Kapitola čtyřicátá - Zodiac opět spolu

„Rozhodně by měl změnit výzdobu..“ pomyslela si Lory a posadila se za stůl. Na mohutné dřevěné desce leželo několik pergamenů s osnovou výuky a rozvrh Snapeových hodin. Lory si to vše důkladně pročetla a podívala se na hodinky. Za deset minut začínala večeře.

Mladá dědička moc dobře věděla, že Snape chodí vždy na večeři první, a proto vyrazila do Velké síně.

Bylo to strašně zvláštní dívat se na svět Snapeovýma očima, pokaždé, když kolem někoho prošel, všichni okamžitě zmlkli a čekali na jeho reakci. Snažila se tvářit jako by měla pod nosem něco obzvláště nechutného, tedy jak se obvykle tvářil její nejoblíbenější profesor.

Během pár minut dorazila do Velké síně a zamířila ke Snapeově místu. Posadila se za stůl a pár vteřin poté se před ní objevilo jídlo. Popadla vidličku a nůž a začala s nedbalou elegancí ukrajovat hovězí plátek.

„Jak může někdo takhle jíst? Strávím mládí jenom nad tím, že dělám, že mě nezajímá, že něco dělám...“ pomyslela si Lory a s nepřítomným výrazem si ukousla.

Když se Velká síň plně zaplnila, sklouzl pohled profesora/ky lektvarů na její tři přátele. Vesele se bavili a evidentně si jí nevšímali. Zdání ale klame...

Proč na nás Snape tak zírá?“ zašeptal Harry a podíval se Hermioně, která seděla zády k učitelskému stolu, do očí.

„Nemám tušení, asi má zase nějaký záchvat podezřívavosti..“ pokrčila rameny nebelvírská einsteinka a pustila se do jídla.

„Když nám něco chce, určitě to brzo zjistíme, zítra máme přece lektvary...“ ozval se Ron a nabral si kuřecí stehýnko.

„Jen doufám, že nám nedá další trest, to už by bylo po deváté.“ zavrčel Harry a napil se Dýňového džusu. Hermiona i Ron přikývli a dál se zabývali svým porcemi.

Po večeři se Lory odebrala do Snapeových komnat a po zkritizování jeho výbavy zalezla do koupelny a převlékla se do pyžama. Napila se mnoholičného lektvaru a zalehla do postele. Byla neočekávaně měkká a pohodlná.

„A co jsem čekala? Vězeňský kavalec?“ zanadávala si v duchu a po chvíli usnula.

Druhý den ráno se probudila opět jako Lorean a rychle se napila mnoholičného lektvaru. Bylo to více než nechutné, ale po chvíli se změnila na obávaného profesora a zalezla do koupelny. Po řádné ranní hygieně se převlékla do Snapeova hábitu, pročísla si vlasy a potvrdila si tak svou teorii o jejich hebkosti. Naposledy se prohlédla v zrcadle a nasadila opět výraz „promluvíš na mě - jsi synem / dcerou smrti“. Pak vyrazila na snídani. Posadila se na místo a začala zpracovávat chleba s máslem a marmeládou.

„Už zase na nás vejrá,“ zašeptal Harry a pokradmu se podíval na Snapea.

„Tohle není normální.“ konstatoval Ron a přes džbán s kakaem se podíval na jejich nejlepší kamarádku.

„Asi má něco za lubem.“ zašeptala Hermiona a začala rozebírat různé varianty. Když ani po půl hodině na nic nepřišli, rozhodli se vydat na jejich nejneoblíbenější předmět - lektvary. Pomalu došli až ke sklepní učebně a trochu hodně nenadšeně se posadili na svá místa. Smutně se podívali na židli, kde sedívala Lory, ale když dovnitř vešel jejich tolik nenáviděný kantor, okamžitě zpozorněli.

„Dnes budeme probírat krvetvorný lektvar, který byl vynalezen roku 1458 lordem Klipirusem Jednatem. Tento lektvar se používá...“ začala odříkávat Lory a s pobavením sledovala, jak si všichni beze slova začali psát poznámky. Pomalu procházela po učebně a odříkávala naučený text tím působivým šeptem. Když skončila, mávnutím hůlky nechala na tabuli objevit postup a „její“ studenti začali s přípravou.

Lory pomalu procházela mezi nimi a kontrolovala jejich výtvory.

„Nyní by měl váš lektvar mít tmavě zelenou barvu a měl by z něj vycházet namodralý kouř,“ prohlásila ledově a když uviděla, že i z Nevillova kotlíku vychází namodralý dým, měla nutkání se spokojeně usmát.

Došla k Nebelvírskému nešikovi a sklonila se nad jeho kotlíkem. Neville se mírně zatřásl a poplašeně se podíval na svou bývalou dívku.

„Gratuluji pane Longbottome, dnes to dokonce bude na známku,“ zasyčela a opět se napřímila. Neville si oddechnul a usmál se na svůj lektvar. Lory se narovnala a pokračovala ve svém pochodu.

O deset minut později…

„Naberte vzorek do lahvičky a odevzdejte mi ho,“ zasyčela a zastavila se Harryho, Rona a Hermiony.

Svou dlouhou rukou se štíhlými prsty šáhnula pod jejich lavici a vylovila časopis, který tam sama schovala.

„Co to má být pane Pottere?! Vy v mé hodině čtete?!“ zasyčela a hodila před něj Nejlepší košťata a hráči historie.

„Já jsem ale nečetl!“ ohradil se a s nenávistí se jí podíval do očí. Lory to trochu zabolelo, ale nedala na sobě nic znát.

„Takže mi ještě budete lhát?!“ zavrčela a založila si ruce na prsou.

„Ale on ten časopis opravdu nečetl pane.“ ozvala se Hermiona a netvářila se dvakrát přívětivě. Lory ji probodla ledovým pohledem.

„Na nic jsem se vás neptal,“ zavrčela nebezpečně.

„Harry dělal celou dobu ten lektvar, ani...“ začal Ron, ale Lory ho přerušila.

„Srážím Nebelvíru deset bodů za drzost a všem třem uděluji školní trest. Hlaste se u mě v osm.“ zasyčela a pokračovala ke katedře. Harry se tvářil, že se na něj každou chvíli vrhne. Hermiona ho ale vší silou chytla za ruku a donutila ho ke klidu. Když společně s ostatními vycházeli z učebny, vyslovil na účet svého nejneoblíbenějšího profesora, resp. nejlepší kamarádky několik nelichotivých výrazů.

Lory si spokojeně odnesla jejich výtvory do kabinetu a posadila se do křesla. „tak tohle nebylo tak těžké...“ pomyslela si a podívala se na svou další hodinu. Havraspár a Zmijozel sedmé ročníky.“ přečetla si s nezájmem. Opřela se do pohodlného křesla a zavřela oči. Najednou je otevřela. Z hrdla se jí vydral jen jediný zvuk.. CHO.

„Takže teď budu mít tu mrchu?!“ ušklíbla se a zapletla si prsty za hlavou. „Tak teď si to vypiješ.“

V učebně lektvarů bylo jako obvykle absolutní ticho. Lory se procházela po učebně a odříkávala látku.

Všichni si pečlivě zapisovali a neodvažovali se ani hlasitě nadechnout. Když Lory skončila, posadila se za katedru a vytáhla Snapeův poznámkový blok. Otevřela ho na stránce s označením 7 a očima přelétla po jménech.

„Slečno Changová, pojďte k tabuli,“ ušklíbla se a Cho se s nenadšeným výrazem postavila vedle katedry.

„Vy si přečtěte čtvrtou kapitolu a udělejte si výpisky.“ zasyčela na ostatní a všech devatenáct hlav se sklonilo nad knihami.

„Takže slečno Changová popište mi proces uvolňování blahovičníku v protibradavicovém lektvaru.“

Cho se nadechla a vyklopila ze sebe základní informace. Když skončila, Lory se jí podívala do očí a ušklíbla se.

„To je vše, co nám o tom můžete říct?“

Cho se zamyslela a vytáhla ze sebe ještě pár podrobností.

„Dobrá slečno Changová, pokud je to všechno, tak nám řekněte pět rozdílů mezi účinkem dikobrazích a ježčích bodlin v třasavkovém lektvaru.“

Cho na něj vyloženě civěla.

„Nevíte? Tak jinou... co věc se nesmí přidávat do mnoholičného lektvaru a proč?“

„Nevím pane.“ sklopila hlavu.

„Dobrá tak se posaďte. Dnes máte nedostatečnou,“ zasyčela Lory a napsala k její kolonce T.

Když se k ní Havraspárská chytačka otočila zády, rychle tu známku opět vymazala a s jistým uspokojením se rozhlédla po třídě. Nechala je dodělat si zápis a pak jim dala sáhodlouhý domácí úkol, na kterém měli začít pracovat v hodině. Nemohla si pomoct, ale líbilo se jí být Snapem. Měla u všech neochvějnou autoritu a i ten největší rebel se před ní posadil na zadek a snažil se splynout s okolím.

„No jo není nad to být chlap,“ pomyslela si, když já všichni s posvátnou úctou odevzdávali domácí úkoly.

Celý zbytek dne proběhl v klidu. Buzerovala Nebelvírské a přidávala body Zmijozelu i za nejmenší prkotinu, prostě jako pravý Snape. Uvnitř té masky ale byla Lory a strašně se těšila na školní trest se svými přáteli.

Přichystala pro ně malé překvapení - vzala si mnoholičný lektvar přesně jedenáct minut po sedmé. V duchu si představovala jejich výrazy, až ji uvidí a těšila se jako malé dítě.

Přesně v osm se ozvalo klepání na dveře a Lory s ledovým dále vpustila dovnitř své nejlepší přátele.

„Dobrý večer.“ pozdravili sborem a Harry zavřel dveře.

Lory neodpověděla, jen vytáhla hůlku a zamkla dveře časovacím kouzlem. Všichni tři Nebelvírští přátelé se na ni nedůvěřivě podívali.

„Silencio adobere!“ poručila Lory a kolem stěn, oken i krbu se vytvořila zvukotěsná bariéra.

„Posaďte se.“ zasyčela ledově a musela se obdivovat ve schopnosti napodobovat svého tolik nenáviděného profesora. Nebelvírská trojka se posadila a sledovala jejich profesora. Lory se postavila a obešla je.

„Jak je mi známo, byli jste se slečnou Devonovou dobří přátelé,“ začala naučený proslov. Všichni tři se na ni otočili, ale mlčeli.

„Proto se vás musím zeptat, jestli vás nezkontaktovala.“ zasyčela a probodla je ledovým pohledem.

„Ne pane, neozvala se nám od té doby, co utekla z ministerstva.“ zareagoval okamžitě Harry.

„Nelžete mi pane Pottere, moc dobře vím, že vám poslala toho svého hada, chci vědět, co vám vzkázala a to HNED!“ křikla po nich. Ron trochu zblednul.

„Proč by nám posílala Viperu?“ zeptala se klidně Hermiona a snažila se hrát nechápavou.

„Pokud jste si toho nevšimla, tak jak pan Potter, tak slečna Devonová mají hadí jazyk.“ zavrčela a snažila se nerozchechtat.

„Proč to chcete vědět?“ vyhrkl Ron a probodl svou kamarádku nepříliš milým pohledem.

„Protože vaše drahá přítelkyně je na útěku před zákonem a napadla už několik členů řádu,“ zasyčela a musela uznat, že to znělo přesvědčivě.

„To by Lory neudělala!“ vyhrkl Harry a postavil se. Lory se ušklíbla.

„Slečna Devonová zradila řád a po útoku na Azkaban napadla vašeho drahého kmotra a málem ho zabila.“

„To není pravda, to by Lory nikdy neudělala,“ prohlásil Ron.

„Pane Weasley smiřte se s tím, že vaše úžasná kamarádka není tak skvělá jak se zdá.“

„Lžete, Lory by nikdy nikoho jen tak nenapadla, znám ji!“ ozvala se doteď klidná Hermiona a v ruce svírala hůlku.

„Je Lenutová a to ve všech ohledech,“ zasyčela Lory a musela zapojit veškeré úsilí aby se nerozchechtala.

„Nikdy už o Lory takhle nemluvte!“ vyjel na ni Harry a hůlkou jí namířil na srdce. Lory se podívala na hodiny.

„Ještě dvě minuty.“ pomyslela si.

„Schovejte tu hůlku pane Pottere, než si vypíchnete oko,“ zasyčela a pohrdavě si ho prohlédla.

„Slečna Devonová je obyčejný zločinec s neobyčejným hereckým talentem, ale nakonec nám řekla pár velice zajímavých věcí, že ano Falco?“ Harry sebou trhnul.

„Jak tohle víte?“ hlesl.

„Při výslechu mi toho řekla dost.“ ušklíbla se a začaly jí docházet výmluvy.

„Vy jste ji... mučil?!“ Lory se zlomyslně ušklíbla.

„Spíš bych použil výraz tvrdší výslechové metody, ale i tak se to dá říct,“ přikývla a čekala na jejich reakci.

„Ty parchante!“ zavrčel Harry a vrhl se na Lory s napřaženou pěstí. Lory ho odrazila a zaklínila mu nohu pod kolenem. Srazila ho na zem a zkroutila mu ruku za zády. Bylo přesně osm jedenáct a mnoholičný lektvar přestal působit.

„A mám tě.“ usmála se ještě stále jako Snape.

Všichni tři ztuhli. Během deseti vteřin se ze Snapea stala Lory a škodolibě se usmívala, spíš se chechtala.

„Měli jste se vidět!“ smála se a v očích jí tančily veselé jiskřičky.

„Já tě!“ vyhrkl Harry a vymrštil se k ní. Na chvíli se mu dívali do očí a pak se vrhli vzájemně do náručí. Pak na ně skočili Ron a Hermiona, takže se všichni čtyři poroučeli k zemi.

„Hele klid, neumačkejte mě,“ bránila se Lory a snažila je ze sebe dostat.

„Co, jak, kdo?“ koktal Ron a nebyl sto zformulovat větu.

„Když ze mě slezete, tak vám to možná řeknu,“ vydechla Lory a odlepila od sebe Harryho.

Všichni se nějakým zvláštním způsobem postavili a posedla si na židle.

„Tak povídej, co tady děláš? Jak ses sem dostala, jak dlouho zůstaneš a kde je Snape?“ zasypala ji otázkami Hermiona.

„Tak hezky všechno po pořádku. Teď pracuju pro Fénixův řád a před pár dny potřeboval Snape odjet, tak jsem se nabídla, že to za něj v Bradavicích vezmu za něj. Každou hodinu piju mnoholičný lektvar a musím podotknout, že je to naprosto totálně odporné. Dostala jsem se sem přenášedlem a zůstanu tady do neděle,“ odpověděla na všechno Lory a usmála se.

„A co se děje tady?“

„Ty pracuješ pro řád?? A nemáš něco náhodou společného s tím útokem na Azkaban?“ zeptala se Hermiona.

„Ano, to mám, ale je to tajné.“ přikývla Lory a tvářila se strašně důležitě.

„No dobrá a děje se něco, o čem nám můžeš říct?“ zeptal se Harry a s nadějí se jí podíval do očí.

„Něco přece..“ usmála se Lory.

„Řekněme, že Sírius bude co nevidět volný a můžeš za to poděkovat jeho povedeným bráškům.“ ušklíbla se a pokynula k Ronovi.

„Jak, co?“ vyhrkl Ron. Lory jim to celé vysvětlila a když skončila, Harry se na ni opět vrhnul.

„Takže díky tobě bude konečně Sírius volný!“ vyjekl a dal ji mlaskavou pusu na tvář.

„Hele, celou jsi mě oslintal!“ osopila se na něj naoko Lory a utřela si tvář. Harry se zářivě usmíval.

„Lory, to co jsi nám říkala nebyla pravda, že ne? Snape tě nemučil?“ zeptal se opatrně Ron.
Najednou všichni zvážněli, tedy kromě Lory.

„Děláš si srandu? Dřív než by vytáhnul hůlku, tak bych mu zdrhla, vyrazila zuby nebo spálila na popel,“ ušklíbla se a hodila si nohy na stůl.

„A jaké to je být Snape?“ ptal se dál Harry a dychtivě se na ni podíval.

„Docela fajn. Mám teď absolutní autoritu a nikdo se na mě neodváží ani křivě podívat.“ pousmála se Lory.

„Teda musím uznat že to hraješ skvěl, na těch lektvarech bych přísahal, že jsi pravý Snape.

„Díky, dalo to taky fušku. Věřte mi, pozorovat Snapea jak se pohybuje, mluví, jí a gestikuluje není zrovna příjemné.

„Když jsi Snape tak jsi Snape VŠUDE?“ zeptal se Ron a trochu zrudnul.

„Ne Rone, mnoholičný lektvar změní mou fyzickou podobu, ale furt jsem holka...Díky bohu.“ ušklíbla se Lory.

„Jak jsi vlastně přesvědčila Snapea, aby ti tohle dovolil?“

„Byla jsem jediná, která si to dobrovolně vzala a po chvíli přemlouvání Brumbál svolil a Snape nemohl nic namítnout. Ale teď dost o mě, co se dělo tady?“

„Nic extra, ale výcvik jde skvěle. Kdybys viděla Nevilla, hodně se zlepšil a tvrdě na sobě pracuje.“ usmál se Harry a bylo vidět, jak je na sebe hrdý.

„To bude asi tím, jak mu ten chlápek řekl, že je jako jeho otec,“ zamyslela se Hermiona a upřela oči někam za Lory.

„A kde teď vlastně bydlíš?“ ozval se najednou Ron.

„U sebe doma, kde asi?“ ušklíbla se mladá dědička.

„To nemyslíš vážně?! Vždyť tě hledá ministerstvo! První, kam půjdou, je k tobě domů.“ namítla Hermiona.

„To by nejdříve museli vědět, kde bydlím. Dům Blacků totiž není jediný v Anglii, který je dobře krytý.“ vysvětlovala Lory a usmála se.

Najednou se ozvalo klepání na dveře.

„Sakra.“ vydechla Lory. Popadla mnoholičný lektvar a kopla ho do sebe. Během pár vteřin už byla zase Snape a pokynula ostatním, aby dělali, že něco dělají.

Hermiona se chopila hadru a očišťovala flakónky, Harry něco vypisoval z bichle a Ron přehazoval sáčky s přísadami. Lory zrušila bariéru a otevřela.

„Dobrý večer pane, promiňte, že ruším, ale..“ najednou se Draco zasekl a při pohledu na jeho tři nejneoblíbenější spolužáky se ušklíbl.

„Pane Malfoyi, nemám na vás teď čas, přijďte později.“ zasyčela Lory a podívala se milému Dracovi do očí. Ten přikývnul a zmizel. Lory zabouchla dveře a obnovila kouzla.

„Tak to bylo o fous.“ vydechla. Vrátila se na místo a prohrábla si vlasy. V jejím podání to vypadalo dost divně, protože nikdo si nepamatoval, že by si Snape zajel prsty do vlasů.

„Co ti ten zmetek asi chtěl?“ zeptal se Ron a prohlížel si profesora lektvarů sedící před ním.

„Jen v jejich společence se stala menší nehoda, zavolají Filche a ten to uklidí.“ pokrčila rameny Lory.

„Teda ten Nitrozpyt je prima věc.“ ušklíbl se Harry.

„Jo, to je, ale občas najdu pár věcí, které bych radši neviděla.“ „Co třeba?“

„Třeba Snapea, jak...“

„Ne! Ty jsi ho neviděla, když s někým spal?!!!“ vypískla Hermiona a stěží zadržovala smích. Lory přikývla a všichni čtyři se rozchlamali.“

„A jakej byl?“ „Jak to mám vědět? S kluky nemám moc velké zkušeností...“ pokrčila rameny Lory.

„Kdyby to zjistil Snape, tak je po tobě.“ konstatoval Harry.

„Ale on to nezjistí.“ ušklíbla se Lory.

„Nemá jak, naučila jsem se dokonale uzavírat, takže se do mě náš milovaný profesůrek nedostane, ani kdyby se rozkrájel.“

„Jak dlouho ti trvalo, než ses naučila dokonale Nitrobranu?“ zeptal se chtivě Ron.

„Tři měsíce, je to docela náročné.“ odvětila Lory a pohodlně se opřela do křesla.

„Páni.“ vydechl Ron a začal nad něčím dumat. Lory byla v pokušení si poslechnout jeho myšlenky, ale překonala svou zvědavost a podívala se za Harryho. Bylo půl desáté.

„Měli by jste jít, ať si nemyslí, že vás tady mučím.“ ušklíbla se Lory. Všichni tři její přátelé se postavili.

„Tak zítra, ale nechovejte se, jako by jste mě začali najednou milovat, nezapomínejte, že jsem věčně naštvaný Snape, kterého nemůžete vystát.“ upozornila je a když přikývla, zrušila kouzla a propustila „své studenty“.

Uplynulo několik dní a vše probíhalo podle podobného scénáře. Lory si vždycky našla nějaký důvod, proč udělit svým nejlepším přátelům školní trest a večer trávili povídáním si o všem možném i nemožném.

Všichni si užívali času stráveného spolu a když přišel jejich společný večer, rozhodli si ho pořádně užít, ale...

Lory seděla ve „svém“ kabinetu a pročítala si nějáké poznámky. Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vevlál, kdo jiný, než pravý profesor lektvarů. Lory ztuhla a vyloženě na něj civěla.

„Můžete jít.“ zasyčel ledově Snape a kriticky si prohlédl kabinet.

„Co-cože? Co tady děláte, měl jste přijet až zítra!“ vyklopila ze sebe.

„Tak jsem tady a teď a pokud dovolíte, mám hodně práce,“ zasyčel a prolétla si očima pergameny na stole.

„Dobrá.“ vydechla Lory, když si všechno srovnala. Postavila se a vytáhla přívěšek. „večer tady přijdou Harry, Ron a Hermiona, mají tady školní trest.“ řekla krátce a s tichým „Porta.“ zmizela.

Ten večer...

Po krátkém zaklepání a samozřejmě bez pozvání dovnitř vešli Harry, Ron a Hermiona. V náručím měli spoustu dobrot a máslový ležák. Zavřeli za sebou dveře a Hermiona je zamkla. Pak ještě vytvořila zvukotěsnou bariéru a přidala se ke svým přátelům, kteří právě celý svůj náklad skládali na stůl.

„Dneska je to náš poslední večer, musíme to pořádně oslavit!“ prohlásil rozjařeně Ron a nevšiml si překvapeného výrazu profesora lektvarů. Hermiona sundala ze stolu všechny kupky pergamenů a začala na něj skládat chlebíčky, kremrole, indiánky, pár rumových koulí, spoustu křupek a samozřejmě máslový ležák a pár skleniček. Když bylo všechno hotové, přisunuli si tři židle ke stolu a usmáli se na Snapea. Ten ze sebe nedostal ani slovo, jen na to zíral.

„Kdy přestane působit mnoholičný lektvar?“ zeptal se Harry a nalil všem čtyřem řádnou dávku máslového ležáku. Snape se rozhodl hrát dál svou roli.

„Omylem jsem si vzala další dávku, takže asi za třičtvrtě hodiny.“ řekl ledově a podíval se Harrymu do očí.

„Škoda, ale nějak to s tebou přežijeme,“ ušklíbl se Ron a podal jednu sklenici svému profesorovi.

„Tak na Zodiac, paní profesorko.“ usmál se Harry a ťuknul si se Snapem. Profesor lektvarů byl stále trochu hodně vykolejený, ale přinutil se napít a v hlavě se mu zrodil plán.

„Páni, je škoda, že se Snape vrací už zítra, bylo to fajn.“ povzdechl si Harry a znovu se napil.

„To jo, bylo fajn na se na chvíli nebát, že na nás odněkud vybafne a začne buzerovat.“ přitakal Ron.

Snape mlčel, ale v duchu zuřil.

„Chtěla bych vidět jeho ksicht, kdyby zjistil, že mu tady v jeho svatostánku pořádáme oslavu, určitě by puknul vzteky,“ rozchlámala se Hermiona a po vteřině i Harry a Ron. Snapeovi nezbývalo, než se zasmát.

„To jo, ale víc by zuřil, kdyby zjistil, že jsi ho viděla v akci, to by z tebe udělal kostičky!“ vyprskl Harry. Snape najednou ztuhnul. Chvíli si dával vše dohromady a v duchu už si vymýšlel kletby na jeho nejneoblíbenější studentku.

Snape si za třičtvrtě hodiny vyslechnul velice zajímavé informace, jak o sobě, tak o Pobertově plánku a pár dalších zajímavostech. Snažil se hrát šestnáctiletou puberťačku, ale nějak mu to nešlo...

„Co je Lory, jsi dneska nějaká divná..“ ozval se Ron, když napotřetí nepochopila cvičení, které dělali v Kafudo.

„Je mi nějak špatně.“ vyklopil ze sebe Snape.

„Špatně?“ vyhrkl se Ron.

„A ty se divíš? Pít každou hodinu mnoholičný lektvar se Snapem není dvakrát dobré na žaludek,“ ušklíbla se Hermiona. Všichni čtyři se rozchlamali, Snape se ale musel hodně přemáhat, aby po nich něco nehodil.

Hermiona se podívala na hodinky.

„Už je to třičtvrtě hodiny, za chvíli z tebe opět bude Lory.“ usmála se a ukousnula si rumové koule.

„Myslím, že dnes ne slečno Grangerová.“ ušklíbl se Snape. Všichni tři ztuhli.

„Slečna Devonová před více než dvěmi hodinami odešla a vzkazuje vám, že se těší na vaše další setkání,“ pokračoval ledově a očima těkal po svých studentech.

„Sakra.“ vydechl Harry a instinktivně se napřímil. Ron upustil chlebíček a Hermiona položila kouli zpátky na talíř.

„Ty jsi, teda vy jste...“ vyklopila ze sebe Hermiona a stále na něj zírala.

„Ano slečno Grangerová.“ přikývl Snape a škodolibě se usmíval.

„Myslím, že je už nejvyšší čas, aby jste šli na kolej.“ zasyčel a probodl je ledovým pohledem. Mávnutím hůlky nechal zmizet hostinu a vrátil na stůl pergameny. Všichni tři nebelvírští studenti se tvářili, jako by je někdo polil ledovou vodou.

„Nashledanou.“ vyrazil ze sebe Ron a zavřel dveře.

Snape se uvelebil ve svém křesle a s úšklebkem se díval za zmizelými studenty Nebelvíru. Konečně zjistil, jak je možné, že mu vždycky proklouzli a jak funguje Pobertův plánek. Teď proti nim měl zbraň, netušil však, že poslední členka Zodiacu nebude z jeho akce příliš nadšená…