Vedlejší větvě Přemyslovců - Opavští Přemyslovci

Jako opavští Přemyslovci je označována vedlejší větev přemyslovské dynastie, která po meči vymřela v roce 1521. Na konci 13. století se konstituovalo vévodství opavské, na pozadí mnohem větších událostí panovnické dynastie.

Vznik vedlejší linie rodu

Zakladatelem opavské linie Přemyslovců se stal Mikuláš I. Opavský, nemanželský syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu, pro kterého Přemysl vytvořil opavské vévodství (jako vévodství ovšem definitivně až od 1318, předtím v pramenech jen zdůrazňováno vydělení opavské provincie). Přestože se Přemyslu Otakaru II. podařilo u papeže vymoci uznání Mikuláše za svého syna, nepodařilo se prosadit Mikuláše jako dědice českého trůnu. Pravděpodobně i proto nikdy žádný z opavských Přemyslovců pokud je známo nevznesl nárok na českou korunu, a to ani po roce 1306, kdy se Mikuláš II. Opavský se stal významným diplomatem ve službách Jana Lucemburského a později i Karla IV. V roce 1338 získal za své služby do držby i ratibořské knížectví, které rodu zůstalo až do jeho vymření. Zajímavostí je, že v majetku rodu byl mimo jiné také dnešní Faustův dům.

Zrod vévodství

4. srpen 1306 osudné datum pro jednoho člověka, pro jedno království, pro jednu dynastii. Václav III. byl synem krále Václava II. Přemyslovce a královny Guty, princezny z rodu Habsburků.

Ale roku 1306 rod Přemyslův nevyhasl až tak docela. Naopak, měl se čile k světu. Strom života Opavského domu byl pozoruhodně pevně zakořeněn a v následující generaci se rozkošatěl do grandiozních rozměrů. O nějakém vymírání opavské linie Přemyslovské dynastie nemohlo být ani myšlenky...

Již následujícího dne, 5.srpna 1306, mohlo dojít k aktu nastolení Václavova nástupce na uprázdněný trůn. Jelikož dědictví po meči mělo přednostní právo, před nástupnictvím po přeslici, pak by se toho dne, vévoda Mikuláš Opavský stal českým králem. Je to sice jen fikce, ale v onom čase před 700 roky se mohlo stát cokoliv.

Mikuláš Opavský byl Václavovým strýcem, nejbližším pokrevním příbuzným po meči a členem přemyslovské dynastie. Oženil se s Adelheidou, rozenou princeznou z Habsburku, s níž měl tři syny: Mikuláše, Jana a Václava. Jaká to nadějná budoucnost pro českou zemi. Nestalo se... Možná by tak nedošlo k nástupu Lucemburků na český trůn a císař Karel IV.by nespatřil světlo světa a Praha nestala by se centrem Říše Římské ... snad ....

Dne 6.října 1260 bylo napsáno v dalekém městě Římě několik listin na příkaz pana Reinaldua de Seneissia. Onoho dne byl nejmocnějším člověkem na zemi, papežem Alexandr, toho jména Čtvrtý. Tento papež tak vyhověl prosbě českého krále Přemysla Otakara II; o legitimizování potomků svých nemanželských, jenž měl s dvorní dámou své choti a české královny Markéty, rozené vévodkyně z Babenbergu. Tyto dokumenty dovezl českému králi do Prahy papežův písař Bernard de Furconio. Svatý Otec v Římě tak legitimizoval děti krále Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu. Princ Mikuláš se stal následníkem českého trůnu a jeho sestry Anežka, Eliška, princeznami českého království. Dle listiny nesmělo jim být upíráno žádných statků a hodností a a stali se legitimními potomky českého krále.

Krásný sen o budoucích časech trval pouze několik hodin.O den později tento papež vydal další listinu, která první dokument upravila!

Synové a dcery krále Přemysla Otakara II.nesmí se stát jeho nástupci na českém královském trůně!!

Přemysl byl však panovník velkých činů. Nenechal se zaskočit papežským výnosem a rozhodl se tak pro jiný způsob zajištění budoucnosti svých dětí.

A tak je Mikuláš, někdejší následník trůnu českého království, obdařen svým otcem panstvím na moravsko-slezském pomezí, zemí kdys známou jako Holasicko. Země kol města Opavy, kterou Přemyslovci kolonizují a opevňují již po dlouhá léta, stává se sídlem budoucího vévody Opavského a domovem vedlejší linie Přemyslovské dynastie.

Dělení vévodství

Prosinec roku 1365 se stal jedním z osudových mezníků opavsko-ratibořského soustátí. Již v počátcích roku 1366 se moc v rozlehlé zemi rozdělila dle závěti vévody zesnulého Mikuláše II; tak že nejstarší syn Jan I. Opavsko – Ratibořský získal 3/4 země a druhorozený syn Mikuláš III. Opavský pak 1/4 s hradem Edelstein. Vévoda Jan I. Opavsko – Ratibořský pak byl opatrovníkem mladších bratrů, dvouletého Václava I; a novorozence Přemysla I. Ale bylo otázkou času, kdy dospějí mladší dva bratři a budou se dožadovat svých podílů. Zatím vše ale nevypadalo tak černě.

Již 10.dubna sešla se rozhodčí komise, potvrzená císařem a králem Karlem IV. Lucemburským, aby vyřešili složité mezilidské a majetkové vztahy a rozdělili zemi spravedlivě mezi bratry Jana I; Mikuláše III; Václava a Přemysla I. Sešla se komise složená s předních rodů Slezska a rozhodli o rozdělení vévodství. Předseda komise pověřené císařem Karlem IV. se stal Mikuláš z Malenovic, opavský komoří a uředník zemských desk, přísedící komisaři byli Beneš Krumlovský z Kravař, Drslav z Kravař, Ota Stoš, Jindřich z Fullštejna, Vítek z Vikštejna, Bohuš z Drahotuš a Alšík z Heraldic. Osm dní jednání vyústilo ve výrok komise oznámeného v sobotu 18.dubna 1377. Losem však došlo k fatálnímu závěru, protože vévoda Jan a Mikuláš stali se společnými vládci západní části vévodství. Což nemohlo dopadnout jinak než tím, že vévoda Mikuláš III. výsledek napadl a požadoval nové dělení. Jako by se ona ,,osudová sobota,, stala symbolem politicko-ekonomického úpadku opavských vévodů.

Nový výrok komise tak rozhodl o tři dny později, v úterý 21.4.1377, následovně: Jan I. Opavsko – Ratibořský stal se pánem Ratibořska, Krnovska a Bruntálska a lenním seniorem hradů Vartnov, Zátor, Heraldice a připadla mu polovina hradu Cvilín.

Nesnášenliví a hamižný Mikuláš III. Opavský dostal Hlubčicko s hradem Edelstein a polovinu Cvilína. Václav a Přemysl se podělili o zbytek vévodství, jenž byl jihovýchodní část země s městem Opavou, hrady Landekem a sídelním Hradcem a s lenním seniorátem nad hrady Fulnek, Štítina a Vitkenstein.

Tak byl spuštěn proces neodvratného konce Přemyslovského rodu.

Úpadek opavských Přemyslovců

Smrtí Mikuláše II. (1365) skončila největší doba slávy rodu, nadále byli v jeho řadách spíše nevýrazní jedinci. Z ekonomického hlediska byla pozice rodu oslabována zvykem převzatým z piastovského Slezska, podle kterého se doména dělila mezi všechny mužské dědice. V roce 1377 tak vznikly větev ratibořská opavských Přemyslovců a vlastní opavská větev. Po husitských válkách ztráceli zástupci rodu také na politickém významu. Vévoda Arnošt Opavský byl natolik zadlužen, že opavské vévodství prodal českému králi Jiřímu z Poděbrad. Ten území koupil pro své syny, Viktorín z Poděbrad odtud ale utekl před uherským králem Matyášem Korvínem. Nemanželští Přemyslovci tak zůstali pouze ratibořickými knížaty až do roku 1521, kdy se jejich posledním zástupcem stal Valentin Hrbatý.