Prolog

Ahoj jmenuji se Jasmína. Hrozné co,ale já zato fakt nemůžu, mamka je nenapravitelný romantik a já to odnesla. Je mi 17, teda skoro už měsíc. A před prázdninami jsem se dozvěděla, že od srpna bydlím s tátou. Naši se rozvedli, když jsem ještě nebyla na světě. Teda přesněji máma byla v sedmém měsíci. Táta se vrátil zpět domů do Anglie a potom zmizel v USA. Nikdy jsem ho neviděla krom těch pár fotek co mamka měla.

Ale mluvila jsem s ním jednou měsíčně. Byl to takový rituál vždy prvního mi volal a když byl nosánkem nahoru zvláštní důvod jako narozeniny a podobně volal taky.

Anglinu jsem uměla, to nebyl problém, ale nechtělo se mi jinam, byla jsem tu spokojená. Nechápala jsem důvod proč tak najednou.S otčímem vycházím skvěle a aby né je s námi od mých tří let a je mi víc tátou než Matt. S mamkou taky žádný problém. „Míno“ vysvětlovala mi mamka „ to není protože bychom se tě chtěli zbavit, ale chci abys měla v životě víc možností než jsem měla já. Přála bych si abys si mohla vybrat a dělat jen to co chceš. Dá ti to nové obzory uvidíš. Neboj Matt je hodný a moc se na tebe těší. Nebudeš se mít zle uvidíš, se vším ti pomůže. Jsi jeho jediná holčička..“ Přesvědčovala mě. A tak jsem zabalila svých pět švestek a vyrazila do neznáma