Kapitola pátá - Turnaj
18.01.2011 21:35
Musím si něco zařídit, vrátím se později.
S.Snape
Ten večer se Lory poprala ještě s pěti závodnicemi. Tři porazila a se dvěma prohrála, ale i tak se dostala do finále, které se konalo druhý den. Spokojeně si sbalila všechny věci a podívala se na svého profesora, který se už poněkolikáté napil z malé placatky. Lory si o obsahu té placatky myslela své, ale neřekla ani slovo.
„1593? To je blbost, vymyslel ho přece Eduard Nicheli až v roce 1596.“ pomyslela si Lory a podívala se na svého oblíbeného profesora lektvarů. „Kdybych ho teď vyrušila, tak mě určitě zabije.“ pomyslela si a posadila se. Zavřela učebnici a líně se protáhla. Hodila knížku na notebook a vzpomněla si na slib daný Ronovi.
Při těžkých vnitřních zraněních a zlomeninách se používá znehybňovací lektvar, který byl vyvinut roku 1593...
„Na třetím místě se umístila Mary Hutová.“ ozval se potlesk a malá černovláska se zelenýma očima se postavila na stupeň vítězů. „Na druhém místě se umístila Ruth Adamsová.“ Vysoká zrzka s pomněnkovýma očima se s nadneseným výrazem postavila na druhý stupínek a silně při tom připomínala Malfoye.
Snape zaklapl bichli a postavil se. Vyšel z pokoje, zavřel za sebou dveře a zamknul. Nasadil svůj kamenný výraz a vyrazil po schodech dolů. V recepci se připojil k davu a během minuty se dostal do prostorné tělocvičny s několika velkými modrými žíněnkami uprostřed. Celá hala byla obložená dřevem a skleněnou střechou dovnitř vnikalo sluneční světlo. Rozhlédl se po okolí a snažil se najít svou žačku.
O půl hodiny později...
Týden uplynul jako voda a přišel den Loryina odjezdu na turnaj.
„Tak zatím, uvidíme se v neděli.“ rozloučila se Lory a usmála se na všechny přítomné.
„Nezapomeň na ten slib!“ ozval se Ron a spiklenecky na ni mrknul.
„Neboj, už mám všechno připravené.“ ujistila ho Lory a pohodila si tašku na rameni. Ještě jednou se všemi rozloučila a vyšla ze společenské místnosti.
Pomalu scházela ze schodů a spokojeně se usmívala. Všichni se za ní otáčeli a šuškali si. Měla totiž na sobě mudlovské oblečení a na rameni se jí houpala sportovní taška, ze které čouhal konec nějaké tyče obmotaný stříbrnými páskami. Lory je ale ignorovala, těšila se na turnaj a jediné, co jí kazilo náladu, byl její doprovod.
„Proč mi museli dát zrovna Snapea?! Vždyť se tam pozabíjíme.“ pomyslela si Lory a přeskočila chybějící schod. Během minuty došla před hradní bránu, kde na ni čekal její milovaný profesor. Mladá čarodějka si ho sjela výtahovým pohledem a musela uznat, že mu to docela sekne. Měl na sobě tmavě modré jeansy a černý rolák. V ruce svíral něco podobného skládacímu kufru a probodával Lory tvrdým pohledem, za kterého bylo jasné, co si o tom myslí.
Vytáhl z kapsy dobře známou bílou propisku a nabídl ji své neobvyklé žákyni. Ta se jí chytla a opět ucítila táhnutí u pupku. Během několika sekund se ocitli v nějaké postranní uličce. Lory vykoukla na ulici a rozhlédla se.
„Tudy.“ zavelela a vyrazila se Snapem v závěsu k velké budově s nápisem Sportovní hala Viléma dobyvatele.
Modrooká čarodějka se zastavila u vchodu a usmála se. Otevřela dveře a podržela je Snapeovi. Oba se octli v prostorném vestibulu, kde už bylo shromážděno asi dvacet dívek s jejich trenéry. Lory okamžitě vyrazila k recepci. Snape jí byl v patách a metal na všechny nepřátelské pohledy. Když Lory procházela kolem závodnic, všichni si začali okamžitě šuškat. Najednou za sebou Snape uslyšel zavýsknutí.
„Lorean Devonová!“ ozvalo se za ním. Pak se kolem něj prohnala asi patnáctiletá dívka.
Blonďaté vlasy měla protkané několika namelírovanými prameny a v oříškových očích jí hrály jiskřičky. Lory se otočila a usmála se.
„Ahoj Viky!“řekla a plavovláska se jí vrhla kolem krku.
„Tak jak se má naše mistryně?!“
„Když nepočítáš to, že se mě právě pokoušíš udusit, tak to ujde a ty?“ Viky se jí pustila a smutně se usmála.
„Rozešla jsem se s Paulem.“ špitla.
„Už zase? Vždyť je to posedmé!“ řekla Lory a nechápavě potřásla hlavou. Profesorovi lektvarů se z toho rozhovoru dělalo mdlo. Mrštil po Lory tvrdým pohledem, ale ta si to vyložila jinak.
„Jo Viky, chtěla bych ti někoho představit.“ řekla Lory a dotáhla ji k netopýrovi, tedy Snapeovi. „Pane Snape, chtěla bych vám představit Viky, je to má kamarádka. Pane, to je Viky, Viky to je můj..“ řekla Lory a řekla první věc, co jí přišla na jazyk. „...trenér,“ najednou si uvědomila, co právě vypustila z pusy a ztuhla. Snape si zachoval kamennou tvář, ale v duchu si chystal kletby, které na Lory za tohle sešle.
Viky mu nabídla ruku a řekla: „Těší mě.“
Snape ji probodl svým vyhlášeným pohledem a Viky poplašeně ucouvla.
„Uvidíme se později.“ zašeptala k Lory a zmizela. Lory se radši rychle otočila a namířila si to k recepci. ¨
„On mě zabije, on mě určitě zabije...“ pomyslela si Lory a v hlavě jí projížděly všechny horory, které kdy viděla.
Došla k pultu a zapsala je do knihy hostů. Recepční si ji od ní vzala podívala a něco naťukala do počítače.
„Ano, tady to je. Bohužel ale v prvním poschodí prasklo potrubí a veškeré jednolůžkové pokoje jsou zatopeny, musíme vás umístit na jeden pokoj.“ řekla klidně a šáhla za sebe pro klíče. „Pokoj 241, po schodech nahoru a doleva.“ řekla a podala jí klíče.
Lory byla pobledlá a neodvažovala se ohlédnout na svého profesora. Vzala si tašku a odvedla beze slova svého nového trenéra k jejich pokoji. „Bože ať tam nemáme manželskou postel.“ pomyslela si Lory, když odemykala jejich hnízdečko. Otevřela dveře a spadl jí ze srdce kámen velikosti Mount Everestu. Byly tam DVĚ postele - každá na jedné straně pokoje. Lory hodila svou tašku na tu vlevo a začala se vybalovat. Snape udělal to samé, ale místo oblečení si vytáhnul nějakou bichli, sednul si na postel a začal v ní listovat. Lory se jen ušklíbla a z několika věcmi zmizela v koupelně. Za pár minut vyšla a složila si věci na postel. Snape vzhlédl od knihy a zarazil se. Lory byla celá v bílém a kolem pasu měla omotaný hnědý pásek. Vlasy měla stažené do drdolu Popadla svoji tyč a batoh a naposledy se zkontrolovala v zrcadle.
„Ceremoniál začíná za půl hodiny.“ zavrčela ke svému dozorci a vyrazila z pokoje.
„Tady jsem!“ ozvalo se mu za zády. Otočil se a pohledem sklouznul na podlahu. Lory právě dělala provaz a skláněla se nad jednou nohou.
„Lavička je támhle.“ řekla a pokynula mu k několika dívkám stojících u žíněnek. Snape něco zavrčel a vydal se tím směrem. Po chvíli našel Loryiny věci a sednul si na lavičku. Očima sledoval okolí a v duchu proklínal vedení Bradavické školy čar a kouzel. Po několika minutách se ozvaly fanfáry a na tatami nastoupili postarší pánové v oblecích.
Najednou přiběhla Lory a posadila se vedle něj. Jeden stařík popadl mikrofon a začal z papíru před sebou číst proslov. Po pár minutách skončil a ozval se slabý potlesk. Chvíli bylo ticho, pak se odněkud ozval pištivý hlas nějaké ženy.
„Na sestavu s holí Bo nastoupí Viktoria Nachiová, připraví se Lorean Devonová.“ Lory vytáhla z batohu Cdéčko, vzala si tyč a někam zmizela.
Snape se za ní zamyšleně díval, když ho vyrušilo náhlý pohyb na tatami. Právě na něj vcházela plavovlasá dívka, ve které poznal Viky a v ruce třímala podobnou tyč jako Lory. Uklonila se třem mužům na židlích a připravila se. Pak kývla a po chvíli se začala tělocvičnou rozléhat hudba.
Viky začala provádět nejrůznější cviky a točila při tom kolem sebe tyčí. Nakonec předvedla několik akrobatických kousků a uklonila se. Na Snapea to udělalo dojem.
Viky začala provádět nejrůznější cviky a točila při tom kolem sebe tyčí. Nakonec předvedla několik akrobatických kousků a uklonila se. Na Snapea to udělalo dojem.
„Dneska jí to nějak nevyšlo..“ ozvalo se mu za zády. Profesor lektvarů si znovu projel celou její sestavu, ale nenašel na ní nic špatného. z jeho úvah ho vytrhla až Lory, která právě vcházela na tatami.
Uklonila se rozhodčím a zaujala podobný postoj jako před ní Viky. Kývla a po pár sekundách se ozvala pomalá hudba. Lory se začala velice pomalými pohyby posouvat po žíněnce. Vypadalo to spíš jako tanec, než jako sestava. V publiku to zašumělo. Asi po půl minutě se hudba zastavila a Lory se zastavila v krkolomné pozici. Několik vteřin bylo absolutní ticho. Najednou se spustila rychlá hudba a Lory se prudce vymrštila. Vyhodila tyč do vzduchu a udělala kotrmelec. Znovu ji chytla a začala provádět nejrůznější otočky, kopy a akrobatické kousky. Za další dvě minuty najednou jako by utlo, Lory se zastavila a uklonila se. Ozval se bouřlivý potlesk a troubení.
Lory seběhla z tatami a posadila se vedle svého trenéra a hltavě se napila z láhve. Po tváři jí stékal pramínek potu a rychle dýchala. Podívala se Snapea a ušklíbla se - vypadal naprosto znuděně. Beze slova pozorovali další a další závodnice. asi po půl hodině se Lory začala zase protahovat. Snape někam zmizel. Po pár minutách se vrátil, něco k ní zavrčel a šel se posadit na lavičku.
Lory seběhla z tatami a posadila se vedle svého trenéra a hltavě se napila z láhve. Po tváři jí stékal pramínek potu a rychle dýchala. Podívala se Snapea a ušklíbla se - vypadal naprosto znuděně. Beze slova pozorovali další a další závodnice. asi po půl hodině se Lory začala zase protahovat. Snape někam zmizel. Po pár minutách se vrátil, něco k ní zavrčel a šel se posadit na lavičku.
„Nastoupí Ruth Adamsová.“ ozval se opět pištivý hlas. Snape v duchu vyřkl na adresu zdejší hlasatelky několik nelichotivých atributů a zahleděl se do prázdna. Tok jeho myšlenek přerušilo až jméno jeho žačky ozývající se z reproduktorů. Probudil se a rozhlédl se kolem. Jeho pohled se zastavil na nástavcích rozmístěných podél žíněnky.
Byly na nich upevněné dřevěné desky v nejrůznějších pozicích.
Lory se přikrčila a zaťala ruce v pěst. Počkala na povel a pak vyrazila. S velkou rychlostí, ale i přesností a hlavně s ledovým klidem prorazila všechny desky. Na konci se zastavila a podívala se směrem ke svému trenérovi. Pak napříč přemety, salty a kotrmelci přeběhla žíněnku a na konci se uklonila. Ozval se bouřlivý potlesk a troubení. Lory sebou sekla vedle Snapea a popadla flašku. Trochu se napila a pozorovala svou další konkurentku. Asi po deseti minutách dokončila svou sestavu i poslední závodnice a na tatami donesli stupně vítězů. Před ně si nastoupili opět postarší pánové společně s modelkami v přiléhavých šatech. Jejich předseda si vzal do ruky papír a začal přes své popelníky, tedy brýle začal číst výsledky.
O pět minut později....
„A dnešní vítězkou je stávající mistryně Velké Británie, Lorean Devonová.“ Lory se usmála a postavila se. Klidným krokem došla ke stupňům vítězů a postavila se až na horu. Sklonila se a nechala si na krk pověsit medaili. Pak společně s ostatními vítězkami zamávala publiku a po chvíli se vrátila ke svému profesorovi.
„Říkala jste, že turnaj bude trvat až do zítřka.“ zavrčel Snape. „Vždyť jo. tohle byla teprve technika. Večer začnou souboje a zítra bude finále a exhibice.“ řekla Lory a schovala si věci do batohu. „Půjdeme?“ zeptala se a schovala si věci. Profesor lektvarů ji probodl tvrdým pohledem a postavil se. „Půl druhé, máte hlad?“ zeptala se Lory. Snape něco zavrčel a rázným krokem vyšel se svou svěřenkyní v zády ven z tělocvičny.
Oba vešli do jídelny, kde už sedělo několik závodnic se svými trenéry a povídali si. Snape popadl tác a naskládal si něj vše, co měl po ruce. Posadil se k volnému stolu a podíval se, co si vlastně vzal. V rámci možností to bylo poživatelné. Po chvíli se k němu přidala Lory a oba se dali do jídla.
Najednou k Lory zezadu přistoupila Viky a zakryla jí oči.
„Kdo je?“ zeptala se Viky.
Lory jí ohmatala ruce a usmála se. „Viktoria Kate Davis-Nachiová.“ řekla Lory a sundala si ruce z očí. Viky se na ni usmála a posadila se vedle ní. Usmála se na Snapea a i přes Loryiny varovné pohledy se zeptala.
„Lory udělala od loňska velký pokrok. V čem spočívá váš trik?“ Snape vzhlédl od své porce a pokusil se Lory zabít pohledem.
„To je tajemství.“ zašeptala Viky a mrkla na ni. Profesor lektvarů se vrátil ke své porci a snažil se ignorovat rozhovor probíhající před ním.
Asi po dvaceti minutách tupého tlachání ho najednou něco zaujalo.
Asi po dvaceti minutách tupého tlachání ho najednou něco zaujalo.
„A jak to zvládá James?“ zeptala se Viky a chytla Lory za ruku.
„Je teď pořád na cestách, ale vyhrabe se z toho.“ řekla Lory a smutně se usmála. Snape ji chvíli poočku pozoroval, ale s tím, že mu do toho nic není, dojedl svou porci. Viky se za pár minut zvedla a někam odběhla. Lory pak společně se svým trenérem odnesla zbytky a vydala se na jejich pokoj.
Lory obsadila koupelnu a Snape se opět začetl do té své bichle. Po deseti minutách vylezla Lory z koupelny zabalená v ručníku. Profesor lektvarů ji probodl tvrdým pohledem.
„Mohla by jste se obléct?“ zavrčel. Lory se ušklíbla. „Nemám na sobě nic, co by jste ještě neviděl.“ konstatovala, ale po jeho dalším vražedném pohledu radši popadla oblečení a zmizela v koupelně. Během pár minut opět vylezla, tentokrát ale v teplácích a tričku. Sekla sebou na postel a vytáhla notebook a učebnici lektvarů. Začala vypisovat účinky nějakého šíleného jedu a zažrala se do práce.
Snapeovi už začalo tu ťukání kláves lézt na nervy, vzhlédl od knihy, ale než stačil cokoli říct, Lory zaklapla počítač a schovala jej do tašky.
Najednou na sobě ucítila jeho pohled a své pomněnkové oči zabořila do jeho černých obsidiánů. Chvíli si zírali do očí, pak Lory uhnula a lehla si. Civění do stropu ji ale po chvíli přestalo bavit a sáhla po kritickém řešení... popadla jedinou knihu, kterou u sebe měla - učebnici lektvarů. Otevřela ji a začala si číst. „Když už nic, tak u toho aspoň usnu.“ pomyslela si a ponořila se do řádku. Nebylo to tak nudné, jak čekala a přečetla si sedm kapitol dopředu.
„Sakra, jak mám nahrávat, když budu závodit?“ pomyslela si a její pohled padl na Snapea. „Jedině kdyby... ne, za to by mě přizabil.“ zaplašila svou myšlenku Lory. „Ale kdybych všechno připravila, stačilo by, kdyby zmáčknul jeden knoflík.“ odporovalo její druhé já.
Hodnou chvíli se takhle sama se sebou hádala a stále zírala na Snapea. Ten to zpočátku ignoroval, ale postupně mu to začalo lézt na nervy.
„Chcete něco?“ zavrčel. Lory se jako by vzbudila a trhla sebou.
„Nic pane.“ řekla a posadila se na posteli. Prokřupala si prsty a trochu se protáhla. Zkontrolovala čas a rozhlédla se po pokoji.
„Nuda, že by jeden chcíp.“ pomyslela si Lory a znovu se podívala na notebook. Zahnala myšlenky, které se jí honily hlavou a znovu se natáhla. Začaly se jí klížit oči a za chvíli usnula.
Lory se s trhnutím probudila. Podívala se na hodinky a vyskočila.
Lory se s trhnutím probudila. Podívala se na hodinky a vyskočila.
„Do háje! Mám jen deset minut!“ vykřikla a posadila se na posteli. Sundala si tričko a naprosto ignorovala přítomnost černého přízraku na protější posteli. Rychle se převlékla do kimona a učesala se. Snape se mezitím taky postavil a pokoušel se Lory zabít pohledem.
„Jdeme.“ zavelela a vyběhla z pokoje. Profesor lektvarů zavřel dveře a podíval se za mizící Lory. Důstojným krokem jí následoval do tělocvičny.
Tam už byla shromážděna většina závodnic s holemi a o něčem se bavili. Mezi nimi byla i Lory a usmívala se. Snape ji probodl tvrdým pohledem a posadil se na jejich lavičku.
Tam už byla shromážděna většina závodnic s holemi a o něčem se bavili. Mezi nimi byla i Lory a usmívala se. Snape ji probodl tvrdým pohledem a posadil se na jejich lavičku.
„K prvnímu souboji nastoupí Viktoria Nachiová a Lorean Devonová.“ ozvala se hlasatelka.
Lory vytáhla notebook a dala do něj Cdéčko. „Pane profesore prosím vás, slíbila jsem Ronovi, že mu přinesu nahrávku zápasu, ale nemůžu to spustit, protože teď nastupuju. Prosím, stačí když zmáčknete tohle tlačítko až začneme a zbytek to udělá samo.“ řekla Lory a prosebně se na něj podíval.
„Dobrá.“ zasyčel Snape. Lory se na něj usmála a vyrazila na tatami.
Lory a Viky se postavily na značky a uklonili se. „Boj!“ vykřikl jeden rozhodčí a Viky na Lory zaútočila. Lory ji ale jednoduše vykryla a srazila svou kamarádku na zem. klekla si na ni a naznačila úder do tyčí obličeje.
„Bod!“ vykřikl rozhodčí.
Lory se postavila a pomohla Viky na nohy. Vrátily se na značky a zaujaly bojový postoj.
„Boj!“ vykřikl rozhodčí. Tentokrát zaútočila Lory, několika výpady rozložila obranu své kamarádky a rychlými pohyby se ji pokusila dostat na lopatky. Viky se však statečně bránila, pak ale udělala chybu, odkryla si koleno a dostala silnou ránu. Spadla na zem a Lory ji opět položila na záda.
„Bod!“ vykřikl sudí. Obě přítelkyně se vrátily na místa.
„Boj!“ Lory neváhala a podrazila Viky nohy. Ta to absolutně nečekala a spadla na zem.
„Bod! Konec!“ vykřikl sudí a zdvihl ruku na straně, kde začínala Lory.
Ta se postavila a vrátila se na své místo vedle Snapea. Zkontrolovala nahrávání a spokojeně se usmála. Podíval se na Snapea a všimla si, že je bílý od zdi, chtěla ho oprášit, ale při představě jeho reakce to zavrhla.
„Jdeme?“ zeptala se a usmála se na něj. Profesor lektvarů se postavil a se svým typickým výrazem promluvte-na-mě-jste-mrtví zamířil k jejich pokoji.
V recepci se Snape zastavil. „Půjdete na večeři?“ zavrčel a probodl ji nekompromisním pohledem.
„Ne, jdu si lehnout.“ odvětila.
„Chcete něco přinést?“ zeptal se Snape.
„On mi chce něco přinést? Buď je opilý, nebo mě chce otrávit.“ pomyslela si.
„Ne, díky pane.“ řekla a začala stoupat po schodech nahoru.
Během chvíle došla k jejich pokoji a zmizela v koupelně. Dala si dlouhou horkou sprchu a pořádně se vydrbala. Pak se převlékla do noční košile a rozčesala si vlasy. „Ten z toho zešílí.“ pomyslela si a usmála se. „Růžová asi nebude jeho oblíbená barva..“ konstatovala a prohlédla se v zrcadle. Měla na sobě růžovou noční košili dlouhou až po kotníky s véčkovým výstřihem. Vyčistila si zuby a zvedla své věci z umyvadla. Na kachličky dopadl malý bílý kámen. Lory ho zvedla a prohlédla si ho. „Ten odněkud znám.“ pomyslela si a se zájmem si jej prohlížela. Chvíli pátrala po jeho původu, ale pak nad tím mávla rukou a schovala si jej do kapsy. Vylezla z koupelny a uklidila si věci. Vytáhla si notebook a posadila se na postel. Pustila si záznam svého posledního a nejtěžšího zápasu, kde dostala dost nepříjemnou ránu do lýtka.
Když se důkladně zkritizovala a vychytala všechny chyby, rozhodla se to pro Rona trochu vyčistit. Vrátila se na začátek a spustila záznam. Najednou se v záběru objevila mužská ruka a položila na klávesnici kus papíru. Pak někdo prošel před -obrazovkou. Lory si to vrátila a zaměřila se a ty pohyby. „Snape.“ pomyslela si, ale rychle to zavrhla, protože o chvíli později vedle něj přece seděla. Pustila to dál a znovu to zastavila. Někdo opět přešel před počítačem , posadil se na místo jejího profesora a zmačkal vzkaz. Lory si to vrátila na vzkaz a přiblížila si ho. Po chvíli zkoumání ho s obtížemi přečetla:
Lory to nedávalo smysl. Najednou se otevřely dveře a do pokoje vešel profesor lektvarů. Lory sledovala každý jeho pohyb, ale nic zvláštního se nedělo. Pak ji Snape probodl ledovým pohledem.
Všechny Loryiny pochybnosti byly ty tam, neznala nikoho jiného s takovým pohledem. Sklonila se nad počítačem a začala vychytávat mouchy jejímu záznamu. Asi po půl hodině byla hotová a schovala notebook. Podívala se na profesora lektvarů, který právě četl Famfrpál dnes.
„Takže přece nečte jenom pojednání o lektvarech, ale myslela jsem si, že famfrpál nesnáší …“ pomyslela si a naklonila se pro flašku s pitím. Najednou ucítila ostré bodnutí v noze.
„Sakra, na to musí jít ice gel.“ utrousila si pod vousy a posadila se na kraj postele. Košile se jí vyhrnula a Lory na sobě ucítila pohled profesora lektvarů. Nevěnovala tomu pozornost a sehnula se pro chladící gel. Uslyšela za sebou zavrzání postele a tiché kroky. Nevěnovala tomu pozornost a vyndala malou nádobku s modrým obsahem. Pak z malého sáčku vytáhla obinadlo a napřímila se. Otřela se při tom o profesora lektvarů.
„Promiňte.“ řekla a položila gel na postel. Otočila se k němu a strnula. Divně se mu lesklo v očích a šel z něj strach. Chtěla si sednout, ale jeho silné ruce jí v tom zabránily. Přitáhl si ji k sobě a stále jí zíral do očí. Lory se nebránila - byla zkoprnělá překvapením a ohromením.
„Co to děláte?“ vyklopila ze sebe a pokusila se od něj odtáhnout. Snape byl ale příliš silný, násilím si ji přitáhl ještě blíž a políbil ji. Lory se instinktivně odtáhla a odstrčila ho od sebe. Snape ji chytl za ruku a hodil na matraci. Naklonil se nad ni a s přitiskl jí ruce na polštář. Lory udělala první věc, co jí napadla - kopla ho do rozkroku. Snape zaskučel bolestí a poroučel se k zemi. Lory si na něj okamžitě klekla a zaklínila mu nohy.
„Kdo jste a kde je profesor Snape?!“ zavrčela Lory a chytla ho pod krkem. „Mluvte, než z vás vymlátím duši!“
„Okamžitě ze mě slezte.“ zasyčel Snape tak, že Lory začala být na vážkách, jestli mluví se pravým Snapem. „Pokud jste profesor Snape, tak mi řekněte, kolik se dává do měsíčkového lektvaru pavoučích noh.“ řekla Lory a podívala se mu do očí.
„Sedm.“ zasyčel. Lory ho chytla za límec a přitáhla si ho.
„Do tohoto lektvaru se pavoučí nohy nadávají, explodoval by.“ zavrčela a vrazila mu. Útočník omdlel a Lory mu svázala ruce i nohy prostěradlem. Otočila ho na záda a nahmatala mu při tom nějakou věc. Vyndala ji z kapsy a zjistila. že je to placatka. Opatrně ji otevřela a přičichla si k ní. „Fuj, takhle páchne jen jedna věc – mnoholičný lektvar.“ pomyslela si a posadila se na postel. „A co teď?“ zeptala se v duchu a začala uvažovat.
Najednou dovnitř vešel Snape. Sklouzl pohledem z Lory na svázaného muže na zemi. „Co se tady sakra stalo?“ zasyčel a podíval se na svou žačku.
„Nic zvláštního, jen jste se mě právě pokusil znásilnit.“ odvětila Lory a znovu se napila. „Chtělo by to něco ostřejšího.“ pomyslela si.
Snape ji probodl tvrdým pohledem. Sklonil se nad útočníkem, který se začínal probouzet a schoval si jeho hůlku do hábitu. „Jak jste věděla, že to nejsem já?“ zavrčel a prohledával svého dvojníka.
„Když jsem se vrátila z prvního zápasu, byl jste bílý od stěny, ale to by jste musel být v recepci. A protože jste se na záznamu vrátil ani ne za půl minuty, tak jste to nemohl stihnout. V pokoji jste si četl Famfrpál dnes a pokud vím, tak ho nemusíte. Pak jste se na mě vrhnul, což je u vás vysoce nepravděpodobné. No a celé mi to potvrdil ten vzkaz na záznamu.“ shrnula své úvahy Lory. Snape něco zavrčel a stále šacoval onoho útočníka.
„Hledáte tohle?“ zeptala se Lory a podala mu malou lahvičku s polotekutou hmotou. Snape si ji od ní vzal a zkoumavě se na ni podíval. „Tohle by mu stačilo i na cestu do Bradavic. Určitě se tam chtěl dostat... Ale se svými znalostmi lektvarů by to moc daleko nedotáhnul.“ konstatovala Lory a ušklíbla se. Snape se na ni tázavě podíval.
„Zeptala jsem se ho, kolik pavučích nožiček se přidává do měsíčkové lektvaru.“ řekla Lory a byla by přísahala, že zahlédla na Snapeově tváři na milisekundu úsměv.
Snape č.2 se zavrtěl a otevřel oči. Zamžoural kolem sebe a s hrůzou pohlédl na pravého učitele lektvarů, který na něj mířil hůlkou. Profesor lektvarů se podíval na svou žákyni a ta pochopila.
„No jo, už jdu....“ ušklíbla se a zmizela v koupelně. Během chvíle vyšla převlečená do normálního a odešla z pokoje.
Snape rozvázal svému dvojníkovi pouta a zavrčel: „To ho nedokážeš udržet v kalhotách Naite?“
„Byl jsem zavřený dva roky a ona má tak krásné nohy …“ bránil se jeho smrtijedský kolega.
„A to se musíš vrhat na patnáctiletou holku?! Myslel jsem, že máš lepší vkus.“ odsekl Snape. „Vrať se k našemu pánovi a oznam mu neúspěch.“ zavrčel a jeho dvojník rázem zmizel.
Profesor lektvarů Snape zalezl do koupelny a dal si dlouhou sprchu. Pak se převlékl do svého nočního úboru - černých volných kalhot a černé košile. Posadil se na postel, dal si hůlku pod polštář a začal si třídit myšlenky. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se mu Lory neubránila. Rychle zaplašil podobné myšlenky a lehnul si. Stále ale musel přemýšlet o své neobvyklé žačce. Překvapilo ho, že to takhle zvládla. Přece jen to byla patnáctiletá holka a sama odhalila akci samotného Pána Zla. Oči se mu začaly zavírat a s myšlenkou na Lory usnul.
Kapitola čtvrtá - Pozvánka - Kapitola šestá – V Bradavicích
Musím si něco zařídit, vrátím se později.
S.Snape
Ten večer se Lory poprala ještě s pěti závodnicemi. Tři porazila a se dvěma prohrála, ale i tak se dostala do finále, které se konalo druhý den. Spokojeně si sbalila všechny věci a podívala se na svého profesora, který se už poněkolikáté napil z malé placatky. Lory si o obsahu té placatky myslela své, ale neřekla ani slovo.
„1593? To je blbost, vymyslel ho přece Eduard Nicheli až v roce 1596.“ pomyslela si Lory a podívala se na svého oblíbeného profesora lektvarů. „Kdybych ho teď vyrušila, tak mě určitě zabije.“ pomyslela si a posadila se. Zavřela učebnici a líně se protáhla. Hodila knížku na notebook a vzpomněla si na slib daný Ronovi.
Při těžkých vnitřních zraněních a zlomeninách se používá znehybňovací lektvar, který byl vyvinut roku 1593...
„Na třetím místě se umístila Mary Hutová.“ ozval se potlesk a malá černovláska se zelenýma očima se postavila na stupeň vítězů. „Na druhém místě se umístila Ruth Adamsová.“ Vysoká zrzka s pomněnkovýma očima se s nadneseným výrazem postavila na druhý stupínek a silně při tom připomínala Malfoye.
Snape zaklapl bichli a postavil se. Vyšel z pokoje, zavřel za sebou dveře a zamknul. Nasadil svůj kamenný výraz a vyrazil po schodech dolů. V recepci se připojil k davu a během minuty se dostal do prostorné tělocvičny s několika velkými modrými žíněnkami uprostřed. Celá hala byla obložená dřevem a skleněnou střechou dovnitř vnikalo sluneční světlo. Rozhlédl se po okolí a snažil se najít svou žačku.
O půl hodiny později...