Kapitola šedesátá třetí – Dopis

23.04.2012 14:16

„Johnatane Naite, po důkladném zvážení důkazů vás tento soud shledává vinným v případě vraždy Jamese Devona a odsuzuje vás k doživotí v nápravném zařízení na ostrově Azkaban,“ pronesl postarší soudce s vousy až na zem. V tu ránu do soudní síně vešli dva Mozkomoři a odvedli zmítajícího se Naitea pryč. Soudci začali postupně odcházet, až se i za posledním z nich zavřely dveře. V soudní síni už zůstal jenom jeden člověk…

V úplném rohu místnosti seděla mladá dívka s kápí stáhnutou přes hlavu. Na rtech jí hrál mírný úsměv a v očích se jí blýskalo.

„Konečně.“ vydechla a tiše vyšla ze soudní síně č.5.


O chvíli později…


Lorean stála na rozkvetlé louce a vzpomínala. Zdálo se jí to tak dávno, co tam naposledy stála. Křehká tráva zakřupala pod jejími kroky a lehký větřík si pohrál s jejími vlasy. Mávnutím hůlky nechala zmizet štít ukrývající místo posledního odpočinku jejího bratra. Na chvíli se zastavila a smutně si prohlédla náhrobek s Jamesovým jménem. Položila růže na hrob a chvilku na něj zírala.

„Dokázala jsem to bráško.“ zašeptala a prsty přejela po Jamesově jméně.

„Naite půjde do Azkabanu.“ vydechla se smutným úsměvem. Měla by se radovat, ale v srdci cítila bolest. I když to bylo už víc než rok, rána v jejím srdci se ještě ani zdaleka nezahojila.

Nedokázala se zbavit bolesti, kterou cítila pokaždé když si vzpomněla na jeho poslední slova: „Já tebe taky miluju, ještě víc, než si dokážeš představit.“ Oči se jí zalily slzami a opět pocítila prázdnotu. Po tvářích se jí skutálela slza a spadla přímo na znak pomsty – dva zkřížené meče. Znak zmizel a s ním i rudá barva na Jamesově jméně. Svatá přísaha byla splněná a Jamesova duše mohla najít svůj klid.

Lory seděla u Jamesova hrobu ještě půl hodiny, vzpomínala a povídala si s ním. Pak přišel čas, kdy se s ním musela rozloučit. S posledním pohledem na Jamesovo jméno se přenesla pryč.


Uběhlo několik dní, během kterých se stalo hned několik věcí. V Denním věštci se samozřejmě objevila zpráva o Naitově odsouzení a záhadné osobě, která ho na ministerstvo přivedla. V Bradavicích to vyvolalo bouři spekulací a nejrůznějších teorií. Nejčastěji byla jako jeho polapitelka uváděna Lory, která se měla uzdravit pomocí diamantu, ale mělo to jeden háček…po Lory nebylo nikde ani vidu, ani slechu. Nikdo nechápal proč se nevrátila do Bradavic a neustále naléhali na Hermionu, Harryho, Rona a Draca, aby jim prozradili, co se s ní děje. Nikdo z nich ale neměl páru, kde by mohla nejkontroverznější žákyně Bradavic podít. Lory nikomu o sobě ani o svých dalších plánech nedala vědět, až jednou jejímu milovanému muži došlo velice zajímavé psaní…


Do Velké sině vletělo, ostatně jako každý den hejno sov s příděly dopisů. Vše probíhalo jako obvykle, všichni rozbalovali balíčky, četli dopisy z domova nebo se probírali Denním věštcem, ten den ale přišlo jedno psaní, které se od ostatních velmi lišilo…

Draco seděl u Zmijozelského stolu a v klidu likvidoval svou snídani. Hlavou mu vířilo snad milión pouček potřebných k přípravě omamujícího lektvaru, jehož přípravu museli příští hodinu zvládnout. Najednou se k němu snesl krásný výr a nabídl mu nožku. Mladý Zmijozel si bez zájmu vzal úhledně zalepenou obálku, a lehkým pohybem si odhodil vlasy z tváře, čímž na sebe upoutal deset zamilovaných pohledů. Elegantním pohybem roztrhl obálku a vytáhl list papíru. Lehce pohodil hlavou a začal číst.


Ahoj Draco,

Nemůžu ti teď říct kde jsem ani co dělám, bude to takové malé překvapení. Jsem v pořádku a už brzy se uvidíme. Nesnaž se mě najít a hlavně buď opatrný, Voldemort nenechá tvoji zradu jen tak.

Radši nechoď ani do Prasinek. Doufám, že jsi ještě nezapomněl všechny ty štíty, co jsem tě učila. Pokud ano, tak jsem ti dala pod postel knížku se vším, co by se ti mohlo hodit. Hlavně ji NIKOMU neukazuj a ani o ní nemluv, nebo radši na ni ani nemysli, divil by ses, kolik lidí ovládá Nitrozpyt…

Co se týče toho dnešního testu, dávej si velký pozor na načasování, u tohohle lektvaru to je jedna z nejdůležitějších věcí. Potom dávej bacha i na nakrájení kořene toho rulíku a taky
na….


O dvě stránky později…


… takže to by mělo být asi všechno. Pozdrav ode mě Zodiac a DÁVEJ NA SEBE POZOR.

Tvá Lory


Draco vzhlédl od dopisu a usmál se na Hermionu. Ta se kvůli tomu polila pitím a naprosto odrovnaně na něj zírala. Znovu přelétl dopis očima a zastavil se jednom pro něm neznámém slově.

„Zodiac?! To mám jako pozdravovat zvěrokruh? Možná ten její blok přece jen nebyl tak účinný…“ pomyslel si Draco. „Možná to bude vědět Grangerová.“ prolétlo mu hlavou a znovu se zahleděl na Nebelvírskou géniusku.

„Malfoy už na mě zase civí.“ pošeptala svým přátelům Hermiona a věnovala Zmijozelskému blonďáčkovi zkoumavý pohled.

„Možná se mu líbíš.“ rýpl si Ron.

„Hmm, to určitě.“ ušklíbla se Hermiona ukousla si párku.

„Spíš si rozmýšlí kouzlo, kterým mě zabije.“ Harry a Ron si vyměnili všeříkající pohledy.

„Já bych to tipovala na Impementiu.“ zamyslela se Hermiona.

„Já tak na dvě hodiny cruciatu a pak na kedavru.“ ušklíbl se Ron.

„To je na Draca moc drsný.“ zavrtěl hlavou Harry.

„Já bych to tipoval jenom na tu kedavru. I když…“

„Jdete?“ ozvalo se jim najednou za nimi. Všichni tři se sinchronizovaně otočili a pohlédli na jejich nyní již docela štíhlého spolužáka, postrachu všech kotlíků – Nevillea Longbottoma.

„Nějaký natěšený, ne?“ ušklíbl se Harry a zvedl ze země svůj kotlík.

„Dneska to umím i pozpátku.“ usmál se Neville a společně se svými přáteli vyrazil k učebně lektvarů.

„Dnešní praktická zkouška je pro vás sice již poslední, ale o to důležitější. Všechny potřebné, ale i nepotřebné nebo naprosto nevhodné věci máte seřazeny na svých stolech. odříkal svým typicky temným hlasem Snape a rozhlédl se po třídě. Jeho pohled se zastavil na Nevilleovi.

„Při této zkoušce netoleruji žádné mluvení, nebo jakýkoli jiný pokus o podvod. Bude-li někdo přistižen, jeho práci budu považovat za nedostatečnou a zopakujete si šestý ročník. Doufám, že je vše jasné.“ zasyčel a věnoval třídě další pronikavý pohled.

„Ano pane.“ odpověděli mu sborem. Snape se posadil za katedru a obrátil přesýpací hodiny.

„Začněte.“ pokynul jim a pečlivě sledoval každý jejich krok. Hůlku měl pro jistotu přichystanou na stole a každou chvíli překontroloval stav Nevillova lektvaru. K jeho překvapení ale proslavený ničitel kotlíků postupoval přímo ukázkově.


O hodinu a půl později…


„Máte deset minut na poslední úpravy.“ konstatoval profesor lektvarů.

„Takže jen klid, teď už se nedá nic pokazit, už tam jenom přidám dvě kapky dračí žluče a zamíchám proti směru.“ pomyslela si Neville a opatrně přidal poslední ingredienci, zamíchal a stáhnul plamen. Opatrně sundal kotlík z držáku a přelil žlutohnědý lektvar do přichystané sklenice, zašrouboval zátku a spokojeně si prohlédl svůj výtvor.

„Odevzdejte mi své lektvary.“ poručil Snape a mávnutím hůlky nechal zmizet všechny přísady. Postupně mu všichni na stůl postavili své výtvory víceméně stejné barvy. Jako poslední položil na stůl flakónek Draco a se samolibým úsměvem se otočil k východu. Podíval se po místnosti a jeho pronikavý pohled se zarazil na Hermioně.

„Proč na mě zase zírá?“ pomyslela si mladá čarodějka a rychle si chovala věci. Draco si přehodil tašku přes rameno a rychle odešel z učebny.

 

„Uvidíme se na obědě.“ rozloučila se se svými přáteli Hermiona a odbočila do chodby vedoucí k učebně věštění z čísel. Najednou se z jedné boční chodby vynořila čísi ruka a stáhla ji bokem. Hermiona se nejdřív šokla, pak zapojila své Kafudo instinkty a několika hmaty dostala útočníka na zem. Obkročmo si na něj sedla a přitiskla mu ruce k zemi.

„Podívej Grangerová, pokud se ti tolik líbím, mohli bychom to udělat v soukromí.“ ušklíbl se Draco.

Hermiona se ho pokusila zabít pohledem.

„To nezní tak špatně, ale myslím, že tvoje ženuška by pak z nás udělala žrádlo pro krysy.“ ušklíbla se a pustila mu ruce. Draco si ji zkoumavě prohlédl.

„Co po mě chceš?“ zavrčela nepříliš přívětivě a slezla z něj.

„Co je to Zodiac?“ zeptal se přímo Draco.

„Zodiac? Takže on mě sem táhne kvůli věštění? Asi mu ten peroxid vyžral mozek…“

„Zvěrokruh.“ odvětila překvapeně.

„Na to bych bez tebe nepřišel.“ ušklíbl se Draco.

„Psala mi Lory a mám pozdravovat Zodiac, tak bych chtěl zjistit, co to je.“ Hermiona se usmála.

„Řeknu jim to, pokud jí budeš psát, vyřiď jí pozdrav od pavouka, vlka a sokola, ona už bude vědět.“ konstatovala Hermiona a s úsměvem na rtech zmizela za rohem.

„Pavouk, vlk a sokol? Už asi chápu, jak rozděluje moudrý klobouk lidi do kolejí…“ pomyslel si a oprášil se.

Chvíli počkal, než pomine nebezpečí, že by si ty dva mohl někdo spojit, pak se samolibým úšklebkem vyrazil na kolej.

Fotografie použita dle Creative Commons SheldonPhotography  © 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode