitiskly ho zpět.
„Proč si nevezmeš na tohle někoho jiného, určitě je tu spousta jiných, které bys mohl... Všichni tvoji podřízení...“ říkal, teď už hysterickým hlasem, nejlepší přítel Vládce světa.
„Věř mi, není nikdo lepší, než ty,“ snažil se mu bezvýsledně zlepšit náladu. „A navíc, máš na to určitě lektvary, tak si s tím nedělej hlavu.“
„Ale tyhle lektvary chutnají jak...“ Ušklíbl se a nejraději by si i odplivl.
„Takže kdyby se něco pokazilo, tak na to lektvar opravdu máš?“
Z úst smrtijeda vyšlo nepatrné, váhavé: „Jo.“
„Tak se do toho můžu pustit!“ zaradoval se temný Lord a z kapsy svého pláště vytáhl novou kouzelnou hůlku.
„Opravdu jsi si jistý tím, co děláš?“ Poslední otázka než Pán udělá to, co chce udělat.
„Neboj se Severusi, četl jsem o tom v jednom z těch ženských časopisů mé manželky.“
„Tak to se mi tedy ulevilo...“ Než se stihl bývalý profesor pokusit opět o útěk, jeho Pán ho chytl za hlavu a namířil na ní hůlku. Pronesl zaklínadlo, které v zoufalství Snape pořádně neslyšel. Jeho tmavé vlasy se o polovinu délky střihly a lehce dopadly na černý plášť a na podlahu. Voldemort se s úsměvem postavil před svoji oběť.
„Tak jak to vypadá?“ chtěl nedočkavě vědět smrtijed.
„Ještě by to chtělo trochu tady,“ pronesl Pán Zla, namířil na vrchol jeho čela a pronesl: „Tondea.“ Z hůlky vyšlehl stříbrný paprsek. Severus se mu trochu uhnul a to způsobilo, že se na jeho levé části zkrátily vlasy na délku tří centimetrů.
„Co blbneš!“ okřikl svého kamaráda temný Lord, když mu zkazil jeho dílo. „Teď s tím můžu udělat jen jedno. Tondea Maxi!“ Švihl hůlkou a z jeho kdysi bujné hřívy, se stal sestřih na sotva centimetrového ježka.
Snape uchopil nejbližší zrcátko a podržel ho před svojí tváří. Zbělel a z očí se mu vytratil život, když si prohlížel svou hlavu, připomínající černý tenisák. Pomalu vrátil zrcátko na stolek a ztrhnul ze sebe starý plášť. Postavil se před svého Pána a v ústech si připravoval slova, pro zhodnocení tohoto strašného účesu. „Víš, kamaráde, neber si to špatně. Vím, že chceš být všestranný kouzelník, ale věř mi, kadeřník z Tebe nebude,“ dořekl a křečovitě si to namířil do své pracovny, udělat něco se svými vlasy.
„Máš pravdu,“ řekl Lord Voldemort, ještě než bývalý profesor opustil místnost. „Příště zkusíme thajskou masáž.“