Kapitola první – Nejneobvyklejší příchod
18.01.2011 21:21
Ve Velké síni bylo zařazování v plném proudu. Mezi studenty kolovala zvěst o nové studentce, která měla být zařazena do pátého ročníku. Všichni se dívali na hlouček prvňáčků, ale k jejich údivu nikdo nevyčníval.
Cestou do sborovny nikdo neřekl ani slovo. Všichni si Lorean nedůvěřivě prohlíželi a přemítali o událostech dnešního večera. Když se za Lory zavřely dveře do sborovny, posedali si všichni profesoři na svá místa a upřeně sledovali jejich budoucí žačku. Brumbál vyčaroval pro Lorean křeslo a mladá čarodějka se posadila. Chvíli bylo ticho. „Slečno Devonová, mohla by jste nám to nějak vysvětlit?“ zeptal se Brumbál a pohlédl do jejich pomněnkových očí. Lorean se zhluboka nadechla a popsala celou její cestu sem. Několik profesorů se neubránilo úsměvu, když jim líčila jejich kolegu a jeho pracovnu.
Bylo odpoledne prvního školního dne. Všichni se na poslední chvíli snažili sehnat veškeré nezbytnosti a vyrazili na nákupy. V reálu to vypadalo, jako by se veškeré obyvatelstvo Londýna rozhodlo nacpat do jedné ulice. Všude bylo plno hluku, řidiči nervózně troubili a ukazovali na procházející neslušné posunky.
Uprostřed tohoto šílenství stála vysoká dívka opřená zády o stěnu jednoho z mnoha přeplněných obchodů se školními potřebami. Husté kaštanové vlasy jí spadaly na ramena a blankytně modré oči vyzařovaly sílu a energii. Volné kalhoty jemně obepínaly její štíhlou postavu a skrz široké zvony jí téměř nebyly vidět tenisky.
„Půl hodiny...“ zavrčela a odlepila se od stěny. Naposledy přelétla očima procházející a vmísila se do davu. Rychlým krokem kličkovala mezi lidmi a zanedlouho se z toho zmatku vymotala. Prošla kolem vysokého paneláku, zabočila do postranní uličky a vydala se známou zkratkou k domovu. Najednou před sebou uviděla dvě postavy mířící na sebe hůlkami. Vzduchem prosvištělo několik kouzel a nadávek, když se nakonec vysokému muži v černém hábitu podařilo odzbrojit svého protivníka. Rychle ho omráčil a nějakým zvláštním kouzlem ho poslal pryč.
„Radši zmizím.“ pomyslela si a začala couvat. Ke své smůle ale vrazila do popelnice, která se spolu s ní s ohromným rachotem poroučela k zemi.
Muž v černém se prudce otočil a namířil na ni hůlkou. Dívka ztuhla a trochu vyděšeně se dívala na hrot hůlky mířící na její hruď. Černovlasý se k ní muž pomalu blížil a probodával ji tvrdým pohledem. Zapomněl se ale dívat pod nohy a zakopl. Rozplácl se na zem, z kapsy mu vypadla propiska a dokutálela se k vyděšené dívce. Ta se jí při zvedání ze země chytla a ucítila táhnutí u pupku. Svět se s ní zatočil a během chvíle se ocitla v ponuré místnosti s mnoha policemi s roztodivným obsahem - od nejrůznějších pytlíčků a sáčků až po láhve s různobarevným lákem.
Když si její oči přivykly tmě a ona uviděla obsah oněch láhví, zděšeně ucouvla a vrazila do dubového stolu, který zrovna pokrývaly baňky s vnitřnostmi.
„Radši zmizím.“ pomyslela si a začala couvat. Ke své smůle ale vrazila do popelnice, která se spolu s ní s ohromným rachotem poroučela k zemi.
Muž v černém se prudce otočil a namířil na ni hůlkou. Dívka ztuhla a trochu vyděšeně se dívala na hrot hůlky mířící na její hruď. Černovlasý se k ní muž pomalu blížil a probodával ji tvrdým pohledem. Zapomněl se ale dívat pod nohy a zakopl. Rozplácl se na zem, z kapsy mu vypadla propiska a dokutálela se k vyděšené dívce. Ta se jí při zvedání ze země chytla a ucítila táhnutí u pupku. Svět se s ní zatočil a během chvíle se ocitla v ponuré místnosti s mnoha policemi s roztodivným obsahem - od nejrůznějších pytlíčků a sáčků až po láhve s různobarevným lákem.
Když si její oči přivykly tmě a ona uviděla obsah oněch láhví, zděšeně ucouvla a vrazila do dubového stolu, který zrovna pokrývaly baňky s vnitřnostmi.
„Tady musí žít nějaký psychopat.“ pomyslela si a vyrazila k mohutným dveřím. S námahou je otevřela a vyběhla na chodbu. Do nosu jí praštil zatuchlý vzduch a pach hniloby. „Radši zmizím, než se vrátí majitel.“ pomyslela si a vyšla rovnou za nosem.
Chvíli bloumala potemnělými chodbami a marně hledala východ. Z vlezlé zimy jí naskočila husí kůže a ze stínů vrhaných pochodněmi se jí žaludek svíral strachem. Labyrint však nebral konce.
Najednou za sebou uslyšela rychlé kroky a kolem hlavy jí prosvištěl rudý paprsek. Prudce se otočila a na druhém konci chodby zahlédla vysokou mužskou postavu. „Do háje.“ zaklela a vyrazila úzkou chodbou do neznáma. Snažila se uniknout svému pronásledovateli a po chvíli opravdu dunivé kroky utichly. Dívka zapadla za první roh a rychle oddechovala. Několik minut odpočívala a pak opatrně vyšla ze svého úkrytu.
Najednou za sebou uslyšela rychlé kroky a kolem hlavy jí prosvištěl rudý paprsek. Prudce se otočila a na druhém konci chodby zahlédla vysokou mužskou postavu. „Do háje.“ zaklela a vyrazila úzkou chodbou do neznáma. Snažila se uniknout svému pronásledovateli a po chvíli opravdu dunivé kroky utichly. Dívka zapadla za první roh a rychle oddechovala. Několik minut odpočívala a pak opatrně vyšla ze svého úkrytu.
Prolétla několika chodbami a dostala se do obrovské místnosti s mnoha schodišti. „Petrifikus totalus!“ ozvalo se jí za zády a kouzelný paprsek jen o fous minul její rameno. Rychle vyběhla do prvního patra a ohlédla se. Ke své hrůze uviděla onoho kouzelníka z uličky, jak na ní vysílá další kouzlo. Neváhala a začala stoupat nahoru.
Najednou se ozvalo tiché hučení a schody se s ní začaly hýbat. Jen tak tak udržela rovnováhu a zmateně se dívala kolem. Za pár sekund pohyb ustal a schody najednou vedly k dřevěným dveřím. Mladá dívka k nim vyběhla a zalomcovala klikou. Dveře byly ale zamčené. S hrůzou se otočila ke svému pronásledovateli, od kterého ji dělilo už jen jedno schodiště.
Najednou se ozvalo tiché hučení a schody se s ní začaly hýbat. Jen tak tak udržela rovnováhu a zmateně se dívala kolem. Za pár sekund pohyb ustal a schody najednou vedly k dřevěným dveřím. Mladá dívka k nim vyběhla a zalomcovala klikou. Dveře byly ale zamčené. S hrůzou se otočila ke svému pronásledovateli, od kterého ji dělilo už jen jedno schodiště.
Najednou se znovu ozval ten zvláštní hukot. Hnědovláska koutkem oka zahlédla, jak se asi tři metry pod ní začínají hýbat další schody. Zhluboka se nadechla a skočila přes zábradlí. Trefila se přímo do středu a nechala se dovést zpátky do přízemí. Muž v černém naštvaně praštil rukou do kamenného zábradlí a rychle někam zmizel. Dívka seběhla dolů a během minuty už opět stála na nepohybující se zemi.
Kolem hlavy jí prosvištěl další kouzelný paprsek. Rychle se ohlédla a opět spatřila dvoumetrového kouzelníka. „Ten si nedá pokoj.“ pomyslela si a rozběhla se širokou chodbou pryč. Po chvíli sprintu uslyšela veselé hlasy zpoza majestátních dveří. Rozběhla se k nim a....
Kolem hlavy jí prosvištěl další kouzelný paprsek. Rychle se ohlédla a opět spatřila dvoumetrového kouzelníka. „Ten si nedá pokoj.“ pomyslela si a rozběhla se širokou chodbou pryč. Po chvíli sprintu uslyšela veselé hlasy zpoza majestátních dveří. Rozběhla se k nim a....
Ve Velké síni bylo zařazování v plném proudu. Mezi studenty kolovala zvěst o nové studentce, která měla být zařazena do pátého ročníku. Všichni se dívali na hlouček prvňáčků, ale k jejich údivu nikdo nevyčníval.
Profesorka McGonagallová držela v ruce dlouhý pergamen a postupně vyvolávala jména budoucích studentů Bradavic. „Lorean Devonová!“ řekla ostře a přelétla očima po prvňáčcích. Nikdo se však ani nehnul. „Lorean Devonová.“ zopakovala a stáhla rty do úzké čárky. Najednou se postavil místní ředitel.
„Slečna Devonová se k nám připojí později.“ oznámil Brumbál a pokynul své zástupkyni. „Bobby Lukas!“ pokračovala profesorka přeměňování. Z houfu dětí vyběhl malý blonďatý kluk a posadil se na trojnožku.
„To bude asi ta nová.“ zašeptala Hermiona Harrymu. Ten to poslal Ronovi a za necelou půl minutu to věděl celý Nebelvírská stůl.
Během čtvrt hodiny zařazování skončilo a na stolech se objevilo jídlo. Všichni si nabrali hromadu dobrot a začali rozebírat hlavní téma večera - „Kde je Snape?“ Někteří tvrdili, že s tím seknul, jiní, že se přidal na stranu Pána zla. Kolovaly i zvěsti, že si našel milenku a žije s ní na Havaji...
Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vběhla vysoká a velmi pohledná dívka. Překvapeně si prohlédla výzdobu Velké síně a zdejší studenty. Pak se dovnitř vřítil Snape a namířil na dívku svou hůlku. „Je to mudla!“ vykřikl a vyslal na ni další znehybňovací kouzlo.
Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vběhla vysoká a velmi pohledná dívka. Překvapeně si prohlédla výzdobu Velké síně a zdejší studenty. Pak se dovnitř vřítil Snape a namířil na dívku svou hůlku. „Je to mudla!“ vykřikl a vyslal na ni další znehybňovací kouzlo.
Všichni profesoři okamžitě vytáhli hůlky, ale nemohli útočit - kdyby minuli, zasáhli by nějakého studenta. Někteří žáci taktéž vytáhli hůlky, ale Brumbál jim rázným gestem naznačoval, že nemají útočit.
Snape na ni vyslal další kouzlo. Dívka jen tak tak stačila uskočit.
„Tak teď si mě fakt naštval.“ zasyčela a přikrčil se. Ruce zaťala v pěst a pozorně si ho prohlížela.
Vzduchem prosvištělo další znehybňující kouzlo a proletělo oné dívce kolem hlavy. Hnědovláska se najednou rozběhla na profesora lektvarů a dřív, než stačil zareagovat, mu vykopla hůlku z ruky. Rychle ho popadla za zápěstí, otočila jím a prudce trhla do páky. Snape ucítil, jak mu praskají kosti a zasyčel bolestí.
Dívka na nic nečekala, praštila ho vší silou do žeber a otočila se k němu zády. Pak ho hodila přes rameno a popadla jeho hůlku.
„Paralito!“ vykřikla a modrý paprsek zasáhl Snapea do hrudi. Ruce i nohy se mu k sobě pevně připoutaly a všemi milovaný profesor byl bezmocný.
Hnědovláska si na něj se zaťatou pěstí klekla a chytla ho za lem jeho sněhobílé košile. Rychle oddechovala a z očí jí sršely blesky. „Okamžitě mi řekněte, kdo jste, nebo z vás vymlátím duši!“ zavrčela a přitáhla si ho na centimetr. Ve Velké síni bylo hrobové ticho. Snape beze slova zíral do jejich očí.
„Tak mluv!“ vykřikla a napřáhla se. „Lorean, pusť ho!“ zavelel se svým typickým klidem Brumbál. Hnědovláska se zastavila asi centimetr od Snapeova nosu a podívala se na místního ředitele.
„Brumbál? Tak tohle musejí být Bradavice.“ pomyslela si a usmála se na vznešeného kouzelníka.
„Profesor Brumbál?“ zeptala se trochu nejistě a pustila Snapea na zem. Místní ředitel jen přikývl a oplatil jí úsměv.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Brumbál směrem ke spoutanému Snapeovi. Lorean ho mávnutím hůlky odčarovala a postavila se.
„Ano.“ zavrčel a začal se sbírat ze země. Lorean se ušklíbla. „Být vámi, tak se moc nehýbu. Tedy pokud nechcete, aby vám ta zlomená žebra prorazila plíce.“ podotkla klidně a na rtech jí hrál úsměv.
Profesor lektvarů se přesto postavil a pokoušel se ji zabít pohledem. „Zajděte si na ošetřovnu a pak se k nám připojte ve sborovně.“ rozhodl Brumbál a Snape se zavrčením zmizel ve dveřích.
Profesor lektvarů se přesto postavil a pokoušel se ji zabít pohledem. „Zajděte si na ošetřovnu a pak se k nám připojte ve sborovně.“ rozhodl Brumbál a Snape se zavrčením zmizel ve dveřích.
„Myslím, že bychom si měli promluvit.“ konstatoval Brumbál a postavil se.
Poté spolu s většinou profesorského sboru a Lorean opustil Velkou síň.
Okamžitě, jak za nimi zapadly dveře, strhla se hlasitá diskuse. „Viděli jste jak letěl?!“ vykřikl Ron a tvářil se, jako by Vánoce přišly dřív. Fred a George dostávali na střídačku záchvaty smíchu.
„Jen doufám, že nepůjde do Zmijozelu. To bych asi nepřežil.“ konstatoval Neville a v hlavě si přehrával scénář, jak ho hází stále dokola přes rameno. „Postavíme jí pomník!“ rozhodl Fred a dostal další záchvat. „..a dáme ho Snapeovi do kabinetu!“ řval smíchy George. V tu ránu se rozesmál celý Nebelvírský stůl. Lorean ale v tu chvíli do smíchu nebylo...
„Jen doufám, že nepůjde do Zmijozelu. To bych asi nepřežil.“ konstatoval Neville a v hlavě si přehrával scénář, jak ho hází stále dokola přes rameno. „Postavíme jí pomník!“ rozhodl Fred a dostal další záchvat. „..a dáme ho Snapeovi do kabinetu!“ řval smíchy George. V tu ránu se rozesmál celý Nebelvírský stůl. Lorean ale v tu chvíli do smíchu nebylo...
Cestou do sborovny nikdo neřekl ani slovo. Všichni si Lorean nedůvěřivě prohlíželi a přemítali o událostech dnešního večera. Když se za Lory zavřely dveře do sborovny, posedali si všichni profesoři na svá místa a upřeně sledovali jejich budoucí žačku. Brumbál vyčaroval pro Lorean křeslo a mladá čarodějka se posadila. Chvíli bylo ticho. „Slečno Devonová, mohla by jste nám to nějak vysvětlit?“ zeptal se Brumbál a pohlédl do jejich pomněnkových očí. Lorean se zhluboka nadechla a popsala celou její cestu sem. Několik profesorů se neubránilo úsměvu, když jim líčila jejich kolegu a jeho pracovnu.
„Kdo je vlastně ten chlápek, co mě honil?“ zeptala se Lorean. „To je profesor Snape, učí u nás lektvary.“ ušklíbl se Brumbál a při pohledu na její pobledlý se neubránil úsměvu.
„Jako TEN Snape?!“ zajíkla se Lorean a vytřeštila na něj oči. Brumbál jen přikývl. „Ježíš!“ vydechla.
„Super, takže jsem právě přizabila nejobávanějšího profesora Bradavic..Tak letos na jedničku z lektvarů nevidím...“ pomyslela si a nasucho polkla.
Najednou se rozletěly dveře a dovnitř vevlál Snape. Lorean vykoukla zpoza židle a začala odříkávat modlitbičky. Profesor lektvarů k ní rázným krokem došel a z očí mu sršely blesky.
„Moji hůlku.“ zavrčel a nastavil dlaň. Lorean sebou trhla a podívala se na svou ruku. Vůbec si neuvědomovala, že v ruce stále drží jeho hůlku. Podívala se mu do očí a vložila mu jeho „nástroj“ do dlaně. Snape ji probodl tvrdým pohledem a posadil se na své místo.
„Proč jste vlastně nepřijela vlakem jako ostatní?“ přerušila ticho madame Hoochová. „To je trochu složitější... předtím jsem chodila na školu, kde jsme se učili jak kouzelnické, tak mudlovské předměty, takže jsme mohli používat mudlovské přístroje. V jednom z těch přístrojů mám uložené veškeré učení a bez něj bych se nehla z místa, a proto jsem čekala na profesora Snapea, který mi měl mé věci očarovat tak, aby fungovaly i v Bradavicích.“ pokrčila rameny a zadívala se jí do očí. „A co je to za přístroj?“ ozvala se madame Sinistrová. „Počítač, tedy vlastně notebook....vynález, který slouží k uchovávání a přenosu dat.“ řekla Lorean a přelétla si profesorský sbor zkoumavým pohledem. Nikdo z profesorů evidentně nevěděl, která bije. „Cože to je?“ zeptala se madame Hoochová. „Přístroj na práci s daty.“ zopakovala Lorean a ušklíbla se při pohledu na nechápavý obličej profesorky létání.
„Dobrá, takže to zařídíte teď.“ rozhodl Brumbál. Lorean polil studený pot. Podívala se na černý přízrak v rohu a nasucho polkla. Snape se postavil a aniž by čekal na svou budoucí žačku, vyplachtil ze sborovny. „Nashledanou.“ vyhrkla Lorean a vyrazila za ním. Během chvíle ho dohnala a beze slova dokráčela po jeho boku do kabinetu lektvarů. Snape zvedl propisku a nabídl ji Lorean. Ta se jí trochu váhavě dotkla a opět ucítila táhnutí u pupíku. Během okamžiku se ocitli nedaleko obchodu, kde se měli setkat. Všude bylo ticho - hrozivé, strašidelné ticho.
„Budeme tu stát celou noc?“ zasyčel Snape a Lorean z jeho hlasu naskočila husí kůže. Beze slova vyrazila známou cestou k domovu. Profesor lektvarů se neustále rozhlížel a v ruce svíral hůlku.
Během čtvrt hodiny dorazili k malému domku s dvěma balkóny a zahradou. Lorean odemkla a rozsvítila. Najednou se na ně vyřítil zlatý retrívr a začal vítat příchozí. Skočil na profesora lektvarů a vesele vrtěl ocasem. „Lucky dolů!“ zavelela Lorean a pes jí okamžitě poslechl.
„Pojďte.“ vyzvala ho a vyrazila po schodech nahoru. „Jamesi! Jamesi jsi doma?!“ křikla Lorean, ale nikdo neodpověděl. „Nevadí, napíšu mu mail.“ řekla si pro sebe a otevřela jedny dveře. Snape neměl nejmenší ponětí, co to ten mail je, ale neměl chuť se na nic vyptávat. Vešel za ní do pokoje a zarazil se. Na stěnách a policích byly vystaveny diplomy, trofeje a medaile s nápisem “ KAFUDO“. Pak jeho pohled padl na stůl, u kterého stála Lorean. Na perfektně vyčištěném skle bylo naskládáno hned několik věcí. Svým typickým způsobem k ní došel a podíval se na ně. Postupně si všechny prohlédl a došel k závěru, že nemá absolutně páru, co to je. Před ním stála větší krabice, několik černých placek, stříbrných koleček a dva červené kvádry. „To je ono.“ konstatovala Lory a naposledy vše zkontrolovala pohledem.
„Teď mě prosím omluvte.“ řekla a zmizela ve dveřích.
Snape vytáhnul hůlku a sklonil se k černé krabici. Najednou se asi deset centimetrů od jeho ruky něco pohlo. Profesor lektvarů rychle couvnul a namířil na to místo hůlkou. „Lumos.“ zašeptal a z hrotu jeho hůlky vytrysklo světlo. Úzký paprsek dopadl na malé akvárium, ve kterém se svíjelo cosi, v čem po chvíli rozpoznal hada. Zhasnul hůlku a vrátil se ke stolu. Trochu nedůvěřivě se podíval na terárium a dal se do práce.
Během deseti minut byl hotový a vydal se hledat svou budoucí žačku. Našel ji, jak sedí oblečená ve školním hábitu u velké svítící bedny a prsty mačká tlačítka na podlouhlé desce. Svým typickým neslyšným způsobem se k ní zezadu přiblížil. „Jdeme.“ zasyčel jí do ucha. Lorean sebou prudce trhla a otočila se. Při pohledu na svého profesora si oddechla a řekla: „Počkejte prosím chvíli, jen dopíšu mail.“ poprosila a opět začala psát. Snape se jí podíval přes rameno a překvapeně zamrkal. Na svítící ploše se objevovala slova. Na chvíli na to vyloženě civěl, ale pak nasadil svůj kamenný výraz a opět se narovnal.
Lorean dopsala poslední řádek a odeslala zprávu. Pak vypnula počítač a zmizela ve svém pokoji. Hodila všechny věci kromě notebooku do kufru a rychle jej zaklapla. Snape k ní došel s nadneseným výrazem ve tváři vytáhl propisku. Lorean se jí chytla a za okamžik oba opět stáli v ponurém kabinetu lektvarů.
„Zavazadla vám odnesou později.“ zavrčel Snape a vyplachtil ze svého kabinetu. Lorean se svým cenným nákladem vyrazila za ním. Během chvíle dorazili ke sborovně. Snape rozrazil dveře a se zabijáckým pohledem vešel dovnitř. Lorean vklusala za ním. Všechny oči se teď upíraly na ni a černou krabici, kterou svírala v ruce.
Mladá čarodějka položila notebook na stůl a rázem se k ní přifařila naprostá většina profesorského sboru. „Co to je?“ zeptal se Binns a posunul si popelníky, tedy brýle na nose.
Mladá čarodějka položila notebook na stůl a rázem se k ní přifařila naprostá většina profesorského sboru. „Co to je?“ zeptal se Binns a posunul si popelníky, tedy brýle na nose.
„Notebook. ten přístroj na uchovávání dat.“ řekla Lorean a měla co dělat, aby se nerozesmála nad jejich překvapenými obličeji. „A jak to funguje?“ zeptala se madame Sinistrová. Lorean se zhluboka nadechla a chtěla jim dát přednášku o principu práce počítače, ale Brumbál ji zarazil. „Myslím, že na tohle budete mít času dost zítra. Teď vás musíme zařadit.“ řekl klidně a všichni profesoři se posadili na svá místa. „Sedněte si.“ řekla profesorka přeměňování a pokynula jí k trojnožce. Lorean se trochu váhavě posadila a po chvíli ji přes oči sklouznul Moudrý klobouk. Hodnou chvíli s ní mluvil a pak vykřikl:„Nebelvír!“ profesorka McGonagallová jí sundala klobouk z hlavy a Lorean se na ni usmála.
„Minervo, mohla by jste doprovodit slečnu Devonovou na kolej?“ zeptal se Brumbál a podíval se na ředitelku Nebelvíru. Ta přikývla a společně s čerstvou nebelvírankou vyšla ze sborovny.
Lorean celou cestu křečovitě svírala notebook a snažila se přimět své vnitřnosti, aby jí nepředváděli akrobatické vystoupení. Ostrým krokem došli k Buclaté dámě a zastavili se.
Lorean celou cestu křečovitě svírala notebook a snažila se přimět své vnitřnosti, aby jí nepředváděli akrobatické vystoupení. Ostrým krokem došli k Buclaté dámě a zastavili se.
„Nemesis.“ řekla profesorka McGonagallová a obraz se odklopil.
„Věci už máte v ložnici.“ konstatovala profesorka přeměňování a pousmála se. „Dobrou noc.“ rozloučila se a začala scházet po schodech dolů.
„Dobrou noc madam.“ hlesla Lorean a podívala se na odkrytý otvor ve stěně. Zhluboka se nadechla a vešla do společenské místnosti...