Kapitola šestá – V Bradavicích
18.01.2011 21:38
Ze slastného spánku ho vyrušil až šramot na chodbě. Instinktivně šáhnul po hůlce a posadil se. Měsíc zrovna zašel za mrak a pokoj se octnul v absolutní tmě. Ozvalo se tiché zaskřípění dveří a dovnitř vklouzla nějaká postava.
„Lumos.“ zašeptal Snape a pokoj osvítilo ostré světlo. Lory se zastavila a usmála se na svého profesora.
„Kde jste byla?“ zasyčel Snape. Lory si sedla na postel a vzala si noční košili. Podívala se na Snapea a usmála se.
„Máte pěkné pyžamo.“ konstatovala a dál si chystala věci.
„Odpovězte.“ Lory ho probodla tvrdým pohledem. „Do toho vám nic není, nejste můj otec.“ zavrčela a postavila se. Profesor lektvarů nebyl zvyklý na odpor a taktéž se postavil. Došel k Lory a ucítil známý zápach.
„Vy jste něco pila?“ zeptal se zhnuseně. Lory se ušklíbla.
„Jasně, každý den si dám lahvinku nebo dvě a to obzvlášť před finále.“ konstatovala a chtěla zmizet v koupelně. Snape ji chytl a chtěl ji k sobě otočit, trochu to ale neodhadnul se sílou a Lory do něj prudce vrazila. Oba se poroučeli k zemi. Jeho svěřenkyně dopadla na měkké, ale profesor lektvarů se nepříjemně praštil do zad.
„Okamžitě ze mě slezte.“ zavrčel Snape. Lory se na něj posadila a ušklíbla se. Najednou se profesor lektvarů napřímil. Lory to nečekala a aby nespadla, chytla se ho kolem ramen. Na okamžik se sobě dívali do očí. Jak první se vzpamatovala Lory, rychle se postavila a zmizela v koupelně. Snape se sesbíral ze země a schoval si hůlku. Lory po pěti minutách vylezla z koupelny ve své noční košili a sedla si na postel. Ihned se ale postavila a do ruky vzala nádobku s nápisem Ice gel, který tam předtím položila. Znovu se posadila a položila si levou nohu na okraj postele. Vyhrnula si noční košili do poloviny stehen a vytáhla si obinadlo.
„Co to děláte?“ zasyčel Snape.
„Jako co to vypadá?“ zeptala se Lory s úšklebkem a kydla si na nohu trochu modré hmoty. Zašroubovala nádobku a začala si roztírat gel po noze.
Snape si lehnul do postele a otočil se k ní zády.
Lory po chvíli skončila a utřela si ruce do ručníku. Obmotala si nohu obinadlem a lehla si. Hlavu měla příliš nacpanou myšlenkami, než aby usnula.
Chvíli jen tak ležela a přemýšlela nad dnešními událostmi. Najednou jí to došlo. Posadila se na posteli a podívala se na svého spolunocležníka. Potichu se postavila a vzala Snapeovi hůlku. Píchla do něj, ale Snape se ani nehnul. Strčila do něj, ale zase nic.
Chvíli jen tak ležela a přemýšlela nad dnešními událostmi. Najednou jí to došlo. Posadila se na posteli a podívala se na svého spolunocležníka. Potichu se postavila a vzala Snapeovi hůlku. Píchla do něj, ale Snape se ani nehnul. Strčila do něj, ale zase nic.
„Sakra, ten spí jak zabitej…“ pomyslela si a dost nešetrně ho píchla mezi žebra.
„Auu.“ zasyčel její profesor a prudce se otočil. „Co děláte?“ Lory ustoupila o krok zpátky.
„Co jste tím sledoval?“ zavrčela a mířila na něj hůlkou.
Snape se dokonale probral a probodl ji tvrdým pohledem.
„Čím?“
„To si myslíte, že jsem pitomá? Myslíte, že nepoznám bílý nuron?“ zavrčela Lory.
Profesor lektvarů na ni dál zíral. „Proč jste mi tu nechával varování a sám jste někam zmizel?“ zasyčela.
„Já vám nic nenechával.“ ohradil se Snape nebezpečně tichým hlasem.
„Ne? A proč jste mi teda dal ten vzkaz na klávesnici? Mohl jste ho dát klidně do batohu, ale vy jste věděl, že si budu ten záznam prohlížet.“ zavrčela Lory.
Najednou Snape ucítil pálení na levém nadloktí a automaticky se za něj chytnul. Lory ustoupila o krok dozadu.
„Vy jste Smrtijed.“ zašeptala a upřeně sledovala jeho paži. „Ale, to není možné...Brumbál by nikdy nepřijal Smrtijeda, pokud by...“
V Loryině hlavě zapadly všechny kousky skládanky do sebe. Sklonila hůlku a posadila se na svou postel. „Vy jste Smrtijed, který pracuje pro Brumbála jako špeh.“ konstatovala a ušklíbla se.
Snape se na ni překvapeně podíval. „Jak jste došla k tomuto závěru?“ zavrčel a podíval se jí do očí.
„Tak mi nějak logicky vysvětlete, proč profesor Brumbál přijal Smrtijeda na svou školu. Existuje jen jediné vysvětlení - přešel jste na stranu dobra a předáváte jim informace od Voldemorta.“ konstatovala Lory a zírala mu do očí. Snape mlčel.
„Nechal jste mi tu varování, ale zároveň jste odešel. Dal mi do kapsy bílý nuron - kámen, který vás varuje, když je jeho vlastník v nebezpečí. Pak to s tím vzkazem a proč by jste to všechno dělal, kdyby jste mě nechtěl ochránit. Ale pak jste neodešel. Jediné logické vysvětlení je, že jste musel, jinak by jste byl prozrazen. Teď si Voldemort myslí, že jste na jeho straně a zároveň jsem v bezpečí. Všechno do sebe zapadá.“ špitla Lory.
Snape se postavil a došel k ní. „Dokažte to.“ zavrčel.
„Já nemusím nic dokazovat, je to pravda, oba to víme.“ zašeptala mladá čarodějka a podívala se mu do očí. Snape se k ní sklonil a hledal po hmatu hůlku.
„Hledáte tohle?“ zavrčela Lory a namířila mu hůlkou na krk.
Snape po ní rychle hmátl, ale Lory si myslela, že jí chce praštit a srazila ho na zem. Klekla si na něj a hůlku mu přitiskla na krk. Snape se ušklíbl.
„Slezte ze mě.“ řekl klidně a Lory ho proti své vůli poslechla.
„Co jste to se mnou udělal?“ zavrčela.
„Já nic, ale ten karitin, co vám dal do pití začal působit.“ odsekl a vytrhl jí hůlku z ruky.
Lory proletělo hlavou několik informací o karitin a vůbec se jí to nelíbilo. Byl to lektvar na bázi kletby Imperius, měl ale ještě jednu vlastnost … Snape s ní teď mohl udělat cokoli a kdyby někomu něco řekla - v krvi jí začne proudit prudký jed a do minuty zemře.
Profesor lektvarů se postavil a hůlku namířil směrem k Lory. Mladá čarodějka zavřela oči a čekala zásah. Snape se jen ušklíbl. „Accio propiska.“ zasyčel a z jeho tašky mu vyletěla do ruky bílá propiska. „Chytněte se.“ zašeptal a jeho žačka to i přes značný odpor udělala.
Pocítila táhnutí u pupku a během několika vteřin se ocitli v jeho kabinetu. Lory se otřásla zimou.
„Půjdete za mnou a po celou cestu budete mlčet.“ zavrčel Snape a vyrazil z ponuré místnosti. Lory za ním klusala a snažila se najít nějaké východisko z té situace.
Během pěti minut se dostali ke chrličům. „Malinové dropsy.“ zavrčel a dotáhl Lory na schody. Nechali se vynést nahoru ke dveřím Brumbálovy pracovny. Snape zaklepal.
„Pojďte dál Severusi.“ ozvalo se zpoza dveří.
„On tu má kamery nebo co?“ pomyslela si Lory a rozhlédla se po stropě.
„Počkejte tady.“ zavrčel Snape a vešel dovnitř.
„No to je úžasné, on mě táhne boska přes celé Bradavice a pak mě nechá stát za dveřmi.“ pomyslela si Lory a přešlápla.
Asi po pěti minutách se opět otevřely dveře a Snape vtáhnul svou žačku dovnitř.
„Pojďte dovnitř a sedněte si.“ zavrčel Snape. Lory jako robot poslechla jeho příkaz a posadila se do křesla naproti Brumbálovi.
„Dobrý večer slečno Devonová.“ pozdravil Brumbál a podíval se jí do očí.
„Dobrý večer pane.“ odvětila vyděšeně Lory a opět pocítila, že se jí někdo přehrabuje v hlavě. Uhnula pohledem a podívala se na Snapea.
„Vypijte to.“ zasyčel a ukázal na malou lahvičku na stole. Lory ho proti své vůli napila. Pocítila nejdříve mravenčení, pak teplo a po minutě se už zase mohla sama hýbat.
„Lorean, profesor Snape mi právě oznámil, že jsi...“
„..že jsem zjistila, že vám dělá špeha u Smrtijedů.“ dokončila Lory a ušklíbla se. Brumbál se tvářil vážně a hravé jiskřičky z jeho očí byly ty tam.
Lory naskočila husí kůže, napůl od zimy, napůl od jeho pohledu. Měla pocit, jako by viděl až na dno její duše.
„Jak jsi na to přišla?“ zeptal se místní ředitel a posunul si své půlměsíčkové brýle na nose. Lory mu vypověděla celé své logické pochody a neustále se mu dívala do očí.
„ ... Měla jsem už předtím na profesora Snapea podezření, že je to Smrtijed. I když to umí dobře skrývat, je to na něm docela vidět.“ řekla Lory.
„Co je na něm vidět?“ zeptal se Brumbál.
„Účinky kletby Crucatius. Vyprchávají až den nebo dva poté a když se na ně zaměříte, dají se rozpoznat.“ řekla Lory a stále si dívala Brumbálovi do očí. „A pokaždé když se v Denním věštci psalo o nějakém pokusu o vloupání nebo nezdařených pokusech o vraždu, byly na něm docela viditelné. Voldemort vždycky takto trestá neúspěch.“ řekla Lory. Snape ji probodl ledovým pohledem.
„Jak tohle víte?“ zasyčel.
„Umím číst pane. V každé knize jsou vypsány její příznaky.“ řekla Lory a podívala se mu do očí.
„Já se neptal na ty účinky, ale na to, kdo to na mě použil.“ zavrčel Snape.
„Neznám moc lidí, kteří by na někoho použili kletbu, která se nepromíjí a pak ho nechali jít.“ odvětila klidně Lory.
Brumbál pokýval hlavou. „Jsi velice všímavá Lorean, ale musím vás upozornit, že skutečnost, kterou jste právě odhalila, je přísně tajná a kdyby vyšla najevo, byl by profesor Snape ve smrtelném nebezpečí. Musím vás proto požádat o absolutní diskrétnost.“ prohlásil Brumbál a podíval se jí do očí.
„Ne asi, nechám si udělat dvanáctimetrový billboard Snape - Brumbálův špeh a vyvěsím ho nad Bradavice.“ pomyslela si Lory. „Umě je toto tajemství v bezpečí pane.“ řekla klidně Lory.
„O tom nepochybuji Lorean.“ usmál se Brumbál. a podíval se na hodinky. „Dobrá, byla to dlouhá noc. Měli bychom jít na kutě.“ konstatoval Brumbál a postavil se.
Lory a Snape následovali jeho příkladu a profesor lektvarů opět vytáhnul propisku.
„Nashledanou.“ usmála se Lory a chytla se přenášedla. Oba se během okamžiku octli v jejich pokoji, Lory se pustila propisky a podívala se mu do očí. Beze slova se otočila a lehla si. „Dobrou noc.“ řekla do tmy a přikryla se. Snape si taktéž lehnul a upřeně pozoroval tu neobvyklou dívku ležící naproti němu...