Kapitola 1 – Příslib pro čarodějku

Hermiona pomalu míchala bublající tekutinu a ta se z půlnoční modré změnila v slabě namodralý odstín.
„Ve směru hodinových ručiček, osmnáct, devatenáct…“ počítala si sama pro sebe.
Pára nad kotlíkem se uvolňovala v obláčcích třpytivé mlhy a zalévala dívčinu tvář. Sama ve svém malém světě… vynalézala. Z hlouby duše oddaná studiu, Hermiona Grangerová byla kreativní a ve své horlivosti vynikala. Usmála se.
„Něco vás pobavilo, slečno Grangerová?“ dolehl k ní hlas jejího učitele.
Hermiona nezvedla hlavu, nechtěla se na něj dívat. „Ne, pane.“
V učebně se opět rozhostilo ticho. Přidala do odvaru špetku jasmínových lístků – ústupek vlastní slabosti pro vonné přísady, a mávnutím hůlky ztišila plamen. Poté se posadila a pohledem prolétla okolní místnost.
„Jak dlouho se to bude vařit?“ ozval se opět hlas zpoza učitelské katedry. Tentokrát Hermiona pohledem vysledovala původce oné otázky. Severus Snape seděl za masivním stolem a soustředěně opravoval studentské eseje. K tomu, aby na ni viděl, nemusel téměř zvednout zrak. Katedra byla vyvýšená a nabízela skvělý výhled na celou třídu. Jeden z pergamenů přepadl přes okraj stolu, když učitelovo brko máchlo směrem k inkoustu. Profesor Snape byl při známkování precizní, ale bylo z něj cítit také nádech rezignované netrpělivosti.
„Pět minut, pane,“ odpověděla věcně.
S povzdechem se pohodlněji usadila na židli – čekalo ji pět minut nicnedělání. Kromě ní a profesora nikdo další v učebně nebyl. Hermiona pracovala na svém zvláštním projektu do hodin lektvarů – tedy na něčem, co žádný další student v jejím ročníku dobrovolně neabsolvoval. Hermioně osamělost nevadila, ráda pracovala sama. Snape na ni dohlížel. Mluvil jenom příležitostně, co jí umožňovalo víceméně nerušené soustředění.
Venku již byla tma a několik svícnů vrhalo mihotavé světlo na stěny sklepení. Hermiona zamyšleně naslouchala skřípání pera a bublání elixíru – uklidňovalo ji to.
Při získávání extra kreditů z elixírů trávila Hermiona Grangerová nemálo času přemítáním nad osobou Severuse Snapea. Byl pro ni fascinující směsicí oslnivé inteligence, pronikavé ironie a nenapravitelné pověsti "zlého kluka". Měl hákovitý nos a všeobecně byl považován za nevrlého muže s problematickými mazovými žlázami. Ale někdo by si mohl také myslet, že jeho charakteristický profil je jenom vypůjčený a způsoby, či spíše nezpůsoby pečlivě vykonstruované. Samotná nadměrná činnost mazových žláz by mohla být odstraněna například odvarem na bázi šalvěje, připraveném a podaném starostlivou mladou čarodějkou… jakou nepochybně byla Hermiona sama - se slabostí pro zralé čaroděje. Pelyněk si zcela jistě najde cestu do její výbavy pro lektvary na příští rok, pomyslela si.
Hermiona sáhla do školní brašny a vytáhla z ní stříbrnou dýku. Položila ji na stůl a v momentě, kdy se kov dotkl dřeva, postřehla záblesk světla, které problesklo jeho hladkým povrchem. Vzala dýku opět mezi prsty, jedním se dotýkajíc ostří na jejím konci a druhým rukojeti. Přidržela si nůž ve výšce očí. Mihotavá hra světla ze svíček se odrážela po celé její délce. Světélkující odraz putoval nejprve protější zdí a poté se vyšplhal na vlhkem se lesknoucí strop sklepení. Bylo to hypnotizující. Snape přestal psát. Rozptýlen světelnou podívanou se na Hermionu zvědavě zadíval.
„Zvažujete vraždu, slečno Grangerová?“ zeptal se s očima upřenými na dýku. „Anebo se snad váš projekt dostal za hranici, kdy dáte raději přednost sebevraždě před neúspěchem?“
Hermiona si odfrkla. Jak neobyčejný smysl pro humor. Ale stejně, byla to výzva.
„Vražda vyžaduje pečlivé plánování, pane, když člověk nechce skončit ve vězení.“ Přivřela oči, jakoby procházela své možnosti, a pak jí na rtech zahrál úsměv, „sebevraždu jsem vždycky pokládala za tak trochu nemorální, a kromě toho by vám zkazila večer – nepochybně by s tím bylo spoustu papírování.“ Její úsměv se ještě prohloubil, když jí v hlavě vytanul malý plán. „Ne pane,“ dodala zdrženlivě. „Já dávám přednost sebepoškozování.“ A rychlým pohybem si sáhla do vlasů, aby si vzápětí odřízla za plnou dlaň hustých kaštanových pramenů. Pak je stejně hbitě položila na stůl před sebe. Snape vyskočil ze židle a v té chvíli byl u ní. Levou rukou sevřel pěst, ve které držela dýku a pravou opatrně vytáhl ostří z její dlaně. Poté ji odložil z jejího dosahu.
„Co to mělo znamenat?“ vyštěkl a jeho hněv se stupňoval v každém dalším slově. „Přišla jste snad o rozum?“
Tyčil se nad ní a pevně ji držel za obě zápěstí. Nikdy předtím nebyl u ní tak blízko. Jeho temné oči ji propalovaly, díval se přímo na ni, s obličejem jenom několik palců od toho jejího. „Zahubí nás pokus, ne čin,“* zašeptal záhadně.
Hermionin pohled nezakolísal, a tak se nadále na sebe dívali. Bez toho, aby se jí zachvěl hlas, promluvila. „Velice přiléhavý citát, pane, ale můj pokus je součástí projektu. Elixír musím otestovat. A na to potřebuji pramen vlasů. Budu radši, když v tom okamžiku nebudou ty vlasy v kontaktu s mojí hlavou.“
Pomalu sklouzla zrakem dolů a navedla jeho pohled na stůl, kde ležel dlouhý, nepoddajný pramen kučeravých hnědých vlasů. Snape uvolnil sevření a odstrčil ji od sebe. Pak o krok ustoupil, překřížil ruce na prsou a lépe si utáhl plášť.
„Pokračujte,“ nařídil a se zájmem ji pozoroval.
Hermiona vzala do rukou hůlku a uhasila plamen pod kotlíkem. Ovzduším se linula příjemná vůně jasmínu a poněkud vzkřísila její sebevědomí narušené Snapeovým inkvizitorským pohledem.
Narovnala záda, aby tak potlačila vzrůstající nervozitu a naběračkou nalila malé množství tekutiny na vzorek. Kapku po kapce nanášela bleděmodrý elixír, dokud se každý jednotlivý vlas nekoupal ve voňavé směsi. Poté naběračku odložila, naklonila se nad stůl a několik sekund čekala.
Z ruky si stáhla elastický proužek, opatrně sebrala odřezaný pramen a pevně jej svázala. Pak jej nadzvedla, zlehka otřásla a vyjekla radostí, když se jí před zrakem rozvinuly hedvábné poddajné kučery. Držela v rukou lesklý, měkký a krásně se vlnící malý vrkoč.
„Tady,“ řekla vítězoslavně a zvedla vzorek přímo ke Snapeovým očím. Ustoupil a svraštil nos. „Vytvořila jsem posilovací a vyhlazující sérum na vlasy. Rychlouhlazovač bude vyšachován z trhu do měsíce!“
Snape po ní hodil zvláštním pohledem, jakoby spatřil ducha. „Mám tomu rozumět tak, slečno Grangerová, že jste mrhala mým drahocenným časem, a vaším také, abyste z pouhé marnivosti** stvořila směšný vlasový elixír? A ještě za tuhle... za tuhletu… zbytečnost“ pohrdlivě máchl rukou směrem k laboratornímu stolu, „očekáváte pozitivní hodnocení?“
Jelikož Hermiona podobnou reakci očekávala, byla připravena. Položila vzorek zpátky na stůl a vypjala se v celé své výšce. Kopírujíc Snapeův postoj, překřížila ruce na prsou a spustila. „Ano pane, očekávám pozitivní hodnocení. Splnila jsem všechny požadavky pro získání kreditů a vytvořila jsem originální elixír z přísad školního skladu. Skutečnost, že se dá použít i prakticky, je přidanou hodnotou a dokazuje, že moje myšlení je jak logické, tak i užitné. Profesore Snape,“ dodala s respektem.
Snape se prudce obrátil, až mu černé roucho zavířilo kolem nohou a odpochodoval do své pracovny. Když se vrátil, v ruce nesl sklenici s bílou voskovou substancí. Vypadalo to, že etiketu z ní někdo utrhnul – zbyl po ní jenom malý modrý kousek. „Sedněte si,“ přikázal. Poslechla, snažíc se ignorovat chybějící nálepku. Snape vzal do dlaní její hlavu a naklonil ji na stranu – jeho obličej se opět jednou ocitl blízko ní. Hermionu pohltila vůně pačuli*** na pozadí exotického pižma a na tváři ucítila jeho teplý dech. Pak se vystřel, otevřel sklenici a rozetřel bílou mast mezi své tři dlouhé prsty.
„Co to- „
„Obnovuje růst vlasů,“ informoval ji způsobem, který dobře znala z hodin lektvarů. „Je to základní přípravek určen pro náhlou ztrátu většího množství vlasů,“ vysvětlil a nanesl kašovitou hmotu na místo, odkud si Hermiona odřízla svůj pramen. Cítit jeho hbité prsty ve vlasech bylo zneklidňující, ale Hermiona se přinutila zůstat sedět bez hnutí, s hlavou nakloněnou, a v tichém odevzdání. Jak jemně masíroval postiženou oblast, zavřela oči. Jestli jedna její část si zoufale zkoušela představit, že je někdy jinde - kdekoliv, ta druhá si jednoduše vychutnávala jeho doteky.
Odtáhl se. Hermiona se narovnala a jejich pohledy se střetly.
„Mohu se zeptat, zda-li plánujete testovat výsledek vašeho projektu i na dalších studentech?“ otázal se se znatelným úšklebkem.
„Ano profesore, chtěla jsem se zeptat Levandule a – „
„Ušetřete mě detailů,“ přerušil ji. „Nemám nejmenší zájem poslouchat další vaše tlachání.“ Sklenici s bílou směsí položil před ni. „Tohle byste si měla vzít…“ Ukázal na ni. „Nechci být zodpovědný za šeredně vystříhanou ženskou populaci nebelvírské věže. Vaše ctěná vedoucí koleje by mě předvedla před ředitele a já si nepřeji být kolegy zesměšňován. Dokončete váš projekt, slečno Grangerová, a zmizte mi z očí.“ Poté se otočil a odkráčel ke svému stolu.
Hermiona to vzala jako propustku pro dnešní večer, rychle rozlila elixír do ampulek a uklidila po sobě. Poté popadla batoh, posbírala naplněné lahvičky i onu darovanou sklenici, zatáhla za kliku u dveří a téměř neslyšně pronesla: „Dobrou noc, pane.“

Následující sobotní ráno se Hermiona probudila brzy. Hluk a horečná aktivita v nebelvírské společenské místnosti dosahovaly svého vrcholu až kolem desáté hodiny – jako výsledek neorganizované tínedžerské nevázanosti. Zatím bylo všude ticho a klid. Bylo jedno ze svěžích červnových ran ve Skotsku a vzduch v dívčí ložnici byl mrazivý jako v zimě. Křivonožka očividně souhlasil. Ležel stočený do klubíčka na teplé prošívané přikrývce, huňatý ocas ovinutý kolem těla mu sahal až ke špičce ucha.
„Kocourku,“ zašeptala Hermiona tiše, aby nevzbudila spolubydlící, „přišel čas, aby místní šprtka způsobila všem přítomným mírný šok a předvedla jim, že vyrostla, co říkáš?“ Posadila se na posteli a významně se na zvíře podívala.
Křivonožka ji ignoroval, ale ona k němu promlouvala i poté, co vstala a začala se převlékat. „Pověstné ošklivé káčátko potřebuje změnu. Je načase rozprostřít křídla a vyzkoušet, jestli umí létat.“
Natáhla si džíny, semišovou blůzu a měkké kožené kotníčkové kozačky. Usadila se před zrcadlo a nanesla na vlasy svůj nový vynález. Prameny, které si den předtím tak efektně uřízla, přes noc dorostly. Při vzpomínce na Snapeovy prsty ve svých vlasech se jí málem zatmělo před očima a ruce zůstaly chvíli nehnutě viset ve vzduchu. Jeho přítomnost, jeho blízkost byla tak děsivě příjemná. Jaký to byl jenom čaroděj – vysoký, impozantní, sebejistý a inteligentní. Hermiona si přála, aby kluci v jejím věku byli víc jako on. Byla by šťastná, kdyby alespoň jeden z nich v sobě měl ten sladký příslib budoucnosti. Jenomže ve skutečnosti - v porovnání s učitelem lektvarů, její šestnáctiletí a sedmnáctiletí spolužáci ztráceli na všech frontách.
„Zabouchnutí“ bylo příliš vulgární slovo a „pobláznění“ vyhlíželo příliš přechodně, a při nedostatku dalších dospělých kouzelníků pod šedesát let , byl Snape v Bradavicích jednoznačnou volbou. Byl svobodný, byl heterosexuál, byl chytrý, poměrně atraktivní a zaměstnaný.
Tedy alespoň doufala, že byl heterosexuál.

Její příchod na snídani nemohl dopadnout lépe. Se vztyčenou hlavou a přičarovanými podpatky vplula do dveří sebevědomě jako královna. Sedm let nekonečných hodin v baletní škole, vnucených matkou, která trpěla utkvělou představou, že všechna malá děvčátka se touží stát primabalerínou, zanechalo svou stopu v podobě ladné chůze. Hermionina původní divoká změť něčeho, co bývalo s posměchem nazýváno vlasy, teď hladce padala coby hebký vodopád kučer na jejích zádech. Když ledabyle pohodila hlavou, její švih mohl bez jakýchkoliv pochyb konkurovat i Ginny Weasleyové. Jak kráčela Slavnostní síní, odněkud od zmijozelského stolu se ozvalo hvízdnutí. Trochu mimo terč – nebyl to ten, na koho chtěla zapůsobit, ale její zjev očividně vzbudil zájem místních „zlých kluků“ v zelené a stříbrné.
Hermiona konečně zaujala své místo mezi nebelvírskými páťáky.
„Kdo je to nové děvče?“ zeptal se Seamus rošťácky, mezi dvěma ohromnými sousty.
Harry se na ni zazubil, ještě než si s předstíranou vážností přisadil: „Dnes večer je Vánoční ples a já o tom nevím?“
„Ne, Harry, pouze se snažím přidat do našich řad tolik chybějící půvab a úroveň,“ odvětila Hermiona stejně neupřímně. Nechala své přátele, aby se její poznámce zasmáli. Pak sklouzla zrakem na svůj talíř, aby tak získala tolik potřebné sebeovládání. Opatrně zvedla oči k učitelskému stolu a zacílila na druhé místo vpravo od Brumbála. Její mistr lektvarů tam sedával od doby, co jej znala. Dnes se na ni podívá. Dnes zachytí jeho pohled a on si ji všimne. Dnes… bude ignorovat studenty a číst si zatracené noviny!

„Pro jednou nás zcela přehlížel,“ mrmlala si Hermiona pro sebe, když vycházela ze síně. „K sakru!“ zaklela, když se šourala nahoru po schodech. „Do horoucích pekel se všemi těmi idioty!“ téměř vykřikla, když pochodovala chodbou v prvním patře. Zastavila se až u dveří učebny Dějin magie, aby zjistila, že nemá nejmenší ponětí, jak se tam ocitla. Pod vlivem nesnesitelné frustrace vší silou kopla do těžkých dubových dveří. Snapeova blízkost z předchozího večera v ní zanechala touhu upoutat jeho pozornost, ale dnes ráno mu stála za míň než drby z Denního věštce!
Měl si ji všimnout, prošla přece takovou změnou, nebo ne?! Pulzující bolest v palci na pravé noze, kterou tak nemilosrdně vrazila do tvrdého masivu, jí vehnala slzy do očí. Obrátila se a s obličejem schovaným v dlaních se vydala na cestu do nebelvírské společenské místnosti. Nevěnujíc pozornost okolí, vrazila přímo do pevné hmoty zabalené v černé tkanině, od které se s trhnutím odrazila na studenou kamennou dlažbu. Přistála na zadku s bolestivým žuchnutím.
„Koukej se pořádně, kam jdeš!“ ozval se hluboký hlas.
Hermiona zvedla hlavu, aby se podívala, s kým se to srazila.
„Sorry, Goyle.“
Pak se zvedla, věnovala zmijozelskému spolužákovi omluvný pohled a velkým obloukem kolem něj se jala kráčet dál. Potřebovala se uklidnit.
„Vypadáš dnes k nakousnutí, Grangerová,“ žádostivě zahřměl Gregory Goyle a výmluvně si olízl rty.
Hermiona jeho poznámku přešla bez odpovědi a pustila se do běhu. Zastavila se až u portrétu Buclaté dámy v sedmém patře.

Zpátky v dívčí ložnici, hodila se na postel a ovinula ruce kolem kolen. Tohle ráno byla absolutní katastrofa. Evidentně potřebovala změnit přístup. Vzala Křivonožku do náruče a konejšivě začala zvíře hladit po zádech. Co udělat, aby si ji Snape všiml? Dosáhnout rande s Viktorem Krumem ve čtvrtém roce vyhlíželo v porovnání s tímhle jako hračka.
„To je ono, Křivonožko!“ vykřikla Hermiona a seskočila z postele, vystrašíc tím kocoura málem k smrti. Vzala mezi prsty ampulku s namodralým elixírem a zatřepala. Chvíli se dívala, jak se třpytí proti slunci. Pak začala horečnatě prohrabávat bordel na svém stole, až se jí povedlo vytáhnout lahvičku s Rychlouhlazovačem, který použila tu noc, když tancovala s Krumem. Držíc v ruce oba elixíry proti světlu, porovnávala jejich obsah. „Nemyslím si, že můj experiment byl totální ztrátou času, profesore Snape.“
Čas – to byl klíč. S novou dávkou entuziasmu vyběhla z ložnice, přeletěla společenskou místností a zamířila do pracovny profesorky McGonagallové. Nastal čas, přidat si do rozvrhu pro příští rok další extra předměty.
Bude potřebovat obraceč času.

* Shakespeare: Macbeth, říká lady Macbeth, když navádí Macbetha v vraždě
** marnivost – v angličtině vanity
*** pačuli je indická rostlina, která se přidává do parfémů