9. Úmluva

Percy pod mlčenlivým dozorem tří Irů dopsal dopis Ronovi a přivázal ho Papušíkovi k noze. Bystrozor, který mu byl ministrem představen jen jako Brian, mu podal koště a sám nasedl na své. Ryšavý Paedric O’Neil, tajemník irského ministra kouzel se nakonec ukázal být lepším letcem, než Percy. Ten se brzy ukázal naopak jako nejslabší z celé čtveřice a bylo znát, že se mu to ostatní chystají ‘dát sežrat‘. Drobounká Ronova sovička letěla jako splašená a neustále se vracela, protože košťata s ní neudržela rychlost a nedokázala letět pomaleji.
„Myslíš, že směřuje TAM?!“ zeptal se O’Neil jednoho z bystrozorů.
Ten se rozhlédl, vytáhl z hábitu mapu a přikývl:
„Vypadá to na to…“
„KDE je TAM?!“ nevydržel to Percy.
„Tam, to říkáme o usedlosti Fowl Manor. Její majitel je naprostý mudla, stejně jako všichni ostatní obyvatelé té usedlosti, ale přesto jsou odtamtud občas hlášeny slabé ozvěny kouzel s neznámým a nepochopitelným rukopisem,“ rozhovořil se Brian. „Když jsme tomu nedokázali přijít na kloub, tak jsme to prostě ignorovali jako chybu v našem bezpečnostním kouzle. Navíc, Fowlovi jsou známá rodina bohatých mudlovských gangsterů, takže si nikdo nechtěl pálit prsty…“
*
Mladý pan Fowl vytáhnul ze své zlatavé krychle tenkou klávesnici a jeho prsty se po ní rozběhly rychleji, než prsty klavírního mistra. Na všech pěti letících čarodějích se na obrazovce objevily červené čtverečky s křížkem uvnitř.
„Pane Pottere, vzhledem k tomu, že se vaši přátelé asi už chystají k útoku, budu se nejspíš muset bránit. Jestli si přeci jen nerozmyslíte tu spolupráci, čas na rozmyšlenou vám vyprší dost brzy. A troufnu si pochybovat, že se vaši přátelé dokážou ubránit přehradové palbě nebo výbuchu ruské protiletadlové rakety Igla 9M39. Zvažte, jestli vám jejich životy přeci jen nestojí za těch sedm osm tisíc galeonů a spolupráci s naší skupinou…“
Všichni přítomní teď hleděli na děsem ztuhlého Harryho. Ten se náhle cítil nesmírně unavený, jak ho zrovna dostihla námaha z čarování bez hůlky.
„Krom toho,“ pokračoval Fowl bezcitně. „Pokud se nedohodneme spolu my dva, předáme vás tomu ‘lordovi‘ Voldemortovi, takže bych si skoro troufnul říct, že to je nabídka, která se neodmítá…“
Harrymu připadalo, jako by mu někdo vytáhnul zátku a on teď námahou a zděšením pozvolna splaskával.
„Dobře, ať je po vašem, sedm až osm tisíc galeonů za vaši spolupráci, pane Fowle!“ řekl nakonec.
„Výborně!“ usmál se mladík svým upířím úsměvem. „Teď bych potřeboval nějaké informace o tom vašem protivníkovi, abych mohl vymyslet nějaký uskutečnitelný plán.“
Harry cítil, jako by mu chyběla vůle odporovat. Netušil, že jde o náběh vlivu skřítčích drog pravdy. Začal popisovat jak to, co se dozvěděl, tak jednotlivá dobrodružství. Nezúčastněný a neinformovaný pozorovatel by ho musel považovat za blázna nebo za zrádce…
*
Moody ve vzduchu pozvednul ruku. Hedvika letěla k nápadné budově šlechtického sídla, on ale pokynul rukou směrem pryč.
„Co se děje?!“ chtěla vědět Ginny.
„Počkáme do večera kus odsud, pak to tam půjdem prozkoumat!“ vysvětloval Moody. „Cejtil jsem nějaký pátrací kouzlo, ale mělo to zatraceně divnej rukopis…“
„Mohlo by být skřítčí?“ chtěla vědět Hermiona.
Pošuk Moody jen pokrčil rameny. Nedodal ale, že problém s tímhle typem kouzla je ten, že se o něm člověk dozví až v tu chvíli, kdy už ho porušil, jen těžko se dá najít dřív…
*
Harry trochu otupěle sledoval, jak pětice čarodějů stále letí a na letících postavách jsou vidět červené čtverečky zaměřovacího systému.
„HEJ!“ ozval se náhle. „Snad jsme se dohodli?! Tak proč na ně pořád míříte?!“
‘Mladý pan Fowl‘ se opět usmál svým rozčilujícím způsobem.
„Pane Pottere, myslíte si snad, že bych kvůli pěti lidem na košťatech opravdu vyplýtval dost drahou raketu Igla, když ta je určená spíš proti pancéřovaným vrtulníkům nebo stíhačkám. Na takhle pomalý cíl bohatě stačí samozaměřovací kulomety v rohových věžích. Tohle není zaměřování raket, jen počítačový program, který vyhledává v obraze z kamer pohybující se objekty…“
Harry se zatvářil, jako by chtěl chlapce proti sobě uškrtit. Toho to viditelně pobavilo.
„Budeme je sem muset pozvat, nebo přijdou sami, co myslíte, pane Pottere?!“ zeptal se.
„Nejspíš se mě odsud budou pokoušet ‘vysvobodit‘,“ hádal Harry.
„Taky myslím. No, zajistíme, aby je něco ze systému obrany Fowl Manor nezabilo. Butlere, postarej se o to prosím. Třeba sem přilétli tak rychle proto, aby přinesli ty tři tisíce galeonů výkupného, na které jsem vás ocenil. Teď ty peníze dobře poslouží jako záloha…“
Ozval se klesající tón flétny.
„Odlétají mimo kouzlem střežený prostor,“ prohlásil Mandragora.
„Takže ten, kdo je vede, není úplný hlupák!“ řekl skoro s potěšením ‘mladý pan‘ Fowl. „Už jsem se skoro bál, že se pokusí o frontální útok a my je pak budeme muset předat všechny tomu Malfoyovi a jeho šéfovi. Nechce se mi být na straně, která směřuje k prohře…“
Harry se na podivného mladíka podíval se skoro hmatatelným despektem.
„Pokud se nepletu, vaše nabídka byla, že nám pomůžete VYHRÁT!“ konec skoro vykřiknul.
„Ale jistě…“ ‘mladý pan‘ Fowl Harryho zuřivé výbuchy až okatě ignoroval. „Takže teď mi povězte o jednotlivých členech té vaší party, ať mám nějakou představu o síle, kterou budeme mít k dispozici…“
Najel na první postavu od kraje a zvětšil její obraz natolik, aby byl zřetelně vidět obličej.
„To je Hermiona Grangerová. Asi nejchytřejší a nejschopnější z našeho ročníku, pokud ne z celé školy…“
Fowl se usmál svým upířím poloúsměvem a vrátil na obrazovku celou skupinu letců.
„Ještě někdo chytrý, nebo už jen vaši dobří přátelé?“ zeptal se provokativně. „Určitě Alastor Moody,“ ukázal na Pošuka. „To je vysloužilý bystrozor, lovec černokněžníků.“
„Lovec černokněžníků… Hmmm…“ ‘mladý pan‘ Fowl nadzvedl levé obočí a podíval se na Myrtu. „Takže něco jako policista nebo detektiv, jestli jsem to dobře pochopil.“
„Spíš ten detektiv,“ upřesnil Harry.
„Dobře, s tím bych si určitě rád pohovořil. Tady ta zrzka a ten zrzoun jsou sourozenci, že?“ ukázal na Ginny a Rona.
„Ano Ginny a Ron Weasleyovi,“přitakal Harry. „Ginny výborně létá a umí nestvůrné netopýří zaklínadlo, Ron je dobrý brankář ve famfrpálu a dobrý šachista.“
„Famfrpál, to je něco jako…“ Fowl se zarazil. „Sport?!“ dodal nevěřícně. „Ne podrobnosti nechci znát, leda by měly význam v nadcházejících potížích!“
„Létá se při tom na koštěti, hraje se s třemi typy míčů…“ zarazil se Harry.
„Tohle nezkoušejte, já jsem náhodou Ryana četl…“ vrtěl Fowl zamítavě hlavou.
„Ryana, pane Fowle?!“ zeptal se Harry opatrně.
„Kniha od Patricka Ryana – Jak jsem vyhrál válku, tam poručík Goodbody jako místní velitel taky unavoval místní komunistické pohlaváry neustálým opakováním pravidel kriketu až do úplného zblbnutí…“
‘Mladý pan Fowl‘ se pak usmál a pokračoval ve výslechu:
„Ten Ron, je opravdu DOBRÝ šachista?“ zeptal se.
„Ten nejlepší, jakého znám!“ odpověděl Harry.
„No, to zas není až tak jednoznačné měřítko…“ mínil Fowl s trochu ironickým úsměvem, jako by mluvil s malým, lehce retardovaným dítětem o kvantové fyzice. „Ale rád si s ním zahraju, až sem přijde. Ta Ginny, ta patří k vám?“
„Proč myslíte, pane Fowle?!“
„No, že byste na tom byli až tak zle s počtem lidí, aby byl přijatelný incestní vztah mezi sourozenci, to tuším nehrozí, takže se to při vašem počtu jeví jako logický odhad. Pokud ano, a pokud se vezmete a budete mít děti, zkuste si zapamatovat, co vám teď povídám. Viděl jsem shodou okolností obrázek vaší matky, která byla obdobně rusovlasá, jako tahle Ginny. Dědění barvy vlasů je sice složitější, ale u vašich eventuálních potomků je zhruba stejná šance, že budou zrzaví, jako že budou mít vlasy po vás. Takže klidně můžete mít dvojvaječná dvojčata jedno s tmavými a jedno rusými vlasy.“
Harry tu informaci přijal jen s mírným pokrčením ramen.
„Dobře, a kdo je tenhle pátý?“ zeptal se ‘hostitel‘.
„Pořádně nevidím obličej…“
„Moment…“ Fowl zase manipuloval s klávesnicí a nakonec se objevila tvář…
„To je Mundungus Fletcher!“ vyhrkl Harry. „Zloděj a překupník.“
„Zloděj?!“ odpověděl mladík zamyšleně. „To by se mohlo hodit…“
Na chviličku se odmlčel, pak se podíval na skřítky a Butlera.
„Teď se vyjádřete! Přidáme se k němu a za patřičný peníz mu pomůžeme, nebo ho vydáme tomu ‘lordovi‘ Voldemortovi?“
„Přidáme se!“ prohlásila Myrta Krátká jako první. „Ale nebude velet! Buď budeš velitel ty, Butler, možná ten bystrozor, ten Alastor Moody.“
Ostatní přikývli na souhlas.
„Tak co, pane Pottere, souhlasíte?! Podle naší rodinné zásady a našeho rodinného hesla – Aurum Potestas Est! – Zlato znamená moc! Podle ní jsme vždycky s tím, kdo nám platí…“
Harrymu nezbývalo, než přikývnout na souhlas.
„Velel jsem jen tehdy, když mi nic jiného nezbývalo a nebyl nikdo, kdo by to udělal líp…“
Zahleděl se na ‘mladého pana‘ Fowla trochu pátravě a dodal:
„Když už se teď budeme považovat za spojence a možná i přátele, snad bysme mohli přejít k používání křestních jmen. Že já jsem Harry, to už určitě víte…“
„No, s tím s dovolením ještě počkáme, až se dohodneme i se zbytkem vaší skupiny,“ odpověděl tázaný. „Moje křestní jméno vždycky vyvolá spoustu hloupých dotazů, tak abych je zodpověděl najednou a nemusel to pořád opakovat…“
*
Harry chvíli hleděl na obrazovku, nemohl si nevšimnout, že Ginny letěla na jeho Kulovém Blesku a že letěla opravdu dobře.
„Hmmm… Myslel jsem, že poletí pod zastíracím kouzlem…“ povídal si pro sebe polohlasem.
„Ale oni pod ním letí!“ namítnul kentaur. „Ten Alastor Moody se stejným kouzlem kryl v zahradě domu, odkud jsme vás odtáhli, takže mi stačilo zanalyzovat záznamy a trochu přeprogramovat kameru, aby vhodně kompenzovala účinek tohohle kouzla. Jak vidíte, technologie občas proti kouzlům i vede…“
Ze spokojeného monologu ho vyrušilo zaklepání na okno. Trhli sebou všichni, včetně mohutného osobního strážce, Butlera. Za oknem byla Harryho velká bílá sova a zobákem klepala do skla.
„Hedviko!“ vyhrknul student čarodějnictví a šel otevřít okno.
„Stůj!“ ozvalo se několik hlasů unisono a na Harryho znovu mířily tři pistole a dokonce i jedna hůlka.
„Co nese ta sova?!“ chtěl vědět ‘mladý pan‘ Fowl.
„Nevím to jistě, ale řekl bych, že dopis pro mne,“ konstatoval Harry.
„Dobře, tak si ho ale přečteme radši všichni. Můžete jí vpustit dovnitř, ale žádnou levárnu!“ souhlasil irský gangster.
Harry otevřel okno a Hedvika mu skočila na natažené levé předloktí, pak ho zlehka klovla do ucha.
„Jasně, taky tě rád vidím…“ přivítal se s ní.
„Zavřel bys to okno, prosím, Butlere?!“ požádal Fowl. „Pak panu Potterovi raději přines nějaký stojánek, na který by si svou sovu odložil. A taky staré noviny…“ dodal, když viděl, jak Hedvika vydávila vývržek ze spolykaných kostí a chlupů…
*
Rufus Brousek si prohlížel střídavě stručnou zprávu z Rumunska a mlčenlivou tvář bystrozora Gregoryho Fastwella. Pak přikývnul.
„Takže Brumbál měl pravdu s tou usedlostí Raddleů v Malém Visánku. Dobře, dáme dohromady úderný tým. Přál byste si ho vést osobně?“
Když bystrozor přikývnul, pokračoval:
„Dobře, nikdo kromě vámi vybraných bystrozorů o tom nebude nic vědět, nikomu dalšímu na Ministerstvu ani mimo něj nebudete nic říkat a kopii hlášení uschováte v archivu tak, aby se na ní přišlo nejdřív za dvacet let. Urnu se zbytky té Malfoyové prozatím uložte, až bude čas, dáme vědět jejímu manželovi a urnu necháme zakopat na dvoře v Azkabanu.“
Na chvíli se odmlčel a promluvil tišším hlasem:
„Ten Fowl Manor je v Irsku, tam se možná podíváme, až když na Raddleovic statku skončíme a dohodnem se s O’Manionem na společném postupu. Jinak nás Irčani obviní z invaze a kdoví čeho ještě…“
*
Harry sledoval na obrazovce, jak čtveřice jeho potenciálních zachránců přistává v dolíku pořádný kus od jedné ze strážních hlásek. Dopis, který Hedvika přinesla, byl záměrně nic neříkající, to ocenil i ‘mladý pan‘ Fowl, ale podle všech indicií bylo zřejmé, že se půjdou pokusit Harryho osvobodit. Fowl jim odmítnul dát vědět o dohodě, protože:
„Ta dohoda bude platit až teprve, když se na ní dohodneme všichni, včetně vašich přátel tam venku…“
Mezitím se asi pozorovací zařízení přiblížilo ke skupině a začalo zachycovat i řeč.
„…Do toho hradu se pokusíme proniknout až v noci, teď přes den je to moc velké riziko,“ hovořil Pošuk a výhrůžně koulel svým magickým okem. „Ron a Hermiona to půjdou obhlídnout, ti tu můžou bejt za turisty.“
„Já bych tu mech bejt taky za tůristu!“ tvrdil Mundungus Fletcher.
„Dungu, neštvi mně!“ doporučil starý bývalý bystrozor. „Stejně vím, že se buď snažíš zdejchnout, nebo se dostat k cizím penězům. Takže tě budu mít pěkně na očích…“
Zloděj se jakoby uraženě natáhnul do trávy do zákrytu za křoví.
„Trhni si nohou, Pošuku!“
Moody odestřel Rona i Hermionu, kteří se pěšky vydali směrem k cestě, vedoucí k hradu Fowl Manor.
*
Tam se mezitím znovu ozval stoupavý tón flétny. Klusák rozsvítil další obrazovku a podle rychlého pohybu prstů na klávesnici nejspíš vypustil další pozorovací zařízení.
Obraz na LCD monitoru chvíli poskakoval, pak se ale ukázala čtveřice letců na košťatech.
„Znáte je, nebo to jsou nepřátelé?!“ zeptal se Fowl. „Že by se tu objevil někdo nezúčastněný zrovna v téhle chvíli, tak to se mi moc nezdá…“
Harry si čtveřici chvílí prohlížel a nechal si postupně ukázat jejich obličeje.
„Tohle je Percy Weasley, další z rodiny Weasleyů. Co tu ale dělá, to nechápu. Je to osobní tajemník ministra kouzel. Ty další neznám.“
„To budou lidi z irského Ministerstva kouzel,“ soudil mladý gangster. „Jestli se moc nepletu, přeletí teď nad námi a pak někde nedaleko přistanou. Nejspíš ale nebudou dělat nic, jen přistanou někde opodál a budou čekat, jak se situace sama ‘vyvrbí‘. Letí z jiného směru, než vaši přátelé, možná se ani nepotkají…“
Po nedlouhé chvíli se ozval klesající flétnový tón a čtveřice čarodějů skutečně zmizela ze vzduchu a směřovala na přistání.
*
Papušík se ve vzduchu před Ronem zjevil celkem nečekaně.
„Co chystáte, Rone?!“ zeptal se Percy bratra, když s ostatními z irského Ministerstva kouzel přistál hned po drobné sovičce.
„Jdeme obhlídnout terén,“ odpověděla místo Rona Hermiona. „Co to tu máš za lidi?!“
„My jsme přátelé jeho šéfa,“ konstatoval ten zrzavější z nich. „A neviděli jste nás tady,“ dodal.
*
Fowl Manor byl založený v patnáctém století během anglo-normanské invaze do Irska hrabětem Hughem Fowlem tak, aby shlížel do přehledné nížiny a žádný nepřítel se k němu nemohl nepozorovaně přiblížit. Okolo bylo pět vršků, skoro v ideálně pravidelném pentagramu. Během historie na nich byly umístěny pozorovací hlásky, chránící hlavní sídlo, při vyjednávání o propuštění kapitánky Myrty Krátké tam měl Klusák umístěny antény zařízení pro zastavení času. Ty tam byly umístěny i teď, ale Ron s Hermionou je pochopitelně neviděli, protože nevěděli, že se po tom mají dívat a co mají hledat…
Došli po silnici až ke vjezdu do usedlosti. Všude byly cedule s nápisy – ‘Soukromý pozemek, nepovolaným vstup zakázán!‘ Na rozdíl od jiných šlechtických rodů si Fowlovi nepomáhali s financováním rodinného sídla ze vstupného pro turisty. Nejspíš by jim čumilové překáželi při mnohem výnosnějším podnikání, jako je vydírání a překupnictví…
Plot byl spíš jako mřížová stěna s ozdobnými, ale ostrými hroty nahoře. Vzadu viděli při obcházení menší vchod, zřejmě určený pro služebnictvo. Celé sídlo se doslova ježilo kamerami, vibračními senzory a jiným mudlovským vybavením proti zlodějům. Hermiona měla pocit, jako by ve vzduchu cítila něco nepatřičného. Tak trochu jí to připomínalo popis toho, jak Brumbál vysvětloval Harrymu svou teorii o ‘rukopise‘ každého kouzla.
Nenašli nic, co by posloužilo jako snadná skulinka pro průnik dovnitř. Budou se tedy muset pokusit o násilné vniknutí, aby snad vyhráli a dostali Harryho zpět…
*
„Vyrazíme tak, abysme tam byli ve tři ráno, to je většina lidí nejslabších…“ rozhodl Pošuk Moody.
Bývalý bystrozor plánoval rozdělit jejich nevelkou skupinu tak, že on spolu s Mundungusem Fletcherem se pokusí proniknout zadem a udělat cestu, zatímco Ron s Hermionou a Ginny pak mají počkat opodál za nimi a eventuálně jim přijít v případě nutnosti na pomoc. Sice je tam všude dost čidel alarmů, ale třeba na něco přijdou.
„Zatím se prostřídáme a vyspíme se, abychom během akce nepadali únavou,“ rozhodl ještě. „Vzbuďte mě za čtyři hodiny, rozvrhněte si hlídky po dvou…“
*
Harry trochu zdrchaně seděl v křesle.
„Copak, cítíš se unavený?“ zeptal se ho víl Mandragora, který si přisedl a opatrně si složil svá netopýří křídla na záda.
„Jako kdybych uběh maratón…“ přikývnul Harry.
„To je odliv sil, kvůli kouzlení bez vnějšího ohniska,“ vysvětloval Rehek. „Některá kouzla se dají dělat i tak, ale spotřebováváš vlastní sílu. Ve tvém případě stejně, možná i trochu víc, jako kdybys Butlera na tu stěnu hodil vlastníma rukama. I když… To by se ti určitě nepovedlo!“
„Jaký vnější ohnisko?!“ zeptal se Harry nechápavě.
„Jseš natvrdlej?!“ opáčil Rehek. „Přeci tvoje hůlka. Ta slouží jako ohnisko, centrum, ze kterého kouzlo šíříš v zadaném směru a zaostřuješ ho, aby fungovalo.“
„Tuhle teorii jsme takhle nebrali,“ bránil se Harry. „Tohle by pořádně chápala jen Hermiona.“
„Pravda je, že když takhle zkusíš udělat kouzlo, které představuje víc síly, než jí fyzicky máš, tak v lepším případě neuspěješ,“ vysvětloval víl.
„A v tom horším?“ chtěl vědět Harry, byť už odpověď tušil.
„V tom horším případě tě odliv síly zabije, vyteče ti mozek ušima nebo něco podobně příjemného… Klusáku!“ zavolal Mandragora nečekaně na kentaura. „Můžeme zkusit jeden experiment?“
„Experiment?!“ Klusák si víla prohlížel pochybovačně.
„Je urvaný natolik, že by nezvládnul žádné větší kouzlo…“ ukázal víl na Harryho. „Zkusíme ten tvůj vynález?!“
„Ty ses musel zbláznit Rehku Mandragoro!“ vykřikla náhle Myrta Krátká, která je skrytě poslouchala.
„Možná ne Myrto, možná to není tak špatný nápad,“ prohlásil kentaur. „Vždycky jsem byl zvědavý, jak moc se liší skřítčí a lidská magie, byť jsem myslel, že magie blátivých už ani není.“
„Co to máte pořád s těmi blátivými?!“ nechápal Harry.
„Tak říkají skřítkové nám, lidem,“ vysvětlil mu Fowl. „Nejspíš to pochází z doby, kdy nás většina žila v chatrčích z klacků pospojovaných lepeninou z bláta a slámy…“
„Jo, to asi sedí!“ prohlásil kentaur. „Půjdete se podívat na výsledek experimentu?“
„Jděte beze mě!“ odsekl rezolutně Sláma Hraboš a pokračoval v jídle. „Stejně už žádné kouzlo nemám, tak je mi to volný kolem krku…“
„Proč nemá pan Hraboš žádné kouzlo?!“ zeptal se Harry skřítky, když vyšli z místnosti a procházeli chodbou, ověšenou portréty lidí v různých historických kostýmech.
Harryho po zkušenostech s Bradavicemi skoro překvapilo, že se portréty nehýbou. Přesto se pořád rozhlížel okolo sebe a vypadal trochu jako přihlouplý turista.
„‘PAN‘ Hraboš?! To se bude Slámovi líbit!“ uchechtla se Myrta. „Když vejdeme do domu blátivých bez jejich pozvání, přijdeme o kouzelnou moc! To je prastaré pravidlo, asi ho ustavili vaši šamani už dávno…“
„Aha…“ celá skupina vyšla ven do zahrady.
Víl vytáhnul dvě kouličky z plexiskla. Jednu podal Harrymu, druhou si vzal sám.
„My skřítkové své kouzlo obnovujeme při Rituálu,“ vysvětloval. „Je potřeba vrátit zemi život ve formě žaludu ze starého dubu na kouzelném místě. Kouzla skřítků jsou spojená se Zemí,“ vysvětloval a přitom rozbil plastikovou kouli.
Z hlíny uvnitř vyjmul žalud a zahrabal ho do hlíny v záhonu. Ze země jako by do skřítka uhodil blesk, jeho modravé jiskřičky probíhaly celým drobným tělíčkem, které kopalo nohama a máchalo kolem sebe druhou rukou, která nebyla zabořená do země. To celé netrvalo ani dvacet sekund a pak Rehek vstal ze záhonu a vypadal nějak, Harry si nebyl jist, jak to definovat, snad úplněji…
„A teď to zkus ty!“ vybídnul Harryho.
Ten také rozbil kouličku z plexiskla a vyjmul z ní žalud, který zahrabal do hlíny. Jenže teď se nestalo nic. Vůbec nic, jen měl ruku zamazanou od hlíny položenou pár centimetrů pod povrchem půdy na žaludu.
„Nic!“ konstatoval.
„Hmmm…“ Fowl si Harryho prohlížel jako nějaký exponát v muzeu. „Takže to funguje jen na skřítky…“
*
„Co plánujete dělat, pokud uspějete?“ zeptal se Harryho Butler.
„Po pravdě řečeno jsem tak daleko ani neuvažoval, chtěl jsem se jen zaměřit na to, abych dostal toho zmetka co vyvraždil mou rodinu a pokud to půjde, tak i jeho nejhorší spolupracovníky…“
„To je celkem dobrý plán, sice v něm trochu postrádám nějaký náznak taktiky a metodičnosti. Pan Fowl sice často ve svých plánech improvizuje, ale ne až do takové míry a lépe vše promýšlí. Já jsem měl ale na mysli něco trochu jiného. V okamžiku únavy z boje nebo když se už všechno zdá být ztraceno, tehdy můžete najednou potřebovat nějakou motivaci navíc, něco, k čemu můžete vzhlížet. Pro někoho je to rodina, pro někoho je to pomsta, pro jiného láska nebo dokonce i kariéra v budoucnosti.
Vy máte asi naději na dobrý vztah s tou rusovláskou, Ginny Weasleyovou. Nechci být příliš krutý, ale vzhledem k tomu, co se teď ve vašem společenství celkem otevřeně děje, klidně se může stát, že život ztratí ona a vy budete muset pokračovat v boji nejen bezprostředně potom, co se to stane, ale ještě hodně dlouho pak… Takže se vás znovu ptám, máte takovou motivaci?!“
„Chtěl jsem se stát bystrozorem, jako pan Moody,“ přiznal Harry.
„Dobře,“ kývnul Butler hlavou. „To může být docela dobrá náhradní motivace i cesta k pomstě. Tak na tuhle věc myslete, až se budete připravovat. Koho z těch Smrtijedů opravdu potřebujete dostat?!“
„V první řadě Voldemorta. I kdybych na tom měl sám zhebnout. Pak, pokud to půjde, Petra Pettigrewa, Belatrix Lestrangeovou a Snapea. Nejsem si jistý s Dracem Malfoyem.“
„S tím Snapem možná až tak nepospíchejte,“ doporučil Butler. „Mohlo by to s ním být tak, že se zachoval jako agent tajné služby. Skoro každá tajná služba v situaci, kdy nejde některého agenta zachránit doporučuje druhému agentovi, aby ho ‘položil‘ a případně tak posílil svou ‘legendu‘. Přijdou tak o agenta, o kterého by přišli tak jako tak, ale mohou ještě pořád uspět ve špionážní hře.“
„Hře?!“ Harryho hlas zněl udiveně. „Myslíte, že tohle byl tah v nějaké HŘE?!“
„Akcím tajné služby se říká hry. Těžko říct proč. ‘Tah‘ ve hře to být mohl, ale nevím, nakolik je to pravděpodobné vysvětlení. Obávám se, že je pravděpodobnější spíš ta varianta, že pan Snape nebyl ani na straně Brumbála, ani na straně Voldemorta.“
„A na jaké tedy byl?!“ nechápal Harry.
„Na straně Severuse Snapea. Nechtěl, aby byl spojován s těmi, kdo prohrají,“ vmísil se do hovoru Fowl. „Proto obě strany zásobuje informacemi o té druhé tak, aby každá věřila, že pracuje právě pro ni. A v okamžiku, kdy se věci konečně vyjasní, on bude na straně vítěze. Ano, to je celkem pochopitelný scénář.“
„Tohle jsem si myslel já o vás, když jste mi nabízel ten obchod,“ namítnul Harry. „Když jste říkal, že mne prodáte Voldemortovi, pokud nezaplatím.“
„To by bylo jen krátkodobé řešení mých potíží,“ řekl Fowl klidně. „Dříve nebo později by se pokusil zlikvidovat i mne, v nejlepším by nasadil ‘daň za přežití‘ nebo něco podobného. Mé obchody by pak šly do háje a to se mi nelíbí…“
Na chvíli se odmlčel a bavil se tím, že upřeně sledoval Harryho, dokud ten neuhnul očima dřív.
„Jednu dost velkou chybu jste udělal s tou vaší Brumbálovo ‘Armádou‘,“ poznamenal. „Jestli jste od nich chtěl nějakou pomoc, byl byste jí musel udržovat v provozu, tedy pořádat lekce jako v době té Dolores Umbridgeové. Jenže vy jste se na ně vykašlal a oni se pak celkem pochopitelně vykašlali na vás. Logicky jim pak muselo připadat, že je berete jen jako nepodstatné křoví pro vlastní důležitost, nebo jako zátěž pro váš drahocenný čas, a na to se vám každý vykašle…“
*
Bylo chvíli před třetí hodinou ranní, když pětice Harryho ‘osvoboditelů‘ dorazila k zadnímu vchodu do Fowl Manor. Všichni byli pod zastíracím kouzlem, takže spoléhali na to, že je není vidět. Pan Fowl je Harrymu ukazoval na monitoru bezpečnostního systému.
„Já jim to půjdu vysvětlit!“ navrhoval Harry.
„Ne!“ zamítnul to Fowl. „Musí si vyzkoušet, že spolupráce se mnou je možná to jediné, co jim pomůže v téhle chvíli zvítězit…“
Moody a Fletcher se zrovna začali zabývat zámkem, zloděj zaklel čidlo zmrazovacím kouzlem.
Butler se už dřív zahalil do kamfolie a vyrazil obejít usedlost. Noktovizor s upravenými filtry mu ukázal trojici mladších čarodějů. Byl na dva metry od nich, když odsunul kamfolii natolik, aby ven vysunul ruku se samopalem Uzi mini.
„Dejte ruce tak, ať na ně vidím!“ zařval.
Všichni sebou škubli, včetně Moodyho a Fletchera.
„Tak, aby bylo jasno…“ prohlásil protahovaným hlasem. „Vím, že je vás tu pět a spoléháte se na zastírací kouzlo. Tak to už nefunguje, vidím vás všechny dobře. Nezkoušejte tahat tu hůlku, slečno Weasleyová!“
Ginny sebou škubla a dala ruku od kapsy.
„Takže, pane Moody, pane Fletchere a slečno Grangerová, dejte laskavě hůlky do kapes! Ve velíně vás sleduje můj představený a míří vašemu Harrymu Potterovi na hlavu pistolí. Pokud se mi něco stane, on to nepřežije, je vám to jasné?!“
„No jo, jasné…“ všech pět něco zklamaně zabručelo.
Ve velínu se Harry otočil k Fowlovi:
„Vždyť to není pravda!“
„Dal byste přednost tomu, aby to pravda byla?!“ zeptal se ho nevzrušeným hlasem ‘hostitel‘, který zpod stolu vylovil skřítkovské Neutrino 2000.
Butler vytáhnul dálkové ovládání a otevřel dveře.
„Račte dál, přidejte se prosím k jednání…“ pobídl pětici zajatců. „Aby vám bylo všechno jasnější…“ dodal a stisknul jiné tlačítko na svém ovladači a pět metrů od nich vybuchla v záhonu mina. „Zahrada je zaminovaná a jsou tu samozaměřovací kulomety, které jsou aktivované. V zájmu vlastní bezpečnosti se prosím odeberte přímou cestou do domu.“
Pokrotlá skupinka vešla do dveří. Po chvíli slyšeli Harryho hlas:
„Myslím, že už je vede!“
Pak se objevil Harry s hůlkou a zrušil zastírací kouzlo.
„Rád vás zase vidím!“ prohlásil.
*
„Takže to byla habaďůra, abyste z nás vytáhnul peníze?!“ nedalo to Hermioně, aby se nezeptala, když jim Harry osvětlil situaci.
„Zadarmo ani kuře nehrabe, slečno Grangerová. Navíc, tohle si vyžádá nezanedbatelné náklady a moji spojenci budou mít taky dost značnou režii. Peníze nebudou jediné, čím budete za naši pomoc muset zaplatit. Budeme ještě potřebovat, abyste naším jménem jednali s vaším Ministerstvem kouzel. Nehodlám připustit, aby se mi nebo komukoli z mých přátel pokusili pozměnit paměť a něco z ní vymazat. Navíc, svobodní skřítkové z Rady Národa možná budou potřebovat nějaké záruky od čarodějů, že se opět nerozpoutá stará mezidruhová magická válka. A zcela rozhodně nebudou ochotní jednat s nikým z Odboru pro Dohled nad kouzelnými tvory nebo dokonce z Oddělení pro Styk se skřety.“
„A s kým tedy?“ zeptal se Ron nechápavě.
Bylo mu to obtížné vyčítat. Měli teď jakousi velmi časnou snídani, v rámci které zjistili, že Smrtijedi hledají spojence mezi mudly a že se do věci nějak víceméně náhodou zamíchali svobodní skřítci, kteří se od těch domácích ale setsakramentsky liší…
„To je přece jasné!“ Hermiona byla naopak až příliš přátelská a vstřícná, natolik, že to Myrtě až vadilo. „Budou chtít jednat s Odborem Mezinárodní kouzelnické spolupráce.“
„Ano, slečno Grangeová,“ přikývnul Fowl. „Mají dost sil na to, aby mohli reprezentovat nezávislý stát a mají nakonec k tomu účelu i vlastní vládu.“
Když viděl, že má úplnou pozornost všech dodal ještě:
„Protože mezi přáteli bývá zvykem si navzájem říkat křestními jmény, to mé je Artemis. Než začnete namítat, že je to jméno pro holku, rád bych vás ujistil, že je to jméno, které jsem dostal po svém otci. Je to na památku řecké bohyně lovu Artemis, po které ten, kdo byl v lovu opravu dobrý, mohl být Artemis lovec. A já jsem konec konců dokázal ulovit kapitánku Krátkou ze skřítkovské policie, stejně jako Harryho Pottera nebo vaší skupinu. Takže nikdo nemusí pochybovat o tom, že já JSEM Artemis LOVEC. A ještě upozorňuji, že Arty dovoluji říkat jen rodičům a Butlerově sestře Julii. A než začnete namítat něco o tom, proč komorníkovi říkám Komorníku*, tak proto, že to je jeho jméno. Protože jeho sensei bojových umění tvrdí, že představený nemá znát křestní jméno svého ochránce, říkají mu všichni prostě Butlere…“
(*„Why I title my butler with name Butler.)
Když už bylo všechno domluveno a dohodli se dokonce, že po setmění odletí skřítkovským transportérem do Godrikova Dolu, vrazil do místnosti náhle Butler.
„Problém, pane Artemisi,“ trochu nejistě přešlápnul. „Vrátili se vaši rodiče a Julie.“
„Myrto, Klusáku, Slámo, Rehku!“ oslovil ty, jejichž přítomnost by rodičům nevysvětlil. „Počkejte na nás radši v transportéru. Pokusím se to co nejrychleji vyřídit…“
Po chvíli do místnosti vplula oslnivě krásná žena, doprovázená Artemisovo starší kopií, tedy jeho otcem. Ten šel o holi, ale zdálo se, jako by ji ani nepotřeboval. Za nimi vešla svalnatá dívka, připomínající dost nápadně jakousi ’hezčí formu‘ Butlera.
„Arty, nevěděli jsme, že tu máš návštěvu!“ jeho matka nevypadala z podivné šestice vykolejená. „Představíš nám je prosím, drahoušku?!“
„Jistě, máti,“ Artemis vstal a ukázal na Pošuka. „Pan Alastor Moody, lovec černokněžníků. Pan Mundungus Fletcher, zloděj. Slečny Hermiona Grangerová a Guinevera Weasleyová, pánové Harry Potter a Ronald Weasley, studenti Bradavické školy čar a kouzel.“
„Výborně drahoušku, doufám, že se budeš dobře bavit!“ ocenila to paní Fowlová se zářivým úsměvem.
„Jistě. Prosím tě, mohla bys dát vědět panu Guineimu, že bych do St. Bartleby potřeboval letos dorazit s asi týdenním zpožděním?“
„Jistě zlato, vyřídíme to, neboj!“ s tím odplula pryč, v těsném závěsu sledována Julií Butlerovou, která se prohýbala pod tíhou nejrůznějších balíčků.
„Budu si s nimi muset promluvit!“ konstatoval Butler zachmuřeně. „Takhle by vás Julie vůbec nedokázala včas začít bránit!“
„Neboj Butlere!“ bránil obě ženy Artemis Fowl starší. „Dneska už po nás nejde zdaleka tolik lidí, jako před tou mojí cestou do Ruska. To je snad jediné dobré na tom dvouletém pobytu v rukou ruské mafie.“
Na rozdíl od své ženy poslouchal synův proslov pečlivěji a teď si návštěvu prohlížel.
„To je skutečné?!“ zeptal se a ukázal holí na Moodyho protézu.
Když viděl bystrozorův rychle se mračící obličej, honem začal vykládat:
„Nic ve zlém, jen je to skoro středověké. Podívejte se!“ dodal a vytáhnul si levou nohavici kalhot.
Bylo vidět, že místo levé nohy má protézu, ovšem špičkový výrobek vrcholné technologie. Poklepal na něj holí.
„Tohle vyráběl na míru doktor Hermann Gruber z Dortmundu. Ten dělá nejlepší protézy pro německý paralympijský tým.“ pokýval hlavou a vyrazil směrem za manželkou a Julií...