Kapitola čtyřicátá devátá – Jenom jedna cesta

Lory se upřeně dívala do šedých očí nejvěrnějšího Smrtijeda a nehla ani brvou. Všichni kolem ní se dál bavili, jako by sem před chvíli přišel poslíček s pizzou a ne samotný lord Voldemort. Cítila, jak se Draco vedle ní mírně třese a na klidu jí to rozhodně nedodávalo.

„Sakra, proč na mě tak civí? To ještě nikdy neviděl holku s modrýma očima, nebo snad chce vědět značku mojí řasenky?!“ pomyslela si a stiskla Dracovu paži.

„Zkouškou našeho pána jsi tedy prošla.“ konstatoval ledově Lucius.

„Zkouškou?! Jakou zase zkouškou?!  Draco….“ pomyslela si a střelila po svém snoubenci tím nejhnusnějším pohledem, jakým dokázala.

Ozvalo se krátké zasyčení a z krbu vystoupil Severus Snape, poslední člověk, kterého by Lory na tomto plese čekala. Zachovala ale ledový klid a s hraným odporem si ho sjela pohledem.

„Ááá Severusi, konečně.“ usmál se Lucius a šel přivítat svého přítele z řad Smrtijedů.

„Také tě rád opět vidím Luciusi.“ přikývl Snape a přelétl pohledem očima po přítomných a zastavil se samozřejmě u Lory a Draca. Mladou dědičku si jen sjel svlékacím pohledem, Dracovi ale věnoval dlouhý pohled do očí.

„Takže ona je tvá snoubenka?“ zeptal se s hraným překvapením Snape.

„Ne vezme si McGonagallovou, já jsem tady jenom jako záskok.“ pomyslela si Lory.

Lucius pokynul Lory a Dracovi, aby šli blíž. Lory s velkou dávkou sebekontroly a rovnováhy došla k nejstaršímu z rodu Malfoyů a nedala na sobě nijak vědět, že při každém kroku jí hrozí zřícení z jejich pěticentimetrových podpatků.

„Slečno Devonová, se Severusem se jistě znáte.“ ušklíbl se Malfoy.

„Ano, měla jsem již tu… čest se s ním setkat.“ procedila skrz zuby Lory a nabídla mu ruku. Snape ji políbil, jak mu velela etiketa a podíval se přitom Lory do očí.

„Nevěděla jsem, že jste také Smrtijed pane profesore.“ konstatovala klidně Lory.

„Život nám přináší různá překvapení, slečno Lenutová.“ přikývl Snape a vzal si ze stolu skleničku s vínem.

Lory se postupně seznámila se všemi Smrtijedy i nesmrtijedy (zbylými dvěma ženami, které byly přítelkyně Narcisy).

„Ples může začít!“ usmála se Narcisa a tleskla.

Najednou se z neurčita ozvala hudba. „První tanec patří snoubencům.“ konstatoval Lucius a pokynul svému synovi aby odvedl Lory na parket.

„Už je to tady, jen klid, pravidelně dýchat, nepadat a nezabíjet nejbližší okolí.“ zopakovala si svůj plán Lory a dokráčela po boku svého snoubence do středu tanečního sálu. Položila mu ruku na rameno a podívala se mu do očí.

„Nech se vést.“ prolétlo jí hlavou. „Kouření způsobuje pomalou a bolestivou smrt.“ vybavil se jí obal krabičky cigaret. „Bože mě hrabe.“ ukončila svoje úvahy a sinchronizovaně s Dracem zakročila.

„Uff, ještěže je to valc, u toho se nedá nic pos***.“ pomyslela si a vyžádala si kontakt Dracových očí.

„Nezapomněl jsi mi něco říct?“ zeptala se koutkem úst.

„Co měla znamenat ta zkouška Voldemortem?“

„No, to je taková rodinná tradice..“ zašeptal jí Draco a s obavy z její reakce se od ní trochu odtáhnul.

„Víš kam můžeš jít s těma vašima tradicema.“ zavrčela Lory a s nasazenou křečí se otočila.

„Promiň, tohle se dneska vůbec nemělo dít, většinou se to dělá až před svatbou ale…“ zašeptal a s posledním taktem hudby se zastavil. Ozval se potlesk a dodatek Dracovy věty zaniknul ve hluku.

„Tohle si ještě vyřídíme.“ konstatovala Lory a usmála se na své blízké okolí. Draco jen na sucho polknul a odvedl ji k jednomu stolu s občerstvením.

„Víš Lory teď se…“ začal Draco, ale jeho otec ho přerušil.

„Slečno Lenutová, pojďte sem.“ vybídl Lory se zlomyslným úšklebkem. Mladá dědička k němu klidně došla a podívala se mu do očí.

„Ano pane Malfoyi?“ přikývla s kamenným výrazem.

„Je čas.“ usmál se na ni nejstarší potomek rodu Malfoyů.

„Už bude večerníček?!“ pomyslela si Lory a při představě Malfoye, jak sedí u televize a slintá u příběhů Křemílka a Vochomůrky, málem dostala záchvat smíchu.

Všichni přítomní vytvořili kolem Lory kruh a většinou se potutelně usmívali, tedy až na Snapea, který moc dobře věděl co Lory čeká, resp. jaký osud čeká Draca až to skončí…

„Proslýchá se o vás, že ovládáte ohňová kouzla, je to pravda?“ zeptal se kdosi za ní. Lory se neotočila jen nahnula hlavu trochu do strany.

„Ovládám mnoho kouzel a ohňové mezi ně patří.“ přikývla klidně.

„Prý jste mistryně nějakého bojového sportu.“ zeptal se podle hlasu Crabbe.

„Ano, jsem mistryně Kafuda.“ řekla stále ještě klidným hlasem Lory v neblahé předtuše dalšího průběhu událostí.

„Dokážete tedy zabít člověka.“ ušklíbl se Goyle starší. Lory se na něj otočila.

„Jsem Lenutová, myslím, že to je nemístná otázka.“ konstatovala ledovým hlasem.

„To jsem rád.“ usmál se Malfoy.

„Nebude vám proto dělat problémy další zkouška.“ konstatoval klidně.

„A jaká to je zkouška?“ zeptala se klidně Lory. Malfoy jen vytáhnul hůlku a rychlým švihem nechal přímo před Lory zhmotnit jednoho ze svých domácích skřítků.

„Zabij ho.“ poručil. Lory se mu dlouze podívala do očí.

„Tak to teda ani náhodou.“ zasyčela a sklonila se ke skřítkovi, který se klepal strachy.

„Proč bych ho měla zabíjet? Nic mi neudělal.“ řekla mírnějším hlasem a usmála se na něj.

„Vzal si bez dovolení jídlo.“ konstatoval Malfoy. Lory k němu zvedla své pomněnkové oči.

„A co si vzal? Plesnivou kůrku z popelnice?“ zeptala se tvrdě a opět se narovnala.

„Není podstatné, co udělal. Prostě ho zabij.“ řekl ledově Malfoy.

„Mou odpověď znáte. Nezabíjím bezdůvodně.“ odmítla rázně Lory. Malfoy se jen ušklíbnul a nechal skřítka zase zmizet.

„Mou zkouškou jsi teda prošla.“ konstatovala Narcisa, která se nějaký záhadným způsobem dostala po bok svému manželovi.

„Sakra, tohle je horší než ve škole…“ pomyslela si Lory.

„Prosím všechny dámy aby odešly do čajového salónku.“ prohlásil Malfoy.

„Hmm, to by tady nějaké dámy musely být.“ pomyslela si Lory a ušklíbla se. K jejímu překvapení ale všechny přítomné ženy v čele s Narcisou odešly ze sálu. Lory tam tedy zůstala jako jediná zástupkyně něžného pohlaví.

„Hmm a co bude teď? Začnou kolem mě tančit a pak si všichni hromadně vytáhnou spoďáry?!“

„Fodres!“ poručil Malfoy a zamířil na Lory v tu ránu stála Lory uprostřed kruhu Smrtijedů jen ve spodním prádle, černém spodním prádle přesněji. Lory shlédla nejdříve na sebe a pak se podívala Malfoyovi do očí.

„A jeho zkouška spočívá v čem? Za jak dlouho mu zlomím všechna žebra?“pomyslela si Lory a strnule se mu zadívala do očí.

„Projdi se.“ vybídl ji Malfoy starší a sjížděl si jí hodnotícím pohledem. Lory střelila pohledem po Dracovi a udělala několik kroků vpřed. Při každém kroku se jí pod kůží na břiše, pažích a stehnech vyrýsovaly svaly.

„Ještěže jsem si vzala normální spodní prádlo…“ pomyslela si Lory a při představě, že by na sobě v tu chvíli měla tanga, jí přejel mráz po zádech.

„Otoč se.“ poručil Malfoy a Lory se poslušně otočila na místě.

„Já ho zabiju!! Bože jeho snoubenka, jak mě to mohlo napadnout, takhle se přede všemi ponižovat!! Jen počkej Draco tohle si slízneš!!“ pomyslela si když uviděla všechny ty slintající pohledy na své přírodní výbavě.
„Pudres!“ poručil Malfoy a Lory byla opět oblečená do svých nádherných šatů. Mladá čarodějka se zkoumavě podívala na Malfoye, ale nic neřekla. Nejvěrnější Smrtijed se sklonil ke svému synovi a něco mu pošeptal. Draco jenom přikývnul a vytáhnul hůlku. Něco zamumlal a namířil na Lory s tváří bledou jako stěna.

Když dořekl zaklínadlo, vytáhli hůlku ostatní a něco sborem odhuhňali. Když skončili, byl Draco ještě bledší a Lory ještě více nechápající.

Najednou se ženy opět vrátily a vše pokračovalo, jako by se mezi okamžikem, kdy Lory odmítla zabít toho skřítka uběhlo jen pár vteřin. Lucius chytl Draca za rameno a odváděl ho někam dozadu. Těsně před tím, než Draco odešel ze sálu, věnoval Lory dlouhý pohled.

„A co má být zase tohle?! Nejdřív se tady musím promenádovat ve spodním prádle a pak aniž by mi to někdo vysvětlil, odkráčí!! A pak kdo tu nemá slušné vychování.“ pomyslela si Lory a popadla číši s vínem.

O dvě hodiny později…

„Tady je zábava jak v márnici.“ pomyslela si a přelétla si pohledem anglickou smetánku. „Bože Draco, tak už se vrať, nebo ti tady z nudy hodím bombu hnojůvku.“ prolétlo Lory hlavou a při představě výrazů těch povýšených ignorantů, kdyby celý sál naplnil ten odpudivý puch musela se usmát. V tu ránu ji někdo zezadu jemně chytil kolem pasu. Lory sebou cukla chytla jednu z rukou, rychle se otočila a rychlým hmatem ji otočila do páky. Draco se na ni vyděšeně podíval a veškerý pohyb v sále ustal. Lory svého snoubence pustila a s výrazem

„Tohle si ještě vyřídíme“ se mu podívala do očí. „Měli bychom jít.“ konstatoval Draco, když mu jeho otec rázným gestem pokynul ke dveřím.

„Prosím omluvte nás, byl to pro nás dlouhý večer a

Lorean si potřebuje odpočinout.“ řekl hlasitě Draco.

Lory po něm střelila dalším „milým“ pohledem a pevně mu stiskla paži do které byla zavěšená. Draco odvedl svou snoubenku do předsálí, kde se pomocí Loryina přenášedla přemístili zpátky na ústředí. Lory se okamžitě jejího „miláčka“ pustila a vrazila mu facku.

Všichni v místnosti v tu ránu ztuhli a podívali se na mladý pár.

„Za co to bylo?“ zeptal se Draco a mnul si tvář.

„Za to, že jsi takový idiot! Proč si mi sakra neřekl o těch zkouškách?!!“ vyjela na něj a v blankytných očích se jí zablesklo.

„Já o nich nevěděl.“ odvětil logicky Draco a vzpurně se jí podíval do očí. Lory se otočila na podpatku a podívala se na Snapea, který z toho večírku odešel už před hodinou.

„A ni vy jste to nevěděl?!“ zeptala se s temným podtónem v hlase. Snape se jí bez náznaku jakéhokoliv citu podíval do očí.

„Já jsem to věděl.“ přikývl klidně.

„Proč jste mi nic neřekl?“ zeptala se ledově Lory.

„Měl jsem k tomu své důvody.“ konstatoval profesor lektvarů.

„Takže své důvody…“ zavrčela Lory a probodla ho ledovým pohledem. Najednou jí to došlo.

„Snad ne kvůli té pitomosti se strýčkem Fidem?!“ pomyslela si a podívala se mu do očí. Vyloženě se pohledem na ní bavil. Lory si byla 100% jistá, že slyšel její myšlenky.

„A co to divadýlko mělo znamenat?“ zeptala se stejně nabroušeně Lory a podívala se na svého snoubence. Ten o krok ustoupil.

„No..jak bych to jen…“ začal se vykrucovat.

„Odteď přesně za čtyři měsíce se vy dva vezmete.“ konstatoval Snape. Lory se zarazila uprostřed pohybu a pomalu se otočila na Draca.

„Je to pravda?“ zeptala se nepříliš přátelským tónem.

„A-ano.“ přikývl Draco. Lory zatla ruce v pěst, zatla zuby a přivřela oči.

„Jen klid, on tím nemyslí, že se máme vzít, jenom vezmeme smetí a půjdem ho recyklovat…“ uklidňovala se, ale nějak to nezabíralo.

„Co myslíš tím, že se MY DVA vezmeme?!!“ vyjela na něj a v očích jí vzplanul oheň.

„No jako že nás oddá nějaký kněz.“ ušklíbl se Draco, který se pokoušel nasadit svůj typický výraz „mám všechno na háku“.

„A co když odmítnu?“ zeptala se Lory a trochu se uklidnila.

„No, zabije nás to.“ hlesl Draco a trochu hodně znejistěl.

„ZABIJE?!!!“ vybuchla Lory a židle, které se dotýkala se proměnila v prach.

„Ta holka je na židle nějaká vysazená.“ pomyslel si Sírius. „Asi si pořídím nějaké ohnivzdorné..“

„Lory uklidni se, nebude to tak hrozné, hned druhý den se rozvedeme a…“ chytal se stébla Draco.

„Ty idiote!! Kouzelníci se nemohou rozvést! Ne, když je na ně uvalena kletba trvalého spoutání!“ zasyčela Lory.

„Existuje jenom jedna cesta, jak z toho ven.“ konstatovala tiše.

„Že jeden z nás zemře.“ ušklíbla se. Draco nasucho polknul.

„To bys…“ snažil se přesvědčit jak sebe, tak ji.

„To že se nechovám jako Lenutová, ještě neznamená, že s tím nemůžu začít.“ konstatovala Lory a v duchu se smála.

„To jsou hlody, kdyby mě slyšel James, tak dostane záchvat.“ pomyslela si, ale stále si udržovala rozzuřený ksicht.

„Lory uklidni se promluvíme si o tom zítra.“ konstatoval Draco a otočil se k východu.

„Já jsem ještě neskončila!“ zasyčela Lory a natáhla před sebe ruku. Něco zamumlala a na Draca zezadu uchopil kouzelný paprsek a přitáhl ho k Lory. Nejmladší z rodu Malfoyů se na ni překvapeně otočil a při pohledu do jejich rozzuřených očí o krok ustoupil.

„Měli bychom si něco vyjasnit Draco.“ zasyčela a šla z ní mírně řečeno hrůza.

„Já si tě nevezmu, ani kdybys byl ten poslední chlap na téhle planetě. A pokud jediná cesta, jak z toho ven je, že tě budu muset zabít….“ zašeptala temně a podívala se mu do očí. „..rozluč se se životem.“ dokončila, chytla se za přívěšek a zmizela. Mladý Zmijozel se chvíli ohromeně díval na místo, kde ještě před chvílí stála.

Pak vzhlédnul a podíval se Snapeovi do očí.

„Myslela to vážně?“ zeptal se nejistě.

„O takových věcech Lorean nikdy nevtipkuje.“ konstatoval Snape a postavil se.

„Tak to jsem v pytli.“ vydechl Draco a přenesl se pryč.

„Úplně v pytli…“