Kapitola čtyřicátá třetí – Lék

Lory se neuvěřitelnou rychlostí přesunula ke Snapeovi a sklonila se nad jeho bezvládným tělem.

„Do háje, ještě nemůže být mrtvý, nejrychlejší smrtící lektvar přece působí až za pět a půl minuty a ne pět a půl vteřiny.“ pomyslela si, zvedla jeho hlavu ze země a shrnula mu vlasy z obličeje.

„Pane Blacku, pane Lupine, rychle pomozte mi!“ křikla a zvedla Snapea ze země.

„Lory je mrtvý, to nejde zvrátit.“ hlesl Lupin.

„Žádný jed nefunguje tak rychle. Je jen v šoku. Madam Tonksová, jaký jed jste to vlastně použila?“ křikla po mladé bystrozorce.

„Měsíčkový.“

„Máme patnáct minut, dokud nezemře, tak pomůžete mi nebo ne?!“ zavrčela Lory a položila Snapeovu hlavu zase na zem. Sírius si vyměnil se svým přítelem všeříkající pohled a přiskočili k Lory.

„Zvedněte ho a chyťte se mě.“ poručila mladá dědička.

„Porta.“ zavelela a všichni čtyři se přenesli do haly jejího domu. Lory okamžitě zatáhla za Zlaté lektvary a vklouzla do vstupní místnosti. Naťukala kód na displej a podívala se do skeneru. Dveře se otevřely.

„Rychle dovnitř!“ zavelela Lory a ignorovala nechápavé pohledy obou čarodějů.

Sírius a Lupina měli každý kolem ramen přehozenou jednu Snapeovu ruku a vláčeli ho za sebou. Vešli do úzké chodby, jejíž stěny byly pokryty spoustou skříněk s čísly a prapodivnými značkami. Lory se tím nijak nezabývala a rázným mířila do hlavní místnosti.

Během půlminuty tam dorazila a okamžitě se vrhla ke knize lektvarů.

„Položte ho na postel a sundejte mu košili.“ poručila a začala listovat.

„Ta holka se chová jak generál.“ zavrčel Sírius. Lupin se jen ušklíbnul a položil svého bývalého spolužáka na postel. Lory mezitím našla, co hledala.

Výtažek z bezoáru s číslem 55986.

Lory skočila k pultíku a naťukala do něj ono číslo.

Ozvalo se zasyčení a mladá čarodějka se vrhla do chodby, kde se jedna skříňka otevřela. Za necelou minutu byla zpátky a v ruce třímala flakónek s průhlednou tekutinou. Přesunula se k stolu a otevřela jednu zásuvku. Vytála z ní jehlu ve zvláštním pouzdře a rychle z ní sundala obal. Vrazila ji do flakónku a natáhla ven plnou dávku. Pak si sedla ke Snapeovi a aniž by řekla slovo, rukou nahmatala mezeru mezi 5 a 6 žebrem a opatrně položila špičku jehly na Snapeovu bledou kůži.

„Víte co děláte?“ zeptal se najednou Lupin a Lory málem dostala infarkt.

„Tohle nedělám poprvé, ale to až potom.“ zavrčela a zhluboka se nadechla. Pak přitlačila na jehlu opatrně ji začala zasouvat dovnitř. Po chvíli ucítila chvění a posunula jehlu ještě o centimetr. Pak celý její obsah vstříkla dovnitř. Rychle vytáhla onen mega nástroj a otevřela Snapeovi oko. Popadla hůlku a s tichým Lumos pozorovala reakci jeho zorniček. Byla dobrá.

„Uff.“ vydechla Lory a přehodila přes Snapea plachtu.

„Bude ještě chvíli trvat, než se probere, nejdřív tak zítra ráno.“ řekla k ostatním a schovala vše na místo.

„Kde to vlastně jsme?“ zeptal se Lupin a prohlédl si místnost. Stejně jako na chodbě bylo všude spousta skříněk a vše zářilo čistotou. Ta bílá byla až protivná.

„V laboratoři u mě doma.“ odvětila Lory a postavila se.

„Ty lektvary jste všechny udělala sama?“ zeptal se Lupin a sjel si mladou dědičku zkoumavým pohledem.

„Ne, tohle jsme s bráškou kutili skoro čtyři roky. Popravdě ani nevím, co všechno tady je. James byl cvok do lektvarů, ještě větší než Snape a to už je co říct.“ ušklíbla se mladá čarodějka.

„Co jste myslela tím, že to neděláte poprvé?“ zeptal se Sírius.

„James se poslední roky snažil o...“ Lory se najednou zasekla, pak si uvědomila, že jejímu bratrovi to už vadit nebude a s krátkém povzdechem pokračovala.

„Prostě James byl vlkodlak a pokoušel se najít lektvar, který by to zvrátil. Udělal několik experimentů a přišel na to, že když se určitá látka aplikuje přímo do srdce, způsobí, že přeměna buď proběhne tak, že o sobě plně víte nebo neproběhne vůbec, protože jsme ještě nenašli správný poměr látek a množství. Po sérii těchto ošetření začaly geny v Jamesově krvi mizet, ale než jsme ho stihli doléčit úplně, zemřel.“ posmutněla Lory.

Lupin na ni nevěřícně zíral a chvíli si uvědomoval, co právě řekla.

„Takže jste našli lék?“ vyklopil ze sebe pochvíli. Lory přikývla.

„Ale je ještě v experimentální části, takže není ještě použitelný v celoplošném pojetí.“ Bývalý profesor obrany proti černé magii vypadal, že se vrhne Lory do náručí.

„Jak na to přišel?“ oddálil výbuch jeho radosti Sírius.

„Víte tímhle problémem se vědci mnohem lepší než James vrtali skoro tisíc let, ale všichni to děli příliš složitě. Nikoho nenapadlo se na to podívat po lopatě. Když se to tak vezme, tak přeměna ve vlkodlaka je vlastně to samé jako přeměna zvěromága, jenom to není dobrovolné. Už před hodně dlouhou dobou byl vymyšlen lektvar na přeměnu zvěromágů na člověka a tak James vzal onu recepturu a trochu si s ní pohrál, našel v ní složku, která zapříčiňuje hlavní přeměnu a přidal k ní pár dalších věcí a bylo to. Složení lektvaru je poměrně jednoduché a zvládne ho každý průměrný kouzelník. Jeho hlavní složkou je Gentina acaulis, teda Hořec bezlodyžný resp. jeho květ.“

Lupin už se nadechoval na výbuch radosti, ale jeho přítel ho předběhl.

„Vrátíme se na ústředí.“ řekl klidně a pokynul k východu.

„To bude nejlepší, stejně teď nemůžete nic dělat. Do rána se neprobere.“ konstatovala Lory a postavila se.

„Chyťte se.“ vybídla je a oba kouzelníci poslechli.

„Porta.“ přikázala Lory a přenesla je zpátky na ústředí.

„Dala mu protijed a do rána bude v pořádku,“ oznámil Sírius a pokusil se o šťastný úsměv. Lupin na ni oněměle zíral, pak jako by si jeho mozek uvědomil, že by měl být šťastný a s obrovským úsměvem objal Lory a zatočil s ní ve vzduchu.

„Ona ho našla! Ona má lék!!!“ zavýskl a měl chuť jí dát pusu. Lory přesně vystihla jeho úmysly a výhružně se na něj podívala. Lupin ji pustil a jeho oči se po dlouhé době rozzářily.

„Ona ho našla! Chápeš to Síriusi, ona ho našla!“ vykřikl a zatřásl se svým přítelem.

„Co našla?“ zeptal se nechápavě pan Weasley.

“Lék, ona našla lék na vlkodlačí nemoc!“ vykřikl a celý se rozzářil. Všichni se na ni otočili.

„Tak zaprvé, nenašla jsem ho já ale James a za druhé, ještě není hotový, je teprve v experimentální fázi,“ namítla Lory, ale Lupin byl příliš nadšený, než aby ji vnímal.

„Radši se vrátím.“ oznámila a chytla se za přívěšek.

„Ten Lupin je ale cvok.“ pomyslela si. „To říká ta pravá…“ odvětila její druhá část. Lory se ušklíbla a zamířila ke svému nejneoblíbenějšímu profesorovi.

Přisunula si židli, zkontrolovala mu tep a shledala, že je sice zrychlený, ale pravidelný. Snape trhaně dýchal a čelo měl orosené potem. Lory okamžitě vytáhla ze zásuvky malý lavor a napustila ho studenou vodou.

Popadla čistou hadru a namočila ji do vody. Pořádně vyždímala a opatrně Snapeovi setřela pot. Snažila se příliš na něj netlačit, protože protijed způsoboval, že první dvě hodiny po jeho použití se kůže stane extrémně citlivou a i sebemenší tlak způsobí ostrou bolest.

„Super, tohle je ještě ta lepší část. Za dvě hodiny dostane třesavku a to jsem teda fakt zvědavá, jak ho na té posteli udržím,“ pomyslela si Lory a pročvachla hadru.

O dvě hodiny později…

Snape sebou začal šíleným způsobem házet a srazil Lory z postele.

„Tak fajn. Říkal sis o to sám,“ zasyčela Lory a vyškrábala se na nohy. Vytáhla hůlku a s tichým zamumláním připoutala Snapeovi ruce i nohy k rohům postele. Posadila se k němu a opět ho otřela. Profesor lektvarů se najednou vzepřel a utrhl provazy. Máchl kolem sebe rukou a vyrazil Lory hůlku.

„Sakra.“ zaklela mladá čarodějka a vyhoupla se na něj.

Sedla si obkročmo na jeho pas a přitlačila mu ruce na polštář. Snape se po chvíli se uklidnil a už jenom rychle oddechoval.

„Doufám, že už ho to přešlo,“ pomyslela si Lory a sesunula se vedle něj. Jen silou své vůle se podívala na hodinky a přiměla svůj mozek pochopit co ta čísla znamenají.

„Půl jedné….“ pomyslela si a oči se jí začínaly zavírat.

Pokusila se bránit, ale její tělo mělo na ponocování jiný názor. Zavřela oči a po chvíli usnula.

Profesor lektvarů otevřel oči a pokusil se zorientovat.

Kolem něj bylo příšeří a všude po stěnách byly naskládány regály nejrůznějších flakónků a lahviček.

„Že bych byl v nebi?“ pomyslel si. Pak si všimnul jednoho detailu ležící na jeho hrudi.

„Devonová? Tak to jsem v pekle.“ konstatovala jeho mysl. Trochu se zvednul a rozhlédnul se kolem. Přímo nad ním zářily digitální hodiny a jejich čísla mu po chvíli zpracovávání údajů prozradila, že je půl čtvrté ráno.

„Tak fajn, kam jsem se to zase dostal?!“ pomyslel si a pohnul se trochu prudčeji, než chtěl a tím vzbudil svou oblíbenou žačku. Lory s námahou otevřela spánkem slepené oči a zahleděla se do temných hlubin Snapeových zrakových orgánů. Beze slova se podívala na hodiny, jen se ušklíbla a lehla si zpátky.

„Co si myslíte, že děláte?“ zavrčel Snape, když ho objala jednou rukou kolem pasu.

„Pokouším se spát.“ odvětila a přitiskla se k němu.

„Kde to jsme?“ ptal se dál profesor lektvarů.

„U mě doma.“ Snape si to znovu prohlédnul.

„A..“

„Na otázky bude dost času zítra, teda vlastně včera, do háje, prostě ráno…“ zavrněla Lory a oči se jí začaly opět zavírat. Profesor lektvarů usoudil, že má asi pravdu a i když měl na jazyku asi dvacet otázek, nechal svou nejneoblíbenější studentku odpočívat a sám zapojil své neurony. Asi po půl hodině došel k závěru, že na nic nepřijde a pomalu se začal poddávat spánku. Ve chvíli když už upadal do říše snů, objal svou žačku a přitáhl si ji k sobě. Kdyby byl jeden z nich v tu chvíli při smyslech, vymřel by jeden čistokrevný kouzelnický rod po meči.

O pár hodin později…

Snape otevřel oči a pokusil se co jak nejopatrněji ze sebe svézt Lory. Po chvíli se mu to povedlo a postavil se. Ucítil zvláštní bolest na hrudi. Shlédnul na sebe a objevil malé zarudlé místo. Mávnul nad tím rukou a začal si prohlížet místnost. Vypadalo to jako ráj cvoků do lektvarů. Pomalu procházel kolem polic a vše si důkladně prohlížel nevšimnul si ale, že se blíží k nerezovému nádobí. Jak si tak prohlížel všechny ty lektvar a ponořil se do svých úvah vrazil do toho nádobí a to se s ohromným rachotem sesunulo k zemi.

Profesor lektvarů se podíval na Lory, ale ta spala jako by ji do vody hodil. Respektive tak vypadala.

„Co to ten idiot zase vyvádí?“ pomyslela si mladá čarodějka a bez toho aby otevřela oči, pokračovala ve svém snění.

„Ta by zaspala i svou smrt,“ pomyslel si Snape a opatrně překročil onu kupu nádobí. Dál si prohlížel lektvary a když našel jeden fialovomodré barvy, který ještě nikdy neviděl, rozhodl se ho prohlédnout. Popadl ucho od skřínky a zatáhnul. V tu ránu se ozvalo několik bouchnutí, začalo blikat červené světlo a houkat ječivá siréna.

„Sakra…“ vydechl Snape a pokusil se splynout s okolím. Lory otevřela oči a probodla svého milovaného profesora tvrdým pohledem. Vysoukala se z postele a došla k pultíku s číselníkem něco do něj naťukala a vše ustalo. Podívala se na Snapea a kupku nádobí na zemi.

„Nechtěl by jste spát?“ zeptala se naprosto klidně a pokynula mu k posteli. Profesor lektvarů nasadil svůj výraz. „mě nikdo nebude poroučet“ a podíval se Lory do očí.

„Hele já plně chápu vaše badatelské sklony, ale v šest ráno to je trochu moc.“ ušklíbla se a zamířila chodbou do domu.

„Kam jdete?“

„Zkulturnit se a udělat snídani. Doufám, že máte rád toasty, protože moje kuchařské umění moc daleko nesahá.“ protáhla se a zívla.

„A vy by jste měl ležet, ten protijed sice zabral, ale i tak by jste měl odpočívat. Na prohlídku budete mít dost času později.“ konstatovala a zmizela ve dveřích.

„Ty zrovna mi budeš poroučet.“ pomyslel si Snape a toužebně se rozhlédl po lahvičkách a flakóncích.

Nakonec jeho pohled padl na dveře skryté v rohu místnosti. Pomalu k nim došel a zatáhl za kliku. Dveře byly otevřené, a tak mohl milovaný profesůrek lektvarů vejít. Octnul se napůl v laboratoři, napůl ve skladu přísad. Na policích lemujících stěny bylo seřazeno neuvěřitelné množství pytlíčků a lahviček a ve středu místnosti stál něco jako velký kvádr obkládaný kachličkami. Na něm bylo pět kotlíků, každý z jiného materiálu a hned několik hořáků, baněk, flakónků a celkově spousta pomůcek.

„Velice kvalitně vybavená laboratoř,“ pomyslel si profesor lektvarů a vrátil se do hlavní místnosti. Vrátil se k nádobí a poskládal ho na pracovní desku. Jeho oči přitom zavadily o pultík, do kterého Lory naťukala čísla.

Odklopil plastové víko a zahleděl se na tlačítka.

„Co to má asi za význam?“ pomyslel si a bezradně se rozhlédl kolem. Jeho černočerné oči se zastavily na prosklené skříňce přímo před ním. Na lektvarech byly nalepeny štítky s různými čísly v nelogickém pořadí.

„Možná..“ zamumlal Snape a naťukal do pultíku číslo z jednoho flakónku přímo před sebou. Nic se však nestalo. Pak si všimnul zeleného tlačítka s nápisek OK. Stiskl ho a s tichým zasyčením se mu skříňka otevřela. Opatrně vyndal onen flakónek a otevřel ho. Do nosu ho praštila ostrá čpavková vůně a okamžitě lahvičku zavřel.

„Fuj, měsíčkový lektvar, to je fakt o čichové buňky,“ pomyslel si začal si důkladně prohlížet lahvičku. Nic na ní ale ani náznakem neukazovalo, co je to za lektvar.

„Hmm chytré, ale jak si můžou pamatovat všechny ty kombinace?“ pomyslel si Snape a rozhlédl se po stovkách flakónků seřazených na policích.

„Určitě to budou mít někde napsané..“ pomyslel si a po chvíli prohlížení narazil na obrovskou bichli se spoustou čísel a názvů jednotlivých lektvarů.

„Velice slušná… co slušná špičková zásoba lektvarů,“ pousmál se Snape a cítil se jako v sedmém nebi. Prohlížel si jednu stránku za druhou a jen žasl nad množstvím lektvarů a hlavně těch extrémně náročných nebo i zakázaných. Když došel až na konec, padl mu do oka název. „Antilupidní lektvar.“

„O takovém jsem ještě neslyšel.“ pomyslel si Snape a prstem přejel po řádku až k jeho číslu. Naťukal ho na číselník a přešel do zadní části místnosti, kde se s tichým sss otevřela skříňka. Vyndal onu lahvičku a začal si prohlížet její brčálově zelený obsah.

„Položte to.“ ozval se mu za zády Loryin hlas. Profesor lektvarů se prudce otočil a podíval se do blankytných očí své milované žákyně.

„Prosím vraťte to.“ požádala ho nervózně Lory a zírala na lahvičku.

„Co je to, že vám na tom tak záleží?“zeptal se Snape a provokativně s ním zatřásl.

„Lektvar, na kterém pracuji už tři roky,“ oznámila mu už klidnějším tónem Lory a stále hypnotizovala flakónek.

Snape po chvíli zvažování svých možností na přežití při rozbití té lahvičky radši vrátil flakónek na místo. Zapamatoval si ale jeho číslo 35131. Otočil se ke své žačce, která právě pokládala na stůl tác s talířem toastů, sklenicí jamu, máslem a šálkem kávy. Zvedla ze země Snapeovu košili a přehodila si ji přes ruku.

„Najezte se a pak za mnou přijďte do domu.“ prohlásila Lory a otočila se k odchodu. Snape se za ní chvíli díval, pa se posadil za stůl a začal pracovat na své snídani.

„Antilupidní… co to může být? Anti je proti ale co je lupidní?“ honilo se mu hlavou, ale stále na nic nemohl přijít. Zahleděl se do blba a ukusoval při tom z toastu, kterého si namazal máslem.

„Lupidní.. že by to byl…“ docvaklo mu po chvíli. Otočil se k oné skříňce a zahleděl se na lektvar.

„To je hloupost,“ zavrhl svůj nápad a dojedl svou porci.

Postavil se a s tácem v ruce vyrazil směrem, kde před chvílí zmizela jeho žačka. Nasadil svůj typický výraz a krok a po chvíli motání vyšel do knihovny. Dveře se za ním s hlasitým bouchnutím zavřely a odněkud z domu se ozval Loryin hlas.

„Jsem v kuchyni, jděte rovně, pak dvakrát doprava!“ Snape následoval jejich instrukcí a během půl minuty se dostal ke své milované žačce. Stála u žehlícího prkna a pečlivě zpoužitelňovala jeho košili.

„Za chvíli to budu mít hotové.“ oznámila a usmála se.

Snape uvažoval, jestli náhodou něco nevypila, ale zdála se být střízlivá. Položil tác na kuchyňskou linku a hmátnul po hůlce. Ta tam však nebyla.

„Kde je má hůlka?“ zeptal se přímo.

„Jo půjčila jsem si ji, tu moji jste včera odhodil do neznáma a nechtěla se mi hledat,“ ospravedlnila se a zamířila ke vchodu do laboratoře.

„Accio hůlka!“ zavelela a její dlouhá hůlka jí vletěla do ruky. Pak podala svému profesorovi jeho nástroj.

Profesor lektvarů si ji od Lory vzal a mávnutím svého nástroje umyl nádobí a dal ho na místo.

„Tohle se musím naučit.“ pomyslela si Lory a prohlédla si své dílo. Podala svému profesorovi jeho košili, složila prkno a obmotala šňůru kolem žehličky. Snape přes sebe přehodil košili a začal si ji zapínat. V tu ránu ucítil bodnutí u srdce. Sykl a chytnul se za hrudník. Lory se na něj starostlivě podívala.

„Jen klid, to bude asi jen ten vpich, přece jen bylo to dost narychlo.“ prohlásila Lory a schovala prkno kdo komory.

„Jaký vpich? Snad jste...“ zarazil se uprostřed věty a snažil se přimět Loryinu hlavu k zápornému gestu.

„A jak jinak jsem to asi měla udělat? Tohle je nejúčinnější.“ pokrčila rameny Lory a rozpustila si vlasy.

„Ty vole, ty vole, ty vole, moje šestnáctiletá studentka mi aplikovala do srdce lektvar. No to mě po*er…“ pomyslel si a rázem si vzpomněl na ten záhadný lektvar.

„Co znamená Antilupidní lektvar?“ zeptal se přímo.

„Lektvar proti vlkodlačí nemoci,“ odvětila klidně Lory a dál uklízela linku. Snape se na ni překvapeně podíval.

„Cože? Vy jste našla lék?“ dostal ze sebe.

„Zas tak dobrá nejsem, James na to přišel.“ ušklíbla se Lory a nevěnovala mu nějakou extra pozornost.

„Jak na něj přišel?“ pokračoval ve výslechu profesor lektvarů.

„Jeho logické pochody nepochopím, ale pomáhalo mu to.“ pokrčila rameny mladá dědička a hodila utěrku do koše na prádlo.

„On byl vlkodlak?“ zeptal se Snape a jeho pravé obočí se zvedlo do obdivuhodné výšky.

„Ano, proto musel skončit s bystrozorstvím a aby si na něj lidé neukazovali prstem, zahrál svou smrt a začal hledat lék. Bohužel ho ale nestihl dokončit.“ odvětila Lory a podívala se mu do očí.

„A..“

„Nemohli bychom s přestat bavit o lektvarech? Stejnak nemám šajnu, jak se to vlastně celé dělá. Musela bych si prostudovat poznámky.“ odpálkovala ho Lory. Snape přivřel oči a Lory by přísahala, že uslyšela něco jako vrčení.

„Půjdeme?“ zeptala se vzápětí a vytáhla přívěšek.

Snape mlčky přikývl a chytnul se jí za paži.

„Porta.“ zašeptala Lory a přenesla oba do haly na ústředí. V křeslech sedělo několik,no vlastně asi dvacet členů řádu a všichni pozorovali tu velice neobvyklou dvojici. Profesor lektvarů se pustil Lory a rozhlédl se po místnosti.

„Tak tady ji máme!“ usmál se Lupin a objal zezadu studentku Bradavic. Lory projelo hlavou asi dvacet způsobů, jak dost nepříjemně dát ty ruce pryč.

„Ehm pane Lupine, jste v pořádku?“ zeptala se opatrně a jemně se mu vysmekla.

„Já?! Je mi skvěle! Nikdy v životě m nebylo líp!“ usmál se Lupin a rázem vypadal o deset let mladší.

„A můžu se zeptat proč?“ dál nechápala Lory.

„Máš přece lék!“ zářil Lupin.

„Hele, já nevím kolikrát vám to budu opakovat, ale ten lektvar ještě není hotový a ještě dlouho nebude.“ zchladila ho Lory.

„Ale proč?“ zesmutněl Lupin. Lory hodila oči v sloup a otočila se k němu zády, pomalu kráčela ke křeslu.

„Tak zaprvé, nemám čas se hrabat v Jamesových poznámkách, za druhé i kdybych je přečetla stokrát, mám jen malou šanci že je pochopím, protože pokud jste si toho nevšimnul, tak jsem dokončila teprve pátý ročník a ty postupy se učí až ve vyšších lektvarech. No a za třetí chybí mi vlkodlak a dost silně pochybuju , že teď najdu nějakého dost velkého cvoka, který by se svěřil do rukou Lenutové.“ dokončila svůj výčet, otočila se a posadila se do křesla. Lupin se ušklíbnul.

„Myslím, že už máte jen dva důvody. Jednoho vlkodlaka bych totiž měl,“ konstatoval a mrkl na Síriuse.

„Vážně? A kdo to je?“ nadchla se Lory.

„Díváte se na něj,“ ozval se Sírius.

„Vy nejste vlkodlak pane Blacku.“ zavrtěla hlavou Lory a postavila se. „Nemáte žádné z viditelných rysů.“ dodala a sjela si ho od hlavy až k patě.

„Já taky nemluvím o sobě,“ konstatoval nejhledanější čaroděj kouzelnického světa.

„Ale o mě.“ dodal bývalý profesor obrany proti černé magii. Lory se mu podíval do očí a když po chvíli zkoumání došla k závěru, že to opravdu je vlkodlak, vesele se usmála.

„To je skvělé, takže teď budu muset jenom sehnat někoho, kdo se orientuje ve vyšších lektvarech a můžeme začít.“ usmála se a podívala se na Snapea.

„Pane profesore, mohl by jste nám s tím pomoct?“ zeptala se trochu ostýchavě a v pomněnkových očích se jí zablesklo.

„To je fakt blbá otázka, jasně že chci, ale hezky tě podusím…“ pomyslel si Snape. Sjel si ji hodnotícím pohledem a nakonec se jí zahleděl do očí. Pak téměř neznatelně přikývl. Lory se usmála a obrátila se na Lupina.

„Tak fajn, zajdu domů pro dotazník a vám přinesu ty poznámky.“ oznámila a chytla se přívěšku.

„Porta.“ poručila a zmizela. Uplynulo ani ne pět minut a Lory se vrátila s dvěmi složkami. Jednu pro bývalého učitele obrany proti černé magii, druhou pro současného mistra lektvarů.

„Uvnitř máte dotazník. Potřebuji vaše údaje.“ řekla Lupinovi a otočila se na Snapea.

„A tohle jsou ty poznámky. James byl strašnej pedant a vše si dával sem.“ oznámila a podala Snapeovi složku asi o padesáti stránkách.

„Tak fajn, je půl desáté, budu muset, jít, uvidíme se později.“ usmála se a opět zmizela.

Lupin otevřel složky a přečetl si první tabulku. „Výška, váha, barva očí, barva vlasů … to je jak u výslechu.“ pomyslel si a opět zaklapl složku.

„Hmm, velice zajímavý a neobvyklý postup…. ale evidentně účinný..“ pomyslel si Snape a očima přelétl po napsané rovnici. „Ten Devon byl velice pečlivý…“ mumlal si pro sebe a zamířil ke dveřím.

Pročítal si první stránku a v černých očích vzplál plamínek očekávání. Opustil své kolegy z řádu a vydal se do Bradavic, aby si mohl vše důkladně prostudovat.