Panenská blána

Bývalá lehká děva se svěřuje kolegyni: "Představ si, budu se vdávat, ale on si klade za podmínku, že musím být panna a já nevím co s tím."
"Druhá jí radí: "Tak si vezmi s sebou o svatební noci do postele lahvičku s červeným inkoustem, trochu to rozleješ, on to zbaští a je to."
Jenže ve svatebním shonu na to ona děva zapomněla a vzpomněla si až večer. Hledala, hledala, ale našla jen lahvičku se žlutou tuší: "No co, řeknu mu, že to do rána zežloutlo a je to."
Když pak na to vlítli ona zasténala: "Ach, moje panenská blána je pryč."
"On vstal, rozsvítil, koukne na prostěradlo a povídá: "Cože, panenská blána, prdlajs panenská blána, žlučník."