8. kapitola

Hermiona si přitáhla plášť blíž k tělu, protože říjnový vítr ostře vál. Mohla obdivovat oranžovočervené nebe, které doplňovalo barvu listí, jenže ji víc zaměstnávalo hledání Severuse. V obchodě s přísadami do lektvarů nebyl, ani v žádném jiném okolo. Z rozhovoru se Seamusem a Levandulí byla podrážděná, tak se zamyslela, jestli by se neměla vrátit do hradu bez něj, když vtom uslyšela z přilehlé uličky jeho hluboký hlas. Neustále se přibližovala a užuž se chtěla zeptat, jestli půjde, když tu ji na místě zmrazil další hlas – Lucius Malfoy tam byl také. Schovala se za několik beden, které tam skladoval jeden obchodník, a zaposlouchala se do jejich hovoru.
„…když ho nedostaneme, ublížíme mu jinak,“ říkal Malfoy.
„Je chráněný stejně jako sám Potter. Bude zázrak, když se k němu přiblížíte na půl kilometru,“ slyšela Snapea.
„Brumbál nemůže mít tolik lidí, aby nechal sledovat oba.“
„Není třeba, ti dva jsou nerozdělitelní,“ poznamenal Snape.
„Je to skvělý plán, Severusi. Odtrhneme Pottera od přátel. Už jsi obratně odtáhl tu Grangerovic holku, zbývá jen ten spratek Weasley,“ prohodil zlomyslně. Obsah rozhovoru ji rozrušil, navíc z Malfoyova hlasu čišela chladná zášť, až se rozechvěla.
„Tak skvěle ten plán vymyšlený nemáte, Luciusi.“
„Právě proto na řadu přicházíš ty. Potřebujeme, abys z té holky vytáhl nějaké informace. Zjisti, jak nejsnadněji proniknout k Weasleymu – kdy a kde.“
Hermiona skoro viděla, jak Severus kroutí hlavou.
„Skláním se před tvou statečností a oddaností věci. Draco mi říkal, že ani nebyla tvá oblíbená studentka. Ještě ke všemu je mudlovská šmejdka!“ dodal Malfoy pohrdlivě.
„Jsou tady jisté vedlejší přínosné okolnosti, které celou záležitost činí přijatelnější,“ vysvětlil Severus. Narážku pochopil jak Malfoy, tak Hermiona.
„Předpokládám, že jinak by to ani nešlo,“ odvětil Malfoy. „Nevypadá nijak úžasně, ale koneckonců ty taky ne. Ovládáš ji kouzlem Imperius?“
„Ne, na to je příliš silná. Existují jiné způsoby, jak udržet mladou citlivou čarodějku pod kontrolou, dokonce zábavnější než Imperius,“ odpověděl Severus.
Žaludek se jí při té myšlence nadzvedl a ona se snažila přesvědčit samu sebe, že vše jen hraje, že to prostě říct musí. Malfoy se zasmál a oči mu nebezpečně svítily.
„Neměl by nás tady nikdo vidět,“ pronesl najednou Snape.
„Máš pravdu. Pamatuj, co jsem říkal, a nezapomeň, že zejtra v noci napadneme Millerovy. Přijď, jestli se dokážeš utrhnout od toho starého hlupáka,“ dořekl a s hlasitým prásknutím Malfoy zmizel. Hermiona se rychle vzdálila, nechtěla, aby ji Severus objevil schovanou mezi bednami. O pár minut později se vynořil z malé uličky.
„Tak tady jsi,“ zavrčel.
„Hledala jsem tě,“ řekla mu, když k ní došel a popadl ji za ruku.
„Někdo mě zdržel.“ Rázoval ulicí a opět ji táhl za sebou. Přidala do kroku, aby ho dohonila.
„Severusi, prosím tě, zpomal,“ řekla bez dechu. Ostře zastavil. Došlo jí, že je naštvaný. Ne na ni, ale její pomalé tempo nejspíš vše ještě zhoršovalo.
„Potřebuju do Londýna,“ oznámil stručně.
„Půjdu s tebou,“ nabídla mu. Přikývl a společně se přemístili.
Objevili se přímo přede dveřmi na Grimmauldově náměstí 12 a netrpělivě vyčkávali, než se před nimi vynořil dům hlavního štábu. Vstoupili tiše, aby nevzbudili podobiznu paní Blackové, která pořád visela na svém místě, přestože se ji několik let snažili sundat. Dokonce ani umlčující kouzlo nefungovalo stoprocentně, pouze občas utišilo její nepříčetné hulákání.
„Severusi, Hermiono,“ pozdravil je Lupin a odváděl je do kuchyně. Severus pustil její ruku a tu svou jí položil na kříž, právě když vcházeli. Místnost byla plná lidí, kteří právě dovečeřeli, a většina z nich zmizela rychleji než obvykle, protože zahlédli Snapea. Profesor Brumbál seděl v čele stolu a mile se na ně usmál. Harry a Ron stáli u dveří a tvářili se zděšeně, když uviděli svou kamarádku v Snapeově doprovodu. Uvědomila si, že to je poprvé od svatby, kdy je vidí spolu, a je pro ně jistě rozčilující, když musí sledovat Snapeovu ruku na jejích zádech a jak sklouzla k pasu. Slabě se pousmála jejich směrem, pak svou pozornost obrátila zpět k řediteli a svému manželovi.
„Právě jsem mluvil s Malfoyem, Albusi,“ začal Severus. Brumbálův úsměv se vytratil.
„A…,“ zeptal se ředitel netrpělivě.
„Millerovi – zítra v noci.“ Brumbál kývl na Lupina, který okamžitě opustil místnost a šel varovat rodinu.
„Budete muset vymyslet dobrou záminku, proč nejsou doma,“ přerušila je Hermiona, kterou trápila vážná situace rodiny Millerových, zároveň se však strachovala o Severusovo bezpečí.
„Vždycky nějakou vymyslíme,“ ujistil ji Brumbál. „Harry, Rone, omluvte nás na chvíli.“
Oba chlapci se tvářili nejistě, ale udělali, co jim bylo nakázáno, před odchodem ale Harry ještě Snapea obdařil podezíravým pohledem. Severus mu ho vrátil a přitáhl si Hermionu blíž, jelikož si uvědomoval, že to Harryho dopálí. Hermiona k němu vzhlédla a odtáhla se od něj, bohužel příliš pozdě na to, aby si toho Harry nebo Ron všimli.
„Bylo to nutné?“ zeptala se netrpělivě. Doufala, že jejich manželství vytvoří jakýsi most mezi těmi dvěma, ale spíš se vše ještě zhoršilo. Teď měl Harry akorát o záminku navíc Snapea nenávidět, Snape zase o způsob navíc, jak se Harrymu vysmívat. Na svatbě se chovali jaksepatří, ale jen stěží. Změnilo se málo. Bude si muset s oběma stranami promluvit, protože odmítala stát uprostřed.
„Možná ne,“ odpověděl na její otázku, „ale za jeho výraz to stálo.“
Zamračila se na něj.
„Ehm,“ Brumbál si pročistil krk a obrátil jejich pozornost zpátky k tomu, proč přišli do Londýna. „Chtěl jste mi sdělit ještě něco, Severusi?“
Hermiona čekala, až předá informace z rozhovoru, který vyslechla.
„Přednesl jsem mu falešné informace, na kterých jsme se dohodli. Zdálo se, že je přijal za pravdivé.“
„Dobrá,“ odvětil ředitel. „Dobrá. Musím vás opustit. Jdu na návštěvu ke starému příteli, který dnes slaví narozeniny. Ne každý den někdo slaví 199 let.“ Oči mu jiskřily a Hermiona uvažovala, jestli „starým přítelem“ myslel to, že jsou přátelé dlouho, nebo měl na mysli jeho věk. Brumbál se uchechtl, když kolem ní procházel.
„Obojí,“ zašeptal, aby to slyšela jen ona. Vydechla a sledovala na starého muže, jak opouští místnost. Pak se koukla na Severuse, jak zvedá obočí.
„Jsi připraven jít domů?“ zeptala se a ignorovala jeho nevyřčenou otázku. Přikývl a následoval ji ven z pokoje. Rozloučila se s Molly, Lupinem a kluky a oznámila jim, že je příliš unavená na to, aby zůstala, a slíbila, že se zastaví ještě tento týden. Severus na ni počkal venku a ona si cestou zpátky při přemisťování uvědomila, že neřekl profesoru Brumbálovi o zbytku rozhovoru s Malfoyem – o plánu napadnout Rona.