9 – To nepůjde! Půjde – neboj!

Bella:

Spolu s našimi oběťmi jsem vyběhla do prvního patra a zamířila si to rovnou do koupelny. Rose bude potřebovat litry kondicionéru a Edward… rozpouštědlo?

„To nepůjde! NE!“ bědovala Rose.

„To zvládnem, ukaž!“ posadila jsem ji na židličku a začala rozplétat její vlasy. Měla pravdu, byla to hrůza. Trčely snad všemi směry.

„Nechceš pomoct?“ nakoukla do koupelny Alice.

„To bys byla moc hodná!“ postrčila jsem k ní Edwarda a ona se jen zašklebila. „Co je?“

„S ním bude víc práce!“ postěžovala si.

„Fain, Rose je tvoje!“

„Ona se mých vlasů nedotkne!“ vykřikla Rose. Fain, budu to muset zvládnout sama! Alice vypochodovala z koupelny. Předtím tam však nechala nějaké hodně silné ředidla a kondicionéry. Pomalu jsem namočila Rosiny vlasy a pak je obalila hromadou kondicionérů a krémů na vlasy.

„Nech to působit a pak se kouknem!“ jen kývla a vyšla z koupelny. „Tak na to vlítnem, ne?“ otočila jsem se k Edwardovi, který v tu chvíli vypadal mírně zkameněle. „Myslím ty vlasy!“

„J-J-Jo!“ vykoktal.

„Na co si myslel?“ zeptala jsem se.

„Ale to nic!“ odpověděl a posadil se na Rosino místo. Pomalu jsem začala jeho vlasy česat a pak jsem ho předklonila a jeho hlavu nasměrovala do vany. Pustila jsem sprchu a hlavu mu smáčela. Celá vana byla během chvilky modrá, zelená, oranžová a já nevím jaká. No aspoň to jde dolů.

„Bello?“ ozval se Edward, když jsem mu vlasy začala drhnout progresivním šampónem na psy.

„Co?“

„Víš… já, chtěl jsem s tebou mluvit, vzpomínáš?“ ptal se.

„Jo, o čem vlastně?“

„Já… no víš…“ nějak se nám chlapeček sekal.

„Edwarde!“ vytřeštila jsem oči na jeho hlavu.

„Co?“ zeptal se poplašeně.

„Co ti to tam napatlala?“ ptala jsem se.

„Myslíš kromě barev?“ zeptal se nevraživě.

„JO!“ vyjekla jsem. To co jsem viděla zašmodrchané v jeho vlasech, mě začínalo děsit, byly to korálky a nějaké spirálky. Upíří zrak no to tak… Proč jsem si toho nevšimla, než sem ty vlasy namočila tohle jen tak nevyndám!

„Nevím!“ odpověděl Edward a bylo vidět, že má strach. No má mít proč. Jestli jsem si myslela, že je na tom Rose bídně pak tohle… „Bell, děsíš mě!“ upozornil mě Edward.

„Jo promiň! To já jen!“ ukazovala jsem prstem na jeho vlasy.

„Bell!“ vyjekl už poměrně roztěkaně.

„Neboj! Já to zpravím! Slibuju!“usmála jsem se a doufala, že povzbudivě. Pomalu jsem začínala vytahovat jednotlivé korálky a spletence nejrůznějších tvarů… Pár těch věcí připomínalo žvýkačku, ale své znechucení jsem nedávala znát.

„Bello?“ zeptal sem trochu roztřeseně Edward.

„Neboj, bude to dobrý!“ ujistila jsem ho a dál se soustředila na jeho i tak dost zničené vlasy.

„Jo, já vím, věřím ti!“ zabrblal a dál radši nic neříkal.

„Poslední!“ zajásala jsem.

„A dál?“ zeptal se Edward při pohledu do zrcadla. Jeho vlasy stále hrály barvami a vypadaly, jako by si v nich udělal hnízdo pták.

„No dál… To odbarvíme… pak učešeme a uvidíme, co z toho vyleze!“ usmála jsem se nejistě.

„Tak do toho!“ povzdechnul si Edward a já ho opět nasměrovala k vaně. Pomalu jsem mu znovu smáčela vlasy a začala je šetrně mýt jakýmsi šampónem. Barva z nich tekla opravdu proudem.

„Bello?“ zeptal se znovu nejistě Edward.

„Neboj, už je celkem vidět, tvoje původní barva.“ Usmála jsem se.

„To jsem zrovna nemyslel,“ posmutněl.

„A co jsi myslel?“ zeptala jsem se a znovu se povzbudivě usmála.

„Já…“ větu opět nedokončil, protože do koupelny vplula Rose.

„Wow, tohle mu tam fakt narvala?“

„Jo, fakt. Ukaž, smyjeme ty vlasové masky.“ Edwarda jsem posadila kousek stranou a nechala na něm působit všechny ty šampóny. Začala jsem se věnovat Rose, jejíž vlasy už začínaly vypadat k světu.

„Vypadá to mnohem líp!“ zajásala jsem.

„Tu holku už ke mně nepustíš na krok!“ rozkázala mi Rose a já pro jistotu jen kývla. Vyfoukala jsem její vlasy a nechala je volně padat přes ramena. „Fain, to ujde!“

„Fain, takže Edwarde, jsi na řadě!“ zasmála jsem se a znovu ho postrčila k vaně.

„Tak jo, teď ještě…“ zamyslela jsem se, když jsem z jeho hlavy dostala poslední zbytky šampónu a snad i té barvy. Popadla jsem kondicionér a jemně ho vmasírovala do jeho vlasů.

„Teď si ještě promluvíme!“ vyhrkl Edward a strhl mě do zabarvené vany.

„Co si myslíš…“ křikla jsem na něj a strhla ho k sobě. Začali jsme se tam plácat ve vodě a já na Edwarda navíc nastříkala spousty vody ze sprchy.

„Chci si s tebou promluvit!“ vyblekotal, zatímco já se smála a stříkala na něj vodu.

„O čem?“ zeptala jsem se a sprchu sklonila níž.

„No jde o tu mou iluzi…“ začal.

„Něco se ti na ní nelíbí? Edwarde, je to jen kvůli utajení! Vím, je to nepříjemné, ale…“

„O to nejde!“ přerušil mě. „Už jsem si i zvykl to já jen… Nechci, abys mě tak taky brala… Myslím jako nezodpovědné děcko!“

„Neboj, neberu tě tak! A nikdo z nás… Já si budu hrát na prvňačku v příštím městě… Ber to jako nezbytnou povinnost.“ Usmála jsem se na něj a znovu na něj namířila sprchu. „Být dítětem má svý výhody!“

„Jo!“ vypískl a začal na mě šplouchat vodu, která už byla po celé koupelně.

„Co se to tady děje!“ vletěla do koupelny Esme a rovnou schytala nádhernou spršku. Jakmile jsem ji uviděla, udělala jsem z nás asi tříleté děti.

„Mamá!“ vyhrkla jsem a natáhla k ní ručičky.

„Ta je moje!“ zakřičel Edward a začal se k Esme sápat.

„Kdybych aspoň věděla, že nejste stoletý!“ zanaříkala Esme a vyběhla z koupelny.

„Jsi fakt dobrá!“ zasmál se Edward a políbil mě na tvář!

„Já vím!“ vyskočila jsem z vany a shodila naše iluze. „Tak polez! A příště mi připomeň plavky!“

„Myslíš, že bude nějaké příště!“ zeptal se Edward zděšeně.

„Ne, ale kdyby náhodou!“ usmála jsem se a začala si svlékat mokré oblečení. Z místa, kde stál Edward, se ozvalo jen zmučené zakňučení, otočila jsem se na něj a bylo vidět, že není jediný, kdo stojí.

„Co se otočit?“ zeptala jsem se mírně naštvaně, ale koutky mi cukaly. Nevím ani proč, ale tahle jeho reakce mě potěšila.

Ani nevím proč, mě začalo zajímat, co by se dělo, kdybych si sundala i podprsenku. Svůj plán jsem vyzkoušela, pomalu si ji svlékla a hodila ji na Edwardovo rameno. Byl ke mně otočený zády, přesto bylo vidět, jak pootočil hlavou a mé vábničky si všimnul.

Zasténal a z míst někde pod jeho pasem se ozvalo trhání látky. Nedala jsem na sobě nic znát a přešla k němu. Budeme si hrát! Jemně jsem se svými bradavkami dotkla jeho zad a slyšela další zakňučení.

„Opravdu tě neberu jako dítě!“ ujistila jsem ho a přejela rukama přes jeho paže až k opasku jeho kalhot.

„Ne,“ vydechl vzrušeně. Líbily se mi jeho reakce, jenže pro jednou toho bylo až až. Ruce jsem zastavila kousek nad místem, kde se látka roztrhla. O chvíli později jsem je odtrhla a oblékla si nějaké tričko.

„Tak se měj…te!“ ohlédla jsem se a viděla, jak Edward stále stojí ve stejné pozici. To jsem už, ale rychle mířila do svého pokoje. Ani ne za vteřinku se ozvalo velmi rychlé a rytmické zaklepání.