9.Sen a důkaz

22.04.2012 14:31

Běžela jsem chodbou k věži. Bála jsem se toho co mne pronásleduje. Zabouchla jsem dveře, otočila klíčem a spustila závoru.Rozeběhla jsem se po chodech. Rychle vběhla do pokoje a zamkla. Opřela se o dveře a rychle dýchala.
Ale počkat !! Ty dveře co jsem otevřela nebyly moje, tohle byl jiný pokoj! To je ten druhý ve věži.
Rozhlédla jsem se . I tady byl krb, postel i když mnohem menší než ta má, truhla , lavor a džbán. V krbu hořel oheň a před ním byla markýza a na zemi kožešiny. Pokoj osvětloval jen oheň z krbu a pár svící. Odpoutala jsem se ode dveří a šla směrem k posteli, obešla ji a zastavila jsem se před obrazem. Byl to velký rám který zabíral místo jednoho okna a dotýkal se téměř země.Klekla jsem před něj a zvedla k němu oči.

ALE ….. !!!! Na obraze jsem já !! Tedy asi. Ta žena je ...krásná a má mou tvář , ale v jejím pohledu je vzhešenost která mě chybí. Na sobě má bílé šaty rozevláté jako ve větru, dlouhé havraní vlasy sepnuté jen hřebínkem. Ach hřebínkem a květy chrpy ! a u boku jí stojí ohromný pes - vlk? na jehož hlavě spočívá její ruka. To vše na pozadí lesa.

„Pomoz mi paní “ šeptám k obrazu, „pomoz. Udělala jsem vše oč jsi požádala.“

Ozvala se rána a já se rychle podívala ke dveřím.

„Už jde.“ vydechla jsem.

Došlo mi, že někdo vylomil dveře u paty schodiště. Otočila jsem se a ….. v odraze skla jsem zahlédla svou tvář.
To jsem nebyla já. Tato dívka měla vlasy barvy slámy a její šaty vypadaly velmi jednoduché a staré !!!! tohle nebyla má doba !!!!

„Paní pomoz, prosím !“ vykřikla.

Probudila jsem se a vzrušeně dýchala. Co to bylo? Co se stalo s tou dívlou? Ještě teď jsem cítila její strach.
Už jen dva dny. Jak mi teď připadají dlouhé!
Podívala jsem se na hřebínek který mi v noci vypadl z ruky a teď ležel na zemi vedle postele.Byl naprosto stejný jako měla ta žena, já? na obraze.

Další noci už byl klid.

Dnes odlétám, mamka brečí a já i Petr ji utěšujeme. Cesta do Londýna byla krátká a Matt už na mne čekal. Byl sám, naštěstí. Čas pro můj test! Vrhám se mu do náruče a pokládám ucho k hrudi. Není to nápadné a tak poslouchám a.....TICHO !!! Nic než ticho. Fajn. Cestou přemýšlím jak nejlépe začít.Mám se ptát když tam budou všichni ? Nebo raději v soukromí ? Nakonec usoudím, že si promluvím nejprve s tátou , ale zkusím si „poslechnout“ ještě někoho. Když to půjde! Hlavně nenápadně tak zní mé heslo. Lola s Nathanem nezklamali. Vítali mne s otevřenou náručí a objetím. Skvělá příležitost. Poslouhám a ozvalo se také jen ticho !! Takže už není cesty zpšt . Vím to !!!! Nick mi odnesl tašky do pokoje a Lola začala plánovat jak zítřejší silvestr pojmeme v duchu středověku.
„Lolo, ale já žadnou masku nemám ?!“ upozornila jsem svou sestřičku.
„Máš !!!“ vítězně se na mne podívala, „ připravila jsm ji pro tebe. Zítra ráno ti ji přinesu.“
Ach jo co zas vymyslela, mračila jsem se.
„Tak dobrá, když se ti nebude líbit“ zabručela v reakci na můj obličej „ vymyslíme něco jiného. Máme na to celý den.“
Najednou vím jak chci vypadat, jaký kostým budu mít. Budu ženou z obrazu !!!

Fotografie použita dle Creative Commons SheldonPhotography  © 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode