Kapitola čtvrtá - Pozvánka
18.01.2011 21:32
Lory byla celý den jako na vážkách. Stále se rozhlížela, jestli nezahlédne profesorku přeměňování, ale když si ji popáté spletla s brněním, vzdala to a radši se zahrabala v knihovně. Pak když se večer vracela na kolej, zaslechla za sebou známý hlas.
Do Velké síně vletěly sovy se svým každodenním přídělem dopisů. K Hermioně se snesl malý výreček a podal jí noviny. Nebelvírská géniuska mu strčila peníz do tašky a otevřela Denního věštce.
„Něco nového?“ zeptala se Lory.
„Nic extra.“ odvětila Hermiona. Najednou se k modrooké čarodějce snesla majestátní sova a nabídla ji nohu.
„To je zvláštní, mě pošta nechodí...“ pomyslela si Lory a vzala si od sovy obálku. Otevřela ji a vyndala z ní dopis a malý bílý papír. Začala si číst a usmála se.
„Kdo ti píše?“ zeptal se zvědavě Harry.
„Malej bráška.“ odvětila Lory a dál hltala řádky. Najednou jí zmrzl úsměv na tváři.
„Stalo se něco?“ zeptala se Hermiona
„Příští týden je turnaj.“ vydechla Lory.
„Turnaj v čem?“ ozval se Ron.
„V Kafudo.“ odvětila Lory a očima znovu přelétla dopis. Všichni tři se na ni nechápavě podívali.
Mladá čarodějka vzhlédla od psaní a usmála se na ně.
„To je bojový sport.“ vysvětlila a schovala si list do tašky.
„Musím zajít za McGonagallovou.“ konstatovala a podívala se na Hermionu.
„Kolik je prosim tě hodin?“ zeptala se Hermiony.
„Máš půl hodiny.“ oznámila Hermiona. Lory se ohlédla k učitelskému stolu a když neuviděla profesorku přeměňování, postavila se a s rychlým rozloučením odešla z Velké síně.
Prolétla několika chodbami a zastavila se před dveřmi kabinetu přeměňování. Zaklepala a na vyzvání vešla dovnitř.
Profesorka McGonagallová seděla za svým stolem a něco psala. Když dovnitř vešla její novopečená studentka, vzhlédla a posunula i brýle na nose.
„Mohu vám nějak pomoct?“ zeptala se a pokynula jí k židli. Lory se posadila a vytáhla dopis z kapsy.
„Dnes jsem dostala dopis s pozvánkou na turnaj a potřebovala bych příští týden na víkend odjet ze školy.“ oznámila Lory a podala jí pozvánku.
Profesorka přeměňování si ji důkladně pročetla a vrátila ji studentce její koleje. „Dobrá, promluvím si o tom s profesorem Brumbálem a oznámím vám jeho rozhodnutí.“ prohlásila přísným hlasem.
„Děkuji madam.“ poděkovala Lory a postavila se. Usmála se na ředitelku své koleje a odešla.
Ve Velké síni se připojila k ostatním a vyložila jim její rozhovor s McGonagallovou.
Ve Velké síni se připojila k ostatním a vyložila jim její rozhovor s McGonagallovou.
„Myslíš, že tě pustí?“ zeptal se Harry.
„Doufám, je to poslední turnaj sezóny.“ zadoufala Lory.
„V čem se vlastně soutěží? Kolik kdo dokáže zlomit kostí za minutu?“ ušklíbl se Ron.
„Ne, to ne. Jsou dvě části - technika a souboje.“ řekla Lory. Ron na ni chtěl vychrlit další smršť otázek, ale Lory ho zarazila.
„Víš co, natočím ti to a pak ti všechno vysvětlím.“ řekla Lory a usmála se na něj.
„Tak fajn.“ řekl Ron a věnoval jí milý úsměv.
Lory byla celý den jako na vážkách. Stále se rozhlížela, jestli nezahlédne profesorku přeměňování, ale když si ji popáté spletla s brněním, vzdala to a radši se zahrabala v knihovně. Pak když se večer vracela na kolej, zaslechla za sebou známý hlas.
„Slečno Devonová!“ křikla profesorka přeměňování.
„Ano madam?“ zeptala se Lory a počkala, až k ní dojde ředitelka její koleje.
„Profesor Brumbál s vámi chce mluvit.“ oznámila klidně. Lory se na ni usmála a rychle se vydala s profesorkou McGonagallovou k Brumbálově pracovně.
Během deseti minut se dostali před chrliče.
Během deseti minut se dostali před chrliče.
„Čokoládové žabky.“ řekla profesorka přeměňování a pokynula Lory ke schodům.
„Profesor Brumbál vás očekává.“ oznámila klidně a opět zmizela v chodbě. Lory se nechala vynést ke dveřím ředitelny.
„Pojďte dál slečno Devonová.“ ozvalo se zpoza dveří.
„Jak tohle sakra dělá?“ pomyslela si Lory a vešla.
„Dobrý večer pane.“ pozdravila slušně a usmála se na zdejšího ředitele.
„Dobrý večer. Prosím, posaďte se.“ odvětil Brumbál a opětoval jí úsměv.
Lory se posadila a upřela na něj své blankytně modré oči.
„Chtěl bych se vás zeptat na pár věcí.“ začal Brumbál a posunul si na nose půlměsíčkové brýle.
„Tak nejdříve, co je to Kafudo?“
Lory se ušklíbla. „Tak přece jen neví všechno.“ pomyslela si a vše mu vysvětlila.
„Dobrá, kdy přesně začíná ten turnaj?“ pokračoval ve výslechu.
„Příští sobotu v deset.“ odpověděla Lory a vzplanula jí jiskřička naděje.
„Kdo je váš trenér?“ ptal se dál místní ředitel.
„Momentálně nikdo. Mám hnědý pásek a nepotřebuji trenéra, abych mohla závodit.“ řekla Lory.
„Myslím slečno Devonová, že sama tam jet nemůžete.“ konstatoval Brumbál a jiskřička v Lory zhasla. „Pojede s vámi doprovod.“ rozhodl místní ředitel.
„A kdo se mnou pojede?“ zeptala se Lory.
„Profesor Snape.“ prohlásil Brumbál. Lory se na něj na půl vyděšeně, napůl ublíženě podívala. Brumbál se podíval na hodinky. „Už je pozdě, zbytek dojednáme zítra.“ řekla Brumbál.
„A-A-A-Ano pane.“ vykoktala Lory a postavila se. „Nashledanou.“ vyklopila ze sebe a nechala se snést po schodech dolů.
„Takže mě má doprovodit na turnaj nejprotivnější učitel na škole, který je na mě alergický, protože jsem ho před celou školou složila na zem .... Tohle bude hodně dlouhý víkend.“ pomyslela si a vydala se k Nebelvírské věži. Pomalu proplouvala chodbami a nechala myšlenkám volný průběh. Najednou jí vytrhl z jejího přemýšlení výkřik. Instinktivně se přikrčila a našpicovala uši. Znovu zaslechla výkřik. Okamžitě vyrazila boční chodbou a se sílícími hlasy zrychlovala. Zastavila se a nakoukla do slepé chodby. Stál tam Draco a mířil hůlkou na jednoho prváka, kterého drželi u zdi jeho dvě gorily.
„Hajzl.“ pomyslela si a hmátla po hůlce. „Sakra, mám ji v pokoji.“ Znovu vykoukla a zhluboka se nadechla. Pak vyrazila zpoza rohu.
„Pusť ho!“ vykřikla a podívala se Dracovi do očí.
Zmijozelský blonďáček se ušklíbl.
„Nebo co?“ zeptal se posměšně.
„Nebo budeš mít co dočinění se mnou.“ zavrčela Lory a v očích se jí zablesklo. Crabbe a Goyle pustili prváka na zem a postavili se za svého „bosse“. Draco si ji sjel výsměšným pohledem.
„Jen klid, ta je moje.“ ušklíbl se Draco a prohlédl si svýma šedýma očima na Lory.
„Tak to jsem teda zvědavá...“ ušklíbla se Lory a zaujala bojový postoj. Draco na ni namířil hůlkou a Lory mu ji vykopla z ruky. Zmijozelský blonďáček na ni zaútočil, ale Lory mu uhla a milý Draco se rozplácl na zem.
„Na co koukáte? Na ni!“ zavrčel Draco ke svým bodyguardům. Crabbe a Goyle na ni vyrazili. Lory jim vrazila do nosu a oba se se zaskučením skáceli k zemi. Draco se mezitím postavil a chtěl Lory praštit, ta ho ale vykryla a hodila na stěnu. Chytla ho za límec a z očí jí sršely blesky.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se vyděšeného prváka. Ten jen přikývl a zmizel v chodbě.
„Ještě jednou tě...“ zavrčela Lory.
„Co se to tady děje?!“ ozval se ze tmy ledový hlas. Lory a Draco se za ním sinchronizovaně podívali. Najednou se odněkud vynořil Snape.
„Ona nás napadla!“ vykřikl Draco. Lory ho
probodla tvrdým pohledem.
„Pusťte ho.“ zasyčel profesor lektvarů. Lory ho poslechla, ale stále se pokoušela zabít Draca pohledem.
„To není pravda, Draco tady týral jednoho prváka, a tak jsem ho chtěla bránit.“ řekla Lory.
Snape se jí podíval do očí a Lory ucítila zvláštní pocit, jako by se jí někdo hrabal ve vzpomínkách.
„Pane Malfoyi, slečno Devonová, pojďte se mnou .“ zavrčel a vypálil z chodby. „Vy dva si zajděte na ošetřovnu.“ zasyčel Snape k Dracovým bodyguardům.
Lory a Draco následovali profesora lektvarů do učebny lektvarů.
„Oba se posaďte.“ zacrčel Snape a vyčaroval jim před katedrou židle.
„Tak jak to bylo?“ zeptal se směrem k Lory.
„Zrovna jsem šla od profesora Brumbála, když jsem zaslechla výkřik. Vydala jsem se tím směrem a po chvíli jsem našla Draca, jak drží na nějakého prváka hůlkou. Crabbe a Goyle mu ho drželi u stěny a smáli se. Vyšla jsem zpoza rohu a řekla jsem jim, ať ho pustí. Pak na mě zaútočili a já se jen bránila.“ vypověděla Lory a dívala se mu přímo do očí.
„Pane Malfoyi?“ zasyčel Snape.
„To není pravda, šli jsme zrovna na kolej a pak se na nás vyřítila a začala nás mlátit.“ řekl Draco a tvářil se strašně ublíženě.
„Jo jasně, vyrazím proti trojnásobné přesile bez hůlky... Nebuď směšný Draco.“ zavrčela Lory.
„Bylo to tak.“ bránil se blonďáček a podíval se na ředitele své koleje. Snape mu zíral do očí a jeho kamenná tvář vypadala ještě bledší než obvykle.
„Proč bych to asi dělala?“ zavrčela Lory. Draca tato otázka evidentně zaskočila. Profesor lektvarů se na něj podíval pohledem, který měl vyhrazený pro Harryho.
„To je dobrá otázka, proč by na vás útočila, kdyby jste jí nedali důvod?“ zasyčel Snape
„No, já, já nevím.“ přiznal Draco.
„Slečno Devonová, můžete jít.“ zasyčel Snape.
Lory se postavila a s vítězoslavným úsměvem vyšla z učebny. Zastavila se za dveřmi a poslouchala.
„Pane Malfoyi, já jsem tolerantní člověk, ale nesnáším, když mi někdo lže do očí.“ zasyčel Snape. Lory při těch slovech málem dostala záchvat smíchu.
„Já já…“koktal Draco.
„Ticho!“ okřikl ho Snape. „Za trest budete do konce týdne pomáhat panu Filchovi.“
„Ano pane.“ řekl skrz zuby Draco a postavil se. Lory zaslechla kroky a rychle zmizela v chodbě. Nasadila sprint a zastavila se až u Buclaté dámy.
„Nemesis.“ řekla a vešla dovnitř.
Společenka byla prázdná. Lory vyběhla do své ložnici a rychle se převlékla. Práskla sebou do postele a přehrála si průběh dnešního večera.
„Konečně tomu nafoukanci spadl hřebínek.“ pomyslela si a usmála se.
Nechala myšlenkám volný průběh a po chvíli usnula spánkem spravedlivých…
Kapitola třetí- Trest, útěk a trest - Kapitola pátá - Turnaj