9. Rychlejší, než R.A.B.?

Během týdne, který dal k Mundungusovi dispozici na opatření zbraní, se Harry ještě znovu pokoušel získat si důvěru starožitníků na Příčné a ‘vydolovat‘ z nich nějaké adresy sběratelů starožitností mezi britskými čaroději. S několika sběrateli se dokonce i setkal v obchodech, ale nic nevedlo k cíli. Nejspíš bude muset najít přímo ústředí Smrtijedů. K tomu bude ale potřebovat mít Luciuse Malfoye zatčeného a po ruce nebo Severuse Snapea pěkně bez možnosti se vylhat případně hledat ochranu u Brumbála. Harry Snapea podezíral, že nebyl ve skutečnosti ani Brumbálovým agentem u Voldemorta, ani Voldemortovým u Brumbála, ale že vždy byl na jediné straně, totiž na straně Severuse Snapea. Díky schopnostem svého analytického mozku dokázal lépe, než mnozí jiní určit, kdo je zrovna momentálně silnější a díky schopnosti Nitrobrany dokázal, že mu představitelé obou stran konfliktu celkem důvěřovali…
Když se vyptával na sběratele u obchodníků, nikdo mu Malfoye nedoporučil a když Harry o Malfoyovi promluvil sám, nikdo mu neodpověděl jinak, než vyhýbavě. Malfoyovo smrtijedství muselo být tedy obecným tajemstvím stejně jako byl obecným tajemstvím nemilý fakt, že s ním úřady nic nedělají. Harry doufal, že jestli se dostane k Voldemortovu sešitu, dostane Malfoye seniora do Azkabanu na dost dlouhou dobu, pokud už ne rovnou na doživotí…
*
Tom se tvářil dost nesouhlasně, když ten den přišel za Harrym na pokoj.
„Máte tu návštěvu, pane Pottere,” řekl Harrymu. „Mundunguse Fletchera ale nikdy nepouštim dovnitř, jen do výčepu, okrad by hosty…”
*
„Pojďte se mnou, pane Pottere!” Mundungus mluvil divadelním šeptem, po kterém ho muselo slyšet celé osazenstvo Děravého kotle.
Dung byl známý tím, že když s ním jeden obchodoval, musel si pak raději přepočítat i prsty, ale s tím už Harry počítal předem.
*
Fletcher najal dva mladíky z Obrtlé jako své budoucí učně a s nimi ukradl vojenský jeep. Vyměnili poznávací značku, aby číslo kradeného vozu příliš nerozčilovalo policii nebo vojáky. Dung vyrobil slušný falzifikát akvizičního rozkazu a navléknul se do uniformy seržanta-majora. ('Starší' seržant - zvláštní hodnost v armádě anglosaského vzoru podobná 'prvnímu kopí' - primus pilus - prvnímu centurionu římské legie.) Své 'učedníky' navléknul do uniforme vojínů a nechal je tahat bedny s výstrojí a výzbrojí. Pravda je, že když už okrádal britskou armádu, čórnul toho víc…

Ti dva mladíci, kteří Fletcherovi pomohli s habaďůrou ve stylu ‘zlý seržant-major a dvě ucha jdou fasovat výzbroj‘, teď čekali, aby Mundungusovu zákazníkovi odlehčili od ‘přebytečných‘ peněz. Jeden z nich měl britský armádní samopal Sterling ráže 9 mm Parabellum, který ukradl navíc při krádeži objednané výzbroje. Druhý se spolehnul jen na svou hůlku a na zastírací kouzlo. Nepředpokládali, že by to Dungův kupec mohl prokouknout a odhalit je, proto když jejich úkryt ve výklenku Obrtlé ulice zasáhly Omračovací kletby, byli oba bez boje vyřazeni.
„Hele Dungu, koukni, co tu leží za nádhery!” Harry se povýšeně ušklíbal, když si obhlížel bezvládné mladíky, kandidující na kariéru Fletcherových posil.
Sebral ležící samopal a mladíkovi pomohl i od rezervních zásobníků a munice v kapsách.
„Vysvětli jim pak, že tohle nejsou hračky pro děti, buď té lásky,” požádal třesoucího se podloudníka, zatímco zbraň ukládal do očarovaného měšce. „A taky vyndej z kapsy ten zapalovací systém do plamenometu, tobě je přeci stejně k ničemu…”
Fletcher, strachy bílý jako stěna, sáhnul do kapsy a vytáhnul ukrytou součástku, kterou vymontoval z plamenometu. Tenhle ‘Pan Potter‘ ho zatraceně překvapil, když během prohlížení plamenometu najednou vytáhnul hůlku a seslal dvě omračovací kletby. Myslel si, že se ‘mladí‘ budou krýt líp a nenechají se tak snadno napálit…
„Fajn, dík Dungu!” Harry se na Mundunguse pokusil povzbudivě usmát, ale ten leknutím ještě o krok couvnul. „Příště se nesnaž mě nasrat, mohlo by se ti to taky podařit…”
Harry sáhnul pod sako a vytáhnul malý měšec, tentokrát nijak neočarovaný.
„Tady je tři sta galeonů,” řekl a podal měšec Fletcherovi, který ho chytil rychleji, než chameleon mouchu. „Jak se podělíš s těmi kluky je mi celkem jedno, ale nechci se dočíst, že z nich někdo nějak podezřele umřel… Jo a nenech se zavřít. Až budu potřebovat něco dalšího, dám ti vědět. Asi bys nevěděl, jak se dostat do Malfoy Manor a vybrat ho?!”
„Ani za zlatý prase!” vyhrknul Mundungus. „To je víc vo krk, než kšeftovat s váma, Pane Pottere! Malfoy si to hlídá pěkně vostře!”
„To jsem si bohužel myslel… No dík, dám když tak vědět,” s tím se Harry s Fletcherem rozloučil.
*
Xi-Xao měl další den modrobíle zakalené oči a Harry už už myslel, že bude muset najít nějakého dračího veterináře, když mu Opeřený Had vysvětlil, že bude svlékat kůži, protože roste…
*
Harry si vybavil tiché místo na okraji Zapovězeného lesa a Přemístil se tam, aby si v klidu a bez případných svědků zkontroloval ‘zboží‘.
 

Donesený plamenomet M2-2 zkontroloval podle přiloženého manuálu a shledal provozuschopným. Dva kanystry napalmu navíc Harrymu docela udělaly radost.
Bazuka byla dost opotřebovaná a Harry by se byl ochotný vsadit, že byla určená k brzkému sešrotování. Střely do ní ale byly v pořádku a nezdálo se, že by neměly být funkční.
Ověřit funkčnost granátů bylo možné jedině pokusně. Harry tedy vše zas uložil do utajeného vaku a Přemístil se k jeskyni, ve které s Brumbálem našli falešný viteál a kde se Brumbál oslabil natolik, že ho Snape snad až příliš snadno zabil.
*
Posledně byla hluboká noc, teď ale byl jasný červnový den. Jako tenkrát stál znovu na vysoké černé skále a kolem něj se vířila a pěnila mořská voda.
Půl den cesty odtud měla prý být vesnice, ale tu Harry nepotřeboval. Jako tenkrát se, teď ale jen on sám, doplazil k balvanům u útesu. Proplaval puklinou do tmavého tunelu, až se znovu dostal do velké jeskyně, sloužící jako předsíň Voldemortovy skrýše. Vytáhnul z očarovaného měšce plamenomet a dal si ho na záda. Vyzkoušel si krátký výtrysk plamene, pak ale zbraň prozatím uhasil. Na čelo si dal baterku s popruhem, aby ušetřil svou magickou moc na obranu a nemusel s ní plýtvat na svícení. Vytáhnul i Stříbrný šíp, protože celkem oprávněně předpokládal, že by mohl být užitečnější, než loďka, kterou sice Brumbál našel, ale on by jí najít nemusel.
Nahmatal ploché místo, které před tím prohmatával Brumbál, ale neznal zaklínadlo. Stejně ale pobryndal stejné místo na skále v nemocnici sebranou krví z lahve od fyziologického roztoku. Skála se chvíli chvěla, jako by ji odleželá krev ‘nechutnala‘, pak se ale se zřetelně pocítitelným odporem ztratila. Za ní už čekala jen úplná tma. Když do ní zasvítil, zdálo se, jako by nechtěla obyčejné světlo propustit.
„Lumos!” přikázal hůlce, ale ani vyčarované světlo nebylo o mnoho lepší.
Nastavil tedy na plamenometu malý ‘věčný plamínek‘ – pohotovostní plamen hořícího butanu, od kterého se rozhořívá palivo po stisku spouště. Rudé světlo napalmového ohně už temnotu trochu strašidelně prorazilo. Sundal tedy zbytečnou baterku, aby mu neškrtila kůži na čele. Pak si stejně jako posledně povšimnul zelenavé záře uprostřed prostoru. I když věděl, co to svítí, Harry zjistil, že ho to místo a tichá atmosféra deptají stejně, jako minule.
Nasednul na koště a rozlétl se nad temně se zrcadlícím povrchem vody, třpytivé jako černé sklo. Pod ním se občas pohnul některý nemrtvý, který se pokusil dosáhnout na koště letící mimo jejich dosah. Jeden dokonce vyskočil, i když do plavné hbitosti delfíního skoku to mělo opravdu daleko.
Plamen z jeho zbraně trochu zesílil, jak Harry mimoděk sevřel ruku.

K zelenavému světlu na malém ostrůvku dorazil na koštěti znatelně rychleji. Trochu zklidnil chraptivý dech a po jednom obkroužení na ostrůvku přistál. Světlo nazelenalé barvy vycházelo z kamenné misky připomínající vzdáleně Myslánku, která byla navrchu podstavce. Miska byla plná smaragdové tekutiny, vydávající fosforeskující světlo. Z následků, které to mělo na profesora Brumbála už věděl, že to je opravdu pěkné svinstvo…
Harry si navlékl nový pár ochranných rukavic, pak odjistil jeden z garnátů a hodil ho do misky. Byl připraven rychle zmizet, ale granát se do kapaliny ponořil a zelenou tekutinou probublávaly kouřové bubliny hořícího zpožďovače.
‘K zemi!‘ řekl si Harry chvíli před výbuchem, který jakoby rozvlnil vzduch v celé místnosti.Voldemort počítal s lecčíms, ale asi ne s tak primitivními prostředky…
Kamenná miska napraskla a zeleně zářící tekutina z ní slabým čůrkem vytékala ven. Do kamene vyrývala stružky a stoupaly z ní podezřelé obláčky narudlého dýmu. Kouzlo sice utlumilo účinek výbušniny i střepin, ale ne dokonale. Bude to chtít přidat… Hodil do misky další dva odjištěné granáty, které vybuchly krátce po sobě a udělaly v misce už pořádný otvor. Ruka v rukavici z dračí kůže prošla pak až nečekaně snadno zbytky zeleného svinstva na dně misky a Harry držel v ruce zlatý medailon…
Povrch jezera opět přestal být zrcadlově hladký a všude bylo vidět bílé ruce a hlavy nemrtvých, vystupujících z černé vody.
„Tak si pojďte pro gáblík!” zakřičel Harry a stisknul spoušť plamenometu.
HÚÚÚÚŠŠŠ!!!
Harry zášlehem ohně z plamenometu přejel první sled nemrtvých ochránců viteálu.
Nemrtví byli ohněm zmateni a asi i vyděšeni, jestli jde vyděsit něco už mrtvé…
Harry nasednul na Stříbrný šíp a vznesl se nad hladinu, cestou ještě několikrát bičoval hladinu plnou nemrtvých napalmovým ohněm.
Přistál u místa, kde bylo nutné znovu obětovat krev. Vylil tam další láhev a opět se zdálo, jako by průchod nechtěl tuhle ‘náhražku‘. Venku nechal malý kus pergamenu zaklesnutý do štěrbiny ve skále tak, aby bylo vidět napsané: ‘Pro R.A.B.‘

Pro R.A.B.
Dovnitř nelez, viteál mám teď já a až přijdu na to, jak ho zničit, zničím ho.
H.J.P.

Medailon vypadal pravý, jen Harry nedokázal přijít na grif, jak se dostat dovnitř. Zabezpečil Zmijozelův medailon stejně, jako už Zmijozelův prsten, jen tentokrát do levé rukavice, takže mu pořád zůstával jeden funkční pár. Uložil vše do očarovaného měšce a prošel jeskyní zpět do ledové mořské vody, která naplňovala trhlinu v útesu.
Z trhliny se Harry už dokázal zas Přemístit k Zapovězenému lesu.
*
Zahlédl tam procházet stádo kentaurů, takže se ztišil a skryl, dokud neuschne. Nechtěl se Přemisťovat do Děravého kotle mokrý.
„Ti čarodějové jsou čím dál drzejší, Firenze!“ křičel Bane a zas a znovu natahoval a opět povoloval tětivu luku. „Slyšeli a cítili jsme přeci, že si sem někdo dovolil Přemístit, SEM, do NAŠEHO lesa!“
*
Ani v místě bývalé skrýše viteálu nebyli s Harrym moc spokojeni.
„Zase jsme někde pozdě!” hulákal Moody a rozháněl se, stejně jako jeho kolega Longbottom, ohněm ze své hůlky po nemrtvých, kteří lezli do tmavé části rozsedliny. Zdálo se, jakoby je něco vybudilo k až nečekané aktivitě. Pach spáleného napalmu napovídal mnohé…
*
„Co jste dělal, Pottere?!" křičel Moody na Harryho, když k němu vtrhnul na pokoj v Děravém kotlíku. „Jak to, že tu máte mládě Quetzalcoatla?! U vás v Americe to snad není nelegální?!" zařval, když si všimnul Xi-Xaa, kterého Harry nedokázal včas skrýt. „Budu ho muset zabavit…"
„Jeho matka mi ho svěřila," řekl po pravdě Harry. „Legalitu jeho držení jsem nijak nestudoval, stejně tvrdila, že je zakrslý a asi nedosáhne plné velikosti…"
„Dobrá, pane Pottere…" protáhnul řeč Pošuk. „Poptám se na Ministerstvu, jak tohle bude posuzováno. Zatím laskavě se svým drakem neopouštějte Děravý kotlík."
Harry tentokrát pečlivěji sledoval, co Moody dělá, takže ten neudělal další stopovací kouzlo, podobné tomu na utajeném měšci. Protože podle Pošukovo vlastních zjištění měšec se stopovacím kouzlem byl v obou inkriminovaných momentech na pokoji Děravého kotlíku, neměl bystrozor žádný důkaz, že by se Harry v těch věcech nějak angažoval…
„Mám to brát jako domácí vězení?!" Harry se tvářil naštětěně.
„JO!" zahulákal silně nenaložený Moody a prásknul za sebou dveřmi.
Harrymu se ani nechtělo věřit, jak 'levně' z toho vyšel a podezíral Pošuka, že v tom bude ještě nějaká kulišárna…
*
Čas zbývající do očekávaného Voldemortova útoku trávil Harry střídavě v knihovnách, ať už mudlovských, nebo na Příčné. Na Pošukovy požadavky se rozhodl vykašlat.
Dva dny před termínem odjel vlakem do zastávky vzdálené asi pět mil od Godrikova dolu. Do vesnice Godrikův Důl došel raději pěšky.
Dům, ve kterém měla rodina Potterových bydlet byl zatím nepoškozený, byť působil neobydleným dojmem. To byl zřejmě následek Fideliova zaklínadla. Po vesnici chodil raději zakrytý zastíracím kouzlem, takže mudlovští obyvatelé o něm nevěděli. Harry doufal, že své rodiče zbyteně nevystraší, tak se vesnicí pohyboval co možná nejméně.
V inkriminovaný večer se usadil v zahradě kousek od vchodu do domu. Ve skalce odklopil velký kámen a ukryl pod něj igelitový pytel, do kterého vložil oba viteály a deník se záznamy Tezcatlipocových 'vidění' a rozbory návrhů řešení problémů i popis dosavadního lovu na viteály.
Xi-Xaa vypustil do zahrady, aby se pokusil sám pocvičit v loveckém umění i v umění se ukrýt. Vysvětlil Opeřenému Hadovi, aby se raději vyhnul střetu s Voldemortem, až sem dorazí.
Když se usadil na svém místě, připojil k zastíracímu kouzlu ještě kouzlo Zmatení, aby si Voldemort myslel, že tu nikdo další není. Pokud tu černokněžník nebude nikoho očekávat, ani by ho nemusel najít…
Usadil se tak, aby nebyl v kritické chvíli ztuhlý nebo příliš unavený a vyčkával…
*
Harry ucítil bolest ve své jizvě. Voldemort se blíží a chce vraždit! Harry pomalu a co nejtišeji natáhnul a zajistil kohoutky obou pistolí, pak je uložil zpět do podpažních holsterů.
Náhle vylidněnou ulicí procházel pomalýn krokem potichu spíš stínu podobný černokněžník. Zastavil se u dveří, které Harry hlídal. Ledabylé mávnutí hůlky otevřelo dveře do domu. Harry se zvednul a potichu se vydal za ním. Voldemort jakoby klouzal vzduchem do schodů. Byl na třetím schodu, když měl Harry dojem, jakoby seshora slyšel hlas svého otce:
„Lily, seber Harryho a běžte! To je on! Běžte! Utíkejte! Zdržím ho tady…”
Bylo ale možné, že to byla jen vzpomínka na to, když ho kdysi takhle křičet slyšel sám Harry, pod vlivem blízkosti mozkomorů. Teď to byl poslední možný moment, nadto ten nejlepší, kdy už musel reagovat, proto ze sebe sejmul zastírací kouzlo.
„HEJ DEMENTE!” zařval na Voldemorta. „NEJDU NEVHOD?!”
Na bleskurychle se otáčejícího černokněžníka namířil vlastní hůlku...