Zlatá bula sicilská
Zlatá bula sicilská je dokument s velkým významem pro postavení středověkého českého státu. Přemyslu Otakarovi I. ji 26.září 1212 vydal v Basileji římský král Fridrich II. Štaufský jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Listina se nazývá Zlatou bulou sicilskou, protože byla zpečetěna zlatou pečetí království obojí Sicílie, kde Fridrich do té doby panoval. V době vydání tohoto dokumentu byl sice již zvoleným římským králem, ale protože teprve směřoval do Německa, aby se zde ujal vlády, říšskou pečeť k dispozici neměl.
Zlatá bula sicilská představovala souhrn výsad, které Přemyslovi I. Otakarovi dosud udělili římští panovníci Filip Švábský a Ota IV. Brunšvický, a zároveň byla potvrzením statu quo vytvářejícího se na přelomu 12. a 13. století. Především znovu potvrzovala povýšení českého knížectví na dědičné království a dědičný královský titul českých panovníků (uznaný také papežem Inocencem III), jejich právo investitury pražských a olomouckých biskupů a nedělitelnost českého státu (tím padlo rozhodnutí císaře Fridricha I. Barbarossy z roku 1182 o ustavení markrabství moravského jako říšského léna). Lenní vztah českého krále k římskému králi, potažmo císaři, nabyl formální podoby. Při nástupu nového panovníka měl císař právo pouze potvrdit krále zvoleného v Čechách. Ten pak získal hodnost říšského arcičíšníka a postupně také jednoho ze sedmi kurfiřtů, kteří byli oprávněni volit římského krále.
Povinnosti českého panovníka vůči císaři byly omezeny na vyslání 300 jezdců na římskou korunovační jízdu (nebo zaplacení 300 hřiven stříbra nákladů na jejich vypravení) a královu účast na jednání některých říšských sněmů, které se scházely v blízkosti českého území (Merseburk, Norimberk, Bamberk).
Zlatá bula sicilská garantovala vnitřní nezávislost českého státu a zároveň jeho formálním začleněním do Svaté říše římské nabízela českým králům jako říšským knížatům nové možnosti aktivní zahraniční politiky. Přispěla tak ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků jak mezi evropskými vládci, tak na domácím poli.
Někteří současní badatelé se na druhou stranu kloní k názoru, že význam Zlaté buly sicilské byl nadhodnocen v 19. století, kdy sloužila jako právní doklad o historickém nároku českého národa na vlastní státnost. Odtud byla tato interpretace přenesena do učebnic a do veřejného povědomí. Přitom stejně důležitými listinami mohla být potvrzení darování královské hodnosti Filipem Švábským a Otou IV. Brunšvickým, která se ovšem nedochovala. Důvody pro budování důležitosti Zlaté buly sicilské byly údajně její majestátní vzhled a důležité místo, které jí ve své panovnické koncepci určil Karel IV., který se tak snažil navázat na starší domácí přemyslovskou tradici. Faktem zůstává, že právní význam Zlaté buly sicilské klesl již roku 1216, kdy byla nahrazena tzv. Zlatou bulou ulmskou a nezmiňuje ji ani tzv. Zlatá bula melfská z roku 1231, kterou Fridrich II. potvrdil intronizaci Václava I.
Originál listiny je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze, fond „Archiv České koruny“, inv. č. 2. Latinský text vydal G. Friedrich v souboru: Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, II, Praha 1912, č. 96, s. 93-94.