Za všechno můžou Červená tanga

25.01.2011 00:00

Autor: Viviane

Žánr: Humor

 

Byla to bezesporu ta nejpodivnější hodina, jakou kdy Harry zažil. Snape, zakládající si na naprosté přesnosti a dochvilnosti, přišel do vyučování o celých jedenáct minut později. A kdyby jen to. Do učebny nevrazil svým typicky hrozivým krokem rozzuřeného nosorožce, ale vešel pomalou rozvážnou chůzí. Dokonce za sebou zapomněl prásknout dveřmi, ačkoli to byla jedna z jeho nejoblíbenějších činností.
Neřekl jediné slovo a mávnutím hůlky zobrazil na tabuli postup k přípravě utrejchu proti bolesti, ač jim minulou hodinu předestřel, že dnes budou dělat základní lektvar na žaludeční vředy. Celé dvě hodiny seděl za katedrou a pouze vrhal nenávistné pohledy na žáky ve třídě. Ani když se Nevillovi podařilo „vymalovat“ polovinu třídy svým zeleným světélkujícím lektvarem (namísto jasně oranžového), nestrhl Nebelvíru žádné body.

Na konci hodiny byl Harry sám se sebou spokojený. Byl si jistý, že naprosto přesně dodržel postup a Snape mu tudíž nebude moci nic vytknout. Bohužel při odevzdávání vzorků stál před Malfoyem a to se nikdy bez poznámek neobešlo. O to víc ho překvapilo, že profesor jeho vzorek beze slova přijal a Dracův nevychválil do nebes, jak to míval ve zvyku. Černovlasý chlapec dokonce postřehl, jak si Snape, zjevně si mysle, že se nikdo nedívá, strčil jeho lahvičku kamsi do záhybů svého netopýřího pláště.

Když o tom později spolu s Ronem vyprávěli Hermioně, která na hodině nebyla, jelikož ležela na ošetřovně s rozdrcenými prsty u nohy, na něž jí spadla jedna hódně velká a těžká knížka z knihovny, nechala se slyšet, že je jejich profesor lektvarů možná nemocný. Ron vyrukoval s nadšenou teorií, že ho možná konečně někdo otrávil, ale Harrymu Snapeovo chování pořád vrtalo v hlavě.

 

+ + +



Červená tanga ležela v zásuvce, společně se zašedlým spodním prádlem Severuse Snapea. Od té doby, co se tanga se spodkami pohádala tak, že to profesor lektvarů už ani poslouchat nemohl a se slovy : „Tak dost, dneska jdu na ostro!“, zásuvku přibouchl, ji už neotevřel.
„Stejně je to všechno vaše vina!“ ozvaly se spodky z jednoho kouta v šuplíku.
Z druhého rohu zaznělo jen pohrdavé odfrknutí a následně: „Naše? A kdo na něj pokřikoval, aby si nás nebral?! Už se po nás natahoval.“
„To vykládejte ponožkám na prádelní šňůře! Jen vás chtěl někam zahrabat, aby nemusel poslouchat to věčné popichování. On věděl, co je pro něj nejlepší. My, pohodlné, vytahané, sice trošku zašedlé, ale věrné spodky.“
„Před rozpadem,“ zahučela zlomyslně ze svého rohu tanga.
„Tak dost!!! Vyhlašujeme ti válku, ty červená nádhero. A těš se, je nás víc!“
„To tedy ne! To MY vám vyhlašujeme válku. Jak se na nás vůbec odvažujete mluvit?! Taková vytahaná a zapraná lůza… To my, krásná červená tanga s Lycrou® a bavlnou… My se jen tak nedáme!!“
Ze zásuvky na spodní prádlo se ozývaly podivné zvuky, ze všeho nejvíc připomínající trhání látky. Ale Severus Snape o tom ani nevěděl. Neměl vůbec potřebu se do toho šuplíku byť jen podívat. Velice se mu totiž zalíbil ten pocit jakési volnosti...

Až jednou. Velice pospíchal na hodinu (v Harryho ročníku) a musel si odskočit. Co čert nechtěl, Severus, natěšený, že zase připraví nenáviděný Nebelvír o nějaké ty body a s chutí bude potápět toho nemožného Pottera, nedával pozor a do poklopce si skřípl…
…a dál už to znáte ;-)

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode