Kapitola třetí- Trest, útěk a trest
18.01.2011 21:29
„Tak zatím, uvidíme se zítra.“ rozloučila se Lory a vyšla ze společenské místnosti. Všichni se s ní rozloučili a soucitně se za ní dívali.
S přibývajícími minutami klesla i Loryina nálada. Za deset osm vyrazila ze společenské místnosti a s modlitbičkami se vydala ke kabinetu lektvarů. Přesně s úderem osmé zaklepala na mohutné dubové dveře. „Dále.“ ozval se ledový hlas zpoza dveří a Lory vstoupila. Při pohledu na výzdobu zdejšího kabinetu se jí sevřel žaludek.
„Dobrý večer.“ pozdravila slušně a zavřela dveře. Snape něco zavrčel a zaklapl mohutnou bichly na stole. „Posaďte se.“ vybídl ji a zabodl do ní své černé oči. Lory váhavě došla k jeho stolu a posadila se do křesla naproti něj. Snape se postavil a obešel stůl. Otevřel skříň stojící za Lory a začal se v ní přehrabovat. Mladá čarodějka se strnule dívala před sebe a čekala, co na ni vytasí.
Po chvíli vytáhnul Snape malou kulatou věc zakrytou kusem látky a položil ji na stůl. Pak se otočil ke skříni a vrátil ji do původního stavu. „Na co čekáte? Sundejte to.“ zavrčel a začal přerovnávat polici s přísadami.
Po chvíli vytáhnul Snape malou kulatou věc zakrytou kusem látky a položil ji na stůl. Pak se otočil ke skříni a vrátil ji do původního stavu. „Na co čekáte? Sundejte to.“ zavrčel a začal přerovnávat polici s přísadami.
Lory se postavila, strhla látku a v tu ránu ztuhla. Stála před ní skleněná nádoba naplněná až po okraj těly mrtvých pavouků, VELKÝCH pavouků.
„Rozkouskujte je a roztřiďte.“ přikázal Snape. Lory poplašeně couvla a vrazila do profesora lektvarů. Snape se na ni zkoumavě podíval a ušklíbl se. „Začněte.“ řekl tiše a odstoupil od ní.
„Ne.“ odmítla roztřeseně Lory a couvla ke dveřím.
„Dělejte, co vám říkám.“ zavrčel Snape a chytil ji za paži. Lory se celá třásla a trhaně dýchala. Evidentně byla vyděšená k smrti.
„Ne!“ vykřikla, vysmekla se mu a vyběhla z kabinetu. Obrovskou rychlostí proletěla chodbami Bradavickému sklepení a zastavila se až u schodišť. Opřela se o zeď a snažila se uklidnit. Ruce se jí stále třásly a kolena podlamovala. V duchu chrlila na svého „oblíbeného“ profesora nelichotivé výrazy a po pěti minutách vyrazila k Nebelvírské věži.
Relativně klidná se zastavila u Buclaté dámy a řekla jí heslo. Pak vešla dovnitř. Když vstoupila do společenské místnosti, všichni se na ni překvapeně podívali. Najednou k ní přiskočili Fred a George a začali jí gratulovat.
„To je nový rekord! Byla jsi tam ani ne půl hodiny!“ prohlásil George a usmíval se od ucha k uchu. Lory byla příliš mimo, než aby dokázala reagovat a posadila se do křesla.
„Co jsi měla dělat?“ zeptala se Hermiona.
„Porcovat pavouky.“ hlesla Lory a mírně se otřásla. Usrkla si nabídnutého čaje a snažila se přimět své ruce ke klidu. Ron zblednul.
„A kolik jich bylo?“ zeptal se Dean.
„Ani nevím, utekla jsem dřív, než jsem je stihla spočítat.“ pokrčila rameny Lory a znovu se napila čaje.
„Ty jsi zdrhla Snapeovi?!“ vyhrkl George.
„To chce oslavu!“ vykřikl Fred a společně se svým dvojčetem vyběhl ke chlapeckým ložnicím.
„Tak za tohle tě zabije.“ konstatoval Seamus.
„Taky si myslím.“ vydechla Lory a začala přemýšlet o způsobu své smrti.
„Proč jsi utekla?“ zeptal se Harry.
„Mám arachnofobii. Já ty hnusný potvory nemůžu ani vidět, natož se jich dotknout. Vždycky z nich zpanikařím.“ přiznala se mladá čarodějka a opět se otřásla.
„Tak to jsme dva.“ ušklíbl se Ron a přívětivě se na ni usmál. Lory mu oplatila úsměv a přestala se třást.
Najednou dolů seběhli Fred a George se sladkostmi, láhvemi máslového ležáku a spoustou chlebíčků. Všichni se na ně usmáli a vyběhli do ložnic pro své zásoby. Během několika minut se ve společenské místnosti nahromadila spousta nejrůznějších dobrot. Hermiona poslala nižší ročníky do postele a oslava mohla začít.
„Chtělo by to nějakou hudbu.“ konstatoval Fred a zamyslel se.
„To není problém..“ vyhrkla Lory a vyběhla do své ložnice.
Během necelé minuty byla zpátky s notebookem a několika Cdéčky. Položila svůj náklad na stůl a spustila počítač. Okamžitě se kolem ní nahrnul celý pátý ročník a zvědavě pozoroval, co dělá. Za chvíli bylo vše připraveno a Lory vložila Cdéčko do počítače.
Po chvíli se ozvala taneční hudba a všichni se začali porůznu pohybovat. Fred a George společně tančili tango, Hermiona se začala pohupovat v bocích, Harry a Ron trhali hlavami do rytmu a Lory se začala točit kolem Nevilla. Celkově to dávalo dojem srazu tanečního klubu po padesáti letech, ale jim to v tu chvíli bylo jedno.
Druhý den ráno vypadala společenská místnost jako po výbuchu bomby. Když to uviděla Hermiona, začala další přednášku o krutém zacházení a právech domácích skřítku. Harry a Ron se rychle vytratili a nechali Lory napospas Hermioně.
Druhý den ráno vypadala společenská místnost jako po výbuchu bomby. Když to uviděla Hermiona, začala další přednášku o krutém zacházení a právech domácích skřítku. Harry a Ron se rychle vytratili a nechali Lory napospas Hermioně.
Celou cestu mluvila Hermiona o strašlivém zacházení s domácími skřítky. Lory se začala modlit za rychlou a bezbolestnou smrt.
Když dorazili do Velké síně a posadili se na svá místa, přestala Hermiona k Loryině neskonalé vděčnosti mluvit o domácích skřítcích a začala druhé téma.
Když dorazili do Velké síně a posadili se na svá místa, přestala Hermiona k Loryině neskonalé vděčnosti mluvit o domácích skřítcích a začala druhé téma.
„Tento rok nás čekají zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně, zkráceně NKÚ.“ začala svůj proslov Hermiona. „Připravila jsem pro vás stručné shrnutí veškerého učiva, které by se mohlo na těchto zkouškách vyskytnout.“ řekla se smrtelně vážným výrazem a vyndala na stůl čtyři velice dlouhé a hustě popsané pergameny.
„Tohle je stručné?!“ vyhrkl Ron a začal si prohlížet pergamen. Hermiona rozdala zbylé pergameny a sama si jeden schovala do tašky. Jak Ron četl pergamen, byl stále bledší a bledší. Harry začal uvažovat o vhodném způsobu sebevraždy a jediná Lory se usmívala.
„Je to od tebe hrozně milé Hermiono, ale já si svůj program udělala už o prázdninách a všechny informace mám v počítači. Dej to radši někomu, komu se to bude hodit.“ řekla Lory a pokynula ji k Nevillovi, který zrovna bojoval s víčkem od sklenice jamu. Hermiona se na ni usmála a přisedla si k Nevillovi. Ten když zjistil, co mu nabízí, se rozzářil jako vánoční stromeček a začal Hermiona horlivě děkovat. Lory to jen s úsměvem pozorovala a postupně likvidovala svou topinku.
Najednou se za nimi ozval přísný hlas ředitelky jejich koleje. „Slečno Devonová, stavte se u mě po snídani.“ řekla a odešla. Lory se za ní zamyšleně dívala.
„Co ti asi chce?“ zeptal se Ron a začal nabývat zdravé barvy.
„Netuším.“ odvětila Lory a napila se čaje.
Po snídani se Lory oddělila od ostatních a zamířila do kabinetu přeměňování.
Celou cestu přemýšlela nad důvodem své návštěvy, ale na nic nepřišla. Zastavila se u mohutných dveří a zaklepala.
„Dále.“ ozval se přísný hlas zpoza dveří. Lory se zhluboka nadechla a vešla.
„Dobrý den.“ pozdravila a zavřela dveře.
„Dobrý den. Posaďte se.“ vybídla ji McGonagallová a sledovala každý její pohyb. Lory zaujala své místo naproti své profesorce a podívala se jí do očí.
„Dnes ráno za mnou přišel profesor Snape a oznámil mi, že jste mu utekla z trestu. Můžete mi to nějak vysvětlit?“ zeptala se tvrdým hlasem a podívala se své žákyni do očí.
„No víte paní profesorko, já bych normálně neutekla, ale profesor Snape mi přikázal, abych nakuchala pavouky a já mám arachnofobii.“ řekla Lory a zadívala se na své tkaničky.
„A to jste musela utíkat, nestačilo to prostě říct?“
„Vím, že jsem to neměla dělat, ale já ty potvory prostě nemůžu ani vidět.“ řekla tlumeně Lory.
„No dobrá. Profesor Snape má pro vás náhradní trest. Očekává vás v sedm ve svém kabinetě.“
„Ano madam.“ přikývla Lory a postavila se. „Nashledanou.“ řekla a zavřela za sebou dveře. Podívala se na hodinky a rozběhla se směrem ke skleníkům.
„Do háje, do háje, do háje.“ klela cestou a kličkovala mezi studenty. Vběhla do skleníku číslo pět zrovna se zvoněním. „Dobrý den.“ vydchla a snažila se popadnout dech.
„Myslím, že jste právě zlomila rekord v běhu od kabinetu přeměňování do mého skleníku.“ konstatovala madame Prýtová a mile se na ni usmála. Lory jí úsměv oplatila, postavila se vedle Hermiony a šeptem jí popsala návštěvu u McGonagallové. Hermiona se na ni usmála a začala věnovat pozornost dnešní hodině.
„Tak zatím, uvidíme se zítra.“ rozloučila se Lory a vyšla ze společenské místnosti. Všichni se s ní rozloučili a soucitně se za ní dívali.
Lory procházela chodbami jako bez duše. Stále jí před oči vyskakovala mrtvá těla pavouků v té skleněné nádobě. Pomalu došla až před mohutné dveře kabinetu lektvarů. Zaklepala a na vyzvání vešla. Zavřela za sebou dveře a bezděky jí naskočila husí kůže. Podívala se na zvířata naložená v láku a pak na jejich majitele. Snape se na ni upřeně díval a v temných očích se mu nebezpečně zablesklo. Lory došla k jeho stolu a podívala se mu do očí.
„Posaďte se.“ řekl nepřirozeně tichým hlasem. Mladá nebelvírská žačka si sedla a stále mu zírala do očí. Chvíli bylo úplné ticho.
„Proč jste utekla?“ zeptal se Snape.
„Nesnáším pavouky.“ odvětila klidně Lory. Snape se ušklíbl.
„Co mám dělat?“ zeptala se Lory a byla vděčná za chabé osvětlení, protože Snape nemohl vidět, že se červená.
Profesor lektvarů ukázal na přísady na jedné polici. „Seřaďte je podle stáří a jakosti.“ poručil a stále na ni zíral.
Lory se postavila a vyndala krabici na stůl. Bez váhání se pustila do práce. Bylo to ale těžší než čekala...
Odbila půlnoc a Lorean konečně dokončila svou práci a zívla. „Hotovo pane.“ řekla a protáhla se.
Odbila půlnoc a Lorean konečně dokončila svou práci a zívla. „Hotovo pane.“ řekla a protáhla se.
„Můžete jít.“ zavrčel Snape aniž by vzhlédl od bichle. Lory se postavila a došla ke dveřím. Podívala se na profesora lektvarů a ušklíbla se. V záři plamenů vypadal jako pohybující se socha. Ale přece na něm bylo něco zvláštního tajemného... Mladá čarodějka se pousmála a zmizela v potemnělé chodbě.
Kapitola druhá - Snapeova koupel - Kapitola čtvrtá - Pozvánka