Kapitola jedenáctá - Já jsem Snapea nelíbala!
23.01.2011 12:51
Jak Lory předpokládala, Snape se po týdnu vrátil k výuce. Stále ještě trochu kulhal a vrhal na všechny smrtící pohledy a to obzvlášť na Lory. Všichni se třásli při myšlence na jeho hodinu a nejhůř to měli odskákat Nebelvírský pátý ročník, který ho měl první hodinu...
„Tak tohle bude moje smrt.“ pomyslela si Lory a spustila si počítač. Přesně na vteřinu dovnitř vevlál Snape a kulhavě došel ke katedře. Práskl s knihami na stůl a nasupeným pohledem přelétl třídu. Popadl jejich písemky a začal jim je rozdávat. Samozřejmě si u toho neodpustil poznámky na inteligenci některých studentů, tedy hlavně těch Nebelvírských.
Všichni si posedali na svá místa a s napětím očekávali příchod jejich profesora.
„Pane Longbottome, jako obvykle H a dmýchavice se píše s tvrdým y.“ řekla Snape a podal zrudlému Nevillovi jeho písemku. Ze zelené části učebny se ozval škodolibý smích. Snape podal bezchybnou písemku Hermioně a pokračoval dál.
„Slečna Devonová…přijatelné.“ řekl ledově a podal jí hustě popsaný pergamen. Lory se na něj překvapeně podívala a vzala si svou práci. Chybělo jí jen několik poznámek o neutralizační látce paralyzačního lektvaru a počet kobřích zubů přidávaných do měsíčkového lektvaru. Začalo to v ní vřít a nebýt Hermiony, asi by se na něj vrhla. Profesor lektvarů se jen škodolibě ušklíbl a pokračoval v rozdávání. Nakonec mávl hůlkou a na tabuli se objevil postup k přípravě povzbuzovacího lektvaru. Všichni se dali do práce a ve třídě bylo naprosté ticho. Lory jen tiše zuřila a snažila se překonat svůj instinkt vyškrábat mu oči.
„Jen klid Lory jen klid.“
„KLID! Ten hajzl mi dal špatnou známku a já mám být klidná?!“ zavrčela skrz zaťaté zuby Nebelvírská mistryně.
„Ty se mu divíš? Potom, co jsi udělala? Měla by ses zklidnit a sekat dobrotu.“ prohlásila Hermiona a vhodila do kotlíku tři hadí oči. Lory se zhluboka nadechla a vydechla a pokračovala v práci. V očích jí ale stále tančily plamínky hněvu.
Třídou se ozývalo jen šplouchání přísad a bublání kotlíků. Profesor lektvarů pomalu procházel třídou a důkladně si prohlížel výtvory vyplozené jeho tolik milovanými studenty. Najednou se ozvala ohlušující rána a Neville odletěl na stěnu. Bohužel u něj byl zrovna Snape a výbuch ho odhodil na katedru.
Praštil se do hlavy a sesunul se na zem. Všichni začali panikařit. Levandule začala společně s několika dívkami hystericky ječet a Pansy při pohledu na krev omdlela.
Jako první se vzpamatovala Hermiona a její geniální mozek začal nabírat obrátky. Popadla svou spolusedící a začala ji táhnout ke zraněným.
Jako první se vzpamatovala Hermiona a její geniální mozek začal nabírat obrátky. Popadla svou spolusedící a začala ji táhnout ke zraněným.
„Lory Snape!“ vykřikla Hermiona a sklonila se nad Nebelvírským nešikou. Popadla ho za ruku a po pěti nekonečných vteřinách nahmatala tep. Snažila se vybavit nějaká léčebná kouzla, ale v tom hluku, který panoval kolem se nemohla soustředit.
Hvízdla na prsty a z plných plic zařvala: „Uklidněte se!“ Levandule a spol. přestaly ječet a jenom pofňukávaly.
Lory se podíval na Hermionu a váhavě dala Snapeovi na krk prsty. Nic ale neucítila.
„Harry, Rone pro Pomfreyovou!“ vykřikla Hermiona a nějakým kouzlem vykouzlila nad Nevillovým zraněním opasek, který pevně utáhla. Ani jeden z jejich přátel se ani nehnul.
„Chcete kolkovanou žádost?!“ zavrčela Hermiona a pokračovala v v ošetřování. Harry popadl Rona a vyletěli z učebny. Lory a zaklonila Snapeovi hlavu a sundala mu plášť.
„Tak fajn, jak to bylo, patnáctkrát stlačit a dvakrát dýchnout? Nebo šestnáctkrát a jednou? Do háje, že jsem nedávala pozor.“ pomyslela si Lory a složila ruce na Snapeově hrudi. Tak fajn, doufám, že je to takhle.“ zašeptala si pro sebe a patnáctkrát mu stlačila hruď. Pak mu chytla nos a zhluboka se nadechla. „Za tohle mě zabije.“ problesklo jí hlavou a vdechla mu vzduch do plic.
„Co to dělá? Proč ho líbá?“ vyhrkla Pansy, která se probrala z mrákot. Lory neměla náladu na vysvětlování principu oživování a pokračovala v práci. Když potřetí aplikovala metodu dýchání z úst do úst, ucítila slabý tep.
Překulila ho do stabilizační polohy a kontrolovala mu životní funkce. Vytáhla si zrcátko z kapsy a přiložila ho k hákovitému nosu profesora lektvarů. S napětím ho sledovala a když se zamlžilo, spadl jí kámen ze srdce.
„Hermiono, jak je na tom Neville?“ zeptala se a otočila se k Nebelvírskému géniovi.
„Je v bezvědomí a hodně krvácí.“ konstatovala Hermiona a přitiskla mu na ruku kapesník, který okamžitě nasákl krví. „Ale přežije to.“ dodala a usmála se na svou kamarádku. Lory se sklonila nad Snapem, položila mu prsty na krk a podívala se na hodinky.
„Sakra, má jen 38 za minutu.“ pomyslela si Lory a taktéž vytáhla kapesník. Utřela mu pramínek krve stékající po jeho spánku a prohlédla si jeho ránu.
Nebyla nějak hluboká, ale u hlavy člověk nikdy neví.
Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vběhla madam Pomfreyová s Harrym a Ronem v patách. Okamžitě se vrhla ke Snapeovi a zkontrolovala ho.
Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vběhla madam Pomfreyová s Harrym a Ronem v patách. Okamžitě se vrhla ke Snapeovi a zkontrolovala ho.
„Co se tady stalo?!“ vyhrkla a podívala se na Parvati, která se tam nějakým zvláštním způsobem připletla.
„Nevillův kotlík vybuchnul, profesora Snapea to hodilo na stůl a praštil se do hlavy. Neville odletěl na stěnu. Hermiona mu ošetřila rány a Lory… no, stlačovala panu profesorovi hruď a políbila ho.“ řekla a vypadala, že opět začne řvát. Poppy se překvapeně podívala na Lory.
„Já..to..ne. to byla...“ koktala Lory.
Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vletěl ředitel a jeho zástupkyně. Brumbál zrušil hodinu a společně s Bradavickou ošetřovatelkou a profesorkou přeměňování odnesli Snapea a Nevilla na ošetřovnu.
„Pojď Lory, musí ti to ovázat.“ řekla Hermiona a ukázala na Loryinu ruku. Její bělostná halenka byla roztrhnutá a z rány jí tekla krev.
„Tak jdem.“ vydechla Lory a vyšla s doprovodem svých přátel z učebny.
„Lory, proč si ho líbala?“ zeptala se Parvati. Lory ji probodla hnusným pohledem
„Já ho nelíbala, jen jsem mu dávala dýchání z úst do úst. Copak ty jsi nikdy neslyšela o první pomoci?“ zavrčela a netvářila se dvakrát přívětivě.
Parvati záporně zavrtěla hlavou, stejně jako většina lidí kolem.
Najednou se ozval Dean: „Já jo, jednou jsme o tom měli přednášku, myslím…“
„Já taky.“ přidal se Harry. ¨
„V čem to vlastně spočívá?“ zeptal se Seamus.
„První pomoc je mudlovský způsob oživování lidí. Když nedýcháte a nebije vám srdce, udělá se tohle a vy to pak přežijete.“ řekla Hermiona a otevřela jim dveře do ošetřovny. Poppy všechny rychle ošetřila a poslala je pryč.
„Slečno Devonová, mohla bych s vámi na chvíli mluvit?“ zeptala se Poppy a podívala se ji do očí.
„Ano madam.“ odvětila Lory a otočila se na své přátelé.
„Uvidíme se na koleji.“ řekla a všichni přikývli. Poppy počkala, až se za nimi zaklapnou dveře a pak se pohoršeně podívala na Lory.
„Co myslela slečna Patilová tím, že jste líbala profesora Snapea?“ zeptala se a dívala se jí do očí.
„Já ho nelíbala, jen jsem mu dávala dýchání z úst do úst.“ řekla popuzeně Lory a začala jí to celé znova vysvětlovat. Když skončila, madam Pomfreyová si ji chvíli prohlížela a pak jí pustila. Lory zamířila na kolej a prohlížela si zafačovanou ruku.
„Slečno Devonová, mohla by jste na slovíčko?“ ozvalo se za Lory.
„Páni tahle škola je rychlejší než internet...kdo to asi bude teď?“ pomyslela si Lory a otočila se. Podívala se do přísné tváře profesorky přeměňování.
„Ovšem madam.“ řekla Lory a sešla k ní. Ředitelka její koleje si ji odvedla bokem a podívala se jí do očí.
„Slečno Devonová, doslechla jsem se, že..“
„..jsem líbala profesora Snapea.“ dokončila ji Lory a ušklíbla se.
„Myslím, že kdybych to udělala doopravdy, tak na tom lůžku ležím já a ne profesor Snape.“ řekla a usmála se na McGonagallovou. Znovu jí osvětlila celý problém a profesorka přeměňování ji propustila. Lory se vydala po schodech nahoru.
„Fajn, tak teď už zbývá jen..“
„Lorean, počkej chvíli.“ zastoupil jí cestu místní ředitel.
„Doslechl jsem se, že..“ „Já jsem Snapea nelíbala, jen jsem mu dávala první pomoc! To je mudlovský postup při zranění, když člověk nemá puls a nedýchá.“ vychrlila Lory.
„To je sice velice zajímavé, ale kvůli tomu za vámi nejdu.“ řekl Brumbál a usmál se na Lory.
„Že já nedržím hubu.“ pomyslela si Lory.
„Doneslo se mi, že své spolužáky učíte Kafudo.“ řekl klidně.
„Ano pane, přemluvili mě abych je trénovala.“ řekla Lory a ušklíbla se.
„Dobrá, potřebuji od vás aby jste mi sepsala všechny, kteří se tohoto účastní.“
„Ano pane. Ještě dnes vám to přinesu.“ řekla Lory.
Brumbál se na ni usmál a zmizel v chodbě. Lory se rychle vydala do Nebelvírské věže a modlila se, aby nepotkala dalšího člena učitelského sboru. Vběhla do společenské místnosti a svalila se na gauč vedle Harryho.
„Kde jsi prosim tě? Byla jsi pryč půl hodiny.“ řekl Harry. Lory jim vypověděla celou její cestu a Ron z toho dostal záchvat smíchu.
„Tahle škola je šílená, má lepší informační síť než CIA. konstatovala Lory a tvářila se nanejvýš naštvaně.
„Ještě jednou se mě někdo...“
„Hele Lory, slyšela jsem, že jsi se líbala se Snapem.“ ozvalo se jí za zády.
Harry chytl další záchvat a málem spadnul z gauče.
Lory se otřásla vztekem a otočila se na Ginny. Probodla ji naštvaným pohledem a nejmladší z rodiny Weasleyů poplašeně couvnul. Lory něco zavrčela a vypálila do ložnice. Sekla sebou do postele a zabořila hlavu do polštáře.
„Ááááááá!“ zařvala a praštila rukama do postele. Najednou jí došel ještě jeden detail. „Snape - sakra, až ten se to dozví, tak mě přetrhne vejpůl!“ pomyslela si a znovu zabořila hlavu do polštáře.
Ležela tam asi deset minut a nechala myšlenkám volný průchod. Najednou se probrala a podívala se na hodinky.
„Mám dvě minuty...“ pomyslela si a lehla si.
„DVĚ MINUTY?!“ vyjekla a vystřelila z postele. Seběhla do společenky a vyrazila na dějiny čar a kouzel. Ve vchodu ji ale zastavil Ron.
„Co tu děláš?“ zeptala se překvapeně Lory.
„Za minutu a třicet dva vteřin máme dějiny!“
„Jen klid, Binns se někam vypařil a Trelawa onemocněla, dneska jsme už skončili.“ řekla Ron a usmál se na Lory.
Ta ještě chvíli vstřebávala informace a pak mu úsměv oplatila.
„Nezahrajem si šachy?“ navrhla Lory. Ron nadšeně přikývl. Oba se vrátili do společenky a vytáhli kouzelnické šachy. Zbytek jejich volna strávili nad složitou partií, která skončila jak jinak než remízou. Pak se společně vydali na oběd.
Ve Velké síni se k nim přidali zdeprimovaný Harry a nadšená Hermiona.
„Kde jste byli?“ zeptala se Lory.
„V knihovně.“ řekli unisono Harry a jeho mučitelka.
Lory se jen ušklíbla a naházela do sebe svoji porci.
Ostatní ji napodobili a společně se zvedli od stolu.
Pomalu procházeli mezi stoly a bavili se o NKÚ. Ve východu se před nimi najednou objevila kostnatá ruka.
Lory sebou poplašeně cukla a vrazila do Rona, který to neustál a společně s Harrym a Hermionou se poroučel k zemi. Ze stínu vystoupila ředitelka jejich koleje a pobaveně si prohlédla tu scénku.
„Slečno Devonová, potřebuji s vámi mluvit.“ řekla přísně. Lory kývla ostatním a následovala svou ředitelku do úzké chodby.
„Kam to jdeme?“ zeptala se Lory.
„Profesor Snape se probral a chce s vámi mluvit.“ řekla příkře profesorka přeměňování. Lory nasucho polkla a začala odříkávat modlitbičky.
Během krátké chvíle dorazili k ošetřovně a profesorka McGonagallová zaklepala. „Nashledanou.“ řekla a zmizela. Po chvíli se otevřely dveře a Lory vstoupila.
„Běžte, čeká na vás.“ řekla Poppy a ukázala k první posteli. Lory k ní došla a rozhrnula závěsy.
„Dobrý den pane.“ řekla klidně a vešla k němu. Snape vzhlédnul od knihy a probodl ji ledovým pohledem. Lory bezděky opřejel mráz po zádech.
„Doslechl jsem se, že jste..“
„..že jsem vás líbala.“ dokončila Lory a ušklíbla se při pohledu na jeho pobledlou tvář. „Hele, kdybych vás opravdu chtěla políbit, tak si na to najdu lepší chvilku a neudělám to před těmi drbnami z naší třídy.“ konstatovala Lory.
„Jen jsem vám dávala první pomoc.“ řekla klidně a zírala mu do očí. Snape jen přikývl.
„Vy to znáte? .. to jste první.“ řekla překvapeně Lory a pak si uvědomila, že se jí díval do hlavy. Snape se vrátil ke sé knize. „Můžete jít.“ zasyčel. V Lory to vřelo.
„Jak chceš, já se tu nitrobranu kvůli tobě naučím.“ pomysela si a vyrazila z ošetřovny. Naštvaně pochodovala po chodbě a nadávala na snapea.
Po chvíli se uklidnila a začala přemýšlet, kde by si mohla něco sehnat o Nitrobraně. „V knihovně mi o tom nic nepučí.... No jasně, James mi o tom přece vyprávěl a určitě o tom bude mít nějakou knížku.“ pomyslela si a rozběhla se k Nebelvírské věži. Rychle vyběhla do své ložnice a naškrábala na pergamen vzkaz.
Pak prosvištěla společenkou a zamířila do sovince. Přivolala si jednu sovu a přivázala jí dopis na nohu. Pošeptala jí do ucha adresu a pustila ji. Chvíli se za ní ještě dívala, pak se otočila a vrátila se do Nebelvírské věže.
„Lory no já vím, že to z ní směšně, ale zdá se mi to, nebo opravdu nechceš létat?“ Lory trochu zrudla.
Uběhlo několik dní a zápas mezi Nebelvírem a Havraspárem se kvapem blížil. Harry se téměř každý večer vytrácel společně s Ronem na trénink a jejejich dvě kamarádky je chodily povzbuzovat. Pro Hermionu to byla rutina, ale Lory na ně vyloženě civěla a hlatala očma každý jejich pohyb. Vždycky, kyž skončili zahrnula své kamarády hromadou otázek, ale pokaždé, když jí Harry nebo Ron nabídnul, aby se s nimi proletěla, nějak se z toho vykroutila. Kluci si toho nijak nevšímali, ale Hermioně to vrtalo hlavou a proto si jednoho večera, když opět šli povzbuzovat své přátele odtáhla svou kamarádku stranou.
„No víš Hermi, já bych i chtěla , ale já..,“ zašeptala a rozhlédla se, jestli někdo neposlouchá.
„No prostě to neumím. Létání mi nikdy nešlo a jen tak tak jsem prolezla.“
„Za to se nemusíš stydět, nikdo není dokonalý.“ usmála se na ni Hermiona.
„Já vím, ale nikomu to prosím neříkej, určitě by se mi smáli.“ poprosila ji Lory a Hermiona jen s úsměvem přikývla. Vrátili se na tribuny a opět bavili se o všem a o ničem. V Loryiných očích se ale vždy při pohledu na létající hráče v očích zvláštně zalesklo. Napůl obdivem, napůl smutkem.
Kapitola desátá - Rušná noc - Kapitola dvanáctá – Soví pošta