Kapitola devátá - Dracovo potrestání
18.01.2011 21:47
Na snídani oznámil Brumbál Loryinu smrt a poprosil všechny o minutu ticha na její počest. Po celou minutu bylo se nikdo neodvážil ani hlasitě nadechnout. Když uplynula černá minuta, gestem Pak se ozval usedavý pláč a nářek. Plakalo i několik profesorů. Jenom Snape se rozhlížel po Velké síni a jako by něco hledal. Harry ho stále probodával nenávistným pohledem. Profesor lektvarů ho ale ignoroval. Hledal něco neobvyklého a pak na to narazil. Draco byl pobledlý a zíral do prázdna. V hlavě mu začaly vířit myšlenky a postupně mu to všechno zapadlo.
Mezitím na ošetřovně....
Druhý den ráno, už o půl osmé, zaklepali Harry, Ron a Hermiona na dveře ošetřovny. Otevřela jim madam Pomfreyová se zarudlýma očima a ztrhaným výrazem. Už to samotné stačilo, ale by se Hermiona začala mírně třást.
„Tak jak je jí?“ zeptal se s obavami v hlase Ron.
Madame Pomfreyové se z očí začaly kutálet slzy a kapesníkem si zakryla ústa. Ustoupila jim aby mohli vejít a vyhýbala se jejich pohledům.
Všichni tři vešli do podivně tiché místnosti. Brumbál a profesorka McGonagallová stáli u Loryiné postele.
„Jak je jí?“ zeptala se vyděšeně Hermiona. Brumbál poodstoupil a podíval se Nebelvírské studentce do očí.
„Je mi líto, ale Lory dnes v noci zemřela.“ oznámil přidušeně a v očích se mu zaleskly slzy. Ani jednomu ze tří přátel nejdříve nedošlo, co se vlastně stalo. Chvíli jen zírali na místního ředitele a přáli si, aby se rozesmál a řekl, že to byl jen vtip. Nic takového se ale nestalo.
Hermiona se vrhla Ronovi do náručí a rozplakala se. Ryšavý chlapec ji pevně objal a strnule zíral na obrys těla rýsující se pod bílou plachtou. Harry jen zavrtěl hlavou o jeho uhelně černé vlasy mu popadaly do očí.
Hermiona se vrhla Ronovi do náručí a rozplakala se. Ryšavý chlapec ji pevně objal a strnule zíral na obrys těla rýsující se pod bílou plachtou. Harry jen zavrtěl hlavou o jeho uhelně černé vlasy mu popadaly do očí.
„Nechte nás teď prosím o samotě.“ zašeptal a podíval se prosebně na Brumbála. Ten společně se svou zástupkyní odešel. Černovlasý čarodějnický učeň pomalým krokem došel k posteli a roztřesenu rukou stáhl plachtu z Loryina obličeje. Pevně zavřel oči a po tvářích se mu začaly kutálet slzy. Pak pocítil vztek.
„To Snape, to on ji zabil!“ zašeptal s neuvěřitelnou nenávistí v hlase.
„Mohu vás ujistit pane Pottere, že se smrtí slečny Devonové nemám vůbec nic společného.“ ozvalo se mu za zády. Harry se prudce otočil a ze smaragdových očí mu čišel vztek a nenávist.
„Já říkám že ano. Ale jednou za to zaplatíte. Za všechno, co jste kdy provedl!“ vykřikl a společně se svými přáteli odešel z ošetřovny. Snape se podíval na Lory, nehnul ani brvou a odvlál pryč.
Na snídani oznámil Brumbál Loryinu smrt a poprosil všechny o minutu ticha na její počest. Po celou minutu bylo se nikdo neodvážil ani hlasitě nadechnout. Když uplynula černá minuta, gestem Pak se ozval usedavý pláč a nářek. Plakalo i několik profesorů. Jenom Snape se rozhlížel po Velké síni a jako by něco hledal. Harry ho stále probodával nenávistným pohledem. Profesor lektvarů ho ale ignoroval. Hledal něco neobvyklého a pak na to narazil. Draco byl pobledlý a zíral do prázdna. V hlavě mu začaly vířit myšlenky a postupně mu to všechno zapadlo.
Protože vyučování bylo zrušeno, zamířil ihned po snídani za madam Pomfreyovou a zeptal se jí, jestli u sebe Lory neměla něco neobvyklého. V tu chvíli se Poppy rozsvítilo a šáhla do kapsy. Vytáhl z ní malý lesklý odznak a podala jej profesorovi lektvarů. Ten si jej prohlédl a beze slova odešel. Rychlým krokem proplul chodbami a ignoroval podezíravé pohledy zdejších studentů.
„Mátové kapsle.“ zasyčel a chrlič mu uvolnil cestu. Nechal se vynést k Brumbálově pracovně a dřív než stačil zaklepat, pozval ho místní ředitel dál.
„Potřebujete něco Severusi?“ zeptal se Brumbál a upřel na něj své pomněnkové oči. Snape mu položil na stůl lesklý odznak a významně se mu podíval do očí.
„Madame Pomfreyová to našla u slečny Devonové. Myslím si, že to patří osobě, která zapříčinila její smrt.“ oznámil ledovým hlasem a posunul odznak k místnímu řediteli. Ten si jej vzal do ruky a postrčil si brýle na nose. Poznal onen odznak na první pohled – byl to prefektský odznak Zmijozelu.
„Máte nějaké podezření?“ zeptal se místní ředitel.
„Draco Malfoy.“ zasyčel Snape.
„Jste si tím jist?“
„Ano pane.“ přikývl profesor lektvarů a stále se mu díval do očí.
„Dobrá, přiveďte ho a promluvíme si s ním.“ Snape se okamžitě otočil a vyrazil najít prefekta své koleje.
Během pěti minut ho objevil, jak sedí ve zmijozelské společenské místnosti a čte si v nějaké knize. Téměř ho odtáhl k Brumbálovi a pokynul mu ke křeslu. Pak se postavil po pravici místního ředitele a podíval se mu přímo do očí.
„Pane Malfoyi, mohl by jste nám ukázat váš prefektský odznak?“ zavrčel Snape.
„Bohužel pane, před nedávnem jsem ho ztratil.“ řekl Draco a tvářil se strašně nevinně.
„Není to on?“ zeptal se Brumbál a zvedl ze stolu stříbrný odznak. Draco se na něj zkoumavě zahleděl a pak se usmál.
„Ano pane, to je on. Kde byl?“ zeptal se naoko překvapeně.
„Měla ho u sebe slečna Devonová.“ zasyčel Snape.
„Nechcete nám něco říct?“
Mezitím na ošetřovně....
Harry, Ron a Hermiona se přišli rozloučit se svou kamarádkou. Hermioně se koulely po tvářích slzy a hlavu měla položenou na Harryho rameni. Ron držel v ruce bílou lilii a strnule se díval na smrtelně bílou tvář své kamarádky.
„Sbohem.“ zašeptal a položil kytku vedle jejího chladné těla. Na chvíli bylo ticho. Hermiona chytla Lory za ruku a otřela si slzy.
„Sbohem Lory.“ zašeptala a stiskla ji. Celá místnost byla tak nepřirozeně tichá a prázdná, jako by všechno lkalo nad její smrtí. Najednou ten posvátný mír porušil prudký pohyb.....
Draco se zhluboka nadechl. „Já, viděl jsem Lory, jak jde po nádvoří. Vzpomněl jsem si na tu facku, co mi dala a popadl mě vztek. Chtěl jsem jí to vrátit, ale ona mě odrazila a vyrvala mi ten odznak. Řekla, že mi ho vrátí, až se jí omluvím.“ prohlásil Draco a sklopil hlavu. Snape musel zapojit veškerou psychickou sílu, aby se na něj nevrhl. Pak mu probleskl hlavou nápad.
„A kdy to bylo?“ zeptal se Snape.
„Něco kolem čtvrté den předtím, než jste ji našel.“ přiznal se Draco.
„Nemáte v tu dobu náhodou trénink pane Malfoyi?“ zasyčel Snape a v očích se mu zablesklo.
„Co jsem dostala z lektvarů?“ zeptala se s ušklíbla se na své přátele.
„Ježíš!“ vydechl Ron a vrhl se jí kolem krku. Hermiona se nezmohla na víc, než na sednutí si na postel. Harry se usmál na svou kamarádku a společně s Ronem ji přimáčkli na postel.
„Ty žiješ!“ vyhrkl Ron.
„Dlouho nebudu, jestli mě nepustíte.“ zasýpala Lory a pokusila se nadechnout. Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vlétla Poppy.
„Co to děláte?! Pusťte ji! Copak nemáte úctu k mrtvým?!“ vykřikla a odtáhla Harryho z Lory. Ta si přivinula prostěradlo k tělu a usmála se.
„Dobrý den.“ pozdravila a v blankytně modrých očích jí zasvítily jiskřičky.
Madame Pomfreyová na ni vyvalila oči. „Panebože, TO NENÍ MOŽNÉ!“ vykřikla překvapeně a položila Lory prsty na krk, aby se přesvědčila, jestli opravdu žije. Během necelé vteřiny ucítila silný pravidelný tep. Rychle se postavila a vyběhla z ošetřovny.
„Ehm, Hermiono, mohla by jsi mi prosím přinést nějaké oblečení?“ zeptala se Lory a podívala se na svou kamarádku. Hermiona na ni stále zírala jako na ponorku na Sahaře. Ron do ní strčil.
„Oblečení...jasně!“ vyklopila ze sebe a zmizela ve dveřích.
„Jak si, proč, když, vždyť..“ koktal Ron a snažil se seskládat větu.
„Za chvíli dorazí Brumbál a pak to vysvětlím všem. Teď mi řekněte, co se tady dělo, zatím, co jsem byla mimo.“ zarazila ho Lory a opřela se o polštář.
„Nic zvláštního, Neville roztavil další kotlík, protože jsme včera měli Snapea jako supla na obranu, pak Ron přeměnil své pero místo na kostku na kouli a Hermiona se naučila 99% věcí na NKÚ a my to 1%.“ shrnul Harry průběh včerejšího dne.
Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vpadla Hermiona s hromádkou věcí v ruce.
„Mohli by jste jít na chvíli za závěsy? Chtěla bych se převléct.“ usmála se na své přátele a vytáhla z kupky spodní prádlo. Harry i Ron se okamžitě postavili a zatáhli závěsy.
„Já, já..“ koktal Draco.
„Já, já..“ koktal Draco.
Najednou se otevřely dveře a dovnitř vpadla madame Pomfreyová. „Zázrak! nádech Ona výdech se nádech probrala!“ vyklopila Poppy.
Brumbál byl okamžitě na nohou a společně s ředitelem Zmijozelské koleje vyrazil z pracovny. Zmijozelský blonďáček se posadil do jednoho křesla a zavřel oči.
„Není mrtvá, nejsem vrah.“ opakovalo se mu v hlavě. Z jeho kamenného srdce spadnul kámen a i když si to nechtěl připustit, ale jeho srdce to říkalo za něj. I když neměl Lory rád, nebo ji spíš nesnášel, nedokázal by ji zabít, měl totiž jednu věc kterou neměl nikdo z jeho věhlasných předků – svědomí.
Lory se postavila ze své smrtelné postele a začala se převlékat. Obmotala si prostěradlo kolem pasu a zapla si podprsenku. Pobrukovala si jednu svou oblíbenou melodii a celkově měla pocit jako by se vznášela.
„Co ti ten slizoun vlastně udělal?“ zeptal se Harry.
„Cože?“ zeptala se Lory, která si právě se právě pokoušela navléct do kalhotek.
„Ptal jsem se, co ti ten slizoun vlastně udělal?!“ zařval Harry a nasadil smrtelně vážný výraz.
Najednou se rozletěly mohutné dveře a dovnitř vletěli Brumbál, Poppy a Snape. Profesor lektvarů probodl Harryho tvrdým pohledem. Černovlasý čarodějnický učeň nasucho polknul a pokoušel se splynout s okolím.
„Ten slizoun, jak říkáš mi zachránil život. Asi to nebude takový parchant jak vypadá.“ ozvalo se zpoza závěsů. Snape se vydal k posteli a prudce rozhrnul bílou látku, která ji obklopovala. Mladá čarodějka se zastavila uprostřed pohybu a překvapeně se podívala na Snapea. Byla totiž jen ve spodním prádle a v ruce držela bílou košili. Všichni přítomní muži ji sjeli výtahovým pohledem.
„Ehm, dobrý den.“ Snape zatáhnul závěs.
„Rone už můžeš zavřít pusu.“ zašeptal mu Harry a šťouchnul do svého kamaráda. Ten zrudnul jak přezrálá paprika a potutelně se usmál. Madame Pomfreyová si ho pohoršeně prohlížela a Brumbálovi cukaly koutky.
Lory po chvíli vylezla a na všechny se usmála.
Lory po chvíli vylezla a na všechny se usmála.
„Jak to, že ještě žijete?“ zasyčel Snape.
„Aby jste se radostí nepřetrh.“ ušklíbla se Lory a usmála se na něj. „Dělám přece Kafudo ne?“ pokrčila rameny a když nikdo nepochopil, pokračovala. „V Kafudo se neučíte jen bojovat, ale i meditovat. Vím, že to zní bláznivě, ale dokážu utlumit své životní funkce. Pak sice vypadám jako mrtvá, ale rozhodně nejsem.“
„Proč jste to dělala?“ zeptal se Brumbál.
„Měla jsem přece zápal plic a to je pokud vím bakteriální choroba. No a bakterie po smrti odumřou.“ odvětila klidně Lory.
„Jak jste věděla, že máte zápal plic?“ ozval se Snape.
„To, že mám třesavku ještě neznamená, že jsem hluchá. Madame Pomfreyová se o mě bavila s Harrym, když u mě seděl.“ vysvětlovala dál Lory. Najednou se vzbudila Poppy.
„Jak to, že neležíte?!!!“ vyhrkla a přiskočila k ní.
„Musíte si pořádně odpočinout, jste stále slabá.“ zavelela nekompromisně. Lory se jí vysmekla.
„Jen klid, sil mám dost.“ namítla a výhružně se na ni podívala.
„To říkáte teď a za dvě hodiny vás mi sem ponesou.“ namítla Poppy a znovu ji zatlačila k posteli.
Lory se ale ani nehla. „Do té postele mě nedostanete ani párem draků.“ prohlásila a založila si ruce na hrudi.
Harry, Ron a Hermiona si vyměnili všeříkající pohledy.
„Tak podívejte, zůstanete tady minimálně do konce týdne, mohla by jste..“
„Žádnou infekci mít nebudu, protože tolik hojivé masti jako jsem dostala na ta záda víc hojivé a desinfekční masti než celá škola dohromady. Horečku nemám, slabá nejsem, ze zápalu plic jsem vyléčená a ležet můžu na koleji.“ odpálkovala ji Lory a vzdorovitě se jí podívala do očí. Brumbál to jen s úsměvem pozoroval.
„Myslím, že Lorean do té postele nedostanete asi ani tím párem draků.“ pousmál se a podíval se do očí místní ošetřovatelce.
„Tak pustíte mě?“ zeptala se Lory a oči jí zasvítily.
Madame Pomfreyová přikývla. Brumbálovi přikývl a Snape se tvářil jako by zkousnul citrón – prostě idylka.
Lory se otočila na své přátele a usmála se na ně.
Lory se otočila na své přátele a usmála se na ně.
„Můžeme jít na kolej?“ zeptala se směrem k místnímu řediteli.
„Samozřejmě.“ přikývl Brumbál a věnoval jí další milý úsměv. Všichni čtyři okamžitě vyběhli z ošetřovny a zamířili na kolej. Cestou jim to Lory celé převyprávěla a než se stačili nadít, dostali se před buclatou dámu oděnou celou v černém.
Ve společenská místnosti bylo mrtvo, všichni byli smutní a zírali do prázdna. Když se Buclatá dáma odklopila a když dovnitř vešli Harry, Ron a Hermiona, skoro nikdo to nezaregistroval. Lory se protáhla dovnitř jako poslední a ušklíbla se.
Ve společenská místnosti bylo mrtvo, všichni byli smutní a zírali do prázdna. Když se Buclatá dáma odklopila a když dovnitř vešli Harry, Ron a Hermiona, skoro nikdo to nezaregistroval. Lory se protáhla dovnitř jako poslední a ušklíbla se.
„Někdo umřel?“ zeptala se a očima přelétla po těch depresivních výrazech. Všichni se otočili směrem ke vchodu a při pohledu na Lory jim málem vypadly oči z důlku.
„Lory?“ zeptala se Parvati.
„Ne, svatý Dyndy....jasně že jsem to já!“ usmála se Lory a šibalsky na ni mrkla.
„Lory!“ vykřikla a společně s Levandulí se jí vrhla kolem krku. Během okamžiku se kolem ní nahrnuli všichni žáci pátého ročníku a chrlili na ni spoustu otázek. Lory ale 90% z nich neslyšela přes křik který vyvinula Parvati se svou kamarádkou.
Najednou se portrét znovu odklopil a dovnitř vešla ředitelka Nebelvírské koleje. Když uviděla a hlavně uslyšela ten povyk, neubránila se úsměvu.
Jako první její příchod zaregistroval Neville a šťouchl do Rona, ten ztuhnul a strčil do Harryho.... během chvíle se všichni uklidnili a tvářili se jako boží neviňátka. Profesorka McGonagallová si je pobaveně prohlížela.
„Slečno Devonová, profesor Brumbál s vámi chce mluvit.“ řekla milým hlasem. Lory prokličkovala mezi svými spolužáky a došla k profesorce přeměňování. Usmála se na své přátele a společně s McGonagallovou vyšla ze společenské místnosti.
„Profesor Brumbál vás očekává ve své pracovně.“ oznámila jí a zamířila ke schodišti.
„Vy tam nepůjdete?“ zeptala se poněkud překvapeně Lory.
„Ne, profesor Brumbál chce s vámi mluvit soukromě.“ odvětila profesorka přeměňování a začala pomalu scházet ze schodů. Lory se podívala na schodiště vedoucí vzhůru. Hlavou jí vířily různé myšlenky a začala stoupat.
„Mimochodem Lorean....“ Lory se otočila se na svou ředitelku. „...vítejte zpátky.“ usmála se na ni.
Lory jí úsměv oplatila a pokračovala v cestě do ředitelny.
Během deseti minut se dostala k chrličům.
Během deseti minut se dostala k chrličům.
„Sakra, neznám heslo.“ prolétlo jí hlavou.
„Mátové kapsle.“ ozval se jí za zády ledový hlas. Lory přejel mráz po zádech. Nemusela se ani otáčet, znala jen jednoho člověka s takovýmhle hlasem.
Společně se svým zachráncem se nechala vynést po schodech nahoru ke dveřím Brumbálovy pracovny. A jako obvykle, než stačili zaklepat, pozval je místní ředitel dál. Oba vstoupili do vkusně zařízené pracovny.
První, čeho si Lory všimla, byl Draco v rohu. Probodla ho nenávistným pohledem a posadila se do nabídnutého křesla.
„Nejdříve bych vás chtěl upozornit, že pan Malfoy nic neslyší.“ řekl klidně Brumbál a podíval se Lory do očí.
„Profesor Snape přišel na spojitost pana Malfoye s vaší nehodou. Mohla by jste nám o tom něco říct?“ pokračoval místní ředitel a stále jí zíral do očí.
Lory se zhluboka nadechla a vypověděla jim události toho večera.
„Dobrá Lorean, profesor Snape navrhnul Dracovo okamžité vyloučení a já bych se vás chtěl zeptat na váš názor.“ prohlásil se svým typickým klidem Brumbál.
Lory se podívala Dracovi do očí a chvíli mu do nich zírala. Pak se opět obrátila na místního ředitele.
„Myslím, že to je trochu přitažené za vlasy. Pochybuji, že mě chtěl Draco opravdu zabít. Spíš se mi chtěl jenom pomstít. Strčil do mě, to ano, ale pokusil se mě zachytit a určitě mě chtěl nad tím útesem podržet, dokud bych se mu neomluvila, nebo něco podobného.
Podle mě bude stačit, když mu dáte podmínku.“ prohlásila s ledovým klidem Lory. „..a pokud vám to jako argument nestačí, Draco je pokud vím syn Luciuse Malfoye, jednoho z předních Smrtijedů. Když bude jeho syn v Bradavicích, máte nad ním alespoň nějakou kontrolu.“ řekla stejně ledovým hlasem jako její učitel lektvarů.
Brumbál se na ni usmál. Snape ji probodl tvrdým pohledem.
„Jak..“
„..to vím?“ dokončila jeho otázku Lory.
„Je o něm všeobecně známé, že stojí na straně Voldemorta.“ pokrčila rameny Lory. Snape sebou při vyslovení jména Pána Zla trhnul.
„Dobrá, můžete jít Lorean.“ řekl mile Brumbál. Lory se postavila a s úsměvem odešla. Brumbál zrušil zvukotěsnou bariéru a přísně se podíval na Draca.
„Pane Malfoyi, rozhodli jsme se, že..“ Draco si v duchu balil věci. „...vám bude udělena podmínka. Ještě jednou porušíte školní řád a budete vyloučen.“ oznámil mu příkře Snape a vraždil ho pohledem.
Draco se postavil a s vykoktaným „Nashledanou“ vyšel z pracovny. V duchu přemítal o tom, co jim Lory řekla.
„Chtěli mě přece vyloučit, co se stalo? Co jim Lory řekla?“ ptal se sám sebe, ale nenašel žádnou logickou odpověď. Ještě chvíli o tom přemýšlel, ale pak to vzdal.
Nasadil svůj výraz jsem-pán-všeho-tvorstva a vešel do Zmijozelské společenské místnosti.