Kapitola čtyřicátá šestá – Švédská trojka

Lory si ho zkoumavě prohlídla, ale neřekla ani slovo.

„Musíme spolu jít na oficiální…“

„Sakra, tohle slovo nesnáším, vždycky je to spojené s nějakým průšvihem...“ pomyslela si, ale dál se mu beze slova dívala do očí.

„…představení společnosti.“ dokončil Draco a s nejistotou v očích i hlase se na ni zahleděl.

„Co si mám pod pojmem

„oficiální“ představit?“ zeptala se stejně nejistě Lory.

„Je to v podstatě něco jako ples…“ hlesl Draco a v duchu si připravoval protikouzla.

„Ples?!!! To si děláš srandu!! Víš jak to posledně skončilo, když jsem šla na ples?!!!“ vyvalila na něj oči.

„Já vím, ale tohle budeš muset přežít, otec na tom trvá, je to tradice dodržovaná už jedenáct generací.“ namítl Draco.

„Dvanáct.“ opravila ho automaticky Lory. Draco překvapeně zvednul obočí.

„Poprvé to udělal Dorovan Malfoy v roce 1358, když si vzal Violette Blackovou.“ vydechla Lory a dívala se do neurčita.

„Jak tohle víš?“ zeptal se překvapeně Draco.

„To je dlouhá historie.“ mávla nad tím rukou Lory.

„Kdy by se ten ples měl vlastně konat. Ode dne, co se vrátím domů, přesně tři týdny.“ usmál se Draco.

„No dobře, ten jeden večer s vašima snad přežiju.“ Vydechla.

„…doslova.“ pomyslela si. Fajn, tak se ještě domluvíme.“ přikývl Draco. Lory popadla svůj přívěšek a s tichým

„Porta“ se přenesla k sobě domů.

„No to mě podrž, takže já jsem teď zasnoubená s Dracem. Kdyby mi tohle někdo řekl před půl hodinou, tak bych se mu vysmála do ksichtu a pro jistotu mu něco zlomila…“ pomyslela si a svalila se na gauč v obýváku.
Najednou ucítilo povědomou bolest, ale nějak ji nevnímala.

„Asi jsem přetažená, měla bych si schrupnout.“ pomyslela si a zavřela oči. Najednou se zvedla asi pětadvacet centimetrů do vzduchu a ucítila známou směsici vůní koření. Otevřela oči a když ucítila na svém krku dech, prudce se postavila a tasila hůlku.

„To jste vy…“ vydechla a sklonila hůlku.

„Slečno Devonová….“

„Jmenuji se Lorean a nesnáším, když mi někdo vyká.“ zarazila ho mladá čarodějka a posadila se do křesla.

„Prozkoumal jsem postupy vašeho bratra a navrhl jsem několik změn.“ dokončil větu a podíval se jí do očí.

„Jakých změn?“ zeptala se nedůvěřivě Lory a posadila se vedle něj.

„Při reakci výluhu z hořce a slinivky dávivé použil tvůj bratr jako katalyzátor kořen prapodivky lemované, podle mě by ale bylo účinnější použít…“

„…rozdrcený list lopušníku.“ doplnila ho Lory.

„Tohle už mě taky napadlo, ale v této rostlině je niteroplazmin a při jeho zahřátí se uvolňuje škodlivý plazmin, který by celou směs otrávil.“ přerušila ho Lory. Snape se jí dlouze podíval do očí.

Najednou si Lory uvědomila jednu maličkost. „Jak jste se sem vlastně dostal? zeptala se ho přímo.

„Docela jednoduše, dveřmi.“ ušklíbl se profesor lektvarů.

„A jak jste se dostal přes moji obranu?“ vyslýchala ho dál Lory. Když jste mě sem vzala, použila jste na mě, Blacka i Lupina průchodné kouzlo, takže mě vaše obrana ignorovala.“ podotkl profesor lektvarů.

„Sakra, tak na tohle jsem zapomněla.“ pomyslela si Lory.

Najednou se ozvalo zaklepání a po chvíli i zavrzání dveří. Lory se ohlédla a rychle vytasila hůlku. Zpoza dveří se ozvalo klapání bot, pak cvakla klika a…

„Dobrý večer.“ pozdravil bývalý profesor obrany proti černé magii.

„Asi bych měla změnit obranu, s takovou mi tady za chvíli vleze úplně každý.“ pomyslela si a podívala se na Lupina.

„Dobrý večer.“ usmála se na něj.

„Už jsem vyplnil ten dotazník.“ odvětil a podal jí objemnou složku.

„Posaďte se.“ vybídla ho Lory a pokynula mu ke křeslu.

Mladý vlkodlak se posadil po pravici svého tolik oblíbeného kolegy.

„Dáte si něco k pití?“ zeptala Lory a očima těkala z jednoho na druhého.

„Ano děkuji.“ řekli unisono. Lory jen mávla hůlku a okamžitě se na stole objevilo všechno možné od pomerančového džusu po whisky, vše ve trojím provedení.

„Co si dáte?“ zeptala se Lory a pokynula jim ke stolu a sama si vzala pohár s vínem. Profesor lektvarů si ji přeměřil přísným pohledem.

„A co uděláš teď? Strhneš mi body, nebo mi udělíš školní trest?! Hahaha...“ pomyslela si Lory, zatočila s vínem, přičichla si a trochu upila. Oba muži na ni zírali.

„Nabídněte si.“ vyzvala je Lory a pokynula jim ke stolu.

Profesor lektvarů si vzal taktéž víno a Lupin si vzal kolu. Lory nechala zmizet zbytek jejího aperitivu a otevřela složku s vyplněnými údaji.

„Hmm, tak tady máme asi problém.“ vydechla Lory, posunula složku profesorovi lektvarů a ukázala mu na šestý řádek tabulky s nápisem Rh faktor. „James byl pozitivní a pan Lupin je negativní.“ řekla klidně.

„A to je tak podstatné?“ zeptal se Lupin, čímž si vyžádal vražedný pohled od Lory i Snapea.

„Tady záleží na každé maličkosti. Není to sice nějak zásadní, ale budeme muset pozměnit určité poměry látek, hlavně těch, které zaručují trvalou vázanost v krvi. Snape jenom přikývnul a věnoval své bývalé žačce další zkoumavý pohled.

„Takže můžem začít,“ usmála se Lory a vyšvihla se na nohy. Oba starší kouzelníci následovali jejich příkladu a postavili se.

„Pojďte, dám vám přístupový kód, ať se dostanete do laboratoře.“ řekla a zamířila do knihovny. Zatáhla za Zlaté lektvary a vklouzla do předsíně její laboratoře.

„První třeba vy pane profesore.“ vyzvala a pokynula Snapeovi k malému panelu. Podívejte se do toho kukátka a pár vteřin nemrkejte.“ poručila mu a Snape to udělal. Podíval se do modrého světla a upřeně na něj zíral. Po sítnici mu přejel laser a načetl mu jeho otisk.

„Jaký chcete mít kód? Musí to mít pět čísel.“ zeptala se Lory a podívala se na něj.

„35131.“ odvětil profesor lektvarů. Lory se chtě nechtě musela ušklíbnout. „Takže číslo Antilupidního lektvaru… chytré.“ pomyslela si a naťukala ho na pultík.

„Hotovo. Teď vy.“ pokynula Lupinovi, ten se sklonil a podíval se do kukátka. Za pár vteřin bylo po všem.

„A jaké chcete číslo vy?“ zeptala se Lory.

„78541.“ odvětil klidně.

„Jeho číslo z Azkabanu. Dneska to tu všechno má hlubší význam a já mám datum narození mého křečka…“ pomyslela si a naťukala i jeho číslo na pultík.

Pak se sama zaregistrovala a pustila všechny tři dovnitř. Prošla dlouhou chodbou a zastavila se až u stolu s knihou lektvarů a nerezovým nádobím.

„Tak jdem na to.“ pronesla svou oblíbenou větu a vytáhla z jedné ze zásuvek injekci. Sejmula z ní ochranný kryt a otočila se k dvěma kouzelníkům.

Profesor lektvarů si ujasňoval, kde co je a prohlížel postupně všechny zásuvky a chystal vše potřebné. Lory ho nechala ať se v tom hrabe a zamířila k Lupinovi. Ten už měl vykasaný rukáv a byl připraven na další bodnutí.

„Vy mi snad čtete myšlenky.“ ušklíbla se a přetřela místo, kde chtěla provést vpich, desinfekcí.

„To už je zvyk, vždycky mi první brali krev,“ pokrčil rameny mladý čaroděj.

„Kdo?“ zeptala se Lory, jemně přitlačila na jehlu a „napíchla“ si tak bývalého profesora obrany proti černé magii. Pomalu z jeho žil vytáhla tenkou jehlu a znovu přetřela vpich desinfekcí.

„Doktoři v nemocnici, vždycky mi první brali krev a až pak dělali další vyšetření.“ odvětil vlkodlak.

„Teď bych mu měla dát lízátko, že to byl hodný kluk…“ pomyslela si a chtě nechtě se musela usmát. „Dejte mi to, já ten rozbor udělám sám,“ nabídl se Lupin. Lory po něm střelila tvrdým pohledem.

„Jsem Lory a nesnáším, když mi někdo vyká,“ usmála se a podala mu jeho krev.

„Tak dobře Lory.“ oplatil jí úsměv Lupin.

Lory hodila obal do koše a otočila se na profesora lektvarů, který měl už všechno připravené na rozbor všeho možného, slin, moči, potu…. prostě všeho a levitoval to ve vzduchu.

„Laboratoř je vzadu.“ pokynula oběma dozadu a otevřela boční dveře. Pak následována oběma kouzelníky vešla do laboratoře…

Po celodenní dřině si všichni tři dopřávali klid a mír u večeře….

„To nebude fungovat!!“ prohlásila Lory.

„Pokud tam přidáme výtažek z ulivce včas, proběhne exhautace a urychlí to celé proces absorpce hořce do lektvaru,“ oponoval jí profesor lektvarů.

„Dělala jsem to aspoň stokrát, já vám říkám, že to nejde!! Výtažek z hořce je vysoce reaktivní s kyselinou mravenčí a ať tam dáte cokoliv, určitě to bouchne,“ pokračovala ve slovní přestřelce Lory.

Každý z nich seděl na opačné straně stolu a mezi nimi jedl zoufalý Lupin těkající pohledem z jednoho na druhého jako u tenisu.

„To jsou ale cvoci…“ pomyslel si a ukousnul si bramboru.

Popadl pohár s vínem a přiložil ho ke rtům. Najednou jeho číši odstřelil paprsek vycházející z Loryiny hůlku.

„Co si myslíte, že děláte?“ vyjela po něm.

„Víš vůbec Lupine, co jsi tímhle mohl způsobit?“ utrhl se na něj profesor lektvarů.

„Ne.“ odvětil popravdě bývalý učitel obrany proti černé magii. Oba kouzelníci ho probodli vražícím pohledem. Lupin po nich vyděšeně těkal očima.

„Alkohol ovlivňuje mozeček, který zase ovlivňuje podvěsek mozkový, který uvolňuje hormony do vaší krve….“

„a to by způsobilo odchylky v našem měření a nefunkčnost lektvaru.“ doplnil ji profesor lektvarů a oba přitom vypadali, že ho sní zaživa, když se jen přiblíží k jakémukoli alkoholu na padesát metrů.

„Tak promiňte.“ vydechl Lupin a vykouzlil si minerálku. Lory i Snape se od něj odvrátili a pokračovali v hádce.

O pět minut později…

„Klidně to můžeme vyzkoušet, já vám říkám, že to vybuchne,“ ukončila jejich hádku a večeři v jednom Lory a postavila se.

„Dobrá.“ přikývl profesor lektvarů a taktéž vstal. Lupin, který byl stále ponořený do zkoumání výšivky na stole, se najednou probral a rázně se postavil. Akčně se podíval po svých spolubadatelích a vytáhnul hůlku. Lory si ho sjela nechápavým pohledem, stejně tak Snape.

Lupin aby skryl svou špatnou reakci, rychle uklidil věci ze stolu a zastrčil hůlku do hábitu.

„Co se děje?“ zeptal se klidně a podíval se Lory do očí.

„Uděláme malý experiment.“ odvětila mladá čarodějka a zamířila k laboratoři.

O patnáct minut později…

Lory vytáhla předfázi lektvaru z jedné poličky a položila ji doprostřed ochranného štítu.

„Tak teď to můžete vyzkoušet,“ vybídla profesora lektvarů. Ten vzal dvě lahvičky, rychle nalil obsah jedné do baňky a vzápětí přidal i druhou. Tekutina zezelenala, začala bublat, trochu jí vyprsklo a nakonec baňka praskla.

„Já to říkala,“ ušklíbla se Lory.

„To se ještě uvidí.“ odvětil Snape a přenesl výsledek experimentu do neporušeného flakónku. Pak sestavil destilační kolonu a předestiloval preparát. Vzniklý destilát podrobil rozboru a…

„Mám to,“ prohlásil vítězoslavně a položil flakónek s mléčnou tekutinou na stůl. Lory se na to s úšklebkem podívala.

„Takže jsme měli pravdu oba,“ konstatovala s úsměvem.
„Co to je?“ ozval se Lupin, který se probudil ze zírání do tupa.

„Základ pro lektvar a vlastně poslední věc, kterou jsme mohli získat sloučením bylinek a vaší krve. Ostatní teď už budeme muset jenom zkoušet,“ konstatovala Lory a mávnutím hůlku uklidila svinčík vzniklý experimentem.

„Takže to jednodušší už máme za sebou.“ přeložil si to Lupin a zhluboka vydechl.

„Tak nějak.“ přikývla Lory.

„Co budeme dělat teď?“ zeptal se logicky Lupin.

„Pokusy, spousty pokusů a než bude váš lektvar hotový, bude to trvat ještě aspoň dva měsíce a při obou úplňcích vám dáme určitou dávku neúplného lektvaru a podle vaší reakce budeme pokračovat.“

„Hmm…jako pokusný králík, co si člověk může víc přát…“ pomyslel si Lupin.

„Teď budeme provést test vašeho potu.“ konstatovala Lory.

„Potu?“ zvedl překvapeně obočí Lupin.

„Obsahuje totiž určité procento močoviny, která by mohla ovlivnit po…“

„To je jedno.“ zarazil ji Lupin.

„Potřebujeme jí docela dost, takže si teď půjdem zacvičit.“ ušklíbla se Lory.

„Zacvičit? Je sobota devět večer, kam si teď chceš jít zacvičit?“ zeptal se nechápavě Lupin.

„To bude překvapení…“ usmála se Lory.

„Jdete taky?“ zeptala se k profesorovi lektvarů. Ten přivřel oči a pokusil se svou bývalou žačku zabít pohledem.

„Já musím připravit aparaturu pro rozbor.“ zavrtěl hlavou.

„Jak chcete.“ pokrčila rameny a pokynula Lupinovi k odchodu. Ten ji se zkoumavým pohledem následoval do útrob domu.

O pět minut později…

Lory sešla na úroveň sklepa a otevřela jedny dveře. Zatáhla Lupina dovnitř a poslepu rozsvítila. Stáli v místnosti se zrcadly, žíněnkami a v zadu několika posilovacími stroji a řadou činek.

„Tenhle dům byla původně chata na soustředění Kafudo, takže tady zůstalo po zrušení západolondýnského klubu téměř všechno vybavení.“ vysvětlila Lory a zamířila k posilovacím strojům. Lupin si všechno obdivně prohlížel, pak rychlým krokem dohnal Lory.

„Tak tohle je mučírna.“ ušklíbla se Lory a posadila se na motýlka.

„Pojďte, posaďte se a začneme.“ vybídla ho a povzbudivě se na něj usmála. Lupin si sundal hábit a vestu a jen v košili se posadil vedle ní.

„Byl jste někdy v posilovně?“ zeptala se Lory a podívala se mu do očí.

„Párkrát.“ přikývl bývalý učitel obrany.

„Tak začněte třeba na pěti kilech.“ vybídla ho Lory a nastavila na jeho mučící nástroj 5kg sama si dala stejnou váhu a mávnutím hůlky pustila hudbu.

„To je pro povzbuzení,“ usmála se na něj a začala dávat lokty k sobě. Lupin následoval jejího příkladu a aniž by si to uvědomil, s narůstajícím rytmem hudby, sám přidával do tempa.

Za chvíli to z něj jen lilo. Lory ho jen sledovala a vytáhla hůlku. Připravila si flakónek a několika mávnutími hůlky přenesla pot do lahvičky. Měla ho víc než dost.

„To stačí.“ zarazila ho a zastavila hudbu. Lupin přestal a chtěl si otřít pot z čela, nic tam však neměl i jeho oblečení bylo suché, jako by vůbec nic nedělal. Jeho ruce, které už začínal cítit na to ale měly jiný názor.

„Pojďte. Musíme se vrátit, než tam Snape něco vyvede,“ ušklíbla se mladá čarodějka a vyrazila ke dveřím. Lupin se jen usmál a vyrazil za Lory zpátky do laboratoře.

„No to je dost.“ zavrčel profesor lektvarů a nalil Lupinův pot do lahvičky, kterou okamžitě zazátkoval.

„Bude to trvat asi sedm hodin, ale po ukončení procesu to musíme okamžitě zastavit…“

“..nebo dojde k výbuchu.“ doplnil ho Lupin. Lory i Snape se na něj překvapeně podívali. Bývalý učitel obrany proti černé magii se ušklíbl.

„Vždycky, když se něco musí okamžitě zastavit, je to výbušné,“ pokrčil rameny a zívnul.

„Je půl desáté, dneska už bychom to měli zabalit.“ konstatoval Lory.

„To nejde, musíme hlídat proces.“ namítl profesor lektvarů.

„Tak dobrá, já si vezmu první stráž a vy dva si běžte lehnout,“ poručila Lory a pokynula jim k hlavní místnosti.

„Budete ale muset spát v laboratoři, horní patra jsou zablokována proti vniknutí až do zítřejšího poledne.“ dodala. Oba kouzelníci se podívali nejdřív na ni, pak na sebe.

O dvě hodiny později…

„Hmm ten proces je fakt nudný a hlavně pomalý, už to jede skoro dvě hodiny a je toho pryč sotva půlka a ještě ke všemu se to nedá urychlit.“ povzdechla si Lory.

„Všechno jde urychlit, jenom musíš vědět jak,“ ozval se jí v hlavě Jamesův hlas a nevědomky se usmála.

„Jenom musíš vědět jak.“ zamumlala si a rozhlédla se po laboratoři.

„Kdybych tam dala trochu tohohle a špetku támhletoho, jo to vyjde…“ pomyslela si a ihned uskutečnila svůj plán.

Reakce se začala urychlovat, sice nijak závratně, ale urychlovat.

„Tak za hodinku by to mohlo být.“ pomyslela si Lory.

„Měla bych teď vzbudit Snapea… ne, ten by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem do JEHO rozboru něco přidala,“ pomyslela si a ušklíbla se.

„Tak vzbudím Lupina… ne, ten chudák toho už má dneska dost, nejdřív jsme ho rozborovali a testovali, pak ho seřvali u večeře a nakonec jsem ho týrala v mučírně, ať si odpočine, já to tady zvládnu,“ rozhodla se a začala hypnotizovat baňku s Lupinovým potem.

O hodinu později…

Lory uzavřela dělicí nálevku a všechno pečlivě zašroubovala a schovala na místo. Pak se vydala do hlavní místnosti.

Posvátné ticho přerušovalo jen tiché oddechování. Lory se potichu doplížila k posteli a měla co dělat, aby nedostala záchvat smíchu.

„Snape a Lupin si leží v náručí. To chce fotku.“ pomyslela si a začala se svlékat.

O chvíli později už byla jen kraťasech a bodyčku. Mávnutím hůlky ty dva od sebe rozdělila, protože nepochybovala o tom, že by se pozabíjeli, kdyby se ráno takhle probudili. Pak rozšířila postel a lehla si mezi ně.

„Tak tohle bude noc.“ pomyslela si a zavřela oči.

Ráno…

Lory otevřela oči a vyděšeně se podívala na sebe. Ležela na zádech, z jedné strany ji držel kolem pasu Lupin a o něco výš nebezpečně blízko její výbavy ji držel Snape. Oba měli hlavu opřenou o tu její a tiše oddychovali.

„No tak to je super, kdyby nás takhle někdo našel, tak si bude myslet, že tady provozujeme nějaké sexuální praktiky. Jo, to je přesné já se Snapem a Lupinem ve švédské trojce, to by McGonagallová nerozdejchala…“ pomyslela si a při představě výrazu ředitelky její bývalé koleje začala přidušeně smát.

Pohyby její bránice, ale vzbudily její spolunocležníky. Oba se podívali nejdřív na sebe, pak na Lory a nakonec na umístění svých rukou.

„Dobré ráno.“ pozdravila Lory a při pohledu na jejich výrazy se znovu začala smát. Snape i Lupin se jí okamžitě pustili a dělali, jako že se k ní nikdy nepřiblížili na sto metrů.

Najednou Snape vystartoval do laboratoře.

„To je po ránu vždycky tak aktivní?“ zeptal se rozespale Lupin a zachumlal se do peřiny.

„Minule tady nejdřív rozházel nádobí a pak spustil alarm.“ zavrněla Lory a při vzpomínce na jeho výraz se usmála.

O chvíli později se Snape vrátil již opět oblečený do svého netopýřího úboru.

„Dobré ráno.“ zopakovala Lory a prohrábla si svou bujnou kštici. Profesor lektvarů jen něco zavrčel a mávnutím hůlky přichystal snídani pro tři. Lory i Lupin se vysoukali z postele a posadili se ke stolu.

„Dobrou chuť.“ usmála se na ně Lory a pustila se do chleba s máslem a marmeládou.

„Dobrou.“ přikývl Lupin a Snape jenom něco zavrčel.

Po snídani všichni tři pokračovali v pokusech. Začali s rozborem potu, vše pečlivě zapisovali a pracovali jako dobrý tým. Profesor lektvarů společně s Lory dělali teorii, Lupin zase praxi a vzájemně si pokoušeli příliš nejít na nervy. Naprosto se zabrali do práce a úplně zapomněli na čas.

Lory zrovna míchala jakousi podivně vypadající tekutinu v kotlíku, když ucítila teplo na zápěstí. Podívala se, čím se pokydala a s hrůzou zjistila, že jí pálí náramek.

„Schůze!!“ vykřikla a v tu ránu se i zbylí dva kouzelníci zastavili uprostřed pohybu.

„Sakra.“ vydechl bývalý učitel obrany.

„Jděte už na ústředí, já ještě musím pro Draca.“ řekla klidně a chytla se za přívěšek.

„Porta.“ poručila a rázem se přenesla do Nonoise. Draco už byl připravený k odchodu a v klidu si četl Denního věštce.

„Jdeme.“ vybídla ho Lory a jemně do něj strčila.

„Jasně.“ ušklíbl se Draco, v jeho očích byla určitá nejistota a obava. Chytl se Lory a nechal se přenést před dveře jednací síně Fénixova řádu.

„Takže přece jen nejsem poslední.“ usmál se za nimi Brumbál. Lory mu úsměv oplatila a Draco nasadil výraz

„Já jsem nic neprovedl,“ jak na to byl zvyklý ze školy.

„Pojďme.“ vybídl je nejmocnější čaroděj všech dob a Lory otevřela dveře. Když vkročila s Dracem po boku do jednací síně, rázem na ně zamířilo asi dvacet hůlek.

„Malfoy!!! Kryjte se!!“ ozývalo se ze všech stran. Draco se překvapeně rozhlížel po známých i neznámých tvářích a absolutně nechápal, co se kolem něj děje.

„Jen klid. Pan Malfoy se rozhodl přidat k řádu,“ usměrnil je Brumbál. Všichni jako na povel sklonili hůlky a nedůvěřivě si prohlíželi Draca i jeho snoubenku.

„Toho si nevšímej, mě se na uvítanou pokusil jeden týpek zabít.“ zašeptala mu Lory. Draco se jen ušklíbl a pokračoval s Brumbálem k dlouhému stolu.

„Sedni si a poslouchej.“ zašeptala mu Lory a usadila se vedle něj.

„Fakt dík, na to bych bez tebe nepřišel,“ ušklíbl se Draco. Lory se jen ušklíbla a pak jen věnovala pozornost Brumbálovi a jeho shrnutí.

O půl hodiny později…

„Hej Malfoyi, prý sis musel najít snoubenku, je to pravda?“ ušklíbl se Fred a šťouchnul do George.

Draco se na něj otočil a probodl ho ledovým pohledem.

„Ano to je Weasley a nic ti do toho není.“ zasyčel nebezpečně.

Brumbál se na ty dva upřeně zadíval a pokračoval ve svém přednesu.

„A která ubožačka souhlasila, že si TEBE vezme?“ rejpl si George. Draco začal růžovět, což u něj znamenalo extrémní zlost.

Lory už lezlo to jejich šuškání na nervy a s naštvaným výrazem se utrhla na George: „JÁ a buďte zticha.“.

Najednou všichni ztichli a podívali se na Lory.

„Vy dva se budete brát?!“ vyklopil ze sebe George.

„NE!!“ zamítli jednohlasně.

„Ale musel jsem otci něco říct.“ dodal Draco.

„A tohle bylo nejlehčí řešení.“ doplnila ho Lory.

„Takže se nikdy nevezmete.“ ujišťovala se Tonksová.

„Ani náhodou.“ odvětili oba jednohlasně.

„My dva spolu nevydržíme dvacet minut….“ prohlásila Lory.

„Natož dvacet let.“ dokončil Draco.

„Tohle si nacvičovali?“ zeptal se pološeptem Fred svého dvojčete.

Všichni přítomní se usmáli. Lory i Draco po nich střelili tvrdým pohledem. Obě bývalí nebelvírští výtržníci nasucho polkli a dělali, že jsou neviditelní.

„Ti dva se k sobě perfektně hodí.“ zašeptal Georgeovi téměř neslyšeně Fred.

„Zpátky k tématu.“ ozval se Brumbál a vyžádal si tak pozornost všech přítomných. „Situace na ministerstvu se nyní uklidnila a proto již zítra zahájím akci Krysa. Síriusovi se zablesklo v očích a usmál se. „To je pro dnešek vše.“ ukončil jejich poradu Brumbál a vstal od stolu. Lory se společně s ostatními postavila a ihned zamířila ke Snapeovi a Lupinovi.

„Sejdeme se příští týden zase u mě.“ řekla a usmála se na oba učitele Bradavic. Ti přikývli a dál se věnovali svým věcem. Lory se otočila a chtěla si promluvit s Dracem, našla ho, jak mluví s Brumbálem a bere si od něj podobný náramek jako měla Lory.

„Takže tohle mám z krku, aspoň můžu jít domů.“ pomyslela si a vytáhla svůj přívěšek.

„Porta.“ poručila a rázem se octla u sebe doma.

„Konečně budu mít klid.“ pomyslela si a svalila se na gauč. Oči se jí začaly klížit a po chvíli propadla do říše snů…