7 – Dopis a první školní den

Bella:

Druhý den jsem se rozhodla pro čistý řez. Prostě se podívám, co po mě Volturiovi chtějí. Pomalu jsem otevírala dopis a bála se každého dalšího pohybu. Nakonec byl dopis z obálky a já začala číst.

Vážená slečna Isabella Swanová,

byla královskou rodinou Volturiú tímto pozvána i se svou rodinou na slavnostní karneval v královském městě Volteře.

S přáním všeho dobrého

Volturiovi

Dočetla jsem dopis a nevěřila vlastním očím, Volturiovi, karneval? Nechápala jsem, jak je tohle možné, ale zdá se, že bylo. No maximálně s tím bude rodinka souhlasit. Pokrčila jsem rameny a dopis nechala dopisem.

„Bello, jdeme!“ zakřičela Alice a já se vydala dolů. Náš první školní den. Seběhla jsem schody a málem se skácela, když jsem uviděla Edwardův výraz. (Alice mu zrovna podávala aktovku, takovou tu pro prvňáčky.)

„Prozradí mi někdo z Vás, jak se mám jako chovat?“ zeptal se.

„Tak si představ, že neumíš skoro číst a psát. Uvidíš, jak jsou na tom ostatní a podle toho se chovej i ty.“ Doporučila jsem mu pro začátek.

„Neboj, budu ti radit!“ zasmála se Rose a naposled políbila Emmeta. Hned potom jsem rozhodila iluze. Vzala jsem za ruku Edwarda, který se tvářil jako boží umučení a vedla ho k autu. Jeho výraz při pohledu na autosedačku byl k nezaplacení.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ podíval se na mě zděšeně. Rose zaválela očima a vlezla do jedné z připravených sedaček.

„Edwarde, je ti šest. Rose taky neprotestuje.“ Pobídla jsem ho a nakonec se mi podařilo ho do sedačky upnout. Alice si sedla na místo spolujezdce a já si sedla za volant. Jela jsem přiměřenou rychlostí a Jasper s Emmetem byli hned za mnou.

***

„Tak tohle je ta škola?“ zeptal se Emmet.

„Ber to jako nutné zlo!“ zasmála se Rose a chytla mě za ruku.

„Fain, vy tři jděte zařídit papíry v kanceláři a já odvedu tyhle dva. Edward mi podal ruku a už jsem je odváděla. Měli být ve stejné třídě a já jim záviděla. Já na to budu sama.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Swanová a tohle je má sestra a bratr – dnes nastupují.“ Usmála jsem se na učitelku.

„Ó zlatíčka!“ vykřikla a přiběhla k nám. Začala Edwarda poplácávat po rameni a na Rose se významně zadívala. Pohled to byl – no řekněme něco jako: Jejda radši, další blondýna!

„Ano, takže máte nějaké papíry, které by rodiče měli vyplnit?“ zeptala jsem se.

„Ano, tady to je,“podala mi nějaké papíry. „Tak pojďte zlatíčka, představím Vás třídě!“ zavelela a zatáhla je do třídy. Povzbudivě jsem na ně mrkla a dala se na cestu do své budovy.

***

„Tady máš rozvrh a to ostatní!“ podával mi Jasper papíry. „Ostatní už jsou ve třídách!“

„Tím líp,“ zasmála jsem se. „Nesnáším první dny!“

„Neboj, nejsi sama!“ uklidňoval mě.

„Pokud se nic nesemele, zůstaneme tu dlouho.“ Ujistila jsem ho, pro změnu já.

„Bello, můžu se tě na něco zeptat?“

„No můžeš to zkusit!“ zasmála jsem se.

„Jde mi… No víš… Tak trochu…“

„Co Jaspere?“ přerušila jsem ho.

„Alice, ona no… má někoho?“ zeptal se.

„Ona se ti líbí viď?“ opáčila jsem a neměla daleko k smíchu.

„J-j-jo!“ vykoktal ze sebe.

„Proč jí to neřekneš?“

„Já, nevím jak.“ Přiznal se nakonec a tvářil se u toho, jako by někoho zabil.

„Mám si s ní o tom promluvit?“ zeptala jsem se.

„N-n-ne!“ zadrhnul se. „Víš já, nechci… No abys… Víš já prostě jen… Jsem hlupák co…“

„Jaspere, buď v klidu. Alice nikoho nemá a myslím, že když ji někam pozveš tak se nic nestane!“ ujistila jsem ho. „Navíc Alice je těžké překvapit, takže myslím, že to bude stejně vědět předem.“

„Dík,“ zajíkl se.

„Nemáš zač!“ poplácala jsem ho po zádech a vydala se na první hodinu.

***

„Pane profesore, jsem nová studentka Isabella Swanová.“ Představila jsem se mile.

„Ano, tak pojďte, představíte se třídě.“ Popostrčil mě před tabuli a pak utišil třídu. „Tohle je Vaše nová spolužačka, jmenuje se Isabella Swanová. Tak se nám představte,“ pobídl mě.

„Jak řekl pan profesor,“ usmála jsem se na něj. „Jmenuji se Isabella Swanová, ale mám radši Bella. Přestěhovali jsme se s rodinou z malého městečka jménem Forks ve Washingtonu. Mám ještě staršího bratra Jaspera, ten je taky na střední. Pak mladšího bratra a sestru, ti jsou v posledních ročnících na základce a ještě dva malochy ti jsou v první třídě.“

„No a nechcete nám říct, jaké máte koníčky?“ začal mě vyslýchat profesor.

„Ráda čtu a často pomáhám mamce. Ona navrhuje a rekonstruuje domy.“ Usmála jsem se na profesora pak na třídu a chtěla se vydat k lavici, když mě znovu zastavil:

„A copak dělá Váš pan otec?“ ptal se, jako by to nevěděl.

„Můj otec pracuje jako chirurg ve zdejší nemocnici.“ Pomalu jsem udělala krok k lavici, bohužel zase neúspěšně.

„To je fascinující, jistě se chcete věnovat jeho povolání.“ Usmál se, to opravdu vypadám, jako dceruška co jde v otcových stopách?

„Ani ne!“ usmála jsem se a doufala, že tím to skončí.

„Dobrá tak se posaďte!“ pobídl mě vztekle učitel. Asi ho rozčílil můj pramalý zájem o to někomu se představovat.

Oh no! Vylítlo mi v hlavě, když jsem viděla, vedle koho je jediné volné místo. Byl to Jacob, syn naší sousedky. Proooooč!!!!

***

Naštěstí hodina uběhla rychle, profesor zahájil hodinu a tak neměl Jacob čas něco mi říkat. Hned po zazvonění jsem ze třídy vyletěla a po zbytek dne se s ním nepotkala. Bylo už po škole a já čekala před třídou mých sourozenců, když se ke mně přihnal.

„Taky musíš čekat na prcky?“ usmál se (asi myslel, že svůdně). „Já to nesnáším a Thomas se vždycky schválně loudá!“

„Dělám to ráda, navíc je to jejich první den!“ utnula jsem ho.

„A co jako, měli by se učit samostatnosti!“ prskal. „Hele, nezajdem někam?“

„Ne, opravdu nezajdem!“ zašklebila jsem se. „Mám teď doma hodně povinností!“

„Ale no, tvůj fotr si jistě poradí a tvá máti bude ráda, že se tě zbaví!“ plánoval.

„Víš, my máme v rodině hezké vztahy!“

„Ale prosimtě! Neříkej, že bys je někdy nejradši všechny nezaryglovala do sklepa!“ smál se.

„Ne, mám je ráda!“ ujistila jsem ho.

„Bellá!“ vykřikla Rose, když mě uviděla stát přede dveřmi. Konečně vysvobození!

„Ahoj, jak bylo první den?“ zeptala jsem se.

„Já už tam nechci!“ vykřikl Edward a hlavu zabořil do mého břicha.

„Edwarde, musíš chodit do školy, aby z tebe vyrostl chytrý chlapec!“ usmála jsem se na něj. Jen zakroutil hlavou a objal mě kolem pasu.

„Půjdeme domů?“ zeptala se Rose a já kývla.

„Všichni už budou u aut. Jdeme!“ zavelela jsem, chytla ji za ruku a odváděla k parkovišti. Tam jsem Edwarda i Rose znovu přikurtovala do autosedaček a čekala na Alice, která měla jet se mnou. Emmet s Jasperem už odjeli.

„Ahoj!“ vykřikla nadšeně Alice.

„Aspoň někdo si to užil!“ postěžoval si Edward.

„Ale no tak! Ten výslech nebyl tak hrozný!“ zasmála se Alice.

„Jaký výslech?“ ptala jsem se.

„Naše učitelka chtěla znát každý blbý detail našeho života!“ stěžovala si Rose. „Byla strašně neodbytná!“

„No tak to byla asi klon toho mého profesora, taky se vyptával!“ povzbudivě jsem se na ně usmála a vyrazila směr domov.

***

„Jaký byl první den?“ ptala se nás ve dveřích Esme.

„Co bys řekla?“ opáčil naštvaně Edward.

„Co mu je?“ ptala se Esme, já jen pokrčila rameny a táhla je do domu.

„Nic, to jen, že nesnáším první třídu!“ zaječel Edward, a vyběhl k sobě. Shodila jsem iluze a zadívala se na Rose, která se blbě culila.

„Co?“ zeptala jsem se.

„No, když on vypadá tak sladce!“ vyhrkla. „No prostě ho všechny spolužačky chtěly pusinkovat!“

„Tak ti teda pěkně děkuju!“ zakřičel Edward z horního patra.

„Z toho si nic nedělej!“ zasmála jsem se.

„Nic nedělej? Připadal jsem si jako úchyl!“ to už byl dole a křičel mi to do obličeje.

„Jejda! No tak si prostě představuj, že je ti šest no!“ zakřičela jsem nazpět. „Taky jsme si tím prošly! Všechny!“

„Promiň, já vím… Jen to bylo… brr,“ oklepal se.

„To nic,“ ujistila jsem ho a šla si sednout k piánu. Chvíli jsem hrála, když se ozvalo zaklepání.