9. Kapitola - Dárek nad dárky
25.01.2011 12:29
Měsíce pomalu utíkaly. Náš tajný pár si rozuměl čím dál líp. Scházeli se tajně, tak aby si jich nikdo nevšiml. Ovšem jejich letmé pohledy a úsměvy nenechali členy řádu na pochybách. Bylo jim jasné, že ti dva spolu něco mají. Dělali však, že o ničem nemají ani ponětí.
Začátkem prosince se všichni pomalu začali chystat na svátky. Všechno se uklízelo a zdobilo. Letos se spousta lidí rozhodla strávit Vánoce na ústředí.
Týden před svátky se Tonksová probudila s velmi špatným pocitem u žaludku. Byla zelená a nevypadala vůbec zdravě. Pomalu sešla dolů a sklátila se na židli.
"Proboha Tonksová, co je ti? Vypadáš strašně," ptala se s obavami Molly. Všichni přítomní po ní koukali.
"Já nevím. Asi mi něco včera nesedlo. Není mi moc dobře."
"To chce posnídat a hned to přejde." Postavila před ní snídani. Míchaná vajíčka, toasty a pomerančový džus. Nymfadora se na ta vajíčka jen mrkla, obrátil se jí žaludek a s hlasitým prásk se okamžitě přemístila na záchod.
"Tonksová!" vykřikla Molly a hnala se domem, aby jí našla. Podařilo se jí to až v prvním patře na záchodě, kde zvracela. "Drahoušku, co je ti?"
"Víš, Molly, nic proti tvojí kuchyni, vaříš skvěle, ale dneska mi nějak nesedl pohled na ta vajíčka."
"Měla by sis zajít k Mungovi, ať se na tebe podívají."
"Jo, asi to udělám, jen co budu schopná chůze."
Během dopoledne se vzpamatovala a nakonec se i najedla. Po obědě vyrazila krbem k Mungovi. Ujal se jí lékouzelník a ona mu vypověděla o ranní nevolnosti. Vyptal se jí na alergie, co jedla a jestli někomu taky bylo špatně. Nakonec jí položil otázku, kterou jí dost překvapil.
"Slečno Tonksová, máte přítele?" Vytřeštila na něj oči.
"Ano, mám. Ale nechápu, kam tím míříte?"
"Víte, podle toho, co jste mi řekla… není možné, že byste mohla být těhotná?"
"U Merlina… To mě vůbec nenapadlo." Lékouzelník se pousmál.
"V tom případě uděláme jednoduchý test pro absolutní jistotu." Po deseti minutách byl výsledek na světě.
"Test dopadl pozitivně, gratuluji, slečno, čekáte dítě." Tonksová pobledla a začala se jí točit hlava. Sestra jí podala vodu pro uklidnění.
"Já budu máma," došlo jí. "To si vůbec nedokážu představit. Co si počnu, vždyť já se nedokážu starat o dítě."
"Ničeho se nemusíte bát. Dostanete knížku se všemi informacemi. Také vás přihlásíme k doktorovi na pravidelné kontroly. Pořádáme zde přípravné kurzy pro prvorodičky, kde se dozvíte základní věci. Nemáte se čeho bát. Dítě je požehnání."
Na Grimmauldovo náměstí se vrátila duchem mimo. Pořád si představovala, jak bude vypadat její budoucnost. Co bude s prací? Zvládne se o něj vůbec postarat? Nejvíce ji však trápila otázka, jestli je rozumné do této doby přivést dítě. Jedno, co věděla jistě, že to dítě si za každou cenu nechá.
"Tonksová, tak co ti řekli?" zeptala se Molly. Nymfadora se probrala z transu.
"Je to jen nevolnost. Do pár dnů by to mělo přejít." Bylo to velmi nepřesvědčivá lež. Nikdo jí to nezbaštil, ale prozatím se jí nechtěli vyptávat.
Tonksová byla celý týden zahloubaná o sebe. Chtěla to říct Remusovi, ale nedokázala to vyslovit. Vždy ztratila odvahu. Den před Štědrým dnem se vydala na poslední nákupy na příčnou. Už věděla přesně, co chce koupit Remusovi.
Na Štědrý den se všichni sešli na štědrovečerní večeři. Weasleyovi, Harry, Kingsley, Remus a Moody. Molly vařila a Tonksová jí pomáhala. Večeře probíhala v klidu, všem moc chutnalo. Nakonec se všichni odebrali nahoru ke stromku, pod kterým byla spousta dárků.
Rozdávání se ujala Molly s Arturem. Ostatní si posedali do okolí. Byla to velmi příjemná atmosféra.
"Tak, a poslední dárek je pro tebe Ginny." Podala jí dárek Molly.
"Ještě je tu jeden dárek," řekla Tonksová. Přešla ke knihovničce a vyndala malý zlatě zabalený dáreček. Přešla k Remusovi a podala mu ho. Zhluboka se nadechla a řekla. "Myslím, že by se ti tohle za pár měsíců mohlo hodit." Remus na ni překvapeně koukal. Pak otevřel balíček a překvapeně zíral zase do něj. Podíval se na Tonksovou, pak zase do balíčku. Zopakoval to několikrát. Až se zmohl na slovo.
"To jakože… my dva…" Tonksová se mu podívala do očí a lehce přikývla. Do nekonečna si přehrávala, jak mu to řekne, ale hlavně ji trápilo, co on na to řekne. Bylo to nekonečné. Remus se najednou usmál, vstal, chytl ji do náruče a vášnivě políbil. V tu chvíli z ní všechny obavy spadly. Byl šťastný a ona taky.
"Myslím, že nám všem dlužíte malé vysvětlení. Nemyslíte?" popíchl je Kingsley. Remus se usmál a z balíčku vytáhl bílé dětské botičky. Všichni vytřeštili oči.
"Myslím, že tohle odpovídá na všechny otázky," řekl Artur. Všichni jim začali gratulovat. Až se vše uklidnilo, zase si posedali a dali se rozhovoru. Tonksová seděla Remusovi na klíně a ten jí hladil po břiše.
"Jak dlouho už to víš?" ptal se jí Rem.
"Pamatuješ, jak mi bylo asi před týdnem špatně?"
"Jo, šla jsi potom k Mungovi."
"No a tehdy jsem to zjistila. Byla jsem z toho dost v šoku. Trvalo mi pár dní, než jsem si to urovnala v hlavě. Víš hlavně: jaká budu matka a jestli to vůbec zvládnu. Jenže nejhorší bylo, že jsem ti to nezvládla říct. Pokaždé jak jsem tě viděla, přešla mě kuráž a prostě to nešlo. A včera jsem přišla na ty botičky. Přišlo mi to jako skvělý nápad."
"To ano. Ale do teď mi to nějak nedochází."
"Bude ti to pár dní trvat, ale zvykneš si."
"Budeme si muset promluvit o naší budoucnosti. Nemysli si, že na něj budeš sama."
"Hele a co bys raději, chlapečka nebo holčičku?"
"Nooo, víš, že je mi to docela jedno. Jenom, když to nebude vlkodlak." Nymfadora se zasmála.
"Ne, vlkodlak to nebude. Bude to malé vlče." Všichni se rozesmáli. Remus jí chvíli pozoroval.
"Tohle byl ten nejhezčí dárek, co jsem kdy dostal." Tonksová se usmála a políbila ho. Tak se jí ulevilo… Konečně byli jedna rodina a brzy jim přibude další člen…
KONEC