Kapitola sedmdesátá – Plány

23.04.2012 14:51

„Ne!!!!“ vykřikla Lory a vrhla se k zakrvavenému profesorovi lektvarů.

„Lory…cFideliovo zaklínadlo… “ zašeptal a začal kašlat.

„Nemluvte.“ přikázala Lory a vytáhla z kalhot zbytek ukliďnovače, co dala Dracovi.

„Našel v něm skulinu…“ Lory jen luskla Prsty a profesor lektvarů rázem zmlknul.

„Potichu, nebo si ublížíte.“ řekla klidně a nalila mu dost nechutný lektvar do úst.

„Nebraňte se.“ zašeptala a podívala se mu do očí. „Legillems.“ zašeptala a pronikla do jeho mysli…


Snape stál ukrytý za křovím a pozoroval neblaze známý kruh Smrtijedů shromážděný kolem jejich pána.

„Mí věrní, blíží se den konečné nastolení mé moci. Naše vojsko je nyní neporazitelné!!“ prohlásil Voldemort. Ozval se souhlasný jásot.

„Před našim absolutním vítězstvím ale musíme eliminovat poslední opravdové nebezpečí, které by mohlo zhatit náš plán.“ Nastalo absolutní ticho.

„Fénixův řád.“ zasyčel tónem, při němž tuhla krev v žilách.
„Můj pane, dovolte mi promluvit.“ požádal uctivým hlasem Malfoy.

„Mluv.“ zasyčel Voldemort a upřel na něj své oříškové oči.

„Nalezl jsem sídlo Fénixova řádu.“ vydechl a rázem se veškerá pozornost upřela na něj.

„Pokračuj.“ vyzval ho Pán Zla a bez náznaku jakéhokoliv citu si ho prohlížel.

„Je v sídle Blacků, Grimmauldovo náměstí číslo 12.“ vydechl Malfoy.

„Jsi si tím jistý?“ zeptal se výhružným hlasem Voldemort.

„Vím to od svého syna.“ oznámil plavovlasý Smrtijed.

„Takže Draco se už rozhodl?“ pousmál se Voldemort a pohlédl na Luciuse.

„Ne, stále odmítá. Tohle jsem náhodou našel v jeho mysli.“ zavrtěl hlavou Malfoy.

„To je velice nešťastné Luciusi.“ konstatoval chladně.

„Měl jsi ho přesvědčit.“

„Omlouvám se můj pane. Je to má vina.“ vydechl Lucius, připraven na vlnu bolesti.

„Nepotěšil jsi mě Luciusi.“ konstatoval Voldemort.

 „Tvůj syn bude muset zaplatit za svou vzpurnost.

„Zaplatí za ni životem.“ zašeptal ledově. Lucius vzhlédl a trochu vyděšeně se mu podíval do očí.

„Ale můj pane…“

 „Chceš mi odporovat?“ zeptal se výhružně.

„Ne.“ Vydechl a sklopil hlavu.

„Chci získat Hadí diamant. A to můžu udělat jen jediným způsobem.“ zasyčel do ticha hlasem, jenž dokázal i tomu nejotrlejšímu kouzelníkovi nahnat hrůzu.

„Musíte mi přivést Draca a Lorean, okamžitě!“ štěkl po nich a všichni si okamžitě klekli.

„Ano můj pane.“ odvětili sborem.

„Musím je varovat.“ pomyslel si profesor lektvarů. Najednou ucítil tupý náraz a tvrdě dopadl na zem.

„Rád tě zase vidím Severusi…“ ušklíbl se Voldemort.

„Poslouchal za křovím, můj pane.“ uklonil se Crabbe.

„Chytil mě největší ňouma ze Smrtijedů, jestli tohle přežiju, spáchám sebevraždu.“ pomyslel si profesor lektvarů.

„Rozhodl ses ke mně vrátit Severusi?“ zeptal se s úšklebkem Voldemort. Snape se na něj podíval a zvedl se.

„Radši zemřu.“ řekl svým typicky ledovým tónem.

„To ti mile rád splním, ale předtím budeš prosit o milost…“ zasyčel a mávnutím hůlky ho srazil na kolena.

„Za pár hodin už bude Brumbál i ti jeho směšní poskoci poraženi a já ovládnu Anglii a až má armáda zaútočí, bude mi svět klečet u nohou, právě tak, jako teď ty…“ ušklíbl se Pán Zla.

„A ani tvá milované schovanka už mi v tom nezabrání…“ zašeptal mu do ucha a vyslal první mučící kletbu…


Lory odešla z jeho vzpomínek a podívala se na Draca.

„Co je?“ zeptal se nechápavě. „To potom. Teď musíme na ústředí.“ vydechl Lory a vytáhla přívěšek.

„Cože?!“ vyhrkli všichni tři najednou. „Pak to vysvětlím, teď se chyťte.“ vyhrkla a stiskla holubici v dlani. Harry, Ron, Draco a Hermiona se jí chytli a rázem se všichni čtyři ocitli v jednací síni. Okamžitě na ně zamířilo asi dvacet hůlek.

„Mohli byste toho nechat?!“ vyjela po nich Lory a uspala Snapea.

„Cos mu provedla?“ zeptal se Moody, ale z jeho hlasu nebyl cítit ani náznak obavy o Snapeův život.

„Já nic, to Voldemort.“ odsekla Lory.

„A to teď není podstatné, bude v pořádku.“ dodala a postavila se. Utřela si jeho krev do kalhot a podívala se Moodymu do očí.

„Kde je profesor Brumbál?“ zeptala se klidně.

„Tady jsem Lorean.“ ozvalo se za ní-

„Jak jste se tam…to je jedno. Musíte okamžitě pryč!“ vydechla a podívala se mu od očí.

„Proč?“ zeptal se docela logicky.

„Voldemort zjistil kde je ústředí a chce vás zničit!“

„Uklidni se Lorean, možná zjistil, kde je ústředí, ale nedostane se sem. Je to tu chráněno Fideliovým zaklínadlem a…“

„Ale on zjistil, jak to prorazit , bude tady za pár hodin, musíte okamžitě pryč!!!!!“vyklopila ze sebe.

„To není možné.“ zavrtěl hlavou Brumbál.

„Je to pravda. Zjistil to profesor Snape, když…“

„Slečno Snapeová, opět přeháníte. Fideliovo zaklínadlo není možné narušit je….“ začala Tonksová, ale než mohla dokončit myšlenku, skočili jí do řeči Harry, Ron a Hermiona.

„SNAPEOVÁ?!!!!!!“ vyhrkli.

„Ty sis vzala Snapea?!!!!“ vyklopil ze sebe Ron. Lory se na něj nechápavě podívala.

„Slyšel ses teď?“ zeptala se starostí v hlase. „Profesor Snape mě adoptoval.“ objasnila své příjmení a podívala se Ronovi do očí.

„Ale…“

„To probereme později. Teď musíme okamžitě pryč.“

„Ale kam chcete přemístit celý řád? Voldemort určitě hlídá všechna místa, kam bychom mohli jít,“ namítla Hermiona a všichni se na ni ohlédli. Ještě nikdo, kromě členů Zodiaku, ji nikdy neslyšel vyslovit jméno Pána Zla nahlas.

„O jednom místě bych věděla.“ ozvala se Lory. „Panství Lenutů je dost velké a jen tak se tam nikdo nedostane.“ navrhla.

„Dobrá, rychle to tu musíme vyklidit. Všechny důležité dokumenty, zápisy a cokoli, co by mohlo Pánu Zla jakkoli pomoci musí pryč.

„Foinix!“ poručil a z jeho hůlky vytrysknul zlatý Fénix.

Všichni ucítili pálení od jejich náramků a během deseti minut už byli všichni shromážděni. Brumbál jim vysvětlil situaci a dal jim pokyny k vyklizení. Vše to mělo trvat ani ne hodinu.

Nastal totální chaos. Všichni začali přinášet nejrůznější pergameny, knihy dopisy, i útržky papírů a dělal přitom co jak největší randál.


O 52 minut později…


Vše bylo konečně přichystáno k odchodu. Najednou se ozvala rána.

„Už jsou tady.“ vydechl Ron. Všichni okamžitě popadli zmenšené pytle a připravili se ona odchod. Brumbál zapečetil dveře a podíval se na Lorean.

„Všichni musíte okamžitě potom, jak přistanete říct: Lenut ab aeterni in aeternum.“ řekla podívala se po všech přítomných.

„Jinak vám to dá slušnou pecku a odletíte dva kilometry do jezera.“

„Do jezera?“ zopakoval Dóže.

„Jo. To byl můj nápad.“ ušklíbla se Lory. „Takže je to uprostřed Skotské vysočiny na pahorku Colle ignis.“ řekla klidně, když se najednou ozvalo praskání.

„Rychle, počítám do tří. Raz, dva, TŘI!!!“ vykřikla a s tichým „porta“ se svými přáteli a Snapem přenesla před impozantní budovu.

„Lenut ab aeterni in aeternum.“ zašeptala stejně jako všichni kolem. K jejímu překvapení to nikoho neodkoplo.

„Za mnou!“ poručila a lusknutím otevřela hlavní bránu.


Před Fénixovým řádem se otevřela dlážděná cesta lemovaná sochami kouzelných zvířat a zakončená bránou z dvou vzpínajících se gryfinů. Lory se najednou zastavila.

„Co se..?“ chtěl se zeptat Brumbál, když se na něj vyřítila obrovití gryfinové z brány.

„A sakra.“ vydechl Ron a nadechoval se k ohlušujícímu křiku.

„Jděte nám z cesty!“ řekla Lory klidně. „Jmenuji se Lorean Isabel Anastázie Eleanor Lenutová, patří mi to tady, jděte nám z cesty!“ řekla tónem jako by se bavila o počasí.

Oba Gryfinové se vrátili na své podstavce a ztuhli ve výchozí pozici. „Pospěšme.“ vydechla Lory a rázným krokem zamířila k hlavnímu vchodu. Rychle vyběhla po schodech a rozrazila dveře. Ocítila zvláštní pálení a mravenčení po celém těle, stejně jako všichni členové řádu.

„Lecarnum stae!“ poručila a vše rázem ustalo.

„Rychle dovnitř, za chvíli to začne zase účinkovat.

„Co?“ ozvalo se z davu.

„Později, teď pospěšte!“ vyhrkla Lory a zavedla je dovnitř. Rozrazila další dveře a vstoupila do něčeho jako předsíně, předsíně velké jako průměrný malý byt přesněji. Všechno bylo honosně vyzdobeno a vše té okázalosti vévodil obrovský znak Lenutů. Dva draci svírající slunce svými pařáty. Plus samozřejmě spousta kudrlinek a podobných pitomostí. (Viz obrázek na začátku povídky)

„Uff.“ vydechla Lory. Najednou se ozvala zvláštní rána, něco jako aerodynamický třesk.

„Co to bylo?“ zeptal se překvapený Dóže.

„Štít.“ vydechla Lory.

„Proto jsme museli tak spěchat, kdybychom byli venku, mohlo by nás to zabít.“ konstatovala Lory.

Najednou se z bočních dveří vyřítilo asi třicet domácích skřítků.

„Paní se vrátila! Paní je doma!“ křičeli jeden přes druhého a řítili se na překvapenou Lory. Když byli asi metr od ní zastavili se a klekli si, což Lory ještě víc vyvedlo z míry.

„Co-to-děláte?“ vykopla ze sebe po chvíli zírání. Nikdo jí neodpověděl.

„Ehm… Chápe to někdo?“ zeptala se Lory a bezradně se podívala na ostatní.

„Musíš jim poručit aby se postavili.“ napověděl jí

„Vstaňte.“ poslechla ho Lory. Všichni skřítkové se postavili a upřeli na ni své velké oči.

„Mohli byste nás zavést do hlavního sálu?“ zeptala se mírně a i když cestu znala i poslepu, vyrazila za bandou skřítků.

„Tohle je fakt divné.“ zašeptala Lory Hermioně. Ta jí věnovala jen kritický pohled.

„Domácí skřítkové jsou plnohodnotné bytosti a nezaslouží si být otroky.“ řekla a pokusila se zabít jednu vázu pohledem.

„Hele já si je sem nedala, a taky se mi nelíbí, jak se chovají, ale co s tím podle tebe mám dělat?“ odpálkovala ji Lory.

„Dáte si něco k pití, paní?“ zeptala se jedna skřítka.

„Ano, děkuji, dala bych si trochu vody.“ usmála se na ni. Skřítku to evidentně vyvedlo z míry.

„A-a-ano paní.“ přikývla a zmizela.
Po pár minutách dorazili do obrovské místnosti s obrazy Loryiných předků na stěnách.

„Mohli by jste to prosím uklidit?“ usmála se na domácí skřítky a pokynula k pytlům s pergameny a knihami. Skřítci se tvářili stejně odrovnaně jako ta před tím, ale beze slova poslechli paní domu. „Posaďte se prosím.“ vydechl Lory a sekla sebou do nejbližšího křesla. Okamžitě ji obklopili Harry, Ron, Hermiona a Draco. Za nimi se samozřejmě vznášel Snape.

„Sakra, zapomněla jsem na taťuldu.“ pomyslela si Lory a ušklíbla se.

„Omluvte mě prosím, jenom ho ošetřím.“ vykopla ze sebe a rozešla se přímo proti stěně.

„Ehm… Lory?“ zavolal na ni Draco a ukázal na stěnu.

„Jsi si jistá, že…“ Najednou Lory ale zmáčkla skrytý knoflík a stěna se jí otevřela.

„Za chvilku jsem zpátky.“ usmála se na něj a zmizela za stěnou.

„Tohle je drsný.“ vydechl Ron a prohlížel si povýšené ksichty všech Loryiných předků. V prostorném sálu bylo docela rušno, všichni si o něčem špitali, což při čtyřiceti lidech nadělalo slušný randál.

O pár minut později přišla Lory a posadila se vedle svých přátel. „Prosím o klid.“ přivolal si jejich pozornost nejmocnější čaroděj současnosti.

„Pán Zla chystá útok, kdy ani kde nevíme. tyto informace má Severus, který je bohužel v této chvíli v bezvědomí. Musíme…“

„Pane profesore…“ ozvala se paní Weasleyová.

„Jsou tady…“ řekla a pokynula ke svému synovi.

„V této chvíli nám bude každá ruka dobrá Moly. A Harry, Ron i Hermiona už jsou dost staří aby unesli tíhu událostí kolem nich.“ vydechl unaveně Brumbál.

„Takže… musíme okamžitě informovat všechny naše spojky na ministerstvu a co jak nejvíce zmírnit následky útoku.“ konstatoval Brumbál. Pan Weasley společně s dalšími několika členy řádu se zvedl a zamířil ke dveřím.

„A Arture… buďte maximálně opatrní.“ řekl starostlivě Brumbál. Pan Weasley jen přikývnul a chytnul kliku.

„Počkat!“ vyhrkla Lory a postavila se. Ještě vás musím odblokovat.“ vydechla a vytáhla hůlku.

„Libiris dopirandi!“ poručila a na všechny v místnosti se snesly zlaté jiskřičky. Takhle vás to gryfinové nechají na pokoji, hlavně ale nezapomeňte na heslo.“ oznámila jim podmínky jejich přežití a uhnula z cesty. Všichni okamžitě zmizeli za masivními dveřmi.

„Dále potřebujeme všechny bojeschopné kouzelníky, upíry, elfy, obry, prostě všechny, co jsou na naší straně, dostat co jak nejrychleji sem.“ rozdával dál rozkazy Brumbál. Dalších asi patnáct kouzelníků se zvedlo.

„To nebude stačit.“ ozval se Draco. Všichni se na něj otočili.

„Prosím?“ zavrčel nevrle Moody.

„Voldemort shromáždil obrovskou armádu i kdyby jste dali dohromady vše, co máte, nemůžete je porazit.“ konstatoval s ledovým klidem.

„Správně pane Malfoyi, ale jako obvykle zapomínáte na jednu výhodu, kterou máme na své straně.“ konstatoval profesor lektvarů a opřel se svou typickou nedbalou elegancí o dveře.

Lory a s ní i naprostá většina místnosti se na něj nechápavě otočili. Byl od krve, ale tvářil se jako by se právě vrátil z procházky.

„Ten lektvar působí tak rychle?“ vydechla Lory.

„Není zakázaný jen tak.“ ušklíbl se profesor lektvarů.

„Ale Draca…“ chtěla namítnout.

„O možnostech léčivého lektvaru můžeme diskutovat jindy.“ konstatoval Snape a lusknul prsty. Do ruky mu vlétla Loryina hůlka. Několika rychlými manévry se zkultivoval a vrátil ji zpátky své schovance. Lory chtěla něco namítnout ale radši se jen usmála a posadila se zpátky do křesla.

„Kdy hodlají zaútočit Severusi?“ zeptal se Brumbál.

„Ode dneška za týden, předtím ale chtěli zničit řád a přivést Draca s Lorean.“ odvětil profesor lektvarů.

„Mě?“ vyhrkl nechápavě Draco.

„Chce tě zabít aby mohl získat Lory.“ oznámil mu Snape.

„Mě?“ zopakovala Lory.

„No dobře, u mě se to dá pochopit. Když mě „získá“, tak bude mít moc nad diamantem a to by byl svět v totální p*****.“ pomyslela si Lory. „Tak to máme asi problém.“ vydechla.

„O jaké výhodě jste mluvil Severusi?“ zeptala se profesorka přeměňování.

„Na naší straně je přece Lorean a s ní i moc Hadího diamantu a pokud si dobře pamatuji, Lory může přivolat Temnou armádu.“ odvětil s úšklebkem. Všichni se pro změnu otočili na Lory.

„No, to sice můžu, ale až od 17 a do toho mám přesně tři týdny.“ zavrtěla hlavou. „

A musíme být na to aspoň dva.“ dodala a podívala se po ostatních.

„Proč?“ zeptal se Dóže.

„Samotná bych to nezvládla. Nemám na to dost síly a ještě ke všemu jsem holka.“ pokrčila rameny mladá dědička. Další nechápavé pohledy.

„Tohle může udělat jenom chlap. Za to můžete poděkovat jemu.“ konstatovala a pokynula k jejímu nejslavnějšímu předchůdci… Forellovi Lenutovi.“

„Ten otevřel pusu a začal ji naprázdno otvírat.“

„Vypnula jsem jim zvuk, jinak bychom neslyšeli vlastního slova.“ ušklíbla se Lory a usmála se na svého praprapraprapraprapraprapradědečka.

„Jedině moc diamantu může zničit Pána Zla.“ konstatoval Snape

„Já vám pomůžu, ale nikdy nesvolám Temnou armádu.“ řekla pevným hlasem.

„Stejně to neumím.“ ušklíbla se.

„Pán Zla chce za každou cenu získat moc nad diamantem. Je to jedna z mála věcí, které se bojí.“ oznámil Snape.

„To je velice užitečná informace.“ konstatoval Brumbál a zamyslel se.

„Mám plán.“ vydechl po chvíli a začal vysvětlovat:

„Elfiasi, hned zítra musí vyjít v Denním věštci oznámení se všemi jmény Smrtijedů. I když to bude popřeno, kouzelníci si na ně dají větší pozor.“ poručil a Dóže přikývl.

„Dále je potřebujeme odříznout od zdrojů příjmů. To je na vás Frede a Georgei. Vytvoříte v Gringottově bance poplach a my mezitím zablokujeme trezory přisluhovačů Pána Zla.“ pokračoval v rozdávání úkolů Brumbál.

„Mezitím musíme napadnout několik sídel Smrtijedů a odpoutat tak pozornost temného pána od ministerstva, kde bude mezitím operovat Zodiak.“ usmál se Brumbál.

„Lorean, ty musíš udělat rozruch u Lukrécie Stempnové, je to ředitelka historických záznamů. Chtěj od ní svůj rodokmen, který jsi přinesla v den soudu. Je to velice vzácný pergamen a nebude ti ho chtít vydat, musíš jí tam udělat scénu a přilákat co jak největší pozornost.“ zaúkoloval Lory.

„Hysterický záchvat? Jo to je moje…“ ušklíbla se Lory.

„Rone, ty s Hermionou a Harrym proniknete do oboru historických záznamů a během Loryiny scény nám přinesete záznamy s číslem 44897.“

„A ty Draco se vrátíš domů a najdeš umístění historie vašeho rodu a sdělíš ho Tonksové.“

Vy Tonksová a také pan Mungundus a Alastor povedete útoky na panství Malfoyů, Crabbeů a Parkinsonů.“

„Vy Nymfadoro.“ smrtící pohled. „Najedete podle instrukcí pana Malfoye dokumenty a přinesete nám je sem.“ vydechl Brumbál.

„Co v nich je?“ zeptal se Dóže a podíval se na velitele Fénixova řádu.

„Velice důležitá informace o možnosti ovládnutí temných zvířat. Je to jediný výtisk, a proto ho nesmíte zničit.“

„A nebude už ho mít Voldemort?“ ozvala se Tonksová. „Ne, pokud Pán Zla využil informace z této knihy, určitě ji pečlivě ochránil a uschoval.“ zavrtěl hlavou Brumbál.

„Veškerou obranu na našem sídle vypíná temné protištítové kouzlo.“ oznámil Draco a podíval se na Tonksovou. Ta jen přikývla.

„Ale nejsem si jistý, jestli to bude fungovat i na ochranu kolem trezoru.“

„A co je v těch dokumentech, co máme přinést my?“ zeptala se Hermiona.

„Plány a rušící kouzla do Gringottovy banky a celého ministerstva.“ oznámil Brumbál.

„Tím bychom mohli částečně ochromit Voldemorta a připravit vlastní útok, k tomu ale potřebujeme moc diamantu.“ vydechl a podíval se na Lory.

„Lorean, teď je to na tobě.“ ukončil svou řeč Brumbál a podíval se jí do očí. Lory se po všech podívala.

„A tohle vymyslel za deset vteřin?!“ prolétl o Lory hlavou.

„Máme málo času, je to nebezpečné a když to nevyjde, je po nás…“ shrnula Brumbálův plán a podívala se po zbytku Zodiaku.

„Tak jdem do toho?“ usmála se na ně. „JASNĚ!“ vyhrkli najednou a usmáli se. Netušili však, že Lory se v hlavě zrodil taky jeden plán a to mnohem jednodušší než ten Brumbálův a který Voldemortovi jednou provždy zabrání v získání moci nad Hadím diamantem…

Mladá čarodějka se usmála a podívala se na Draca.

„Tak to bude ještě zajímavé,.“ pomyslela si a zabrala se do rozhovoru s Hermionou o jejich prvním úkolu jako Zodiaku. „Hodně zajímavé…“

Fotografie použita dle Creative Commons SheldonPhotography  © 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode